David Vaughan. Mnichovská krize, která v září 1938 de facto znamenala začátek 2. světové války, byla také první bitvou na rozhlasových vlnách v historii, jak dokládá dokument britského novináře žijícího v Praze. Redaktor Michal Lázňovský.
Natočeno 2008. Premiéra 24. 9. 2008 (60 min.).
O společném dětství vypráví bratr Theodor, herci recitují jeho básně, zvukové dokumenty z časů Protektorátu vypovídají o údělu, který, ač nerad, přijal. Z archivních válečků, desek i kotoučů pásků vybírá Karel Tejkal.
Natočeno 2008. Premiéra 24. 9. 2008 (28 min.).
Alena Wagnerová. Esej o spisovatelském nepokoji. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Alena Zemančíková.
Natočeno 2008. Premiéra 24. 9. 2008 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 8. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h) v cyklu Psáno kurzívou; 28. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym: Alena Wagnerová: Obava z usednutí. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: Esej o spisovatelském nepokoji z pera Aleny Wagnerové, česko-německé spisovatelky a publicistky žijící střídavě v Saarbrückenu a Praze.
Alena Wagnerová je po roce 1989 jednou z průkopnic orálně historické metody výzkumu dějin. Sestavila tak několik knih, týkajících se soužití Čechů a Němců v pohraničí i jejich nucených i dobrovolných odchodů. Jako jedna z prvních se věnovala osudům německých antifašistů. V češtině i v němčině vydala knihy o Mileně Jesenské, Sidonii Nádherné a o rodině Franze Kafky, všude využívá jako literární metodu kombinaci dokumentů a jejich dovyprávění a úvahy nad nimi.
Připravila řadu rozhlasových pořadů pro německé stanice i pro Vltavu – za všechny třeba deset originálních portrétů německých žen ve všech historických obdobích, dokument o německých antifašistech A zapomenuti vejdeme do dějin a řadu příspěvků o Mileně Jesenské. Pro operu v Basileji přeložila Alena Wagnerová libreto Leoše Janáčka (Z mrtvého domu), věnovala se jeho korespondenci s Kamilou Stösslovou a přispěla jejími překlady do České knižnice, kde s podporou nadace Roberta Bosche vyšel u německého vydavatele výběr základních děl české literatury. Důležitou kapitolou v jejím životě je hudba.
Pavel Kohout. Rozhlasová hra. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: Bláha (Viktor Preiss), Bláhová (Daniela Kolářová), listonoška (Jitka Smutná), lékař (Zdeněk Žák), policista (David Novotný), civilista (Jiří Ornest), generál Pražák (Ladislav Potměšil), generál Berner (Martin Myšička), Hürliman Joseph (Michal Pavlata), vojáci (Pavel Kryl, Adam Skala, Igor Orozovič, Jiří Suchý, Ivan Dejmal, a Ondřej Černý), ohlášení (Hana Kofránková) a hlas (Petr Šplíchal).
Natočeno 2008. Premiéra 23. 9. 2008 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:07 h.; 37 min.). Repríza 10. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra.
Lit.: Pekárek, Hynek: Kohoutův Život v tichém domě. Hynek Pekárek o premiéře nové rozhlasové hry. In Týdeník Rozhlas 39/2008, s. 9 (anotace).
Lit.: Pekárek, Hynek: Pavel Kohout: Válka ve třetím poschodí. In web ČRo 23. 9. 2008 (anotace). – Cit.: Jednoaktová komedie Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové Válka ve třetím poschodí zavede posluchače do ložnice manželů Bláhových, kde jedné noci znenadání vypuknou vojenské manévry. Premiéru hry v režii Ivana Chrze Vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 23. září v 21.30 hodin. V podobenství o aroganci moci, před kterou si nemůžeme být jisti ani ve svobodných demokratických systémech, uslyšíte v hlavních rolích Danu Kolářovou, Viktora Preisse a Jiřího Ornesta.
Život v tichém domě – Válka ve třetím poschodí
Trilogii divadelních jednoaktovek s názvem odkazujícím k povídkám Jana Nerudy napsal Pavel Kohout, již jako normalizačním režimem proskribovaný autor v letech 1970 a 1973. Své malé hrdiny, nevýznamné občany podléhající střetu s arogantní mocí postavil do absurdních situací, ale zanechal jim psychologickou pravdědobnost i realistické chování. Hry se tak staly obrazem doby, kterou vedle Kohouta prožívali denně obyvatelé Československa v konfrontaci s každodenní ubíjející realitou normalizačních poměrů. To nejméně snesitelné nebyly prázdné obchody, cenzurovaný tisk a nesvoboda pohybu. To nejhorší byla bezostyšnost a agresivita, s jakou komunisté každou chvíli přistupovali k neprivilegovaným občanům. Všudypřítomná buzerace (výstižnější slovo v češtině opravdu nenajdete) na ulici, úřadech, školách i v zaměstnání. Moc, která vám strčila svůj ohyzdný čmuchalský nos do kuchyně i ložnice, a ještě s nechutnou soudružskou bodrostí.
Kohoutovy aktovky při vší komediálnosti a nadsázce tento stav, či lépe pocit z něho, vyjadřují velmi přesně. Pro dramaturgii však dnes vzniká důležitá otázka, zda mohou ještě něco říci dnešnímu divákovi. Autor sám si byl tohoto úskalí vědom a první z aktovek Válka ve třetím poschodí přepsal tak, aby se odehrávala v kulisách dnešního postkomunistického světa. Aktovku uváděl v rámci autorského čtení v Rakousku a podle svých vlastních slov byl překvapen jejím ohlasem u publika, které nemělo vlastní zkušenost s totalitním režimem. Zásahy do soukromí, manipulace veřejného mínění, ozbrojené konflikty, úřední zvůle, to všechno však jsou negativní projevy lidské společnosti důvěrně známé i občanům žijícím v demokratických systémech. Kohoutův tichý dům, v němž žijí hrdinové třech aktovek může tak stát i dnes kdekoli v Praze, stejně jako ve Vídni nebo v Paříži.
I proto jsme se po dohodě s autorem rozhodli postavit imaginární tichý dům v rozhlasovém pražském rozhlasovém studiu a postupně vdechnout život všem jeho třem příběhům. Jako první uslyšíte Válku ve třetím poschodí, příběh, v němž manželská dvojice čelí vojenským manévrům ve své ložnici. V horkých letních dnech ho natočil režisér Ivan Chrz s herci Danou Kolářovou, Viktorem Preissem a Jiřím Ornestem v hlavních rolích.
Další dvě aktovky: Pech pod střechou a Požár v suterénu, které stejně jako první pro rozhlas spolu s autorem upravila Jelena Mašínová, uslyšíte již zanedlouho v příštím roce, kdy uvedeme postupně celou trilogii.
Pětidílný cyklus básní, deníkových záznamů a korespondence básníka Jiřího Ortena s matkou, které přeložila a v roce 1986 v nakladatelství UNESCO vydala španělská básnířka Clara Janés. Pro rozhlas připravila Marie Valtrová. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Hana Kofránková, Vojtěch Hájek, Daniela Kolářová, Roman Casado a Ivana Vonderková.
Natočeno 2008 v rámci cyklu Španělský rok.
Ondřej Vaculík. Esej v autorské interpretaci.
Natočeno 2008. Premiéra 23. 9. 2008 (15 min.).
Bohuslav Brouk. Kapitola ze studie Problém svobody v lidské kultuře, poprvé uveřejněné v exilovém časopise Svědectví v roce 1960. Účinkuje Jan Hartl. Režie Markéta Jahodová.
Natočeno 2008. Premiéra 22. 9. 2008 (15 min.).
Text in: Brouk, Bohuslav: O šalbě svobody a filosofie: Pojem svobody v dějinách lidského myšlení a jeho patřičný význam. Rkp., Melbourne-Londýn 1954-1958 („zhuštená“ verze spisu byla poprvé publikována pod titulem Problém svobody v lidské kultuře in Svědectví, 1960, r. III, č. 12, s. 300-323, v mírně upravené podobě přetištěna in Zde trapno existovat, viz níže); ukázka pod názvem Co je svoboda? byla vysílána na stanici Český rozhlas 3-Vltava, 22. září 2008).
Bohumila Grögerová, Věra Linhartová, Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger, Milan Nápravník, Ladislav Novák.
Vydáno 2003 (3 CD).
Lit.: Jiřička, Lukáš: bohumila grögerová, věra linhartová, stanislav dvorský, vratislav effenberger, milan nápravník, ladislav novák: fragmenty 1963/1964. In web HIS Voice 2/2003 (3.3.2003) (recenze). – Cit.: Komplet tří kompaktních alb čtené poezie a prózy nesoucí název Fragmenty 1963/1964 do revue HIS Voice svým zaměřením bezpochyby náleží: jak napsal Vladimír Lébl, „avantgardní skladatel měl vždy blíže k avantgardnímu básníkovi či malíři, než k současným producentům konvenční hudby“. Záznam pochází z první poloviny šedesátých let, což není bez významu: přítomní autoři mohli začít publikovat až po skončení stalinistické dekády. Teprve šedesátá léta otevřela možnost veřejné prezentace autorům, jež spojovala poetika avantgardní, surrealistická a experimentální.
Po období těžkých padesátých let, kdy byl jazyk mocensky zneužit a oficiální proud literatury dosáhl vysokého stupně ideologické a mechanické sterility, poetika z úkrytu vylezlé a svěží avantgardy postulovala samotný jazyk jako hlavní téma i formující prostředek svého vyjádření, což přineslo mnoho inovativních podnětů v práci s materiálem. Centrální dominantou tvorby se stává jazyk sám, je struktura, fóničnost. Tento strukturní důraz zasáhl i surrealismus, který od počátku pracoval spíše s automatičností a řetězením představ a slov, nikoliv s metodami variací, opakování a zvukem slov. Důkazem toho je tato unikátní a pečlivě vyčištěná poslechová antologie básní a próz čtená herci, mezi jinými, Janem Třískou, Libuší Švormovou, Milanem Machem. Ačkoliv např. ve Francii či Německu je běžným zvykem vydávat čtenou poezii (např. Rimbaud, Valéry) herci či zpěváky, zde se jedná o jeden z pilotních počinů. Některé záznamy se sice již objevily ve zvukové příloze ke knize Alternativní kultura (Novák, Nápravník), ale Fragmenty jsou ucelenou kompilací s jasnou dramaturgickou koncepcí a autory spřízněné poetiky. Nalezneme zde jak tradiční a velice citlivý přednes, který převádí spád a napětí textu – Jan Tříska recitující Vratislava Effenbergera, Josef Velda magicky působící Hru na ohradu Stanislava Dvorského, Albert Mareček Věru Linhartovou, tak i přednes vycházející ze záměrně odcizených a depoetizujících próz Bohumily Grögerové, znějící stroze jako četba vědecké práce. Tato díla tematizují jazyk, ukazují jeho hranice, stejně jako hranici subjektu, moci, tvorby a jazyka jako strukturujícího systému.
Za poslechově nejvděčnější, alespoň po stránce zvukové, lze považovat nahrávky autorů Milana Nápravníka a Ladislava Nováka. Zde se totiž již pracuje se zvukem jako takovým, prostor zde mají smyčky, echa, překrývání záznamů, zrychlování pásky a proto je možné hovořit o strukturovaných dílech fónické poezie, velice se svým charakterem blížící zvukovým experimentům 60. let. Milan Nápravník, který surrealistickou metodu rozvíjí strukturovanou kompozicí v textu Předmoucha a naléhavým opakováním vět, jako by samotnému čtení určoval rytmické schéma. Nejdůslednějším experimentem je práce Ladislava Nováka recitovaná třemi interprety, kde jsou na sebe vrstveny hlasy v repetitivních smyčkách. Toto dílo lze v evropském kontextu srovnávat s podobnými experimenty rakouského básníka Ernsta Jandla, též známého spoluprací s Vienna Art Orchestra (viz. HIS Voice 3/2002), v českém s výboji Petra Váši. Zde se také artikuluje problém, zda se již užitím rytmu a melodie v přednesu neblíží čtení hudbě, neboť se jedná o funkce hudbě vlastní. Myslím, že Novákova kompozice dalece překračuje hranice čtené poezie a stává se svébytným hudebním dílem ne nepodobným minimalistickým skladbám. Novákův Text pro M.M. je blízký hudbě šedesátých let i svým izolováním jednoho slova, které stojící samo o sobě, vyvázané ze syntaxe, ukazuje svoji sóničnost, což je též skladebný princip Nové hudby, která hledá nové potence zvuku, hlasu i nástroje.
Toto 3CD ukazuje blízké sepětí literatury, hudby a výtvarného umění v šedesátých letech. Cítíme přímou návaznost na avantgardu, lásku k spontánní akci, také i touhu po nových výbojích směrem k abstrakci, matematickým principům tvorby, možnostem permutace a využití náhody. Fragmenty 1963/1964 jsou výtečným záznamem doby nejen svým mistrným čteným hereckým projevem literárních předloh, ale také ukázáním hranic proměn různých literárních poetik a diskursů. Zbývá jen doufat, že Fragmenty nebudou jediným dílem svého druhu, ale že i další archivní a velmi cenné záznamy čtené poezie spatří světlo světa. Rozšiřují možnosti samotné literatury a prohlubují náš náhled na dobu svého vzniku, ale hlavně jsou samy o sobě surově krásné.
Naďa Čvančarová. V telefonickém rozhovoru o nové akci Panáčka v říši mluveného slova Přemysl Hnilička.
Natočeno srpen 2008. Premiéra 7. 9. 2008 (rozhovor o akci mezi 17. a 21 min.).
Pozn.: {Čítárna je} magazín, který si dal za cíl plnit funkci průvodce knižními novinkami všech žánrů. V týdenní periodicitě se dovíte, co je nového na knihkupeckých pultech, čemu máte věnovat pozornost a čemu se naopak vyhnout. V pořadu se hovoří o próze, poezii, naučné literatuře, literatuře pro děti a mládež, učebnicích i obrazových publikacích. Týden co týden pro vás autoři Čítárny připravují rozhovory s autory, literárními kritiky, knihkupci i čtenáři. (anotace)
Ivana Blahutová. Pohádka. Další tvůrci nezjištěni.
Čtou Miroslava Jandeková-Lokšová a Ilja Kreslík.
Natočil Obrys-Kmen v roce 2002 (19 min.). Vyšlo jako příloha elektronického vydání časopisu Obrys-Kmen u příležitosti Mezinárodního dne dětí 1. června 2002.
Powered by WordPress