Léon Bloy. Esej francouzského spisovatele z roku 1900. Překlad Věra Dvořáková. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno 2008. Premiéra 17. 12. 2008 (15 min.). Repríza 24. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.
25. 12. 2008
Národ spravedlivý (1990)
František Xaver Šalda. Připravila a uvádí Ilona Janská. Režie Pavel Krejčí.
Účinkuje Jan Pilař.
Natočeno 1990 (15 min.). Repríza 2008; 16. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Nářek meče (2008)
Léon Bloy. Esej francouzského spisovatele z roku 1894. Překlad Věra Dvořáková. Připravil Petr Turek. Účinkuje Josef Somr. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2008. Premiéra 16. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 16. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Lit.: Turek, Petr: Léon Bloy: Eseje. In web ČRo 3 Vltava, 23. říjen 2017 (článek). – Cit.: Moudrost měšťáka, Století mršin, Očekávám vandaly a svatého ducha, Lid boží ve 20. století, Umění – životodárná a svatá věc! Pět esejů francouzského spisovatele, který zemřel před sto lety (3. listopadu 1917) on-line k poslechu vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Léon Bloy je chrlič katedrály, který vrhá vody nebes na dobré i na zlé. Takto charakterizoval literární kritik Barbey d’Aurevilly autora románu Chudá žena.
Francouzský prozaik Léon Bloy (1846-1917) byl proslulým pamfletistou a kritikem soudobé společnosti, napsal řadu knih deníkových zápisků, psal povídky, je autorem dvou románů. Svými knihami, názorovou nesmiřitelností a myšlenkovou hloubkou ovlivnil řadu osobností, u nás především staroříšského vydavatele a překladatele Josefa Floriana.
Léona Bloye poznáme hned od prvních řádek: jeho osobitý, vášnivý styl, bohatý slovník, myšlenky provokativní i hluboké. Je vůbec třeba poznamenávat, že vášnivě opovrhoval světem měšťáků?
Moudrost měšťáka (2008)
Léon Bloy. Eseje francouzského spisovatele z let 1909 – 1912. Překlad Věra Dvořáková. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno 2008. Premiéra 15. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 15. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou; 23. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h) v cyklu Esej.
Lit.: Turek, Petr: Léon Bloy: Eseje. In web ČRo 3 Vltava, 23. říjen 2017 (článek). – Cit.: Moudrost měšťáka, Století mršin, Očekávám vandaly a svatého ducha, Lid boží ve 20. století, Umění – životodárná a svatá věc! Pět esejů francouzského spisovatele, který zemřel před sto lety (3. listopadu 1917) on-line k poslechu vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Léon Bloy je chrlič katedrály, který vrhá vody nebes na dobré i na zlé. Takto charakterizoval literární kritik Barbey d’Aurevilly autora románu Chudá žena.
Francouzský prozaik Léon Bloy (1846-1917) byl proslulým pamfletistou a kritikem soudobé společnosti, napsal řadu knih deníkových zápisků, psal povídky, je autorem dvou románů. Svými knihami, názorovou nesmiřitelností a myšlenkovou hloubkou ovlivnil řadu osobností, u nás především staroříšského vydavatele a překladatele Josefa Floriana.
Léona Bloye poznáme hned od prvních řádek: jeho osobitý, vášnivý styl, bohatý slovník, myšlenky provokativní i hluboké. Je vůbec třeba poznamenávat, že vášnivě opovrhoval světem měšťáků?
Ruské hľadisko (Ruské hledisko, 2009)
Virginia Woolfová. Esej. Překlad Pavel Vilikovský. Hudební dramaturgie Ĺuboš Kovačech. Redakce Egon Tomajko. Režie Andrej Turčan
Účinkuje Jana Pilzová.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2009 (14 min.). Repríza 28. 10. 2016 (SRo 8 Rádio Litera).
Sedem poschodí (Sedm poschodí, 1974)
Dino Buzzati. Dramatizovaná povídka o bezvýchodnosti proudu životních okolností. Překlad Alena Hartmannová. Rozhlasová úprava Jozef Horňák. Redaktor Vlado Holan. Technická spolupráce Alojz Zwyrtek, Ladislav Maťašovský, Milan Janák. Režie Ladislav Hyža.
Osoby a obsazení: Giuseppe Corte (Igor Hrabinský), průvodce (Rudolf Látka), sestra 7 (Katarína Orbanová), pacient (Anton Ďuriník), lékař 7 (Emil Horváth ml.), ošetřovatel (Ján Kramár), sestra 6 (Elena Petrovická), lékař 4 (Ivan Folkman), lékař 5 (Anton Šulík), sestra (Viera Richterová), ošetřovatel 3 (Ján Pomšár), lékař 2 (Milan Belohlávek).
Natočeno 7. 7. 1974 (60 min). Premiéra neuskutečněna po cenzurním zásahu, odvysíláno až po roce 1989. Obnovená premiéra 2. 6. 1997.
Král v Horm El-Hagaru (1998)
Dino Buzzati. Příběh kafkovského ladění spojeného s prvky horroru, tajemství a napětí. Ze souboru Šedesát povídek, poctěného r. 1958 jednou z nejvýznamnějších italských literárních cen. Přeložila Alena Hartmannová. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Pavel Soukup.
Natočeno 1998.
Je mi totiž smutno bez Tvých dopisů… (1994)
Výběr z korespondence Antona Pavloviče Čechova a Olgy Leonardovny Čechovové-Kniperové. Překlad a scénář Zdeněk Tomáš. Režie Jan Tůma.
Účinkují Jiří Holý, Marta Vančurová a Petr Kostka.
Natočeno 1994 (54 min.).
Osvícenství, věk rozumu 1/?? (2002)
Přpravila Jarmila Lakosilová. Koncepci cyklu připravila PhDr. Martina Grečenková z oddělení raného novověku Historického ústavu AV v Praze.
Premiéra leden – březen 2002.
Pozn.: Osmnácté století, v jehož první polovině sice ještě u nás končí vrcholné baroko, je spojeno se vznikem ideových trendů a životních postojů nových, které se definovaly v jistém slova smyslu v opozici proti baroku a jeho životnímu stylu, v opozici proti církevním dogmatům a tradicím.
Tyto myšlenkové proudy, které se v zemích bez barokní tradice projevily o několik desetiletí dřív, vystupovaly pod společným názvem osvícenství . Hlásaly, že je to světlo rozumu a vědění, které vše jasně osvětluje, zahání temnoty úzkosti, dogmat a slepé víry. Toto světlo povede člověka i celé lidstvo ke štěstí a k dokonalosti. Osvícenské teorie byly uváděny do praxe, vedly k mnoha reformám, ale také ke vzniku dvou velkých republik a staly se základem našeho moderního myšlení i životních postojů.
Zpověď hochštaplera Felixe Krulla 1/12 (????)
Thomas Mann. Četba na pokračování. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Pavel Soukup a Lukáš Hlavica.
Natočeno ????.
Pozn.: Zpověď hochštaplera Felixe Krulla (1954, Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull) je nedokončený psychologický román německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.
Jde o velký psychologický román, který je ukázkou Mannova stylistického mistrovství. Zároveň je to román pikareskní, neboť vypravuje příběh ze života tuláků a taškářů. Jeho hrdina je virtuózní hochštapler, skutečný umělec v oklamávaní lídí. Své výjimečné inteligence a nadání používá k tomu, aby si na společnosti „velkého světa“ vydobyl obdiv a aby ji rafinovaně zneužil ve svůj prospěch. Autor bravurně vykresluje Krullovu postavu, jeho složitý, měnivý a nevypočitatelný charakter i jeho dobroružný život s jeho četnými milostnými příhodami a rozsáhlými společenskými styky. Podvod však pro Krulla není ani na chvíli pouze prostředkem, jak dosáhnot lehkého a bezpracného zisku. Krull jako člověk s přebujelou fantazií je totiž sám sebou jen tehdy, je-li současně i někým jiným. Chová se proto jako herec, jehož jevištěm je skutečný život, a jako každý umělec formuje život k obrazu svému, což ovšem zároveň znamená dopouštět se podvodu a dostat se do rozporu se zákonem.
První kapitoly příběhu napsal Thomas Mann již roku 1911 (tento fragment byl vydán tiskem roku 1923). Dokončit toto dílo se pak rozhodl až na sklonku svého života, dokázal však dopsat a vydat jen první díl podvodníkových memoárů. V pokračování mu zabránila smrt.