Vladimír Páral. Dramatizovaná četba na pokračování. Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Dramaturgie Jitka Škápíková (?). Scénář a režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: Jack Jošt (Bronislav Kotiš). Dále účinkují Kateřina Vinická, Josef Nechutný, Karolína Kloučková, Jindřich Kout, Klára Kovaříková, Eva Rovenská, Miloslav Krejsa, Ilona Šimánková, Zdeněk Mucha, Antonín Kaška, Tomáš Šolc a další.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2009. Premiéra prvního dílu 27. 1. 2010 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.; 23 min.). Repríza 22. 8. – 2. 9. 2022 (ČRo České Budějovice ve všední dny v 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení. Webová repríza všech dílů 10. 8. 2026 (MujRozhlas) k úmrtí Vladimíra Párala.
Lit.: Škápíková, Jitka: Vladimír Páral: Katapult . In web ČRo, leden 2010 (anotace). – Cit.: V Českém rozhlase Plzeň se již léta věnuje realizacím Páralových literárních opusů režisér Miroslav Buriánek. Dramatizoval a podle svého scénáře natočil Veletrh splněných přání, Milence a vrahy, epizody z Knihy rozkoší, smíchu a radosti a několik dokumentárních pořadů o spisovatelově životě a jeho tvorbě.
Pro ČRo 2 – Praha připravil desetidílnou dramatizaci Páralova Katapultu. Do hlavní role obsadil famózního plzeňského herce Bronislava Kotiše. Snažil se zachovat všechny atributy Páralova košatého stylu, důmyslně a rafinovaně motivicky propracovaného, a vytvořit montážní metodou skladby textu a ingrediencí hudebních a ruchových barvitý akustický ekvivalent k bohatě dějově členěné Páralově próze. Jednotlivé díly Katapultu jsou pojaty jako svébytné rozhlasové inscenace s nápaditou zvukovou ambaláží, na jejíž výsledné podobě má výrazný podíl mistr zvuku Jiří Emil Silovský. V plzeňském rozhlasovém nastudování získává Páralův opus dimenzi téměř existenciálně surreálnou.
Román Katapult, který vyšel v roce 1967, má podtitul „Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje“. Autorův pohled je soustředěn na jednu postavu Jacka Jošta a jeden příběh. Hrdina románu hledá východisko z manželského stereotypu, byť celkem šťastného, pomocí seznamovacích inzerátů, díky nimž naváže řadu paralelních milostných vztahů a vstoupí do různých životů.
Lit.: Toušková, Martina: Vladimír Páral: Katapult. Příběh o stereotypech v manželství, nevěře a bezradnosti mladého inženýra Jacka Jošta. In web ČRo České Budějovice, 2. září 2022 (článek). – Cit.: Jacek Jošt se v manželství nudí, zatouží po změně a ke své manželce a malé dcerce si tak pořídí ještě několik milenek. (…)
Doslova a do písmene podle jízdního řádu je pak všechny během svých služebních cest objíždí. Jedna o druhé neví, ale nakonec by všechny stejně nejraději svatbu a normální manželský život.
Novela čerstvého devadesátníka Vladimíra Párala, který v 60. letech patřil k nejčtenějším a nejoblíbenějším autorům, vyšla poprvé v roce 1967. V roce 1983 příběh zfilmoval režisér Jaromil Jireš, který do hlavní role obsadil herce Jiřího Bartošku. Rozhlasovou podobu dostal Katapult v roce 2009.
„Sídlištěm nedělního rána – peřiny vyložené v oknech hromadně hyzdí vlhkost sobotního plnění manželství, včera večer ukojení líně vytřepávají do popelnic ohryzané kosti, plesnivějící půlky citrónů, odpadečky mokvající v útržcích novin a ztvrdlé patky bochníků z unifikovaných bílých kbelíčků, ještě nemytá děcka vzpurně vlekou sítěnky nadité drnkajícími prázdnými lahvemi do samoobsluhy a včera večer připuštěné s bledýma žilkovanýma nohama a krupičkami ztuhlého očního mazu v koutcích, postižené střídou domovnické služby, malátně za sebou táhnou společná rýžová košťata, zakoupená teprve po opakované, rovněž celovečerní schůzi členů družstva, sto reproduktorů vyřvává týž blbý šlágr…“ Vladimír Páral: Katapult
Vladimír Páral se narodil 10. srpna 1932 v Praze do dobře situované rodiny vojenského důstojníka. Záhy po jeho narození byl otec přeložen a Páralovi se přestěhovali do Brna, kde jejich dva synové, starší Bohuslav a mladší Vladimír, prožili dětství a dospívání. Jako malý kluk byl prý Vladimír neohrabaný, koktavý a nosil brýle, vedle svého staršího a fyzicky zdatnějšího bratra působil jako outsider, a tak si raději o samotě četl. Vystudoval gymnázium a jeho matka si přála, aby se stal knězem, otec z něj chtěl mít lékaře.
On sám si nakonec vybral nově založenou Vysokou školu chemicko-technologickou v Pardubicích. Studia ukončil v roce 1954 a začal pracovat jako vývojový technolog a vedoucí výzkumného oddělení v libereckém podniku Kolora.
Později byl krátce zaměstnán v Západočeských plynárnách v Plzni a v roce 1956 nastoupil do ústeckého závodu národního podniku Chemopharma, kde působil jako vývojový pracovník v oddělení sexuálních hormonů.
Souběžně buduje i kariéru spisovatele. Pod pseudonymem Jan Laban napsal prózu Šest pekelných nocí, za kterou v roce 1962 získal 2. místo v literární soutěži v Havlíčkově Brodě. V roce 1964 vychází jeho skutečná prvotina román Veletrh splněných přání. Josef Škvorecký tehdy Párala označil za největší objev české prózy po Bohumilu Hrabalovi. V roce 1966 mu vychází román Soukromá vichřice, o rok později novela Katapult. Kariéra spisovatele je slibně rozjetá, a tak Vladimír Páral odchází z chemičky a stává se spisovatelem na plný úvazek. (..)
