Miroslav Holman. Autor (nar. 1938) čte ze své třetí básnické sbírky, kterou vydala Masarykova univerzita v Brně v edici Srdeční výdej. Připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Připravilo Brno v roce 2010. Premiéra 13. 3. 2010 (15min.).
5. 3. 2010
O dvojí mravnosti (200?)
Henri Bergson. Překlad Jiří Navrátil. Připravil Václav Cibula. Režie Jan Tůma.
Účinkuje František Derfler.
Natočeno 200? (15 min). Reprízy 2010, 15. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.) v cyklu Etická knihovna; 19. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.) v cyklu Etická knihovna.
20 let EBU Ars Acustica – Scratches (2010)
Jukka Rudhomäki. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 13. 3. 2010 (30min.).
Hovory k sobě 1/4 (2010)
Marcus Aurelius Antoninus. Čtení ze stejnojmenné knihy římského císaře a filozofa Marka Aurelia Antonina. Překlad Rudolf Kuthan. Připravil a v úvodu hovoří Rudolf Matys. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Rudolf Kvíz.
Natočeno 2010. Premiéra prvního dílu 11. 3. 2010 (15min.). Repríza 3.dílu 7. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza prvního dílu 5. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00h.) v cyklu Stránky na dobrou noc; 20. – 23. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Pět pomerančových jadérek (2010)
Arthur Conan Doyle. Překlad Zora Wolfová. Dramatizace Hynek Pekárek. Hudba Tomáš Klár. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Viktor Preiss), Doktor John Watson (Otakar Brousek), John Openshaw (Martin Písařík), John Openshaw jako dvanáctiletý (Jiří Köhler), Josef, jeho otec (Jan Novotný), Eliáš, jeho strýc (Miroslav Táborský), Fordsham, advokát (Dalimil Klapka), Polly, služebná (Marie Štípková), námořník (Jan Kostroun) a další.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 11. 3. 2010 (ČRo 3 Vltava, 55 min.) v rámci cyklu Britský rok – Nejbritštější ze všech detektivů. Repríza 29. 11. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 7. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h) v cyklu Hra na sobotu a Vražedné léto; 4. 6. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Pět pomerančových jadérek. In web ČRo 2 Praha, listopad 2015 (anotace). – Cit: Pět pomerančových jadérek je zlověstným znamením, které jako výhružku posílají členové tajného spolku svým odpadlým členům. Sherlock Holmes samozřejmě pachatele odhalí. Výkon spravedlnosti ale musí převzít vyšší moc, která není z tohoto světa.
Bůh mého dětství (1991)
Jaroslav Havlíček. Povídka z roku 1927. Režie Petr Pleva.
Účinkuje Ladislav Lakomý.
Nastudovalo Brno v roce 1991 (27 min.). Repríza 24. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h) v cyklu Noční bibliotéka; 11. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) k výročí úmrtí Ladislava Lakomého (11. 4. 2011).
Ať už doktor kouká mazat 1/10 (2010)
Toon Kortooms. Překlad Olga Krijtová. Pro rozhlas připravila Ilona Janská. Technická spolupráce Tomáš Dražek. Režie Pavel Krejčí.
Čte Miroslav Táborský.
Nastudoval ČRo Hradec Králové v roce 2010. Premiéra prvního dílu 10. 3. 2010 (26min.).
Pozn.: Nizozemský spisovatel Toon Kortooms patří k autorům humoristického žánru. Jeho „doktorské romány“ jsou nejen v jeho domovině, ale i v cizině, velmi populární. Z trilogie „Pomóóóc! Doktor se topí“, „Doktor to zařídí“, jsme vybrali 3. díl: „Ať už doktor kouká mazat“. Zobrazuje život na brabantském venkově, kde má své kořeny i oblíbený a dobrosrdečný doktor Angelino, který se po celém kraji proslavil svým originálním způsobem léčby i drsným, ale laskavým humorem. (anotace)
Marseille 1940 – křižovatka osudů (2010)
Michal Lázňovský. V létě 1940 přicestoval do Marseille nenápadný mladý Američan se seznamem asi 200 významných intelektuálů a umělců, jejichž život byl po porážce Francie ohrožen. Jmenoval se Varian Fry a za jediný rok nakonec zachránil nejméně 2000 osob. Dobové šansony Maurice Chevallier. Použité skladby Dubnová preludia (Vítězslava Kaprálová), Fantasie a toccata (Bohuslav Martinů). Hudební dramaturgie Eva Nachmilnerová. Zvuk Jiří Furman a Roman Špála. Technik Jitka Kundrumová. Hudební redakce Eva Nachmilnerová.
Účinkují Michal Lázňovský, prof. Henri Dumolier, historik dr. Adam Hájek, J. Steinbecková, prof. Henri Dumolier, předseda společnosti Variana Frye ve Francii Jean-Michel Guiraud a vicekonzulka USA v Marseille Josie Steinbachová. Ze záznamu hovoří Charles de Gaulle, Emil Hácha a protektorátní novináři.
Překlady interpretovali Markéta Potužáková a Vojtěch Babka. Ukázky četli Markéta Jahodová a Lukáš Hlavica.
Natočeno v roce 2010. Premiéra 10. 3. 2010 (60min.). Repríza 11. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.); 17. 9. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).
Alternativní název: Marseille 1940 aneb Křižovatka
Lit.: Lázňovský, Michal: Marseille 1940 – křižovatka osudů. In web ČRo, březen 2010 (anotace). – Cit.: V létě 1940 přicestoval do Marseille nenápadný mladý Američan se seznamem asi 200 významných kulturních osobností, jejichž život byl po pádu Francie bezprostředně ohrožen. Jmenoval se Varian Fry a za jediný rok nakonec před nacisty zachránil nejméně 2000 osob. Nebyl ale sám. Marseille 1940 se stala „hvězdnou hodinou“ řady lidí, kteří do té doby žili všední životy. Jména jako Varian Fry, Vladimír Vochoč, Hiram Bingam, Donald Lowrie, reverend Sharp na straně zachránců, Lion Feuchtwanger, Alma Mahlerová a Franz Werfel, Anré Breton, Marc Chagall, rodina Mannových, Max Ernst, Anna Seghersová, ale i Rudolf Firkušný, Rudolf Kundera, Bohuslav Martinů, Jiří Mucha, Lenka Reinerová a další a další na straně ohrožených vytvářejí z Marseille roku 1940 spletitou křižovatku osudů na samém počátku největší tragédie evropské historie.
Po pádu Paříže a po rozdělení Francie na zónu okupovanou a neokupovanou nastala doba, kdy ještě bylo možné se zachránit, ale času bylo málo, protože Gestapo stále dokonaleji ovládalo celý evropský kontinent. A tak se Marseille stala posledním velkým přístavem, odkud, jak všichni doufali, ještě bude možné se zachránit.
Navíc článek 19 potupného příměří, které podepsala kapitulantská francouzská vláda 22. června 1940 v Compiegne pravil, že Francie musí vydat na požádání každého Němce, který by se nacházel na jejím území: což pochopitelně znamenalo obyvatele celého Reichu včetně anektovaných zemí. Bylo jasné, že utečencům už zbývají jen dny. V té době v USA vznikl Výbor na záchranu ohrožených osob (Emergency Rescue Comitee), což byla soukromá iniciativa několika osob, která získala jen velmi omezenou vládní podporu. Vyslancem této občanské iniciativy se stal Varian Fry, který se v srpnu 1940 vypravil do Marseille, kde vytvořil zdánlivě „charitativní“ pobočku Výboru, nazvanou Centre américain de secours, která pak na místě hledala všechny prostředky, legální i nelegální, jak zachránit co největší počet uprchlíků. Fry až na místě zjistil, do jak náročného boje se pustil, a nakonec místo původních několika týdnů zůstal v Marseille přes rok, dokud nebyl násilím vyhoštěn. Podařilo se mu však, s pomocí mnoha dalších obětavých pomocníků, zachránit životy nejen dvěma stovkám vytipovaných významných osobností ze světa kultury a umění, ale i mnoha stovkám dalších ohrožených. Pro nás je mimo jiné zajímavé i to, jak významnou roli v tom hrál dnes prakticky zapomenutý tehdejší československý konzul Vladimír Vochoč. Ale pozoruhodné jsou i další kulturní souvislosti. Protože Marseille v té době znamenala nejen konec jednoho světa, ale i začátek nového. S porážkou fašismu došlo totiž právě především zásluhou uprchlíků k zásadnímu rozšíření kulturních obzorů Evropy, Ameriky, i dalších, do té doby izolovaných kulturních prostorů našeho světa.
Osudy – Luděk Eliáš 1/5 (2010)
Vzpomínky ostravského herce Luďka Eliáše, jehož život poznamenaly dějinné milníky 20. století – světová krize, Terezín, Osvětim, ruská okupace i sametová revoluce. Připravila Eva Lenartová.
Připravila Ostrava v roce 2010. Premiéra 8. – 12. 3. 2010 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min.). Repríza 6. – 10. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min.).
Lit.: Lenartová, Eva: Osudy Luďka Eliáše. In web ČRo 3 Vltava, březen 2017 (anotace + nahrávky k poslechu + video). – Cit.: Rozhlasové vzpomínky ostravského herce, vězně č. A2026.
Život Luďka Eliáše, významné osobnosti Moravskoslezského kraje, byl zasažen velkými dějinami. Během druhé světové války byl vězněn v nacistických koncentračních táborech a přežil i několikatýdenní pochod smrti. Pochází ze Slaného, ale jeho životní cesta je neodmyslitelně spojena s Ostravou a jeho velkou láskou – divadlem. Působil v Divadle Petra Bezruče, ale pracoval také v rozhlase. Poslechněte si jeho Osudy.
Životní pouť Luďka Eliáše zaujala i studenty oboru Audiovizuální tvorba Slezské univerzity, kteří o něm natočili portrétní dokument s názvem Holocaust v životě Luďka Eliáše.
Z Deníků 1/5 (2010)
Sándor Márai. Fragmenty z deníků maďarského prozaika a esejisty. Překlad Ester Sládková a Dana Gálová. Připravil Petr Turek. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje František Derfler.
Natočeno 2010. Premiéra 8. – 12. 3. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 5 x 15 min.). Repríza 31. 7. – 4. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou; 19. – 23. 9. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: Turek, Petr: Sándor Márai: Z Deníků. Fascinující úvahy vystihující ducha doby. In web ČRo 3 Vltava, 19. září 2022 (článek). – Cit.: Staré Evropě byla zasazena smrtelná rána a vyvstává otázka, jak velkou část tradičních hodnot hodlá nová budoucnost akceptovat. (…)
Sándor Márai (1900-1989) napsal svá nejvýznamnější díla ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století, pak byl na půlstoletí prakticky zapomenut. Počátkem 21. století začala jeho tvorba (prózy Svíce dohořívají, Odkaz Ester, Host v Bolzánu, Zpověď) vycházet znovu a vydání jeho knih se stalo skutečnou literární senzací.
Márai po roce 1948 z Maďarska emigroval. V emigraci se věnoval zejména psaní svého obsáhlého Deníku. Tento slovy hungaristy Roberta Svobody „bludný Evropan v moři dvacátého století“ ve svých Denících neustále zkoumal otázku, jakou část tradičních evropských hodnot hodlá nová, poválečná budoucnost v nově uspořádané Evropě akceptovat. Jeho Deníky jsou tak spíše souborem fascinujících a mistrných mikroesejů než zápisků o každodenních zážitcích.