Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Fabien Roy. Fraška, stejně jako legenda o templářích, kvetla za středověku. Umožnit, aby se obé setkalo v prostoru smíchu a slz, v neskutečné skutečnosti rytířů Bílého pláště – to je cíl „neogoticko-romaneskně-tragikomické“ rozhlasové frašky.  Překlad a úprava Michal Lázňovský a Tomáš Vondrovic. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Mistr zvuku Ladislav Reich. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Tomáš Vondrovic.

Osoby a obsazení: Velký inkvizitor (František Němec), jeho strážce Novic-Dominikán (Jiří Lábus) a vypravěč (Hanuš Bor).

Natočeno 2010. Premiéra 1. 6. 2010 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 12. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 15. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 21. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.).

Ukázka ze hry

Lit.: Vondrovic, Tomáš: {Na tuhle divadelní hru Fabiena Roy jsem narazil…}. In Facebook, 31. 5. 2010 (dramaturgova anotace). – Cit.:  Na tuhle divadelní hru Fabiena Roy jsem narazil…vůbec jsem na ni nenarazil. Pravda je, že jsem po ní pásl a pátral od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o její existenci. Bylo to v jedné nevýznamné noticce, obsahující asi řádku a půl a šifru „m.l.“ Ale protože jsem předtím (je to už více let) připravil pro rozhlas dvanáctidílný seriál o vyvraždění Templářů, o tomto prvním mezinárodním politickém monstrprocesu v dějinách Evropy, téma mě pochopitelně zajímalo. Vždyť kolem templářů je nakupeno tolik otazníků, dohadů, hypotéz, vědeckých a jiných vášnivých sporů, od jejich legendárního pokladu přes tajné vědomosti po skutečné, leč skryté důvody jejich likvidace… Ale o hře samé nikde nikdo nic nevěděl, ba nebyla ani v Divadelním ústavu. Mým posledním pokusem před definitivní rezignací bylo zjistit, komu vlastně patří ta záhadná značka „m.l“. Dozvěděl jsem se, že se za ní skrývá můj blízký přítel a mnohdy spolupracovník Michal Lázňovský. Zavolal jsem mu, vynadal, a při bližším ohledání originálu jsme zjistili, že tento Poslední Templář velmi stojí za hřích a že nás to bude bavit. Tak vznikl jeho český překlad. Jevištního uvedení se – z objektivních příčin – hra ještě nedočkala. Ale když nás po čase pobídl Martin Velíšek, abychom vytvořili její rozhlasovou verzi, bylo to více než lákavé. Vždyť jak píše Fabien Roy v úvodní poznámce: „Mezi rozevlátou směsicí přívrženců Legendy a pochmurnou realitou oficielních Dějin si autor posledního Templáře zvolil…nic si nezvolil, míchá to všechno dohromady a dělá z toho, odborně řečeno – frašku. A fraška, stejně jako Templáři, kvetla za středověku. Umožnit, aby se obé setkalo v prostoru smíchu a slz, v neskutečné skutečnosti rytířů Bílého pláště – to je cíl neogoticko-romaneskně tragikomické frašky Poslední templář“. – A právě onen vnitřní, imaginární prostor „smíchu a slz“ nás přitahoval a vybízel k přepisu jinak vizuální metaforické frašky do akustického tvaru. Připsali jsme postavu komentátora (Hanuš Bor) – nejen jako technického „ukazatele“ děje, ale jako jistý postoj nezbytného nadhledu, obracející se k posluchačstvu – ale jinak jsme strukturu, pochopitelně v minimalizované míře – zachovali: Velký inkvizitor (František Němec) a jeho strážce Novic-Dominikán (Jiří Lábus) sehrávají v klášterní cele převlekovou detektivku na téma Vyvraždění Templářů. Ta detektivka má ovšem velmi mnoho slupek komediálních i filosofických – největší nepravděpodobnosti a absurdity jsou často převzaty přímo z dobových protokolů, paradoxy jsou vyslovovány se samozřejmostí až neomalenou, zatímco němé skutečnosti zaznívají mezi řádky a mnohá pravda si nasazuje masku či čepici s rolničkami.Práce, při níž může režisér zacházet pouze s jemným skalpelem a nikoli na patnáct pokusů, je štěstím, které vyžaduje nejen pečlivou přípravu, ale především prvotřídní herce. Toto štěstí jsem měl. Stejně tak jako při tvorbě neverbálního akustického světa díky hudební spolupráci s Petrem Mandelem (jehož komponovaná hudba se organicky snoubí třeba s překrásnou gotickou Ave Stella Maris) i díky bohatému světu „reálných efektů“ Tomáše Pergla. A díky nesmírně citlivému přístupu a neúnavné práci mistra zvuku Ladislava Reicha, který opět jednou dokázal, jak „to umí“.A tak je Poslední Templář připraven poprvé předstoupit před laskavé ucho velectěného posluchače a sice 1. června léta páně 2010.

Lit.: Vondrovic, Tomáš – Velíšek, Martin: Fabien Roy: Poslední Templář. In web ČRo 3 Vltava, květen 2010 (článek + ukázka nahrávky). – Cit.: „Mezi rozevlátou směsicí přívrženců Legendy a pochmurnou realitou oficielních Dějin si autor posledního Templáře zvolil…nic si nezvolil, míchá to všechno dohromady a dělá z toho, odborně řečeno – frašku“, píše Fabien Roy v úvodní poznámce ke své hře Poslední templář. A fraška, stejně jako Templáři, kvetla za středověku. Umožnit, aby se obé setkalo v prostoru smíchu a slz, v neskutečné skutečnosti rytířů Bílého pláště – to je cíl „neogoticko-romaneskně- tragikomické“ frašky Poslední templář i její rozhlasové adaptace. V režii Tomáše Vondrovice účinkují v hlavních rolích Jiří Lábus a František Němec. Premiéru poslouchejte prvního června ve 21:30 na stanici Český rozhlas 3 – Vltava.

Na tuhle divadelní hru Fabiena Roy jsem narazil…vůbec jsem na ni nenarazil. Pravda je, že jsem po ní pásl a pátral od chvíle, kdy jsem se dozvěděl o její existenci. Bylo to v jedné nevýznamné noticce, obsahující asi řádku a půl a šifru „m.l.“ Ale protože jsem předtím (je to už více let) připravil pro rozhlas dvanáctidílný seriál o vyvraždění Templářů, o tomto prvním mezinárodním politickém monstrprocesu v dějinách Evropy, téma mě pochopitelně zajímalo. Vždyť kolem templářů je nakupeno tolik otazníků, dohadů, hypotéz, vědeckých a jiných vášnivých sporů, od jejich legendárního pokladu přes tajné vědomosti po skutečné, leč skryté důvody jejich likvidace… Ale o hře samé nikde nikdo nic nevěděl, ba nebyla ani v Divadelním ústavu. Mým posledním pokusem před definitivní rezignací bylo zjistit, komu vlastně patří ta záhadná značka „m.l“. Dozvěděl jsem se, že se za ní skrývá můj blízký přítel a mnohdy spolupracovník Michal Lázňovský. Zavolal jsem mu, vynadal, a při bližším ohledání originálu jsme zjistili, že tento Poslední Templář velmi stojí za hřích a že nás to bude bavit. Tak vznikl jeho český překlad.

Jevištního uvedení se – z objektivních příčin – hra ještě nedočkala. Ale když nás po čase pobídl Martin Velíšek, abychom vytvořili její rozhlasovou verzi, bylo to více než lákavé. Vždyť jak píše Fabien Roy v úvodní poznámce: „Mezi rozevlátou směsicí přívrženců Legendy a pochmurnou realitou oficielních Dějin si autor posledního Templáře zvolil…nic si nezvolil, míchá to všechno dohromady a dělá z toho, odborně řečeno – frašku. A fraška, stejně jako Templáři, kvetla za středověku. Umožnit, aby se obé setkalo v prostoru smíchu a slz, v neskutečné skutečnosti rytířů Bílého pláště – to je cíl neogoticko-romaneskně tragikomické frašky Poslední templář“. – A právě onen vnitřní, imaginární prostor „smíchu a slz“ nás přitahoval a vybízel k přepisu jinak vizuální metaforické frašky do akustického tvaru. Připsali jsme postavu komentátora (Hanuš Bor) – nejen jako technického „ukazatele“ děje, ale jako jistý postoj nezbytného nadhledu, obracející se k posluchačstvu – ale jinak jsme strukturu, pochopitelně v minimalizované míře – zachovali: Velký inkvizitor (František Němec) a jeho strážce Novic-Dominikán (Jiří Lábus) sehrávají v klášterní cele převlekovou detektivku na téma Vyvraždění Templářů. Ta detektivka má ovšem velmi mnoho slupek komediálních i filosofických – největší nepravděpodobnosti a absurdity jsou často převzaty přímo z dobových protokolů, paradoxy jsou vyslovovány se samozřejmostí až neomalenou, zatímco němé skutečnosti zaznívají mezi řádky a mnohá pravda si nasazuje masku či čepici s rolničkami.

Práce, při níž může režisér zacházet pouze s jemným skalpelem a nikoli na patnáct pokusů, je štěstím, které vyžaduje nejen pečlivou přípravu, ale především prvotřídní herce. Toto štěstí jsem měl.
Stejně tak jako při tvorbě neverbálního akustického světa díky hudební spolupráci s Petrem Mandelem (jehož komponovaná hudba se organicky snoubí třeba s překrásnou gotickou Ave Stella Maris) i díky bohatému světu „reálných efektů“ Tomáše Pergla. A díky nesmírně citlivému přístupu a neúnavné práci mistra zvuku Ladislava Reicha, který opět jednou dokázal, jak „to umí“.
A tak je Poslední Templář připraven poprvé předstoupit před laskavé ucho velectěného posluchače a sice 1. června léta páně 2010.