Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

6. 3. 2011

Z českého detektivního revíru (2011)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 0:00

Spisovatel Eduard Fiker, „český Edgar Wallace“, je autorem více než padesáti detektivek, z nichž mnohé se staly předlohou pro film. Pořad k 50. výročí autorova úmrtí připravil Ivan Němec. Režie Hana Mikolášková.

Účinkují Michal Bumbálek, Eva Novotná a Pavel Vacek.

Připravilo Brno. Premiéra 27. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 60 min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 1. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 8:18 – 9:09 h.) v cyklu Filmové léto na Vltavě a Víkendová příloha.

Lit.: {Němec, Ivan}: Z českého detektivního revíru. In web ČRo, březen 2011 (anotace). – Cit.: K 50. výročí úmrtí věnuje ČRo 3 – Vltava Schůzky s literaturou Eduardu Fikerovi, který bývá společně s Emilem Vachkem označován za zakladatele české detektivní školy. Prozaik, dramatik, překladatel, redaktor, scénárista zanechal na devadesát titulů a na jeho dílo navázala celá řada pozdějších autorů.

První detektivní román, který Eduardu Fikerovi vyšel, se jmenoval Ochránce nebohých a je z roku 1933. Pak už vydával doslova jednu knížku za druhou, do začátku války už jich bylo přes třicet. Vedle detektivek, kterých bylo nejvíc, psal také dobrodružné příběhy a westerny. V té době se také Eduardu Fikerovi začalo říkat „český Edgar Wallace“ a tato přezdívka mu vydržela tak dlouho, dokud se později nezačala střídat s označením „zakladatel české detektivky“.

Série C-L, zfilmovaná pod názvem Na kolejích čeká vrah – to je jeden příklad za všech více než 90 titulů autora, který se dlouho živil jako houslista v orchestru divadla Rokoko a později jako druhý houslista v tehdejší Velké operetě. Čím si Eduard Fiker vysloužil označení „český Edgar Wallace“? O tom budou vyprávět Schůzky s literaturou, které pod názvem Z českého detektivního revíru připravil Ivan Němec, režii má Hana Mikolášková.

5. 3. 2011

Společnost – strojek na zvuky (2011)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 23:57

Zdenka Bergot Svíteková.  Dokument.

Natočeno 2011. Premiéra 27. 2. 2011 (60 min.) v cyklu Čajovna – Hry a dokumenty nové generace. Po skončení pořadu následovala beseda.

Smrt bibliomanova (2011)

Filed under: Povídky — Přemek @ 23:53

Jaroslav Havlíček. Povídka českého spisovatele. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2011. Premiéra 27. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min.). Repríza 9. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 28. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 10. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 15. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Jaroslav Havlíček: Smrt bibliomanova. In web ČRo 3 Vltava, únor 2011 (článek). – Cit.:  Povídka českého spisovatele Jaroslava Havlíčka patří formálně spíše mezi tzv. pohádky pro dospělé, které autor nazval vzdoropohádkami. Premiéru ke 115. výročí autorova narození (3. února 1896) připravil Jiří Vondráček. V režii Vladimíra Gromova účinkuje Josef Somr.

Spisovatel Jaroslav Havlíček se narodil 3. února roku 1896 v Jilemnici v rodině učitele. Po maturitě na jičínské reálce v roce 1913 uvažoval o studiu malířství na umělecko-průmyslové škole. Místo toho však v roce 1914 absolvoval abiturientský kurs při obchodní akademii v Chrudimi a začal studovat na České vysoké škole technické v Praze obchodní vědy. Během první světové války byl odveden a bojoval postupně v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. Od téhož roku Jaroslav Havlíček pracoval jako úředník, při zaměstnání dostudoval obchodní vědy.

Od poloviny dvacátých let se Jaroslav Havlíček vedle své úřednické práce věnoval literární tvorbě. Publikoval především v Lumíru, Zvonu, Cestě, Severu a východu a Národních listech. Rozsáhlou část autorovy tvorby zahrnují povídky, často s obměňujícími se náměty vytvářejícími celé cykly, jak se můžeme přesvědčit v Havlíčkově posmrtně vydaných povídkových souborech Zázrak flamendrů(1964),Prodavač času(1968) a Hodinky pana Balabána (1986).

Děj téměř všech jeho povídek a románů se odehrává v maloměstském prostředí, které dobře znal z dětství. Velká část literárního díla Jaroslava Havlíčka zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho smrti. Jaroslav Havlíček zemřel 7. dubna roku 1943 v Praze.

Lit.: Mačas, Dominik: Povídky o bibliofilech i bibliomanech od Stefana Zweiga, Octava Uzanna nebo Jaroslava Havlíčka. In web ČRo 3 Vltava, 12. březen 2024 (článek). – Cit.:  Měsíc březen od roku 2009 slaví knihovníci jako měsíc čtenářů. Po celé republice, ve více než čtyřech stovkách knihoven, připravují pro návštěvníky program na podporu a propagaci četby. Inspirováni měsícem čtenářů jsme do vltavské Povídky na tento týden připravili příběhy o těch největších milovnících knih – bibliofilech, i těch, u kterých láska ke knihám přerostla v posedlost – bibliomanech.  (…)

Žijí mezi námi nepoznáni, dýchají jen pro své poklady ukryté v knihovnách. Ale zatímco bibliofil je milovník kultivovaný a ušlechtilý, pravý gentleman nebo rytíř knihy, biblioman žádné morální zásady své vášni do cesty nestaví. Vytouženou knihu musí získat stůj co stůj, i kdyby se měl dopustit zločinu.

Habent sue fata libelli, říkají latiníci. Knihy mají své osudy. A mají je i jejich milovníci a sběratelé, jak uslyšíte v našich povídkách. Jejich autoři jsou odborníci nadmíru povolaní, sami bibliofilové, znalí prostředí i citů, které krásné knihy vyvolávají.  (…)

Velká část literárního díla mistra české psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896-1943) zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho smrti. Bylo tomu tak i s povídkovým souborem Hodinky pana Balabána (1986), z něhož pochází i povídka Smrt bibliomanova.

Rukopis povídky je datován rokem 1928. Vypráví se v ní o setkání duše zemřelého bibliomana s andělem, který měl jeho duši odvést k poslednímu soudu. Anděl nalezl bibliomanovu duši ve chvíli, kdy se probírala knižními vazbami a listovala ve starých foliantech…

Možnost půlnoci (2011)

Filed under: Literární pásma,Poezie — Přemek @ 23:48

Husein Tahmiščič. Pásmo poezie z díla básníka, kritika a esejisty, který patří mezi nejvýraznější osobnosti moderní poezie v Bosně a Hercegovině. Připravil Miroslav Buriánek.

Připravila Plzeň v roce 2011. Premiéra 26. 2. 2011 (15 min.) v cyklu Svět poezie.

Mať svoj štát? (Mít svůj stát?, 2005)

Filed under: Radiodokument,Slovenské — Přemek @ 23:43

Svätoslav Mathé. Feature o vzniku první Slovenské republiky v roce 1939. Redakce Radoslav Passia. Zvuková spolupráce Renáta Miškovičová. Hudební redaktor Alexander Berta. Režie Hana Hajdová.

Účinkují Ivan Krúpa, Jozef Úradník, Beáta Drotárová a Svätoslav Mathé.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2005 (47 min.). Česká premiéra 26. 2. 2011. Repríza 13. 3. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: Dokument Slovenského rozhlasu o událostech z března roku 1939, kdy se v hektické situaci tehdejších předválečných dní konstituovala první Slovenská republika. Šlo o akt svobodné vůle, anebo o nutnost, která vyplynula z mezinárodní politické situace? S použitím archivních materiálů připravil Svätoslav Mathé. (anotace ČRo)

Vrací se to zadními vrátky (2011)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 23:42

Zuzana Marie Kostičová, religionistka a odbornice na mayskou kulturu, o apokalyptických představách, mayském kalendáři, „konci světa“ v roce 2012, Carlosu Castaňedovi, New Age a populární kultuře. Připravila a  hovoří Blanka Stárková.

Natočeno 2011. Premiéra 26. 2. 2011.

Pražský environmentální band Guy van Bella (2011)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 23:40

Nový elektroakustický projekt založený na zpracování a sonifikaci dat z meteorologických senzorů. Připravil a slovem provází Michal Rataj.

Natočeno v roce 2011. Premiéra 26. 2. 2011 (30 min.) v cyklu Radioateliér – PremEdice.

Páteční večer – Únor; Rekviem za Jana Masaryka (2011)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 23:32

Vladimír Vokolek. Přímý přenos čtení z knihovny Václava Havla. Poémy Vladimíra Vokolka, spirituálního básníka Zahradníčkovy generace, představují zřejmě první dobovou básnickou reflexi komunistického puče. V den výročí puče je budou veřejně číst osobnosti české kultury a veřejného života v Knihovně Václava Havla. Uvádí Martin C. Putna, s básníkovým synem Václavem Vokolkem hovoří Alena Zemančíková.

Natočeno 2011. Premiéra 25. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:00 h.). Následovala repríza pořadu Pohřeb Jana Masaryka v únorových kulisách (2008).

Dohalští (2011)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 23:21

Martin Groman, Tomáš Černý. Dokument kromě historie slavného českého rodu a jeho dramat ve 20. století nabídne obraz života potomka bývalé aristokracie v dnešní době. Redaktor Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2011.  Premiéra 23. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:50 h.; 60 min.) v cyklu Jak dnes žijí potomci českých šlechtických rodů.

Repríza 19. 2. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.). Následovalo Noční Mikrofórum. Připravil Dan Moravec, hostem historik Zdeněk Hazdra z FF UK (52 min.).

Lit.: {Černý, Tomáš}: Dohalští. In web ČRo, únor 2011 (anotace). – Cit.: V českých dějinách posledních staletí nehrála šlechta takovou roli jako tomu bylo třeba v sousedním Polsku nebo Maďarsku. S rozpadem Rakousko-Uherska a vznikem republiky pak zanikly i tituly, pozemkové reformy omezily vlastnictví půdy.

Přišla válka a po ní komunisté. 20. století tak přineslo několik vln odlivu potomků šlechtických rodů. A přesto lze i dnes v Čechách potkat nositele starých a zvučných jmen, jako například Bořek-Dohalský. V dokumentu Martina Gromana a Tomáše Černého, nazvaném Dohalští se můžete setkat s potomky tohoto rodu jednak přímo, ale také ze svědectví Vladimíra Votýpky, který se jejich historií už léta a zevrubně zabývá. (more…)

Mytické dědictví literatury 1/3 (2011)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 23:16

Hermann Broch. Esej rakouského spisovatele. Překlad Naděžda Macurová. Připravil Petr Turek. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkuje Alfred Strejček.

Natočeno 2011. Premiéra 23. – 25. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 3 x 15 min.). Repríza 17. – 19. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou.

Lit.: anonym: Hermann Broch: Mytické dědictví literatury (3 části). In web ČRo 3 Vltava, 13. únor 2011 (článek). – Cit.: V cyklu Psáno kurzívou se potřikrát setkáme s esejem Hermanna Brocha Mytické dědictví literatury, který byl napsán r. 1945. Broch analyzuje odkaz mytického dědictví evropské kultury od dob helénských po svět první poloviny 20. stol., ústředním bodem jeho úvah jsou otázky etiky a duchovního vývoje lidstva.

Rakouský spisovatel a esejista Hermann Broch (1886 – 1951) pocházel z bohaté vídeňské židovské rodiny. Studoval matematiku, psychologii a filozofii. Později se plně věnoval spisovatelské a filozofické tvorbě.

Po nástupu Hitlera k moci patřil k osobnostem, které soustavně upozorňovaly na nebezpečí nacismu. Po anšlusu Rakouska byl vězněn, propuštěn byl po intervenci významných evropských osobností a bylo mu umožněno opustit Rakousko. Odjel nejprve do Skotska a posléze do USA, kde působil na univerzitě v New Havenu jako profesor německé literatury. K jeho nejvýznamnějším dílům patří rozsáhlé romány Náměsíčníci (1932), Smrt Vergilova (1945) a Pokušitel (1953), řada kritických a teoretických esejů a rozsáhlá korespondence.

Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích. Již v jeho románové tvorbě, vyznačující se rozmanitostí stylu a využívající vymožeností moderní prózy, se nápadně projevuje autorovo tíhnutí k esejistice.

Ve své esejistické tvorbě Broch analyzuje odkaz mytického dědictví evropské kultury od dob helénských po svět první poloviny 20. stol., zamýšlí se nad možnostmi literárního ztvárnění totality rozpadajícího se světa a poukazuje na nezastupitelnou roli tvůrčí individuality pro lidské poznání, a právě v ní vidí zásadní předpoklad pro překonání krize hodnot.

Esej s názvem Mytické dědictví literatury byl poprvé publikován u příležitosti 70. narozenin Thomase Manna v Die neue Rundschau 6. 6. 1945. Z překladu Naděždy Macurové připravil Petr Turek.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress