Mario Vargas Llosa. Překlad Libuše Prokopová. Připravil Jiří Hubička. Režie Eva Řehořová.
Čte Aleš Jarý.
Nastudovalo Brno v roce 1986 (?). 1. díl četby na pokračování uveden 15. 2. 1986 (Praha, 21:45-22:15 h.).
25. 3. 2013
Benda to zatrhne aneb Hrdina seriálů (1981)
Roman Ráž. Komedie z cyklu „Člověk naší doby“. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Zvuk Jiří Fuhrman. Záznam a střih Věra Nováková. Asistentka režie Jana Knappová. Dramaturgie Ivan Škapa. Režie Alena Adamcová.
Osoby a obsazení: Jiřík Česálek (Jan Hrušínský), jeho sestra Věra (Simona Stašová), jeho švagr Jára (Jiří Klem), matka (Pavla Maršálková), vedoucí Barča (Ivo Gübel), jeho dcera Dana (Lenka Termerová), Boubelíková (Božena Böhmová), Garešová (Bohumila Míla Myslíková), její dcera Jitka (Sylva Sequensová), Andělová (Ludmila Roubíková), Benda (Vilém Besser), Vokurková (Jana Robenková), muž (Jan Faltýnek), Princová alias Princezna (Lenka Kořínková).
Natočeno 1981. Premiéra 1. 1. 1982 (Praha, 15:30 – 16:25 h.; 53 min.). Repríza 7. 8. 1986 (Praha, 19:15-20:11 h.). Obnovená premiéra 10. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 9. 1. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Pozn.: Nominace na 5. ročník Prix Bohemia Plzeň (12. – 16. 9. 1983).
Pozn. 2: Původní název Benda to zatrhne aneb Hrdina televizních seriálů.
Lit.: -tom-: V rozhlase. In Tvorba 21/1982 (26. 5 1982), s. 19 (recenze).
Text in: Ráž, Roman: Benda to zatrhne aneb Hrdina seriálů. Plzeň, Prix Bohemia 1983 (5. ročník festivalu původní české rozhlasové hry, Plzeň, 1983), 50 s.
Lit.: Venclová, Renata: Roman Ráž: Benda to zatrhne aneb Hrdina seriálu. Hrušínský a Stašová v povedené komedii z pracovního prostředí. In web ČRo 3 Vltava, 10. říjen 2021 (článek). – Cit.: Aby vzali mladého absolventa průmyslovky do pobočky fabriky, kde kdysi pracoval už jeho otec, musí slíbit, že zastane funkci mistra nad dílnou 17 pracovnic i kontrolora výroby zároveň. A ještě se musí zavázat, že zvedne produktivitu o dvacet procent! (…)
Aby vzali mladého absolventa průmyslovky do pobočky fabriky, kde kdysi pracoval už jeho otec, musí slíbit, že zastane funkci mistra nad dílnou 17 pracovnic i kontrolora výroby zároveň. A ještě se musí zavázat, že zvedne produktivitu o dvacet procent. Svou nelehkou situaci novopečený mistr ještě víc zkomplikuje, když přijde s nápadem na inovací výroby. Jenže jak by mohl něco prosadit v podniku, který čeká, že ho každou chvíli zruší pro přebytečnost, a jehož náměstek Benda prý každému všechno zatrne? Mladý hrdina dostane brzy příležitost zjistit, že technické řešení není zdaleka takový problém jako zorientovat se v předivu vztahů na pracovišti.
Benda to zatrhne aneb Hrdina seriálu představuje další z kdysi požadovaných a pěstovaných „her z pracovního prostředí“. A to jednu z těch povedených, o což se zasloužili jak scenárista Roman Ráž, který upřednostnil zákonitosti komediálního žánru nad společenskou angažovaností, tak režisérka Alena Adamcová a jí šťastně vybrané herecké obsazení – Jan Hrušínský, Lenka Kořínková, Míla Myslíková, Jiří Klem, Simona Stašová, Ivo Gübel, Vilém Besser a mnozí další.
Zájezd (1980)
Edna O’Brienová. Překlad Alena Jindrová-Špilarová. Režie Olga Valentová.
Čte Dana Medřická.
Natočeno 1980. Premiéra 12. 7. 1980 (Praha, 19:15 – 19:45 h.). Repríza 31. 8. 1986 (Vltava, 19:00-19:30 h.). Obnovená premiéra 25. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.). Repríza 19. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Povídky Samuela Becketta, Maeve Binchyové, Williama Trevora, Edny O’Brienové a dalších irských autorů. In web ČRo 3 Vltava, 16. 3. 2026 (článek). – Cit.: Den svatého Patrika, patrona Irska, tento týden oslavíme přehlídkou irských povídkářů. Moderní irská povídka patří k nejvýraznějším formám evropské prózy. Vybraní autoři dokládají její mimořádnou šíři – od realistického obrazu každodenního života až po modernistické či ironické experimenty. Oblečte si na sebe něco zeleného a zaposlouchejte se do vyprávění irských spisovatelů (…).
Příběh ženy středního věku, která se pokusí vymanit ze stereotypu vychládajícího manželství a neuspokojivého pracovního uplatnění nesmělým milostným dobrodružstvím. Své rozpačité touhy upíná k okamžiku, kdy manžel odjede na podnikový zájezd a ona bude moci svého přítele pozvat k sobě domů. Ale romantické sny jsou neúprosně konfrontovány realitou života.
Edna O’Brienová (1930–2024) je autorkou románů, povídek, divadelních her, televizních a filmových scénářů, cestopisů a knížek pro děti. Vyrůstala v západním Irsku ve venkovské domácnosti, kde kromě bible byly jedinými knihami kuchařky a ročenky plemen koní – záhy však odjela do Dublinu a inspirována romány Jamese Joyce zvolila dobrovolné vyhnanství v Londýně jako jedna z nejvýraznějších osobností irské literatury dvacátého století. První román Venkovská děvčata (později rozvinutý v trilogii, jejíž druhý samostatný díl vyšel česky pod názvem Děvče se zelenýma očima) přinesl mladé autorce v roce 1960 všeobecné uznání, třebaže v Irsku byl zakázán pro „nevhodný“ důraz na sexualitu a kritický pohled na postavení žen v irské společnosti. V rodné farnosti byla dokonce kniha upálena. Rozporuplný vášnivý vztah k Irsku je tématem opakovaných literárních návratů do vlasti ve většině dalších jejích děl, za něž získala řadu významných literárních ocenění. (…)
Sňatek po imeretinsku (1986)
Sandro Tbileli. Překlad Vladimír Michna. Dramatizace Zuzana Šmerglová. Hudbu složil a řídí Miloš Štědroň. Dramaturgie Jiří Hubička. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: Lado Inašvili (Aleš Jarý), Tebrone Inašvili (Vlasta Fialová), Kasjan (Lubor Tokoš), Nuca Nioradze (Zora Kratochvílová), Simon Toradze (Jaroslav Dufek), Besarion Nioradze (Josef Husník), Čiko Nioradze (Erik Pardus), Buchuti Gagnidze (Pavel Kunert), Almara (Zdeněk Junák), Pavlia (Zdeněk Bureš), řidič (Karel Mišurec), vesničané (Otakar Vážanský, Olga Vitoslavská, Helena Trýbová a Renata Šáchová). Zpívá Iva Bittová.
Nastudovalo Brno. Premiéra 31. 8. 1986 (Praha, 19:15-20:35 h.). Repríza 3. 9. 1987 (Vltava, 20:15 h.); 15. 6. 1989 (Vltava, 19:55 h.) v cyklu Hra náročného posluchače.
Lit.: ha: Sandro Tbileli: Sňatek po imeretinsku. In Rozhlas 35/1986 (18. 8. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Když jeden z rozhlasových kritiků prohlásil v jisté souvislosti o dramaturgii rozhlasových her, že jednou z jejích nezaměnitelných a chvályhodných funkcí je soustavná popularizace historicky významných románových děl české i světové literatury, pak měl rozhodně pravdu — tato oblast skutečně náleží mezi stěžejní směry zájmu dramaturgického uvažování. Popularizace »obecně známých — neznámých« literárních děl (abych použil výrazu téhož kritika) však není zdaleka jediným aspektem, jímž se řídí výběr předloh, na jejichž půdorysu vznikají dramatické přepisy.
Premiéra dramatizace románu Sandra Tbileliho Sňatek po Imeretinsku dokazuje, že dramaturgie nejednou využívá díla poměrně málo známá, ta, která si ještě zdaleka nezaslouží přívlastek »klasická«. Gruzínský autor Sandro Tbileli (narozen roku 1939) se poté, co vystudoval Gorkého literární institut v Moskvě, věnoval především překladatelské činnosti. Od poloviny 60. let publikoval převážně drobnější literární útvary; román Dva měsíce na vsi aneb Sňatek po imeretinsku, který vyšel časopisecky v roce 1976, byl jeho první rozsáhlejší prací a ihned znamenal pronikavý úspěch — získal kromě jiného literární cenu roku.
Sňatek po Imeretinsku je úsměvný příběh mladého sochaře, který se po letech studií v Tbilisi vrací do rodné vsi, aby zde v úporném hledání vytvořil sochu, jež se stane symbolem kraje, aby zde však především — v nesčetných půvabných peripetiích — shledával, v čem se během vzájemného odloučení změnil on a v čem doznal proměny jeho rodný kraj. Kde hledat příčinu úspěchu tohoto na první pohled poměrně jednoduchého příběhu?
Bezpochyby v hloubce autorova sžití se s koloritem a tradicemi gruzínské Imeretie, v jeho pronikavé schopnosti konfrontovat (s drobně ironickým, ale především laskavým úsměvem) sílu tradic zakořeněných v rázovitých lidových figurkách s neméně výraznými projevy moderního socialistického života, které tyto tradice proměňují a přetvářejí. V neposlední řadě pak v autorově schopnosti zachytit celistvě a barvitě krásu a malebnost gruzínské přírody.
Autorka dramatizace Zuzana Šmerglová stála před nelehkým úkolem: vybrat a dramatickou formou tlumočit příběh, jehož podstata netkví ve výrazně dramatických situacích, ale naopak v lyrickoepických reflexích hrdiny-vyprávěče příběhu. Podařilo se jí na sevřené ploše úspěšně zachytit maximum příznačných situací, které obsahují — s uchováním humorného nadhledu a lidové moudrosti — podstatu autorova půvabného sdělení. Vytvořila tak scénář, který v brněnském studiu Čs. rozhlasu natočila — s vytříbeným citem pro kolorit a temperament — režisérka Markéta Jahodová.
Lit.: anonym: Četli jsme o rozhlase. In Rozhlas 42/1986 (6. 10. 1986), s. 2 (přetisk recenze). – Cit.: Román Sandro Tbilellho Dva měsíce na vsi aneb Sňatek po Imeretinsku (poprvé vyšel časopisecky před deseti lety) si rázem získal širokou čtenářskou obec… Od románové předlohy (byt sebekvalitnější) je ovšem k účinnému dramatickému tvaru značná vzdálenost. Dramatizátorka Zuzana Šmerglová ji překlenula s jednoznačným úspěchem: brilantně vystavěné dialogy spojila organicky lyricko-epickými pasážemi vyprávěče (hlavního hrdiny), které příběh obohatily o plastické vylíčení přírodního koloritu. Jednotlivé figury přitom vybavila charakteristickými detaily a dodala jim tak potřebné životnosti. Režisérka Markéta Jahodová znovu dokázala, že umí: jednotlivým replikám určila adekvátní tempo vyznačující se často prudkou kadencí. K vystupňování celkového účinku hojně využila zasvěcené (gruzínského folklóru znalé) scénické hudby Miloše Štědroně. V hereckých kreacích dominoval výkon zasloužilé umělkyně Vlasty Fialové — Tebrone Inašvili obdařila imponujícím temperamentem a vitalitou. Aleš Jarý (sochař Lado Inašvili) potvrdil pochopení pro jiskrnou, citově ještě nevyzrálou (ale v jádru dobrou) postavu. K pozitivnímu vyznění Inscenace přispěli i Lubor Tokoš (Kasjan), Zora Kratochvílová (Nuca), Jaroslav Dufek (Simon) a další. Nová rozhlasová hra Sňatek po imeretinsku se stala zářivým a vybroušeným kamínkem v mozaice naší rozhlasové dramatiky. /Maryša Ginterová, Práce 18. září 1988/
Čtyři zlaté klasy (1979)
Elena Čepčeková. Hra pro mládež z repertoáru bratislavského rozhlasu. Překlad ze slovenštiny Eva Žižková. Hudba Petr Mandel. Dramatugie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Pavlovský), mastičkář (Jaroslav Heyduk), mastičkář (Jiří Miegl), Anele (Vanda Švarcová) a další.
Nastudovala Plzeň. Premiéra 18. 9. 1977 (Praha, 13:03 h.) v cyklu Mezinárodní přehlídka pohádek rozhlasů OIRT. Repríza 31. 8. 1986 (Praha, 13:03-13:47 h.).
Lit.: Čtyři zlaté klasy. In Rozhlas 38/1977 (5. 9. 1977), s. 14 (článek).
Rozhlasový Slavín: Zasloužilý umělec Václav Voska (1986?)
Připravil a režíruje Karel Tomek.
Pořadem provází Jaroslav Satoranský. Dále účinkují Jaroslava Adamová a Svatopluk Beneš.
Natočeno 1986 (?). Premiéra (?) 7. 8. 1986 (Vltava, 11:30-12:30 h.).
Absolutní nesmysl (1986?)
Mirko Stieber. Hudba Lubor Šonka. Řídí Petr Skoumal. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Jan Uhrin.
Osoby a obsazení: Tonda (Vladislav Beneš), Olina (Markéta Fišerová), otec (René Přibil), matka (Daša Neblechová) a další.
Nastudovala Plzeň. Uvedeno 25. 10. 1986 (Vltava, 11:40-12:20 h.).
Operace Faraon (1986?)
Otakar Brůna, Zdeněk Zábranský. Hra o událostech na Kypru. Hudební koláže Jiří Žižka.
Osoby a obsazení: Andreas (Martin Velda), Stelios (Jaroslav Konečný), Sokrates (Jan Gross), Margareta (Monika Švábová)
Nastudovala Plzeň. Uvedeno 13. 9. 1986 (Vltava, 11:40-12:25 h.).
Hořké letní herbicidy (1986)
Miroslav Stoniš. Autorská rozhlasová úprava divadelní hry. Hudba Emil Viklický. Řídí Jindřich Mihálik. Dramaturgie Marie Říhová. Režie Maria Křepelková.
Osoby a obsazení: Kryštof Zemánek (Jan Gross), jeho žena Zuzana (Jarmila Balašová), jejich dcera Anděla Kavková (Daša Neblechová), její syn Petr (Martin Velda) a další.
Nastudovala Plzeň. Premiéra (?) 23. 8. 1986 (Vltava, 8:50-9:37 h.). Repríza 28. 3. 1987 (Vltava, 11:40 h.); 23. 8. 1989 (Praha, 19:15 h.).
Text in: Stoniš, Miroslav: Hořké letní herbicidy. Tragikomedie ve 3 dějstvích. Praha: DILIA, 1981, 70 s. (divadelní verze).
Mocnější hlas (1986)
Franz Fühmann (Vznášející se anděl). Překlad Jiří Munzar. Dramatizace Ivo Krobot. Hudba Jiří Žižka. Dramaturg Jan Kolář. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Jaroslav Konečný, Eva Wimmerová, Ivan Gübel, Monika Švábová, Zdeněk Mahdal, Ladislav Beneš, Tomáš Šolc a další.
Nastudovala Plzeň. Premiéra 28. 6. 1986 (Vltava, 22:30-23:15 h.).