Druhý komunistický prezident, Tonda Harmonika, Náš Tonda nebo Ušinašiši. Tak se – uctivě i neuctivě – říkalo Antonínu Zápotockému. Jeho nikoli politické, ale literární činnosti se věnují Přemysl Hnilička a David Hertl. Pořad připravil Přemysl Hnilička. Dramaturgie David Hertl. Zvuková mistryně Valérie Racmanová.
Natočeno 2. 12. 2024 (studio 2R7). Premiéra 20. 12. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Prezident písmák Antonín Zápotocký. Rozhlasový archiv ukrývá dramatizace jeho děl i vzpomínky. In web ČRo Plus, 20. prosinec 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Říkalo se mu – uctivě i neuctivě – Tonda Harmonika, Náš Tonda, Ušatý Torpédo nebo Ušinašiši. Letos 19. prosince to bylo 140 let, co se v Zákolanech narodil druhý komunistický prezident Antonín Zápotocký. Jeho otcem byl socialistický funkcionář a novinář Ladislav Zápotocký, není tedy divu, že se syn potatil a pracoval v sociálnědemokratických a později komunistických odborech. Věděli jste ale, že Zápotocký měl literární ambice?
Zápotockého politické kariéře, v níž se stal druhým komunistickým prezidentem, se budou jistě věnovat jiní. Zajímavé ale je, že budoucí politik vydal za svého života čtyři romány z dějin dělnického hnutí: Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, Bouřlivý rok 1905 a Rozbřesk. Po jeho smrti vyšla ještě knížka pro děti Barunka.
Ačkoliv by se dalo očekávat, že rozhlasové verze děl komunistického prezidenta se dochovají všechny a ve „zlatém fondu“, není tomu tak. Například příběh Zápotockého otce Ladislava Vstanou noví bojovníci je dochován až z roku 1951 s Otomarem Krejčou v hlavní roli; nastudování s Antonínem Zíbem z roku 1949 bylo smazáno.
Rovněž první nastudování Rozbřesku z roku 1961 – jeho dramatizaci připravil jistý Zdeněk Dufek, který za nacistické okupace připravil pro nakladatelství Orbis oslavné reportáže z Německa Země naděje a bojů – se nedochovalo, takže se musíme spokojit s inscenací z roku 1970, v níž hlavní hrdinku Terezku hraje Antonie Hegerlíková a Barunku Daniela Kolářová.
Besedy s mládeží
K Zápotockého literární práci získal Archiv Plus svědectví víceméně nečekaná. V populárním cyklu Chvilky v zákulisí, který na přelomu 50. a 60. let vysílal Československý rozhlas, se v jednom dílu věnovali tvůrci herecké práci Josefa Beyvla. Ten v pořadu zavzpomínal také na divadelní a filmovou práci související s dílem soudruha prezidenta.
Některé vzpomínky byly půvabné, třeba ta z natáčení scény s pouťovým zpěvákem; Zápotockému chybělo, že interpret zároveň neprodává svým posluchačům písničky. Když mu zděšení filmaři řekli, že žádné nemají, nechal si přinést noviny a vlastním nožem nařezal stejně velké papírky, které pak herec v záběru měl nabízet…
Antonín Zápotocký velice rád besedoval s mládeží. V archivu Českého rozhlasu je dochováno poměrně hodně záznamů, v nichž sice chybí interakce s publikem, otázky samotných mladých lidí interpretuje hlasatelka, z dokumentárního záznamu hovoří jenom Zápotocký.
Publikum si získával svou bezprostředností, s níž popisoval svou spisovatelskou práci, byť sám rád tvrdíval, že není spisovatelem, ale spíše písmákem. Občas se ale řádně odpoutal od původního tématu a vyprávěl posluchačům své názory například na mladá manželství.
Rozhlasový archív samozřejmě ukrývá i množství vzpomínek Zápotockého spolubojovníků, především v cyklu A léta běží jich vzniklo mnoho.
O jeho vlivu na první spartakiády vzpomíná jeden ze zakladatelů socialistické tělovýchovy Jaroslav Šterc, o vítězných bojích kladenských dělníků hovoří manželé Šikolovi. Za pozornost stojí také vzpomínka paní Aničky Horníkové, zakladatelky komunistické mládežnické organizace. To vše a mnohé jiné zazní v pořadu Archiv Plus, který jsme k Zápotockého výročí připravili.
