Lars von Trier. Dramatizace Christian Lollike. Překlad Michaela Weberová. Dramaturgie Renata Venclová. Rozhlasová úprava Renata Venclová a Marie Špalová. Hudba Jan Šikl. Zvukový design Daniel Kordík. Mistr zvuku Jonáš Rosůlek. Režie Petr Mančal.
Účinkují Klára Suchá, Viktor Zavadil, Miroslav Hanuš, Jan Teplý II., Marika Procházková, Kajetán Písařovic, Lucie Juřičková, Jindřiška Hanušová, Tomáš Dalecký, Luboš Veselý, Ivana Uhlířová, Jan Šťastný, Matěj Svoboda a další.
Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 25. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.), 2. dílu 1. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.) v cyklu Filmové léto na Vltavě a Večerní drama.
Pozn.: V pořadu Vizitka z 11. 9. 2026 hovořila herečka Klára Suchá o inscenaci Dogville.
Lit.: Venclová, Renata: Lars von Trier: Dogville. Město, kde každý zná každého. A kde se cizinka může stát snadnou kořistí. In web ČRo 3 Vltava, 25. 8. 2026 (článek). – Cit.: Rozhlasová adaptace Dogville, slavného filmu letos sedmdesátiletého dánského režiséra Larse von Triera (*30. 4. 1956), nabízí k poslechu jeden z nejznepokojivějších příběhů o vině, odpuštění, lidské krutosti a pomstě. (…)
Příběh, který má rozměr starozákonní morality, v níž Bůh zkouší „svůj lid“ a ptá se, jestli se v jeho středu najde aspoň jeden spravedlivý. Dnes se k němu můžeme vracet především jako k neúprosné otázce: Co uděláme s člověkem, který je na nás závislý? A co se stane s našimi morálními zásadami, když zjistíme, že za jejich porušení nemusíme zaplatit žádnou cenu?
Do malého amerického městečka Dogville přichází neznámá mladá žena jménem Grace. Zdá se, že utíká před vážným nebezpečím a doufá, že v malé komunitě na úpatí hor najde pomoc. První, kdo se Grace ujme, je Tom, místní samozvaný filozof a pozorovatel života. V příchodu Grace vidí příležitost, jak světu ukázat morální zásady a dobrotu obyvatel Dogville.
Grace dostane šanci zůstat za drobnou výpomoc v místních domácnostech. Jenže hranice mezi pomocí a mocí se začíná nebezpečně posouvat. To, co bylo zpočátku dobrovolné, se postupně mění v povinnost. A v okamžiku, kdy mají obyvatelé Dogville nad Grace převahu, ukazují se i stránky lidské povahy, které by za normálních okolností zůstaly skryté.
Trier svůj film vystavěl jako téměř prázdné jeviště: domy v Dogville jsou vyznačeny pouze na podlaze, jejich stěny neexistují a divák tak současně sleduje příběh i mechanismus, kterým je příběh vytvářen. Tento postup souvisí s inspirací Bertoltem Brechtem a jeho principem zcizujícího efektu – upozorněním, že před námi není skutečný svět, ale jeho obraz, který můžeme pozorovat a hodnotit.
Rozhlasové ztvárnění Dogville vzniklo spoluprací hudebního skladatele Jana Šikla, zvukového designéra Daniela Kordíka, mistra zvuku Jonáše Rosůlka a režiséra Petra Mančala, který vysvětluje, na čem postavili hudební řešení.
„Společně se skladatelem Janem Šiklem jsme jako primární hudební nástroj zvolili varhany. Jejich dynamické spektrum, dlouhý dozvuk a schopnost vyjadřovat širokou škálu emocí umožňují vytvářet jak tísnivou, tak meditativní atmosféru, která podtrhuje morální nejednoznačnost příběhu. Navíc varhany evokují církevní i komunitní kontext, čímž akcentují kolektivní vinu a izolaci obyvatel Dogville. V neposlední řadě poskytují hudební hlas pro celkové napětí a dramatické vyústění inscenace.“
Inspirací k napsání Dogville se Trierovi stala píseň Pirátka Jenny z Brechtovy Třígrošové opery, v níž zotročená žena sní o pomstě obyvatelům města. Film se měl stát prvním dílem zamýšlené trilogie USA – Země možností. Další velkou a přiznanou inspirací je divadelní hra Naše městečko Thorntona Wildera, kterou připomíná zejména všudypřítomný a vševědoucí vypravěč. Při svém uvedení v Cannes v roce 2003 vyvolal snímek mimořádně rozporuplné reakce – publikum rozdělil na ty, kteří jím byli fascinováni, a ty, které doslova pobouřil. (…)