Karol Sidon. Režie Otto Kurth.
Osoby a obsazení: Zyrill (Helmut Peine), Bozena (Lina Carstens), dívka (Louise Martini), stařena (Carla Neizel).
Nastudoval WDR v roce 1969. Premiéra 8. 2. 1969.
7. 1. 2010
6. 1. 2010
Rhinoceros (Nosorožec, 1959)
Eugéne Ionesco. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo BBC v roce 1959. Premiéra srpen 1959.
Letter (Dopis, 1944)
William Sommerset Maugham. Rozhlasové zpracování filmové adaptace. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Bette Davisová, Herbert Marshall a další.
Nastudoval Lux Radio Theater v roce 1944. Premiéra 6. 3. 1944 (56 min.).
Pozn.: Nahrávka je k dispozici jako bonusový materiál na DVD s filmem.
Letter (Dopis, 1941)
William Sommerset Maugham. Rozhlasové zpracování filmové adaptace. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Bette Davisová, Herbert Marshall, James Stephenson.
Nastudoval Lux Radio Theater v roce 1941. Premiéra 21. 4. 1941 (59 min.).
Pozn.: Nahrávka je k dispozici jako bonusový materiál na DVD s filmem.
Chytanie kapra (Chytání kapra, 1983)
Ernest Štric. Hra pro mládež – příběh o mladých plavcích. Dramaturg Emil Fillo. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Zvuk Peter Štolz, Ondrej Purdeš. Režie Ria Páldiová.
Účinkují Martin Dančovský, Pavol Lazar, Zuzana Skopálová, Petra Zemanová, Peter Sklár, Eduard Bindas, Jela Lukešová, Gustáv Legéň, Hana Kostolanská, Peter Rúfus, Ján Valentík, Vlado Minarovič, Jana Valocká, Adriana Valocká, Tomáš Ambrovič.
Natočeno 1983 (55 min.).
Tajfún nad Kukučínkou (Tajfun nad Kukučínkou, 1985)
Slavo Kalný. Hra pro mládež. Dramaturg Emil Fillo. Hudební dramaturgie Katarína Cútová. Zvuk Ĺuboš Klásek, Vlado Mihálek. Hudební improvizace Braňo Hronec. Režie Ria Páldiová.
Účinkují Martin Dančovský, František Bača, Pavol Lazar, Peter Sklár, Helena Geregová, Klaudia Vašeková, Mário Bezák, Tomáš Ambrovič, Peter Rúfus, Ida Rapaičová, Slavo Záhradník, Štefan Mandžár, Ján Valentík.
Natočeno 1985 (52 min.). Repríza 18. 1. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 10:30 – 11:19 h.).
Pozn.: Príbeh chlapca Tóna o láske k Volejbalu, túžbe dostať sa na lesnícku školu, o tréningoch, zápasoch, priateľstve i dospievaní.
Životopisy – Ferdinand Peroutka 1/5 (2010)
Tereza Adámková. Portrét českého prozaika, dramatika, esejisty a novináře (6. února 1895 – 20. dubna 1978), jehož jméno je spojeno i s vysíláním Rádia Svobodná Evropa. Redaktor Michal Bureš. Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkují Luděk Eliáš a Vladimíra Včelná.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2010. Natočeno 4. 1. 2010 (10,00 – 20,00). Premiéra prvního dílu 8. – 12. 2. 2010 (ČRo Olomouc, 9:18 – 9:30 h.). Repríza 9.-13. 2. 2015 v cyklu Příběhy slavných (ČRo 2 Praha, 9:30-10:00).
Písničky malých divadel 1/52 (2009)
Přemysl Rut. Písňový repertoár českých divadelních scén od časů dávno minulých až po současnost. Spolupráce Michal Kolář a Tomáš Pánek. Režie Lubomír Koníř.
Účinkují Přemysl Rut a Markéta Potužáková.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 4. 1. – 26. 12. 2009.
Obsah: 1 Josef Kajetán Tyl – 2 Kde domov můj – 3 Jindřich Mošna – 4 Kostýmní kuplety – šantány – 5 Soubor vybledlých medailónků – písničkáři Alois Tichý, Josef Heřman Zeffi, Josef Šváb Malostranský, František Leopold Šmíd – 6 Červená sedma – 7 Karel Hašler – 8 Ferenc Futurista – 9 Vlasta Burian – 10 Bertold Brecht a Emil František Burian – 11 E.F. Burian a jazz – 12 Burianovo pojetí lidové písně – 13 V+W – 14 Osvobozené divadlo poetické – 15 Osvobozené divadlo politické – 16 Vítězslav Nezval – 17 V+W bez Ježka – 18 Oldřich Nový a Nové divadlo – 19 Lidová česká opereta – 20 Kocourkovští učitelé – 21 Reduta – 22 Divadlo Na zábradlí – 23 Ljuba Herrmannová – 24 Miroslav Horníček – 25 Šansony Jaroslava Jakoubka – 26 Písně, které sice známe z filmů, které by však bez divadla vůbec nevznikly – 27 Josef Kainar a Divadlo satiry – 28 Semafor a hudební komedie – 29 Semafor – 30 Semafor a recitál – 31 Semafor a Jonáš – 32 Rudolf Pellar – 33 Milan Jíra a pražský šanson – 34 Milan Uhde a Večerní Brno – 35 Inklemo – 36 Docela malé divadlo (Litvínov) – 37 Studio Y – 38 Jiří Bulis cestou z Chomutova – 39 Jiří Bulis v Brně – 40 Vodňanský a Skoumal – 41 Vodňanský a Skoumal – 42 Divadélko pod okapem – 43 Waterloo (navazovalo na Divadélko pod okapem) – 44 Olomoucké divadlo Skumafka – 45 „Český skiffle“ (SKIFL) – 46 Pavel Kopta a Hana Hegerová – 47 Semafor Suchého a Havlíka – 48 Jan Burian – 49 Jiří Pavlica a divadlo – 50 Miky Jelínek – 51 Skoumal – Vodňanský – každý zvlášť – 52 Koledy.
Český státní zpěvník (1993)
Přemysl Rut. Sestavil, hovoří a zpívá Přemysl Rut. Technická spolupráce Ivan Mikota. Produkce Jindřich Kučera.
Nahráno ve dnech 15.ledna – 5. února 1993 v Praze. Vydalo RAP v roce 1993 (1 MC; RP0001).
Lit.: Přemysl Rut: Český státní zpěvník (sleeve-note). – Cit.: Když jsem mezí 28. říjnem 1992 a 1. lednem 1993 mezi posledními dožitými narozeninami Československa a nultými narozeninami České republiky listoval starými písničkami, nestačil jsem se divit, kolik dobových politických popěvků má co říct i k našim časům. Povrchně by se to dalo vysvětlit známou floskulí o dějinách, které se opakují. Jenomže k dějinám se ty písničky vyjadřují velmi
nekvalifikovaně. Nemám jim to za zlé; jejich skutečným zájmem nejsou, dějiny, ale životní pocit průměrného, davového člověka dějinami zkoušeného.
Neříkají pravdu o historických událostech, ale pravdu o náladách, nadějích, iluzích, předsudcích a pověrách lidu, přes nějž se historické události valily. A říkají ji dvojím způsobem: jednak vědomě, s postřehem pro výmluvný detail, viděný zdola, a jednak nevědomě, kouzlem nechtěného, s chytlavostí na fráze, klišé a kýč, jimiž se chtěly zalíbit.
Jejich sladké, vlezlé melodie oslabují posluchačovu soudnost; proto je občas přerušuji komentářem, tu a tam ovšem
podmalovaným hudbou, aby posluchač zcela citově nevyprahl. Tento interpretační styl nezbytně potřebuje publikum. Pročež neváhejte a kupte! Čím méně kazet se prodá, tím matnější umělecký výkon lze na nich očekávat. (more…)
Rozhlasové hry roku 2009 – 2. Hrabě Drákula
V rubrice Rozhlasové hry roku 2009 chceme kriticky komentovat některé z her, které byly natočeny či premiérovány v minulém roce.
HRABĚ DRÁKULA
Mgr. Přemysl Hnilička
(Tato recenze vyšla ve zkrácené podobě v Týdeníku Rozhlas 5/2010)
V posledních prosincových týdnech roku 2009 měla premiéru dvoudílná rozhlasová inscenace podle románu Brama Stokera Hrabě Drákula (2009, režie Petr Mančal).
Bram Stoker nabízí rozhlasovému dramatizátorovi literárně nijak převratný, ale formálně působivý a funkční materiál. Příběh, který je rekonstruován z dopisů a deníků několika osob, umožňuje vytvářet mnohovrstevnatou rozhlasovou koláž, která díky své proměnlivosti udrží posluchačovu pozornost. Oživující, byť ne zcela původní, je i nápad s deníkem v podobě fonografických záznamů (o tom níže). Dramatizátorka Jitka Škápíková tuto matérii využila beze zbytku a zařadila Hraběte Drákulu mezi svá vynikající díla (Kouzelná dvířka, 1995; Vyžeňte lvy, 1998).
Prvním problémem u zpracování všeobecně známých až ikonografických děl je samozřejmě obsazení. V případě Drákuly si poučený divák vybaví Maxe Schrecka, tajemného expresivního herce z němého horroru Upír Nosferatu (1922), s rozkošným maďarským přízvukem hovořícího Bélu Lugósiho z prvního zvukového Draculy (1931) nebo Gary Oldman ve zpracování Francise Forda Coppoly. Český televizní archiv ukrývá i film Hrabě Drakula (1970), pozoruhodné zpracování s Iljou Rackem – jedním z mála vousatých Drákulů.
Rozhlasoví tvůrci tento román u nás ještě nezpracovali a můžeme jen litovat, že popud k realisaci nebyl dán ještě za života Borise Rösnera – jak v rozhlasovém rozhovoru před premiérou řekla sama dramatizátorka Jitka Škápíková, byl by ideálním představitelem. Volba tedy nebyla jednoduchá – a nakonec padla na Vladimíra Dlouhého. Jeho Drákula je lehce omšelý, unavený a cynický (což není výtka, pouze charakteristika; takovýto dramaturgický a herecký výklad Drákuly je možný a funkční). Dlouhému se daří většinou ve vypjatějších scénách – například když nabízí Harkerovi odchod otevřenou branou, za níž ho však čekají – vlci. (more…)