Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Josef Bolf. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Datum natočení neznámé.

Lit.: Sedláčková, Barbora: Osobní dispozice Josefa Bolfa. In web ČRo Radio Wave, 28. 5. 2010 (článek + nahrávka rozhovoru). – Cit.: (…) Na výstavě mezi tajuplně šedavými obrazy, z nichž vystupují osoby, nálady a pocity, které promlouvají na diváka jako osobní vzpomínka zašlé fotky v zapomenutém albu, zní audioinstalace. Starý magnetofon přehrává takzvanou Ztracenou pásku. Ta je inspirovaná hrou Samuela Becketta Krapova poslední páska. V prostoru zní lidské kroky, neviditelný člověk si něco prohlíží, trhá a potom pálí. Zvuk se nesmyslně snaží zbavit fyzických důkazů paměti. (…)

Lit.: Horešovská, Markéta: Bezhlavý jezdec se vrací. Výstava připomíná výraznou uměleckou skupinu i atmosféru 90. let. In web Novinky, 18. 8. 2026 (článek). – Cit.: (…) Expozice představuje řadu rekonstruovaných, dlouhodobě nevystavených či málo známých prací z přelomu tisíciletí. Nabízí návštěvníkům možnost vstoupit do prostředí, které připomíná atmosféru poslední velké předinternetové generace.

Výstavou prostupují motivy D.I.Y. kultury, fascinace televizí coby oknem do západního světa, psychedelie, komiksů, science fiction, experimentů se změněnými stavy vědomí i každodennosti porevolučních českých domácností.

Na dvorku galerie příchozí narazí na auto Škoda 105, z autorádia a z kazety zní rozhlasová hra Josefa Bolfa. Součástí výstavy je stylizovaný pokoj inspirovaný devadesátými lety – s dobovým nábytkem, televizí, videem, akváriem, knihami či funkčním walkmanem.

Záměrem umělců a kurátora bylo, aby návštěvníci v Domě U Kamenného zvonu mohli zpomalit, usednout a na chvíli se ponořit do světa před internetem a sociálními sítěmi.

Lars von Trier. Dramatizace Christian Lollike. Překlad Michaela Weberová. Dramaturgie Renata Venclová. Rozhlasová úprava Renata Venclová a Marie Špalová. Hudba Jan Šikl. Zvukový design Daniel Kordík. Mistr zvuku Jonáš Rosůlek. Režie Petr Mančal.

Účinkují Klára Suchá, Viktor Zavadil, Miroslav Hanuš, Jan Teplý II., Marika Procházková, Kajetán Písařovic, Lucie Juřičková, Jindřiška Hanušová, Tomáš Dalecký, Luboš Veselý, Ivana Uhlířová, Jan Šťastný, Matěj Svoboda a další.

Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 25. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.), 2. dílu 1. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.) v cyklu Filmové léto na Vltavě a Večerní drama.

Pozn.: V pořadu Vizitka z 11. 9. 2026 hovořila herečka Klára Suchá o inscenaci Dogville.

Lit.: Venclová, Renata: Lars von Trier: Dogville. Město, kde každý zná každého. A kde se cizinka může stát snadnou kořistí. In web ČRo 3 Vltava, 25. 8. 2026 (článek). – Cit.: Rozhlasová adaptace Dogville, slavného filmu letos sedmdesátiletého dánského režiséra Larse von Triera (*30. 4. 1956), nabízí k poslechu jeden z nejznepokojivějších příběhů o vině, odpuštění, lidské krutosti a pomstě. (…)

Příběh, který má rozměr starozákonní morality, v níž Bůh zkouší „svůj lid“ a ptá se, jestli se v jeho středu najde aspoň jeden spravedlivý. Dnes se k němu můžeme vracet především jako k neúprosné otázce: Co uděláme s člověkem, který je na nás závislý? A co se stane s našimi morálními zásadami, když zjistíme, že za jejich porušení nemusíme zaplatit žádnou cenu?

Do malého amerického městečka Dogville přichází neznámá mladá žena jménem Grace. Zdá se, že utíká před vážným nebezpečím a doufá, že v malé komunitě na úpatí hor najde pomoc. První, kdo se Grace ujme, je Tom, místní samozvaný filozof a pozorovatel života. V příchodu Grace vidí příležitost, jak světu ukázat morální zásady a dobrotu obyvatel Dogville.

Grace dostane šanci zůstat za drobnou výpomoc v místních domácnostech. Jenže hranice mezi pomocí a mocí se začíná nebezpečně posouvat. To, co bylo zpočátku dobrovolné, se postupně mění v povinnost. A v okamžiku, kdy mají obyvatelé Dogville nad Grace převahu, ukazují se i stránky lidské povahy, které by za normálních okolností zůstaly skryté.

Trier svůj film vystavěl jako téměř prázdné jeviště: domy v Dogville jsou vyznačeny pouze na podlaze, jejich stěny neexistují a divák tak současně sleduje příběh i mechanismus, kterým je příběh vytvářen. Tento postup souvisí s inspirací Bertoltem Brechtem a jeho principem zcizujícího efektu – upozorněním, že před námi není skutečný svět, ale jeho obraz, který můžeme pozorovat a hodnotit.

Rozhlasové ztvárnění Dogville vzniklo spoluprací hudebního skladatele Jana Šikla, zvukového designéra Daniela Kordíka, mistra zvuku Jonáše Rosůlka a režiséra Petra Mančala, který vysvětluje, na čem postavili hudební řešení.

„Společně se skladatelem Janem Šiklem jsme jako primární hudební nástroj zvolili varhany. Jejich dynamické spektrum, dlouhý dozvuk a schopnost vyjadřovat širokou škálu emocí umožňují vytvářet jak tísnivou, tak meditativní atmosféru, která podtrhuje morální nejednoznačnost příběhu. Navíc varhany evokují církevní i komunitní kontext, čímž akcentují kolektivní vinu a izolaci obyvatel Dogville. V neposlední řadě poskytují hudební hlas pro celkové napětí a dramatické vyústění inscenace.“

Inspirací k napsání Dogville se Trierovi stala píseň Pirátka Jenny z Brechtovy Třígrošové opery, v níž zotročená žena sní o pomstě obyvatelům města. Film se měl stát prvním dílem zamýšlené trilogie USA – Země možností. Další velkou a přiznanou inspirací je divadelní hra Naše městečko Thorntona Wildera, kterou připomíná zejména všudypřítomný a vševědoucí vypravěč. Při svém uvedení v Cannes v roce 2003 vyvolal snímek mimořádně rozporuplné reakce – publikum rozdělil na ty, kteří jím byli fascinováni, a ty, které doslova pobouřil. (…)

Gerhard Rentsch. Rozhlasová hra na motivy divadelní hry První jízdní (Vsevolod Višněvskij). Překlad Květa Tomanová. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: Sysojev (J. V. Švec), rytmistr (František Vnouček), velitel (Jiří Papež), strážmistr (Rudolf Široký), vyprávěč (Antonín Zíb), plukovník (Jiří Suk), důstojník (Gustav Nezval), telegrafista (Václav Švec), stará vesničanka (Anna Melíšková), kozák (Jaroslav Moučka) a další.

Natočeno 1959. Premiéra 8. 12. 1959 (Praha II, 19:30 h.).

Lit.: anonym: Dvě premiéry k závěru Měsíce přátelství. In Československý rozhlas a televize 50/1959 (7. – 13. 12. 1959), s. 1 (článek). – Cit.: Letošní Měsíc čs. – sovětského přátelství je na všech úsecích našeho veřejného života mohutným projevem vřelých vztahů přátelství mezi národy Československa a Sovětského svazu. Zvláště výrazně se to projevuje i na úseku kulturním. Také Čs. rozhlas připravil k této příležitosti 7 premiér. Poslední dvě na závěr Měsíce přátelství vysíláme v tomto týdnu.

Prvou z nich je ,„Příběh vojáka“ od Gerharda Rentsche. Na motivy divadelní hry Vsevoloda Višněvského, „První jízdní“ napsal mladý německý autor zcela novou rozhlasovou hru. Višněvskij vytvořil ve své hře mohutný obraz vzniku první jízdní armády pod vedením maršála Budonného v období občanské války. Rentsch velkou vidinu Višněvského proměnil v příběh jednoho vojáka, který můžeme sledovat od májové přehlídky před carem v roce 1913 až do roku 1920. Nejsou to jen vnější osudy, ale Rentschovi se podařilo na širokém historickém podkladě vylíčit růst uvědomění u jednoho z mnoha vojáků vznikající Rudé armády.

Posluchače zaujme i zvláštní forma hry: vyprávěč tu totiž má přímou dramatickou funkci a prochází dějem jako druhé já hlavního hrdiny nebo jako komentující hlas autorův, První vysílání bude 8. prosince na Pra ze II v 19.30 hod. za režie Oldřicha Hoblika s J. V. Švecem, Antoninem Zibem, nositelem Řádu práce, a se zasloužilým umělcem Františkem Vnoučkem v hlavních úlohách (…).