Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

29. 12. 2008

Extempore – Hudba a dráma v rozhlase (Hudba a drama v rozhlase, 2004)

Filed under: Radiodokument,Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 14:38

Martina Koreňová – Figurová. Pásmo s ukázkami z rozhlasových her. Připravila Martina Koreňová. Spolupráce Marian Šidlík. Hudební preparace Juraj Beneš. Hudba Miro Bázlik. Zvuk Vilam Chovanec. Editor Juraj Ďuriš. Spektra 1 ária Rudolf Pepucha. Další údaje nezjištěny.

Natočilo AVR_RADIO – Radioart SRo v roce 2004 (30 min.).
Premiéra v pořadu EX TEMPORE na stanici SRo Devín dne 20. 09. 2007 (22:00-23:00 h.).

Ukázky z rozhlasových her: Franz Kafka – Proces (2003); Luboš Machaj – Uspávanka pod hladinou (1989); Ján Milčák – Čln (Člun, 1993); Dušan Dušek – Muchy v zime (1992).

Pozn.: Umenie – obrovský priestor pre ľudskú predstavivosť, kreativitu, inteligenciu a emócie. V jeho klasickej podobe si predstavíme maľbu, sochárstvo, hudbu, tanec, herectvo, literatúru… Z ich syntézy, spojenia sa rodí dráma, či hudobná dráma, ktorú vnímame takmer všetkými svojimi zmyslami.
Vo svete drámy má každé umenie svoju úlohu. Herectvo predstavuje príbeh, výtvarné umenie zobrazuje scénu, literatúra je východiskom inscenácie, hudba vyjadruje vnútorný emotívny svet človeka.
Pre drámu na javisku sú dôležité všetky umenia. Čo však s drámou v rozhlase? čo si počať bez obrazu? Ako ho v rozhlase nahradiť? (anotace)

Čln (Člun, 1992)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 14:32

Ján Milčák. Původní hra pro mládež. Dramaturg Ján Uličiansky. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Sopránové party Mozartova Rekviem zpívá Katarína Bielčíková. Zvukoví mistři Peter Janík, Ĺubica Olšovská, Ondrej Purdeš. Režie Vladimír Rusko ml.

Účinkují Marián Geišberg, Vlado Müller, Július Pántik, Igor Čillík, Jozef Šimonovič.

Natočeno 1992 (41 min.). Repríza 16. – 22. 3. 2023 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: Hra získala ocenění v Rozhlasovej technickej žatve 1993 (Peter Janík).

Ukázka v pořadu Hudba a dráma v rozhlase (2004).

Lit.: Šaráková, Lucia: Milujeme rozhlasovú hru a poznáme jej dejiny, 2. časť. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 10. 03. 2023 (článek). – Cit.: (…)  Vo štvrtok sa do vysielania zaradí oceňovaná hra Jána Milčáka Čln, ktorá ponúka atmosféru spomienok na detstvo, rozhovor o istom dievčatku privolávajúcom dážď, poetiku vody, bohaté zvukové efekty a zaujímavé herecké obsadenie.  (….)

Uspávanka pod hladinou (1989)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 14:29

Luboš Machaj. Mistr zvuku Peter Janík. Režie Viktor Lukáč. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 12. 10. 1989 (Vltava, 20:00 – 20:50 h.).

Pozn.: Prémie za nejlepší stereofonickou hru na XI. Festivale pôvodnej rozhlasovej hry v roce 1989.

Ukázka v pořadu Hudba a dráma v rozhlase (2004).

26. 12. 2008

Ze Starých pověstí českých 1/15 (2008, 2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 16:27

Alois Jirásek. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jiří Schwarz.

Natočeno 2008. Premiéra 24. – 26. prosince 2008.

Obsah: 1. O Bivoji (19:36) – 2. O Libuši a Přemyslovi (26:30) – 3. O Křesomyslu a Horymírovi (18:46).

Další díly natočeny pro web Čtenářský deník v letech 2008 (O Čechovi, O Krokovi a jeho dcerách) a 2009 (Faustův dům, O Bruncvíkovi, O králi Ječmínkovi, Dívčí válka, Blaničtí rytíři, Ze starobylých proroctví, O Daliborovi z Kozojed, O králi Václavovi, O Staré Praze, Žito kouzelník, Staroměstský orloj, Smutná místa, Ze židovského města) . Ke stažení zde.

Povánoční povídka (1976)

Filed under: Povídky — Přemek @ 16:04

Napsal a čte Ladislav Fuks. Režie Hana Kofránková.

Natočeno 1976. Repríza 25. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:30 – 16:00 h.); 30. 12. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Paměti mého praděda (2008)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 16:02

Adalbert Stifter. Novela rakouského spisovatele. Vzpomínka venkovského lékaře na to jaké bývaly zimy za starých časů. Překlad Ladislav Heger. Připravil Petr Adler. Použitá hudba Alfred Schnittke. Režie Petr Adler.

Účinkují Pavel Soukup a Jan Novotný.

Natočeno 2008. Premiéra 24. 12. 2008 (83 min.). Repríza 2009, 24. – 26. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.). Repríza 1. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:00 – 9:30 h.); 31. 10. – 2. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Pozn.: V roce 2009 uvedeno jako třídílná četba na pokračování.

Lit.: anonym:  Adalbert Stifter: Paměti mého praděda. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek + zvuková ukázka). – Cit.:  Třídílná četba na pokračování z novely rakouského spisovatele. Život a dílo rakouského spisovatele Adalberta Stiftera (1805-1868) jsou pevně spjaty s Šumavou. Jeho citlivé pero dokázalo úchvatně líčit krásy i taje šumavské přírody, autor uměl jako rozený malíř líčit proměny kraje s postupujícími ročními obdobími.

V novele s názvem Paměti mého praděda (1841), která patřila k nejmilejším autorovým pracem, se Stifter vrátil do dávno minulých časů: při návštěvě matky najde v šumavském domě deník svého pradědečka, prvního lékaře rodného šumavského kraje.

Ke konci života Stifter tuto novelu přepracovával v dvoudílný román, který však dovedl jen do poloviny. Na poslední stránce rukopisu poznamenal vydavatel Stifterovy pozůstalosti tato slova: „Zde básník zemřel.“

Divadelní střípky – Občanské sdružení Tatrmani (2006)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Přemek @ 16:01

Pásmo Divadelní střípky o aktivitách občanského sdružení „Tatrmani“ ze Sudoměřic u Bechyně s ukázkami. Pořad připravil a provází Jakub Doubrava.Technická spolupráce Michal Kovář. Režie Jakub Doubrava.

V pořadu hovoří Josef Brůček, Zuzana Lacvová, Stanislav Houdek.

Natočilo studio České Budějovice ČRo v roce 2006 (53 min.).

Pozn.: Občanské sdružení Tatrmani se snaží „dělat věci, které by jiné lidi ani ve snu nenapadly.“ Tentokrát to bylo tvoření artefaktů z vyřazených černých gramodesek, jejichž většinu na akci věnovala městská knihovna.
Milovníky svobodné tvorby pozvalo o víkendu 26.-27. 4. 2003 občanské sdružení Tatrmani do Bechyně na Táborsku na jedenáctý ročník Výtvarné hromádky. Letošní setkání bylo jedinečné, neboť tématem nebyl námět, ale materiál. Celá akce se totiž nesla ve znamení gramofonové desky.
„Většinu vinylových zvukových nosičů jsme získali z městské knihovny. Techniky, jak desky zpracovávat, jsme teprve objevovali. Dobré bylo, že jsme nemuseli shánět velké množství hlíny, dřeva a papíru jako v předchozích ročnících. Letos jsme si vystačili s lepidlem, barvou a horkovzdušnou pistolí, jejíž pomocí se dá gramodeska libovolně tvarovat,“ řekl organizátor Josef Brůček z občanského sdružení Tatrmani, které se podle jeho slov snaží dělat věci, které by jiné lidi ani ve snu nenapadly.

Das Große Lalula (Veliké Lalulá, ????)

Filed under: Cizojazyčné,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:47

Christian Morgenstern. Pět básní. Nastudovalo Trio Exvoco: Hanna Aurbacher, Teophil Maier, Ewald Liska.

Vydal Cramps Records (Milano) v edici Futura Poesia Sonora v roce ???? (celkový čas 4:53 min.).

Obsah: 1. Das Große Lalula (1890) (Veliké Lalulá) – 2. Das Gebet (1905) (Modlitba) – 3. Der Rabe Ralf (1905) (Havran Ralf) – 4. Igel und Agel (1905) (Ježek a anděl) – 5. Fisches nachtgesang (1905) (Noční zpěv ryb).

Pozn.: V roce 1890 napsal Christian Morgenstern poemu „Das Große Lalulá (Veliké Lalulá ). Tato poema byla poprvé publikována ve sbírce „Galgenlieder“ (Šibeniční písně) (Bruno Cossirer, Monaco, 1905), a těší se od té doby největší vydavatelské pozornosti. Vyšlo minimálně 120 vydání této sbírky.
Další sbírky pak následovaly: „Palmström“ 1910, „Palma: Kunkel“ 1916, posmrtně publikované „Der Gingganz“ 1919, později kominované v jednom svazku „Alle Galgenlieder“ (Leipzig, 1940). Celkový překlad čtyř groteskně lyrických sbírek překročil půldruhého milionu.

Lit.: Morgenstern, Christian: Beránek měsíc, přeložil Josef Hiršal, Odeon, Praha 89, str. 337. – Cit.: Dosud se tomuto zpěvu podkládal příliš velký význam. Skrývá se v něm prostě – koncovka. Každý, kdo je šachistou, mu jinak neporozumí. Abych však vyšel vstříc i laikům a začátečníkům, udávám zde postavení:
Kraklakvakve? = Ka5 = (bílý) král a5. Otazník znamená: Nebylo by postavení krále v jiném poli ještě silnější? Avšak podívejme se dále.
Koranere! = Ke1 = (černý kůň e1. Vykřičník znamená: silná pozice.
Brifsi, brafsi = bf2 a ba2 (bílý). Rozumí se samo sebou.
Vahapádra = Ve3 = (bílá) věž e3.
pryvešádra = Pe2 (černý) pěšák e2.
sic kalcisumpa senmemysagart (velmi zajímavé!) = Ka4 nebo 6 = král (černý král) a4 nebo a6. To však je podle šachových pravidel nemožné, poněvadž bílý král stojí na a5. Je tu snad chyba? Ne. Středník v závorkách dokazuje, že spis. je si plně vědom domnělé chyby. NIcméně říká pomocí vykřičníku: „Jen jej tam nechte stát!“ Nu dobrá, důvěřume mu tedy, i když vrtíme hlavou.
sod = D6 nebo 7 = (bílá) dáma na jednom poli šesté nebo sedmé řady. Bílý je tak silný, že jeho dáma na kterémkoliv poli obou těchto řad má stejně výhodné postavení.
Kleso Klaso Klart (Aha! Teď se vysvětluje Ka4 nebo 6!) = K6 = bílý kůň. Ano, ale na kterém poli? To je právě ono! A to není blíže označeno. Kůň Zaujme tedy místo černého krále a jemu přenechá, aby si v šesté řadě, nebo, stojí-li tam dáma, tedy ve čtvrté řadě, hledal pohodlné místo. Tím je situace vyřešena ke vší spokojenosti. Čtvrtina součtu liter ve 3 strofách, snížená o 1, činí mimoto 64. Sapienti sat. 1)
1) Moudrému napověz… (more…)

Palmström (2001)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 15:40

Christian Morgenstern. Pořad připravila Alena Blažejovská. Groteskní lyriku uvádí překladatel Ludvík Kundera. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují herci Divadla Husa na provázku Michal Bumbálek a Vladimír Hauser.

Nastudovalo Brno 15. 11. 2001. Premiéra 24. 11. 2001 (ČRo 3 Vltava).

Pozn.: V této groteskně lyrické sbírce básník do značné míry opouští jazykové hry, hříčky, gagy, střihy, zvraty, experimenty a mystifikace ve prospěch dění, dějů, motivů, scének a minipříběhů.
Poezii reflexivního typu, která byla v centru Morgensternova zájmu, zná dnes stěží hrstka odborníků a už dlouhý čas se ji nikdo ani nepokouší rehabilitovat. Je to veršování v mezích konvence sklonku 19. století. V úplně jiném světě jsme nad svazkem Alle Galgenlieder , který je obsáhlým souborem básní Morgensternovy odvrácené tváře: fantazie burácí naplno, jazyk se nebojí žádné krkolomnosti, myšlenek-nápadů je nezřízeně mnoho, na své si přichází humor.
Christian Morgenstern žil v letech 1871-1914 a postaral se o zvláštní, ba ojedinělou kapitolu v dějinách světového písemnictví. Nevstoupil do trvalého povědomí tím, na čem si zakládal, svou vážnou lyrickou tvorbou, nýbrž groteskně lyrickými básněmi, na nichž mu valně nezáleželo, které vznikaly jako soukromý žert a jejichž čtenářský úspěch básníka překvapil. Poezii reflexivního typu, která byla v centru Morgensternova zájmu, zná dnes stěží hrstka odborníků a už dlouhý čas se ji nikdo ani nepokouší rehabilitovat. Je to veršování v mezích konvence sklonku 19. století. V úplně jiném světě jsme nad svazkem Alle Galgenlieder, který je obsáhlým souborem básní Morgensternovy odvrácené tváře: fantazie burácí naplno, jazyk se nebojí žádné krkolomnosti, myšlenek-nápadů je nezřízeně mnoho, na své si přichází humor. Celkový náklad čtyř groteskně lyrických sbírek překročil půldruhého milionu. Z jednotlivých sbírek se těší největší vydavatelské pozornosti Šibeniční písně – minimálně 120 vydání. Následuje Palmström (zhruba 70 vydání), Palma Kunkel a Gingganz.
Za Morgensternovy filozofické učitele musíme považovat především Friedricha Nietzscheho, ponoukajícího ke tvořivé hře s jazykem, a Fritze Mauthnera, důsledného kritika jazyka, hyperskeptika popírajícího, že jazyk je nástrojem poznání. Naskýtá se otázka, jestli Morgensternovy „nesmyslné básně“ nevznikaly v tiché polemice s uctívaným Mauthnerem, z jehož skepse vůči jazyku si básník odvodil absolutní volnost v zacházení s mateřštinou.
Roku 1910 se Christian Morgenstern žení a téhož roku mu vychází Palmström. V této groteskně lyrické sbírce básník do značné míry opouští jazykové hry, hříčky, gagy, střihy, zvraty, experimenty a mystifikace ve prospěch dění, dějů, motivů, scének a minipříběhů. Impulzem většiny básní je co možná triviální, banální situace. Sbírka Palmström je dosud opomíjený vstupní akord lyriky 20. století. Dokonce předjímá vynálezy budoucí technické civilizace a vůbec se jim nekoří, pojímá je ironicky, jakoby v předtuše, že se jednoho dne zvrtnou. (Ludvík Kundera)

Ostrov slušných lidí (1993)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:27

Květa Legátová. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Jeho Veličenstvo (Martin Růžek), Bedrna, sekretář Jeho Veličenstva (Josef Kemr) a Řachta, zločinec (Miroslav Donutil).

Natočeno 1993.

Lit.: Faltýnek, Vilém: Květa Legátová: Ostrov slušných lidí. In web ČRo 7 Radio Praha, 12. 12. 2009 (článek + nahrávka hry).

Pozn.: Ostrov slušných lidí je místem, na kterém žijí samí slušní a bodří lidé, kteří jsou navzájem ohleduplní a každý dělá jen to, čím neškodí ostatním. Zločinu se nebojí, protože skuteční zločinci, čert ví jak je to možné, si na ostrově dříve či později přivodí smrtelný úraz. Proto také poskytují azyl všem odsouzencům, protože se nemusejí obávat, že by dlouho chránili zločince. Nemožnost spáchat zločin vede obyvatele ostrova k vzájemné toleranci a harmonii, vše se odbývá v poklidu, zákonů netřeba a institucí už teprve ne. A přesto mají krále i prezidenta – čistě s praktických důvodů, aby nemátli zahraniční delegace, které čas od času na ostrov zavítají. Zemitost a bodrost ostrovanů je jakýmsi zrcadlem vnějšímu světu, ve kterém je lež a přetvářka takřka nezbytností. Bohužel, ostrovní idyla není ani tak dílem lidí, jako spíše hříčkou přírody. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress