Martin Reiner. Několik zásadních pojednání o tom, jak se tady dá žít. Čteme z bestselleru. Připravili Petr Hanuška a Jan Sulovský. Režie Michal Bureš.
Účinkuje Petr Halberstadt.
Nastudoval ČRo 5 Olomouc v roce 2008. Premiéra 14. 9. 2008 (ČRo 5 Olomouc, 20:30 h.).
Petr Pazdera Payne. Adaptace sedmera povídkových črt o lásce, pokušení a odpuštění. Připravili Petr Hanuška a Jan Sulovský. Zvuk, záznam a střih Jakub Tandler. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkují Václav Bahník, Lenka Ouhrabková, Jiří Nebenführ, Jiřina Barášová, Pavel Juřica a Jaroslav Krejčí.
Nastudoval ČRo 5 Olomouc v roce 2008. Premiéra 7. 9. 2008 (ČRo 5 Olomouc, 20:30 h.).
Pozn.: Novým jménem v našem cyklu je Petr Pazdera Payne, prozaik a dramatik, který se narodil 28. června 1960 v Praze kde i dodnes žije. Mimo jiného vystudoval v letech 1984 až 89 Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, vystřídal dělnická povolání, působil jako evangelický farář i jako nakladatel. Literatuře se začal soustavně věnovat po roce 1989, jeho jméno naleznete v řadě literárních almanachů.
Nejprve psal tzv. „dramolety“, jakési dramatické aktovky. Zkušenost se sevřeným tvarem uplatnil posléze i v prozaických počinech, které měly charakter podobenství, nevtíravého mravního přikázání či novodobého náboženského apokryfu. V prózách z konce 90. let se promítá jeho důkladná znalost biblických textů, z kterých čerpá pro své psychologicky laděné příběhy. Kritika si zvláště cenila jeho oživování mravního řádu v nás.
Další rozměr jeho tvorby nacházíme v esejisticky laděných novodobých kázáních, viz jeho kniha Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský. Pochopení lidských pohnutek, slabostí a starostí provází jeho prózy Kol dějů a Zvěsti, které nepostrádají ani autobiografické rysy.
Právě autobiografičnost a stylizované podobenství tvoří mantinely, mezi kterými se Petr Pazdera Payne nejraději pohybuje. Více už vám o jeho tvorbě prozradí samotné povídky… (anotace, Petr Hanuška)
František Nepil. Vybral a sestavil Pavel Procházka. Spolupráce na titulu Světlana Popovičová, Blanka Špalková a Český rozhlas Hradec Králové.
Čte František Nepil.
Z nahrávek rozhlasových pořadů Na nedělní vlně Prahy, Letokruhy kraje a Dobré jitro z Prahy. Vydal Radioservis v roce 2005 (1 CD, CR 0319-2 801, 57:33). Reedice Radioservis (?) 31. 8. 2010 v edici Českého rozhlasu č. 30 (1 CD).
Obsah: 1. Pistolník, 2. Ochutnávka zvěřiny, 3. O cestování, 4. Můj největší trapas, 5. František Nepil a chalupa, 6. Libovice, 7. Kacanovy, 8. Českomoravská vysočina, 9. Zbudovská blata, 10. Vysoké Tatry, 11. Sny a vzpomínky,12. Příbram.
Pozn.: Úsměvná vyprávění o mužské statečnosti, cestování do dalekých krajů a návratech domů, o všem, co je možné nalézt na talíři, o betonování zahrady, o matce jabloní, o žebrajících tatranských medvědech nebo tom, jak se dá ztratit dítě – to vše v neopakovatelném podání spisovatele Františka Nepila. (anotace)
Lit.: Tamchyna, Robert: František, řečený Vypravěč. In Týdeník Rozhlas 7/2015 (recenze). – Cit.: „Kdybych měl říct, čím František je, řekl bych, že vypravěčem. A to je vzácné. To je, řekl bych, čím dál tím vzácnější, protože vypravěčů ubývá. A vypravěčů ubývá po celém světě proto, že mizí posluchači. Ono totiž vyprávět je těžké. Skoro tak těžké jako naslouchat…“ Tak o svém příteli v úvodu knihy Dobré aještě lepší jitro píše a přemýšlí Miroslav Horníček. A jeho slova jako by dnes měla ještě větší váhu než před lety. Vypravěčů – v tom pravém a původním slova smyslu – ubývá, zatímco bavičů od doby ranních fejetonů Františka Nepila znatelně přibylo.
Není tedy divu, že v Radiotéce, e-shopu Českého rozhlasu, patří nahrávky s nezaměnitelným měkkým Nepilovým hlasem k nejvyhledávanějším. A díky rozhlasovému archivu zde zájemci najdou i skutečné nepilovské unikáty! Intimní zpověď oblíbeného spisovatele nabízí v rozhovoru s Vlado Príkazským Nepilův Soukromý dotazník, reportáž z návštěvy Dany a Emila Zátopkových na chalupě u Zdeny a Františka Nepilových – Zátopkovi u Nepila – na jaře roku 1988 zaznamenal a později pro vysílání připravil Karel Tejkal. A stejný autorský rukopis doprovází také jeden z dílů rozhlasového cyklu Naše století: František Nepil v Dobrém jitru, kde Karel Tejkal ve zkratce za pomoci dochovaných ukázek připomíná poslední rozhlasové vysílání Františka Nepila a zároveň ve vzpomínkách spolupracovníků jednou provždy zaznamenal pohled do zákulisí tehdejšího čtyřhodinového ranního bloku na stanici Praha.
„I kdyby Přemysl ty střevíce z lýčí schovati nedal, mezi námi není ani jediného, jehož předek nebo prapředek by nepocházel z venkova. Jenž by nebyl buď chalupníkem, rolníkem či domkářem, anebo alespoň podruhem, děvečkou či čeledínem. Všem nám, kdo máme to štěstí i trápení, že žijeme u nás a že sem patříme, vykukuje sláma z bot.“ Těmito slovy přivítal František Nepil čtenáře a posluchače nejen nad stránkami knihy Střevíce z lýčí, ale i v tříhodinové rozhlasové nahrávce, která je vlastně audioknihou z časů, kdy se tak četbě na pokračování ještě neříkalo.
V kategorii mluveného slova našeho e-shopu najdete i starší CD Pistolník sestavené z dalších rozhlasových vyprávěnek Františka Nepila plné úsměvných příběhů ze života o mužské statečnosti, cestování do dalekých krajů a návratech domů, o všem, co je možné nalézt na talíři, o betonování zahrady, 0 matce jabloní, o žebrajících tatranských medvědech nebo o tom, jak lze ztratit dítě. A pokud byste si snad chtěli dopřát vánoční atmosféru kdykoliv během roku, jistě vám k tomu pomohou alba Vánoce a předvánoce nebo Písničky u kamen. Protože od chvíle, kdy František Nepil poprvé na rozhlasových vlnách vzpomínal na Vánoce svého dětství, od toho okamžiku v Čechách 1 na Moravě platí, že jeho rady, jak strojit vánočkonstrukci ní stromeček nebo rozbalovat dárky, patří v mnoha rodinách ke sváteční náladě na konci roku stejně neodmyslitelně jako koledy nebo zasněžené obrázky Josefa Lady.
V Radiotéce Českého rozhlasu se ve zvukových záznamech zastavil čas, František Nepil nám proto vlastně nikdy nezestárne. A když slyším jeho mazlivé přání „dobrého a ještě lepšího jitra“, které už dávno zlidovělo, ani se mi věřit nechce, že letos osmého září uplyne už dlouhých dvacet let od chvíle, kdy nás tak náhle opustil.
Robert Louis Stevenson. Hra pro děti na motivy stejnojmenného románu. Dramatizace Jan Berger. Hudba Leoš Kosek. Dramaturg Ivan Hubač. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: Richard (David Vejražka), Bennet (Václav Neužil I.), Mikuláš (Jiří Kostka), Oliver (Jaroslav Heyduk), Daniel (Jiří Samek). Dále účinkují Jiří Silovský, Apolena Veldová, Jan Gross, René Přibil, Jiří Miegl, Daša Neblechová, Eva Wimmerová, Milan Rybák, Jiří Chmelař, Martin Velda, Jan Jánský, Josef Nechutný, Ivan Gübel, Tomáš Šolc, Miroslav Rataj, Ladislav Beneš.
Nastudovala Plzeň v roce 1983. Premiéra 1. dílu 30. 6. 1984 (Praha, 13:45-14:37 h.), 2. dílu 7.7.1984 (Praha, 13:45-14:45 h.). Repríza 1. dílu 5. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h), 2. dílu 6. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 1. dílu 17. 9. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.); 2. dílu 24. 9. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Vydala Radiotéka v roce 2017 (MP3).
Lit.: Macháček, Tomáš: Intriky za války růží. In web Naposlech.cz, 9. 12. 2017 (recenze). – Cit.: Také máte rádi příběhy z doby rytířů? Romány plné intrik a soubojů, v nichž řinčí zbraně, zní dusot kopyt a mladí šlechtici dobývají srdce krásných dam? Potom by vás mohl zaujmout titul Černý šíp z pera anglického spisovatele Roberta Louise Stevensona.
Anglií druhé poloviny patnáctého století zmítá válka dvou mocných rodů, Lancesterů a Yorků, dle erbovních znamení přezdívaných červená a bílá růže. Na pozadí tohoto boje o moc v království se odehrává napínavý příběh mladého Richarda Sheltona. Ten je po smrti svého otce schovancem mocného sira Daniela, který ve válce přebíhá z jedné strany na druhou podle toho, který rod má zrovna převahu. Sirotka Richarda, romanticky snícího o slávě na bitevním poli, zajímá jen lov a boj. To se však změní ve chvíli, kdy zjistí, že jeho otce před lety zavraždil někdo z okruhu lidí sira Daniela. Tyto zkazky rozvířil tajemný lučištník, střílející černé šípy, slibující pomstu všem, kteří v kraji doposud beztrestně páchali zlo. Rázem se Richard ocitá nejen uprostřed války růží, ale snaží se především pomstít svého otce a navíc zachránit svým poručníkem unesenou dívku Janu.
Portál Radiotéka pravidelně zpřístupňuje archivní rozhlasové nahrávky širšímu publiku, což je i případ Černého šípu. Ten vznikl jako dvoudílná rozhlasová hra pro mládež v roce 1983. U zrodu tehdy stály mnohé známé postavy nejen rozhlasového světa. Dramaturgem byl Ivan Hubač, hudbu složil Leoš Kosek a nad dramatizací předlohy a režií nahrávky bděl legendární Jan Berger. Dominantní role v příběhu zastávají herci David Vejražka a Apolena Veldová, alias Richard a Jana. Oba věrně ztvárnili nevinné a naivní mládí svých postav, stejně jako jejich odvahu a věrnost. Proti této dvojici stojí intrikánský sir Daniel, jenž je v podání Jiřího Samka záporákem jak má být. Svůj herecký prostor si našli také Václav Neužil starší v rozporuplné roli pobočníka Benneta a Jaroslav Heyduk jako slizký farář Oliver. Celkem zde vystupují zhruba dvě desítky herců, mezi nimi například René Přibyl, Tomáš Šolc a Ivana Gübel. Jejich výkony ukazují, na jaké výši byl tamější herecký soubor a jak vysoko nasadili plzeňští laťku pro dnešní regionální studia.
Ačkoliv jde primárně o hru pro mladší posluchače, neurazí rozhodně ani ty odrostlejší, kteří se ještě nezapomněli radovat z napínavých dobrodružství. A že jich v příběhu je: Stevenson použil kulisy starých hradů a šlechtických sídel s tajnými chodbami i válkou vypálené ruiny vesnických obydlí. Své hrdiny zavedl do nebezpečných mokřadů, stejně jako do nuzného rybářského přístavu a nezapomněl ani na hluboké hvozdy plné zbojníků. To vše se podařilo vměstnat i do téměř dvouhodinové dramatizace, byť byl výchozí text oproti předloze zkrácen. S tím se ovšem u rozhlasových her počítá, stejně jako s doprovodnou hudbou a bohatými zvukovými efekty, které svým pojetím skvěle navozují dobovou atmosféru.
Černý šíp je v dnešních poměrech snad kromě pražského rozhlasu jen obtížně realizovatelnou velkolepou dramatizací. Rozhlasová hra má vše, co má mít, od zvládnutého herectví po vydařenou koláž ruchů. Hlasy herců od sebe posluchač snadno odliší a celý příběh má šťávu i spád. Pokud je Černý šíp brán jako oddechová hra pro mládež, se stejnou lehkostí a odstupem byla ostatně také psána i knižní předloha, není důvod se i po více než třiceti letech nezaposlouchat do příběhu plného napětí a odvahy.
Jacques Bergier. Ukázka z knihy. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Premiéra 28. 5. 1991 (15 min.).
Kingsley Amis. Kapitola z románu. Překlad Jiří Mucha. Režie Petr Adler.
Obsazení nezjištěno.
Premiéra 2. 10. 1977.
Jean Paul Sartre. Režie Robert Adolf Stemmle.
Osoby a obsazení: Ines (Hilde Krahl), Estelle (Edda Seippel), Garcin (Richard Lauffen), číšník (Hans Hessling).
Natočeno 1949 (WDR – Německé spolkové rádio, 67 min.).
Pozn.: Asi najlepšie dielo „Huis clos“, predstavuje drámu jedného muža a dvoch žien, ktorí si pomocou psychoteroru vytvárajú vzájomne pekelné spolunažívanie…. Pôvodne bola táto hra po prvýkrát uvedená v roku 1944. (anotace) (more…)
Jaroslav Jan Paulík. Úprava Vladimír Zajíc. Zvuk Radovan Hobl. Hudební spolupráce Miloš Dvořáček. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Ladislav Mrkvička, Martin Mejzlík, Jiří Kalužný, Pavel Novotný, Romana Chvalová, Lucie Štěpánková, Kristýna Jelínková, Hynek Pech a Petr Hybner.
Nastudoval Hradec Hrálové v roce 2003 (10 x 25 min.). Premiéra 1. dílu 11. 8. 2003 (ČRo 2 Praha, 22:02 h.).
Pozn.: Kritikou označen jako první český trampský román. – Příběh Arizony se odehrává ve dvacátých letech. Skupinka posázavských trampů, ovlivněna sledováním prvních filmových westernů a četbou Bedřicha Nietzscheho, provokuje svým oblékáním a chováním jak vesnické obyvatelstvo, tak ctihodné měšťáky a jejich paničky na letních bytech. Pro většinu trampů jsou tyto v podstatě nevinné výstřednosti dostatečným ukojením jejich hravosti a dobrodružných choutek, jejich vůdce, přezdívaný Reflektor, si však uvědomuje, že to znamená příliš málo. Jde totiž o člověka, kterému je jeho hra vším, tvoříc metafyzický rámec celého jeho života: kromě svého kovbojského kostýmu a několika nietzscheánských průpovídek vlastně nic nemá. Zároveň vnímá Čechy jako zemi bez hrdinů a bez velkých příběhů a ví, že mírné krajině Posázaví chybí epická šíře i tragická hloubka, kontrasty i rozloha, které jsou nezbytnou kulisou pro skutečné dobrodružství. Nezbývá mu tedy, než objevovat rozlohu a dobrodružství v sobě.
Tato jeho bizarní meditace vrcholí ve chvíli, kdy skutečně hrozí nebezpečí jakési banální a navíc trampy vůbec nevyvolané šarvátky s četníky. Většina ostatních trampů celkem logicky vyklidí prostor a ukryje se do anonymní šedi civilního života. Reflektor však ví, že nesmí zradit svou hru, protože mimo ni není ničím. Rozhodne se tedy chopit se příležitosti (dost možná první i poslední) a zahrát si konečně svůj milovaný western doopravdy. Nastane, jak se zdá, úplně zbytečná přestřelka, ve které Reflektor umírá, pochopitelně šťasten a stylově, s monologem postřeleného kovboje na rtech.
Závěr příběhu potom nabízí tři varianty pokračování posázavsko-arizonského mýtu, zosobněné v postavách nejbližších Reflektorových přátel: za prvé rezignace a přijetí pravidel „normálního“ života, za druhé vykutálená, pololegální kočovná živnost spolumajitele střelnice a za třetí ortodoxní postoj nesmiřitelného pokračovatele nejlepších arizonských tradic, který odjíždí sám kamsi do světa, vstříc svému poslednímu stylovému monologu.
Lucy Maud Montgomeryová. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Antonín Molčík, Dana Syslová a Ljuba Krbová.
Natočeno pro pořad Domino.
Pozn.: Klasické dílo literatury pro mládež, známé i z televizního zpracování (Název v originále: Anne of Green Gables).
Když Marilla a Matěj Cuthbertovi z Avonlea (Ostrov Prince Edvarda, Kanada) chtěli adoptovat malého chlapce, aby jim pomáhal s prací na polích a v Zeleném domě, netušili, že dojde k nedopatření a že místo hocha bude na nádraží v Brigit River čekat jedenáctiletá Anna Shirleyová – upovídaná a zvídavá sirota s rezavými copy a výraznýma očima… (anotace)
Jana Kákošová. Rozhlasový muzikál. Texty piesní Martin Sarvaš a Ivan Vojtek. Hudba Henrich Leško. Dramaturg Ján Uličianský. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Mistr zvuku Stanislav Kaclík. Asistentka režie Silvia Matovská. Režie Martin Kákoš.
Účinkují Eva Pavlíková, Róbert Rott, Ivan Vojtek, Vladimír Bartoň, Stano Král, Emil Horváth, Lucia Vráblicová, Ján Greššo, Eva Večerová, Gabriela Dolná, Zuzana Porubjaková, Marcel Ochránek, Kristína Svarinská.
Natočeno prosinec 2007.
Pozn.: Natočeno ve spolupráci s Divadlem Andreje Bagara v Nitre.
Powered by WordPress