Colin Dexter. Překlad a dramatizace Jiří Strnad. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.
Osoby a obsazení: Isaac Morse, šéfinspektor kriminální policie (Josef Vrána), Lennox, detektiv-seržant (Ladislav Špiner), Jim Smith, vedoucí týmu policejních techniků (Robert Žák), dr. Wardová, policejní lékařka (Lída Vlášková), Janet Elliotová, čerstvá vdova (Jindra Janoušková), Pamela, poněkud necudná slečna (Petra Janečková), Kigsley, provozní vedoucí hotelu (Jan Musil), Dickson, recepční (Alexandr Postler) a spojovatelka z hotelové ústředny (Romana Chvalová).
Natočeno ve spolupráci s Východočeským divadlem Pardubice v roce 2010. Premiéra 20. 1. 2011 (ČRo 3 Vltava, 22:00 – 23:00 h.; 60 min.) v cyklu Hra pro tento večer.
Lit.: anonym (Paterová, Jana?): Kritická čtvrthodinka. In web ČRo, leden 2011 (článek). – Cit.: Colin Dexter (29. 9. 1930), který patří mezi nejvýznamnější současné představitele detektivního žánru v Anglii, staví v příběhu nazvaném Kritická čtvrthodina svého nejčastějšího hrdinu, svérázného šéfinspektora Morseho, před původně banální úkol: rutinně prošetřit náhlé úmrtí jednoho hotelového hosta.
Všechno nasvědčuje tomu, že k žádnému kriminálnímu činu nedošlo, potom však náhodně nastává zvrat, který situaci pozoruhodně změní… Kromě velmi nezvykle, se smyslem pro humornou nadsázku, ironii i paradoxy a prvky absurdity pojednané detektivní zápletky tu autor nabízí vtipný malý průhled do zvláštního způsobu policistova myšlení a pojetí hodnot…
Lit.: Hanáčková, Andrea: Inspektor Morse po pardubicku. In Týdeník Rozhlas 7/2011 (8. 2. 2011), s. 21 (recenze)
Lit.: Hanáčková, Andrea: Inspektor Morse po pardubicku. In web Radio Dock, 13. 10. 2012 (recenze). – Cit.: Letos v Berlíně na Prix Europe jsem byla svědkem malého zázraku – rozhlasová detektivka může být VIDĚT.
Norský seriál o mordpartě z Osla byl zvukově a produkčně vypraven tak, že to bralo dech. Dynamický střih a změny prostředí výborně pomáhaly orientovat se v mnohovrstevnaté zápletce pašování uměleckých děl. Autentické zvuky evokují realitu – hlasy zní z mobilu, ze skypu, volá se z chodby, ze sprchy. Tu se na stole posune knížka, tady si někdo mimovolně hraje s klíčemi, ve druhém plánu kdesi na ulici přejede auto. Opulentní a přitom zcela čistý zvuk dodává rozhlasové detektivce plasticitu, věrohodnost a napětí. Podle kolegy jsme slyšeli „norský standard.“ Jak to vypadá u nás?
Po anglické moderní detektivce Colina Dextera Kritická čtvrthodinka sáhl režisér Otakar Kosek a nastudoval ji pro Český rozhlas 3 Vltavu v pardubickém studiu Východočeského divadla. V první chvíli jsem poněkud zaskočená – hudební citace jednoznačně odkazuje k Jamesi Bondovi. Jenže tam, kde Bond na půl úst utrousí bonmot či v pointě dialogu zvrátí nepříznivou situaci ve svůj prospěch, nastupuje pardubický šéfinspektor Morse s kalibrem intelektuálního bagru, který svými šroubovanými, těžkopádně pronášenými větnými konstrukcemi drtí nejen nebohého asistenta Lennoxe, ale především posluchače. Postupně se však Josef Vrána (Morse) a Ladislav Špiner (Lennox) sladí a původně banální smrt hotelového hosta rozehrají do napínavého souboje v rámci manželsko-mileneckého trojúhelníku. Impulsy ke změně temporytmu a dosti usedlé kriminalistické konverzaci dávají svěží výstupy soudní lékařky v podání Lídy Vláškové. Je pregnantní, energická a opravdu vtipná. Vyšetřování jde svižně kupředu a drobné retrospektivy s rekonstrukcí děje ho nebrzdí, naopak nabízejí – vesměs hudebně podkreslené detektivní dedukce. Režisér i zvukař se opravdu snaží – kde lze cinknout lžičkou, zatroubit klaksonem, rozehrát zvukově hospodu nebo nechat tikat hodiny, tam se daný zvuk poctivě ozve. S hudbou se pracuje šetrně a funkčně a herci v daném žánru odvádí obstojně to, co odvést mají. Problém tedy vůbec není v konkrétním nastudování této hry. Jde spíše o celkové uchopení audiálního média jako specifického žánru, v němž přece nejde o to zvukově ozvláštnit čtený text. Jde o to už ve fázi scénáře myslet „rozhlasově“. Proč se ohledání mrtvoly nemůže dít v pitevně, která má svou atmosféru – akustiku – nutně jiný herecký projev a spoustu zvukových možností, které zvýší napětí? Proč podle zvuku nerozeznám kancelář od solária, hotelový pokoj od interiéru auta? Proč se toho tak málo děje a o všem se jen mluví? Proč chybí „prázdno“, „ticho“, v němž bych si mohla chvilku přemýšlet o tom, kdo je vrah? Pardubickým tyto produkční věci nevyčítám. Na velkorysou zvukovou produkci – byť jde „jen“ o detektivku, určitě máme studia nejen v Praze vybavená a příslušné zvukové kouzelníky vyškolené. Už se těším, až se budu příště u rádia zase bát a mordýře ze zvuku skoro vidět.
George Bernard Shaw (1) a Noël Coward (2).
Karel Čapek. Hudba Jiří Stivín.