Vladimír Galaktionovič Korolenko. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Osoby: Starý žebrák – Vasja – Feďa – Osip – Balek – Marusja – vypravěč – Tiburci – soudce.
Natočeno 1937. Premiéra 30. 7. 1937 (Košice, 18:00 – 18:30 h.) v cyklu Rozhlas pre Podkarpatskú Rus.
Josef Čapek. Pohádka. Rozhlasový scénář Jaroslav Pour. Hudba Ivana Loudová, řídí Jiří Váchal. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Pradědeček (Josef Patočka), Lotrando (Martin Růžek), Havelock (Jaromír Spal), Kokotička (Miroslava Slávka Hozová Špánková), Šibal (Josef Gruss), Hrdlořez (Josef Kemr), Dynamit (Miroslav Moravec), Hmaták (Karel Houska), Chramostejl (Miroslav Masopust), Jíra (Jaroslav Kepka), Kudlich (Milan Mach), šenkýřka (Ludmila Lída Roubíková) a další.
Natočeno 1970. Premiéra 31. 12. 1970 (Praha, 10:00 – 11:00 h.). Repríza 12. 4. 1971 (Praha, 13:10 h.) v cyklu Pohádka pro děti.
Lájos Mesterházi. Rozhlasová hra. Přeložili Jan Seifert a Lidmila Seifertová. Hudba Pavel Blatný. Režie Petr Adler.
Osoby a obsazení: Vyprávěč (Rudolf Walter), Monika (Dagmar Pistorová), Šándor (Jiří Dušek), Láslo (Rudolf Krátký), Běla (Josef Karlík), Andráš (Dobroslav Čech), Dula (Lubomír Černík), Deške (Karel Šebesta), Tomáš (Jiří Tomek) Moničin manžel (František Vicena), Marie, Andrášova žena (Libuše Přichystalová), mamá, matka Deškeho (Marie Pavlíková), Tonča, teta Deškeho (Miroslava Jandeková), slečna (Libuše Billová), Sepi (Karel Hospodský), Pirike (Lída Štětinová), starý lékař (Miloš Hájek) a další.
Nastudovalo Brno v roce 1959. Premiéra 18. 10. 1959 (Praha I – Praha III, 20:00 h.) v cyklu Nedělní večery. Repríza 3. 4. 1962 (Československo I, 19.00 – 20:30 h.).
Pozn.: Mesterházi později hru upravil pro divadlo (česky pod názvem Monika Komorní divadlo v roce 1959, režie Ota Ornest).
Lit.: anonym: Dnešní lidé Maďarska. In Rozhlas 42/1959 (6. 10. 1959), s. 15 (článek).
Anatole France. Překlad František Fačevic. Pro rozhlas upravila Dagmar Hubená. Hudba Jiří Smutný. Režie Josef Melč.
Účinkují Karel Höger, Josef Chvalina, Vladimír Čech I., Karel Fořt, Václav Hladík, Ladislav Brothánek, Artuš Kalous, Jan Řeřicha, Karel Sekora, Aleš Morávek, Jaroslava Drmlová, Eva Trunečková a Mirka Hajská.
Natočeno 1970. Premiéra 31. 12. 1970 (Třetí program, 19:00 h.). Repríza 24. 9. 1971 (Třetí program, 9:00 – 10:00 h.); 15. 4. 1984 (Vltava, 21:55 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 21. 4. 1991 (Praha, 0:01 h.); 10. 5. 1993 (ČRo 2 Praha, 2:00 h.); 16. 4. 1995 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Na motivy ruské lidové pohádky napsal Zdeněk Skořepa. Hudba Jan Mlček, řídi Milan Bagínaký. Režie Ladislav Rybišar.
Premiéra (?) 11. 11. 1973 (Praha, 13:15 – 14:00 h.) v cyklu Pohádka pro děti. Repríza 21. 3. 1976 (Praha, 13:03 h.) v cyklu Pohádka pro děti.
Lit.: KAŇKA, Josef: Odraz komunistické propagandy v dětských pořadech Československého rozhlasu mezi lety 1968 a 1974. Diplomová práce, vedoucí Groman, Martin. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Katedra žurnalistiky, 2024.
Katharina Schmitt. Rozhlasová kompozice. Překlad Michaela Škultéty. Hudba, zvukový design Christoph Wirth. Zpívají Annabelle Plum, Vojtěch Šembera. Zvuková spolupráce Tomáš Pernický. Dramaturgie Klára Novotná. Produkce Dana Reichová. Režie Katharina Schmitt.
Účinkují Ivana Uhlířová, Ondřej Rychlý, Anežka Šťastná, Lucie Trmíková, Diana Toniková a Martin Myšička.
Natočeno 2026. Premiéra 8. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 20:42 h.; 40 min.) v cyklu Večerní drama.
Lit.: Novotná, Klára: Katharina Schmitt: Metoda Gateway. Premiérová rozhlasová kompozice s Ivanou Uhlířovou v hlavní roli. In web ČRo 3 Vltava, 8. 9. 2026 (článek). – Cit.: Metoda Gateway je akustická technika, vyvinutá v roce 1971 v Monroově Institutu ve Virginii v USA. Jejím cílem je za pomoci zvukových vln o různých frekvencích pomoci při zlepšení spánku a navodit uvolnění, jež může vést až k rozšířeným stavům vědomí. (…)
Nedlouho po zveřejnění principů této metody pověřila americká tajná služba CIA svého agenta Waynea McDonnella jejím prozkoumáním pro potenciální využití (či zneužití?) při zpravodajských operacích. McDonnellův report, dnes odtajněný CIA, byl pro Katharinu Schmitt jedním z důležitých výchozích bodů. Druhým bylo pojednání nizozemského vědce Christiana Huygense Kyvadlové hodiny (1673), které v odlišném kontextu zrcadlí podobné poznatky, s jakými pracuje právě Metoda Gateway.
Tato rozhlasová hra využívá binaurální postupy. Pro nejlepší poslechový zážitek vám doporučujeme použít sluchátka.
Protagonistkou rozhlasové kompozice je žena trpící nespavostí, která dostává příležitost usnout pomocí metody Gateway. Je stále hlouběji vtahována do víru hlasů, na jehož dně se setkává se sebou samou jako se svým umlčeným alter egem. Co začíná jako příslib rozšířeného vědomí, končí paranoiou.
Ve spolupráci se skladatelem Christophem Wirthem vytvořila Katharina Schmitt rozhlasový tvar, který propojuje hlasy se zvukovou kompozicí založenou přímo na principech metody Gateway a který zkoumá propletení našich snů s mechanismy kontroly a manipulace. Do hlavní role obsadila herečku Ivanu Uhlířovou, s níž dlouhodobě spolupracuje. (…)
Václav Havel. Divadelní hra.
Všechny postavy čte autor.
Natočeno říjen 1987 (soukromá nahrávka). Webová premiéra 6. 9. 2026 (MujRozhlas – ČRo 3 Vltava, 129 min.) v rámci cyklu Slyšet Havla a Vltavské speciály.
Lit.: Velíšek, Martin: Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor. In web MujRozhlas, 6. 9. 2026 (anotace). – Cit.: Ikonickým „Tady Havel, tady Havel“ začíná nahrávka, do které autor sám nahrál svou tragikomedii o pokusu zreformovat nereformovatelné. (…)
Lit.: Velíšek, Martin: Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor. In web ČRo3 Vltava, 6. 9. 2026 (článek). – Cit.: (…) Malé město má ve jménu vybudování nového sídliště podlehnout asanaci. Skupinu architektů, kteří mají tyto akci na starosti sídlí na blízkém zámku. Tam je navštíví místní občané. Plánovači na chvíli podlehnou jejich protestům i chiméře nadcházejících „nových pořádků“.
Ve hře se jistě odrazila vrcholící „perestrojka“, nicméně Václav Havel použil při jejím psaní ve strachu z domovních prohlídek osvědčenou metodu. První verzi napsal během pěti dnů v Praze a během dalších pěti dnů ji dokončil na Hrádečku. Tam ji také sám přečetl na mikrofon. Učinil tak z bezpečnostních důvodů – aby vedle snadno zabavitelného rukopisu existovala další verze díla – a také proto, aby si ji mohli poslechnout jeho přátelé.
Máme tak jedinečnou možnost slyšet Havlovu intepretaci vlastního díla. Havel jako herec i režisér je velice střídmý, jen občas intonací naznačí charakter a pocity postav. Je ale nesmírně přesný v zprostředkování smyslu jednotlivých replik, situaci a jednání postav. A tím i velmi zábavný.
Drahomíra Měsková. Rozhlasová pohádka o tom, že i obyčejná zednická fanka může být kouzelná. Režie Jan Berger.
Účinkují Miroslava Slávka Hozová, Jan Hartl, Gabriela Vránová, Jaroslav Moučka, Věra Kubánková a další.
Natočeno 1977. Obnovená premiéra 5. 9. 2026 (Český rozhlas Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.; 42 min.).
Zuzana Kantorová. Rozhlasová hra pro mládež. Překlad Róbert Rapoš. Dramaturg Emil Fillo. Zvuk Ada Rehorová. Technická spolupráce Július Roderer, Radka Sekerášová. Režie Olívia Michalíková.
Účinkují Emil Fillo, Peter Mikulík, Oľga Sýkorová, Michal Belák, Viera Bálinthová, Július Pántik, Zuzana Šimečková, Karol Strážnický, Pavol Mikulík, Ľubo Roman, Juraj Paška, Ernest Stredňanský, Milan Hrabinský.
Nastudoval Československý rozhlas v roce 1958. Obnovená premiéra 3. 8. 2026 (SRo 8 Rádio Litera, 44 min.).
Rainald Goetz. Rozhlasová úprava Henri Hüster a Rainald Goetz. Technická realizace Christian Alpen a Manfred Faust. Asistenti režie Jördis Grief a Alina Rohrer. Dramaturg Michael Becker. Režie Renri Hüster.
Osoby a obsazení: Raiald Goetz (autor), Edith Saldanha (vypravěč + tisk), Fabian Hinrichs (prezident Grotten), Burghart Klaußner (viceprezident Selch), Samuel Weiss (tajemník Pinsk), Andreas Spaniol (vrchní soudce Dr. Banzhaf), Werner Wölbern (ředitel zpravodajské služby Thurgau), Maria Schrader (bezpečnostní poradce Frau von Ade), Michael Wittenborn (ministr spravedlnosti Sebald), Gustav Peter Wöhler (ministr obrany Roon), Gabriel Schneider (justiční rada Dr. Schill), Jens Harzer (vrchní justiční rada dr. Kelsen), Aurel Manthei (desátník Braum + tisk), Sandra Gerling (brigádní generál Darkova), Julia Franz Richter (Cindy / strážná), Rebekka Biener (Eve / vojákyně), Cino Djavid (Atta / vězeň) a další.
Natočeno 2026. Premiéra 4. 9. 2026 (ARD Sounds) k 25. výročí teroristického útoku na americká Dvojčata.
Lit.: Reich des Todes – Hörspiel zu 25 Jahre 9/11. In web NDR.de, 19. 8. 2026 (článek). – Cit.: Die Erinnerung an die Terroranschläge vom 11. September 2001 mag verblassen – die politische Epoche, die mit dieser Zäsur begann, dauert bis heute an. Rainald Goetz blickt in seinem Hörspiel in die Abgründe des Westens. Ist die Welt inzwischen noch kaputter? (…)
Reich des Todes: was? Was soll denn das heißen? 25 Jahre 9/11. An die Weltverdüsterung erinnern, die damals, nach dem 11. September 2001, die Gesellschaften des Westens überfallen hat: den politischen Prozess vergegenwärtigen, der vom islamistischen Terroranschlag zur systematischen Folter von Gefangenen in den US-amerikanischen Lagern von Guantanamo und Abu Ghraib geführt hat.
Was sind das für Menschen, in der Politik, in der Bürokratie, in der konkreten Gefängniszelle, die diese Taten Wirklichkeit haben werden lassen, aus welchen Motiven heraus? Und was sind das für Mechanismen der Macht, im jeweils einzelnen Augenblick der Interaktion, die im Ergebnis staatlich betriebene Folter als Selbstverständlichkeit etabliert haben? Am Extremfall des Versagens politischer Kontrolle im führenden Staat der westlichen Welt, in den USA, zeigt sich beispielshaft Gefährdung der Demokratie.
Meine Weltsicht ist düster. Die Kaputtheit zeigen, die Nichtkaputtheit nicht. Eine vergiftete Bösartigkeit im Blick auf die Welt als Resultat der Lebenserfahrung annehmen, ist das Zynismus? Oder Weisheit? Dummheit, Neonaivität? Wir wissen zu wenig, wir müssen mehr wissen. Der Schauplatz ist der Kopf, das Innere der Gedanken, da spielt sich ALLES ab. Welcome to the final show. Rainald Goetz, „Reich des Todes“
25 Jahre nach den Terroranschlägen
Ein Vierteljahrhundert nach den Terroranschlägen vom 11. September 2001 wirken die politischen Erschütterungen der Nullerjahre erschreckend gegenwärtig. 9/11 markiert nicht nur eine historische Zäsur, sondern den Beginn einer bis heute andauernden Epoche, in der Ausnahmezustände, Sicherheitsversprechen und offene Machtpolitik die demokratische Ordnung des Westens nachhaltig verändern, erodieren und womöglich zerstören. Ist die Welt inzwischen noch kaputter?
Geschichte als Gleichzeitigkeit
Rainald Goetz‘ kolossaler Text Reich des Todes, 2020 am Deutschen Schauspielhaus in Hamburg uraufgeführt, ist kein Dokudrama, keine historische Rekonstruktion. Bei Goetz existiert Geschichte als Gleichzeitigkeit. Er verbannt die realen Akteure – Politiker, Militärs, Juristen, Folterer – jener Jahre in einen „Hades“. In diesem Schattenreich der Macht verschmelzen sie mit historischen Figuren, wie dem preußischen Kriegsminister Roon oder Dr. Schill, dem ehemaligen „Richter Gnadenlos“ in Hamburg. Gedanken, Argumente und Rechtfertigungsstrategien lösen sich aus ihrer Zeit, wandern durch die Jahrhunderte, fügen sich in neue Konstellationen.
Welcome to the final show
Regisseur Henri Hüster hat gemeinsam mit Rainald Goetz die Hörspielfassung von Reich des Todes eingerichtet, die uns anlässlich des 25. Jahrestages der Terroranschläge vom 11. September ermöglicht, noch einmal hinabzusteigen – hinein in die Echos, die in unsere Gegenwart hineinwuchern. Mediale Artefakte, Popmusik, Walzertakte, ein Chor aus der Zwischenwelt verweben sich mit den Sprachmustern der Macht und der Stimme des Autors.
(…) Rainald Goetz, geboren 1954, studierte Medizin und Geschichte, lebt in Berlin. Autor der Bücher Irre, Krieg, Kontrolliert, Festung und Heute Morgen. Er erhielt u.a. den Marieluise-Fleißer-Preis 2013 und Georg-Büchner-Preis 2015. Seine Stücke wurden mehrfach für den Mülheimer Dramatikpreis nominiert. Zum Abschluss des Buchs Schlucht erschien im Frühjahr 2024 das Buch Lapidarium mit den drei Theaterstücken Reich des Todes, Baracke und Lapidarium. Reich des Todes wurde 2020 am Deutschen Schauspielhaus Hamburg uraufgeführt und danach an zahlreichen weiteren Theatern im deutschsprachigen Raum inszeniert. (…)
Powered by WordPress