Léon Bloy. Esej francouzského spisovatele z roku 1894. Překlad Věra Dvořáková. Připravil Petr Turek. Účinkuje Josef Somr. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2008. Premiéra 16. 12. 2008 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 16. 9. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Lit.: Turek, Petr: Léon Bloy: Eseje. In web ČRo 3 Vltava, 23. říjen 2017 (článek). – Cit.: Moudrost měšťáka, Století mršin, Očekávám vandaly a svatého ducha, Lid boží ve 20. století, Umění – životodárná a svatá věc! Pět esejů francouzského spisovatele, který zemřel před sto lety (3. listopadu 1917) on-line k poslechu vždy po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Léon Bloy je chrlič katedrály, který vrhá vody nebes na dobré i na zlé. Takto charakterizoval literární kritik Barbey d’Aurevilly autora románu Chudá žena.
Francouzský prozaik Léon Bloy (1846-1917) byl proslulým pamfletistou a kritikem soudobé společnosti, napsal řadu knih deníkových zápisků, psal povídky, je autorem dvou románů. Svými knihami, názorovou nesmiřitelností a myšlenkovou hloubkou ovlivnil řadu osobností, u nás především staroříšského vydavatele a překladatele Josefa Floriana.
Léona Bloye poznáme hned od prvních řádek: jeho osobitý, vášnivý styl, bohatý slovník, myšlenky provokativní i hluboké. Je vůbec třeba poznamenávat, že vášnivě opovrhoval světem měšťáků?