Bohumil Hrabal. Dramatizace s použitím autentických promluv B. Hrabala. Rozhlasová verze inscenace Divadla U stolu. Scénář a režie Ivo Krobot. Hudební složka hraje a zpívá Josef Čečil (Karel Hašler – Vltavo, vltavo), Pěvecký sbor základní a mateřské školy Staňkova, Brno (Radim Drejsl – Zní zpěv a smích náš po kraji). Zvuková spolupráce Lukáš Dolejší. Dramaturgie Tomáš Sedláček. Hudba Zdeněk Kluka.
Osoby a obsazení: Hanťa (Jan Kolařík), Šéf (Pavel Zatloukal), Mančinka, 2. cikánka (Kateřina Dostalová), 1. cikánka (Martina Krátká), Šmoranc (Michal Dalecký), 1. muž, Profesor, Strýc (Miloš Černoušek), 2. muž (Michal Bumbálek), F. Šturm (Vladimír Hauser), Sochař (Petr Oslzlý).
Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 22. 9. 2011 (ČRo3 Vltava, 20.00 h.; 80 min.). Repríza 31. 12. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21.00 h.) v rámci cyklu Silvestr H + H Jaroslav Hašek a Bohumil Hrabal; 16. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 17. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 30. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama ke 110. výročí narození Bohumila Hrabala.
Pozn.: Cikánská píseň byla použita již v dřívější divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku „Babička“.
Lit.: Kroča, David: Příliš hlučná samota. In web ČRo, duben 2010 (recenze divadelní inscenace).
Lit.: Baďura, František: Je to krásná inscenace…. In Facebook Panáček v říši mluveného slova, 3. 1. 2014 (reakce). – Cit.: Je to krásná inscenace, tvůrci dokázali hodně, není to jednoduchý text. Nicméně akademičnost hereckého projevu (u brněnských rozhlasových inscenací neřídká) mi hodně vadila, především u představitele hlavní role. Ten nedokázal pracovat s kontrastem spisovnosti a mluvy vzdělanců a hospodského „žvanění“ a „přizemních“ projevů a deklamoval a deklamoval…
Lit.: -ob- (= Bezr, Ondřej): Silvestrem na Vltavě provedou Hrabal a Hašek. Nejen po hospodách. In web IDnes, 27. 12. 2013 (článek). – Cit.: S Haškem a Hrabalem nejen po hospodách, tak bude vypadat silvestrovský program Českého rozhlasu Vltava ve znamení těchto dvou velikánů české literatury.
Stanice nabídne povídky, básně, hry, mystifikace, pábitelské eskapády, ale například také rozhlasovou dramatizaci slavné Příliš hlučné samoty. Vltava tímto silvestrovským speciálem připomíná letošní devadesáté výročí Haškova úmrtí a sté výročí Hrabalova narození, které oslavíme v roce 2014.
„Silvestrovské vysílání nám nabízí neobyčejnou možnost věnovat se oběma spisovatelům. Můžeme srovnávat jejich styl, přístup k životu, zájem o městský folklór, humor a sledovat další souvislosti,“ říká vedoucí Redakce volné tvorby stanice Vltava Jiří Kamen.
Důraz v dramaturgii silvestrovského vysílání H+H klade Vltava na rozhlasové nastudování textů obou autorů, v reprízách se zajímavými interprety i v premiérách natočených pro tento program.
Další výrazné linie programu tvoří publicistické pořady (např. premiéra pořadu Mileny M. Marešové Hrabal a kočky), řada Letem H+H světem, která se zabývá přijetím děl obou spisovatelů v zahraničí, nebo úlohou hospody v jejich textech. Tvůrci uvedou také pět miniher natočených podle Haškových povídek (například Jak jsem byl vyhozen ze strany nebo O psu, který slyšel na dvě jména).
K dominantám silvestrovského vysílání patří brněnská rozhlasová inscenace Hrabalovy Příliš hlučné samoty v režii Miroslava Krobota, kterou Vltava uvede ve 21 hodin. „Její součástí jsou i vstupy autentického čtení Bohumila Hrabala,“ upřesnil Tomáš Sedláček z brněnského rozhlasu.
„Šlo nám o to přenést poetiku Hrabalovy prózy do živého rozhlasového tvaru a přitom nepoškodit smysl groteskně donkichotského příběhu muže ze společenského dna, jehož práce i záliba v knihách tvoří jeden pól košaté zpovědi, na níž jsou navlečeny korálky epizod jeho lásek, rodinných vzpomínek a styků s dalšími postavami,“ řekl Sedláček.
„Obrana svobody být sám sebou v proměnách světa je trvalým tématem moderní doby. Snad zaujme ty, kdo se nechají přilákat k poslechu nenapodobitelným zpěvem Josefa Čečila ve staré Hašlerově písni Vltavo, Vltavo, do níž je rozhlasová verze Krobotovy inscenace zasazena jako do patinovaného rámu,“ dodal.
Lit.: Sedláček, Tomáš: Příliš hlučná samota. Krobotova vynikající dramatizace klíčové novely Bohumila Hrabala. In web ČRo 3 Vltava, 17. červenec 2021 (článek). – Cit.: Černogroteskní příběh z 2. poloviny minulého století o kráse výstředních podivínů a smrtelné lásce člověka Hanti ke světu knih a umění. (..)
Když Bohumil Hrabal dokončil v roce 1976 rozsahem novelu, obsahem román Příliš hlučná samota, bylo mu dvaašedesát. Když se hrabalovský dramatizátor a režisér Ivo Krobot v roce 2010 ujal v brněnském Divadle U stolu dramatizace a inscenace příběhu lisovače starého papíru Hanti, bylo mu také tolik. Náhoda? Rozhodně ne!
Přitom část hanťovské životní zkušenosti, totiž nucenou spoluúčast na ničení vlastního milovaného světa, měl Ivo v té době už za sebou: Za účast na nepovolené akci strávil v roce 1971 několik měsíců na Borech a v tamní knihárně vyřezával několik divadelních kapitol z čerstvě vytištěného devátého dílu Československé vlastivědy – jednu z nich napsal Krobotův milovaný teatrolog a učitel Bořivoj Srba. I tahle okolnost vedla B. Hrabala k tomu, že tehdy mladičkému režisérovi udělil svůj souhlas k inscenaci knihy, o níž svého času Pařížan Petr Král v Le Mondu výstižně napsal, že je to dílo, v němž Hrabal nejméně slovy řekl nejvíc.
Nejméně slovy říci nejvíc
Problém, s nímž se Ivo Krobot musel vypořádat především, byla forma Hrabalova vyprávění – v knize je ztvárněna jako monologický výpovědní proud rozdělený do osmi částí (jistě se tu režisérovi hodily zkušenosti z dramatizace Tanečních hodin pro starší a pokročilé (Divadlo Husa na provázku) a Rozvzpomínání, jak nazvali s P. Oslzlým v roce 1985 scénickou podobu románu Obsluhoval jsem anglického krále (po dlouhá léta na repertoáru DHNP!). Převést reflexivní Hanťovu výpověď do dramatického tvaru na scéně pomáhali Jan Kolařík jako Hanťa, Pavel Zatloukal jako jeho Šéf, v epizodních rolích herečky Martina Krátká a Kateřina Dostalová, Michal Bumbálek, Cyril Drozda a další. Hudbu složil rocker Zdeněk Kluka a do představení vstupuje vlastním autentickým hlasem i sám autor: Bohumil Hrabal. To všechno a trvalá životnost hanťovského tématu rozhodlo pro vytvoření rozhlasové verze, či spíše rekonstrukce divadelní inscenace.
Krobotova scénická verze Příliš hlučné samoty zákonitě přišla o mnoho vizuálních akcí, dílem opuštěných, dílem nahrazených prostředky zvukovými. Na své si proto při výrobě přišel nejen Zdeněk Kluka, ale také produkce – režisér žádal dětský sbor, jenž by zapěl dnes už pozapomenutou pionýrskou píseň J. Stanislava a O. Rambouskové Zní zpěv a smích náš po kraji (děkujeme vedoucí a dětem z pěveckého kroužku ZŠ a MŠ Staňkova Brno) a pochopitelně i zvukový mistr Lukáš Dolejší. A především – součástí Krobotovy rozhlasové Samoty jsou i vstupy autentického čtení B. Hrabala. (…)