Pavel Brycz. Režie Vladimír Gromov.
Účinkuje Petr Vacek.
Natočeno 2002 pro pořad Turádio a Domino (15 x 9 min.). Seriál Dětský zvěřinec má už 5 sérií, to znamená 25 dílů.
Obsah: 1. Podivuhodný případ chlapce Herberta, který se proměnil v draka – 2. Jak jsem honil gepardici Alenu – 3. Kolik toho sní jedna anakonda – 4. Michalovo žihadlo – 5. Papoušek, který byl sprostý jak starý mořský vlk – 6. Jak se Vojtěch stal koněm namísto žokejem – 7. Žádný mol šatní nemiluje potlesk – 8. O lenochodovi, který se nenaučil vyjmenovaná slova – 9. Nejstarší obyvatel Dětského zvěřince – 10. Jak se z malé Gábinky stala šimpanzice učenlivá – 11. O holčičce Janince z klokaní kapsy – 12. Elfík, mistr světa ve smrkání – 13. Sedm statečných modrých velryb – 14. Jak svým rodičům dal pěknou sprchu medvídek mýval – 15. Žirafou ze zvědavosti. – 16. Nezapomenutelný rugbyový zápas. – 17. Nejlepší přítel člověka. – 18. O čápovi, který si přinesl sestřičku. – 19. Želví obrana. – 20. Kdo se směje naposled. – 21. Jak měl usurijský tygr syna netopýra. – 22. Ani ryba ani rak. – 23. Pozor na leoparda. – 24. O Regíně, která visela mamince na krku. – 25. Jak se z Kuňkalky stala šikovná žabka.
Lit.: Balvín, Jaroslav: Pavel Brycz: Dětský zvěřinec. In web Portál české literatury, 2008 (recenze knihy). – Cit.: Spisovatel Pavel Brycz (1968) se pohybuje v různých literárních žánrech, píše pro různé generace, a to i pro rozhlas a televizi. Dosud vydal deset knih. Ta poslední pro dospělé nese název Mé ztracené město (Listen, 2008) a vrací se do jednoho z autorových dosavadních bydlišť, Mostu sedmdesátých a osmdesátých let. Předloni vyšla jedna z Bryczových povídek také po boku Petra Šabacha, Miloše Urbana či Jiřího Kratochvila, kteří parafrázovali styl známých spisovatelů v antologii povídek Hemy a Marlen v Paříži (opět jihlavské nakladatelství Listen). Dvě ze svých dosud vydaných knih věnoval Brycz dětem, a hned ta první nazvaná Kouzelný svět Gabriely (Meander, 2006), s ilustracemi Šárky Zíkové, byla v roce 2007 nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii dětské literatury. Na jejím základě má vzniknout také celovečerní animovaný film. Hrdinkou Kouzelného světa je desetiletá holčička, která má zvláštní schopnost rozumět řeči věcí.
Dětský zvěřinec, opět s naivistickými ilustracemi Šárky Zíkové, které se rozkládají jako doprovod textu, ale i na celých dvoustránkách, vyšel na sklonku listopadu 2008 ve „večerníčkovské“ edici nakladatelství Albatros. Kniha pro malé čtenáře přišla na pulty zároveň s uvedením animovaného třináctidílného večerníčku. Úplně původně však příběhy Dětského zvěřince vznikly pro stanici Praha Českého rozhlasu, a to už v letech 2000 a 2001 (sic! – nahrávky vznikly skutečně až v roce 2002 – pozn. Panáčka). I knižní titul je zpracován jako seriál: v jednotlivých pokračováních pracuje s mírně obměňovaným schématem, podobnými úvody i konci a repeticí základních informací. Příběhy Dětského zvěřince vypráví jeho ředitel: malý človíček, který zachraňuje děti, jež stihla záhadná proměna ve zvířata. V jednom interview Brycz prozrazuje, že tento „Kafka pro děti“ ho napadl přes jazyk: „…říká se, že někdo zvlčil, řve jako tygr nebo že je to úplný drak.“
Většinou jde v případech zralých pro Dětský zvěřinec o děti, které nějak vyčnívají. Zuřivý Herbert se promění v draka plivajícího oheň, nedoceněná běžkyně Alenka v gepardici, přechytralý Michal ve včelu atd. Výjimkou je chlapec, který jen papouškoval, a tak se z něj stal – samozřejmě papoušek. Problém nemusí ale vždycky vězet jen v nesprávných vlastnostech dětí. V příběhu nazvaném vtipně Žádný mol šatní nemiluje potlesk potrestá rodiče, kteří se příliš vzhlížejí v aktuální módě, jejich syn: proměněný ve hmyz jim užírá šaty.
Brycz vsadil na recept, podle něhož je částečně uvařen i jeho první titul pro děti: odrazem k neobyčejným až fantastickým příhodám je malým čtenářům důvěrně známé každodenno a spisovnou češtinu autor okysličuje výrazivem přejatým ze současné dětské mluvy. Zdravě moralistický obsah přitom Brycz decentně obaluje groteskní poetikou, která se místy přehoupne až někam k surrealismu.
Jedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.