Hudba Zdeněk Pololáník (1), Miloslav Ištvan (3), Pavel Blatný (4, 5), Miloš Štědroň a Arnošt Parsch (7), Pavel Blatný (8). Režie Miloslav Hynšt (1, 2), Alois Hajda (3, 4, 5), Zdeněk Kaloč (7, 9), Miloš Horanský (8) a Rudolf Jurda (10). Dramaturgie alba J. Vavroš. Realizace nahrávek Jana Bezděková.
Účinkují Oldřich Celerýn, Josef Štefl, Zlatomír Vacek, Boleslav Roček, Karel Kabíček, Leopold Franc, Oldřich Slavík, Vlasta Fialová, Josef Karlík, Rudolf Jurda, Albert Černý, Josef Husník, Helena Trýbová, Zdeněk Kampf, Milan Vágner, Jaroslav Dufek, Marie Pavlíková, Jarmila Lázničková, Oldřich Vykypěl, Zlatomír Vacek, Otakar Dadák, Rudolf Chromek, Sylvie Nitrová, Zdeněk Dvořák, Alfréd Strejček, Ladislav Lakomý, Jan Němeček, Libuše Šafránková, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Jaroslav Vlach, Helena Kružíková, Miroslava Jandeková, Jana Kuršová, Vlasta Peterková, Zdena Herfortová, Arnošt Navrátil, František Šlégr, Stanislav Hejný, Miloš Hájek, Boleslav Roček, Václav Kyzlink, Josef Šefl.
Natočeno 24. listopadu 1970 – 1. června 1971 v brněnských studiích Janáčkova divadla, Kulturního domu a Vysokoškolského klubu a při představeních v Mahenově divadle a v Redutě. Vydal Supraphon v roce 1973 (2 LP; 0 58 0406-07, 16 ot./min.).
Reedice Supraphonline, 22. 10. 2021 (MP3, VT 2731-2). Ukázky k poslechu zde.
Obsah:
1. Mrtvé moře. Jiří Mahen. Hudba Zdeněk Pololáník. Režie Miloslav Hynšt. Premiéra 6. 11. 1968.
MRTVÉ MOŘE. Scéna z 1. dějství.
Žebrák – Oldřich Celerýn, sedlák Havelka – Josef Štefl, páter Antonín – Zlatomír Vacek, vrchní – Boleslav Roček, podruh Jozífek – Karel Kabíček, kovář Matula – Leopold Franc, tkadlec Pšenka – Oldřich Slavík.
Violy – Stanislav Semorád a Bartoloměj Pitlach.
2. Play Strindberg. Friedrich Dürrenmatt. Překlad Bohumil Černík. Úprava Jaromír Vavroš. Režie Miloslav Hynšt. Premiéra 1968 (chybný údaj – premiéra se konala 3. 12. 1969 – pozn. Panáčka).
PLAY STRINDBERG. 5., 6. a 10. kolo.
Alice – Vlasta Fialová, Edgar – Josef Karlík, Kurt – Rudolf Jurda, hlasatel – Albert Černý.
3. Ševci z Nummi. Aleksis Kivi. Překlad Jan Petr Velkoborský. Úprava Alois Hajda a Ludvík Kundera. Hudba Miloslav Ištvan. Texty písní podle překladů Josefa Holečka. Dramaturg Ludvík Kundera. Režie Alois Hajda. Premiéra 23. 11. 1969.
ŠEVCI Z NUMMI. Esko, syn ševce Topiase – Josef Husník, Martta, žena ševce Topiase – Helena Trýbová, Mikko Čipera, Eskův družba -Leopold Franc, Antres, krejčí a klarinetista – Zdeněk Kampf.
Zpívají sólisté činohry. Soubor instrumentálních sólistů, klarinet sólo – Lubomír Bartoň. Řídí Jan Šrubař.
4. Král Lear. William Shakespeare. Překlad Erich A. Saudek a Otto F. Babler. Úprava Ludvík Kundera. Hudba Pavel Blatný. Režie Alois Hajda. Premiéra 1969.
KRÁL LEAR. 1. dějství, 4. výstup – 3. dějství, 6. výstup – 4. dějství, 6. výstup.
Lear, král britanský – Josef Karlík, Šašek – Milan Vágner, Edgar, syn hraběte z Glostru – Josef Husník, hrabě z Glostru – Rudolf Jurda, hrabě z Kentu – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních sólistů.
5. Čekání na Godota. Samuel Beckett. Překlad Jaromír Vavroš. Hudba Pavel Blatný. Režie Alois Hajda. Premiéra 18. 10. 1970.
ČEKÁNÍ NA GODOTA. Scéna z 2. dějství.
Estragon – Josef Husník, Vladimír – Milan Vágner, Pozzo – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních sólistů.
6. Než kohout zazpívá. Ivan Bukovčan. Překlad Mojmíra Janišová a Pavel Jánský. Rudolf Krátký. Premiéra 30. 10. 1970.
NEŽ KOHOUT ZAZPÍVÁ. 2. díl, 2. výstup.
Bobjaková, porodní bába – Marie Pavlíková, paní lékárníková – Jarmila Lázničková, Teresčak, bývalý hajný – Oldřich Vykypěl, dr. Šustek, zvěrolékař – Zlatomír Vacek, Uhrik, holič – Rudolf Jurda, tulák – Leopold Franc, Tomko, učitel – Otakar Dadák, Fischl, obchodník s dřívím – Rudolf Chromek, Zuzka, gymnasistka – Sylvie Nitrová, Ondra, student – Zdeněk Dvořák.
7. Romeo a Julie. William Shakespeare. Překlad Zdeněk Urbánek a Josef Topol. Hudba Miloš Štědroň a Arnošt Parsch. Režie Zdeněk Kaloč. Premiéra 23. 4. 1971.
ROMEO A JULIE. 1. dějství, 4. obraz – 4. dějství, 3. obraz.
Romeo – Alfréd Strejček, Merkuzio – Ladislav Lakomý, Benvolio – Jan Němeček, Julie – Libuše Šafránková, sluhové a pážata – Zdeněk Dvořák, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček a Jaroslav Vlach.
8. Vytetovaná růže. Tennessee Williams. Překlad Hana Budínová. Hudba Pavel Blatný. Režie Miloš Horanský. Premiéra 2. 7. 1970.
VYTETOVANÁ RŮŽE. Ukázka z 5. obrazu.
Serafina Delle Rosová – Helena Kružíková, Flora – Miroslava Jandeková, Bessie – Jana Kuršová, Serafina Delle Rosová v 8. obrazu – Vlasta Fialová, Alvaro Mangiacavallo – Jaroslav Dufek.
Soubor instrumentálních nástrojů.
9. Platonov. Anton Pavlovič Čechov. Překlad Jaromír Vavroš. Úprava Zdeněk Kaloč a Jaromír Vavroš. Režie Zdeněk Kaloč. Premiéra 12. 12. 1970.
PLATONOV. 3. dějství, 4. výstup – 4. dějství, 11. výstup.
Michail Platonov – Jaroslav Dufek, Anna Vojnicevová – Vlasta Peterková, Marie Grekovová – Libuše Šafránková, Sofie Vojnicevová – Zdena Herfortová, Sergej Vojnicev – Ladislav Lakomý, plukovník Trileckij – Arnošt Navrátil, Nikolaj Trileckij – Josef Husník, Marko, soudní sluha – František Šlégr, Káťa – Jana Kuršová.
10. Deset dnů, které otřásly světem. John Reed. Dramatizace I. Dobrovolskij, L. Ljubimov, S. Kašteljan, J. Dobronravov. Texty songů D. Samoljov, N. Malcevová, V. Vysockij, V. Chančev. Překlad Jaromír Vavroš. Hudba Max Wittmann (doplněno závěrem XII. Symfonie Dimitrije Šostakoviče. Režie Rudolf Jurda. Premiéra 7. 5. 1971.
DO HLAVNÍHO MĚSTA ZA PRAVDOU. 50. scéna.
Námořník – Jaroslav Dufek, voják – Oldřich Celerýn, první rolník – Zdeněk Kampf, druhý rolník – Otakar Dadák, třetí rolník – František Šlégr.
LENINŮV PROJEV. 55. scéna.
Vladimír Iljič Lenin – Arnošt Navrátil.
SONG KDYŽ NEKTAREM A AMBROSIÍ. 35. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
SONG O LENINOVI. 54. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
SONG O MOCI. 23. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
SONG O PRAVDĚ. 4. scéna.
Zdena Herfortová, Jaroslav Dufek a Oldřich Celerýn.
Harmonika – Rostislav Komosný, kytara – Dušan Hlaváček.
STÍNY MINULOSTI. 31. scéna.
Sociální demokraté a delegáti – Stanislav Hejný, Josef Karlík, Miloš Hájek, Boleslav Roček, Otakar Dadák, Zlatomír Vacek, hysterická dáma – Miroslava Jandeková, námořník – Jaroslav Dufek, voják – Oldřich Celerýn.
ŽALÁŘE – 15. scéna.
Dozorce – Václav Kyzlink, vězeň – Josef Šefl.
Lit.: anonym: Významné inscenace Mahenovy činohry v Brně (sleeve-note). – Cit.: Vytrhávat z živého organismu divadelních inscenací úryvky jednotlivých scén a výstupů, jejichž smysl vyplývá teprve z celkového kontextu a celistvé podoby; redukovat úhrnný audiovizuální dojem z představení na záležitost toliko zvukovou; oklešťovat schopnosti herců hrát duší i tělem na pouhý mluví výraz – není to počínání už v samé podstatě pošetilé a pochybené? A sotvaže jsme vyslovili tuto první a zásadní námitku, už se hlásí o slovo další. Neboť jako každá antologie je i tato dvojdeska Gramofonového klubu, přinášející výběr scén a výstupů z deseti inscenací Mahenovy činohry v časovém rozpětí tří sezón, snadno a lehce napadnutelná obligátní dvojjedinou výtkou: „co tu není“ a „co tu být nemuselo“. Než se však rozhodneme zapochybovat o smyslu a poslání tohoto edičního počinu, než vyslovíme kritické připomínky k výběru jednotlivých ukázek, pokusme se pochopit, oč asi šlo všem, kdo se na něm podíleli, a kolik hledisek, uměleckých i mimouměleckých, se muselo vzít v úvahu, než dostala tato antologie svou definitvní podobu, v jaké se nyní dostává do rukou zájemců. Nebyl to snadný úkol vybrat z obsáhlého repertoáru tří sezón ukázky z deseti typických a reprezentativních inscenací, představit v nich tvorbu šesti režisérů (pěti „kmenových“ a jednoho hostujícího) a téměř celého padesátičlenného hereckého souboru, přihlédnout k hrám současným i klasickým, domácím i zahraničním, a to všechno vměstnat do pouhých stašedesáti minut, tedy do doby, která se rovná obvyklé délce jednoho divadelního představení. A přitom myslet na ty, kdo patří k více nebo méně pravidelným návštěvníkům Mahenovy činohry, ale i na „ty druhé“, kteří se teprve prostřednictvím gramodesky seznamují s tváří tohoto divadla…