Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

31. 7. 2007

Pohovor (1991)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:17

John Reeves. Hra o psychiatrovi ve službách policejního režimu. Překlad a režie Josef Červinka. Dramaturg Josef Hlavnička. Zvuková spolupráce JIří Litoš a Dana Reichová. Hudba Zdeněk Šikola.

Osoby a obsazení: hlas (Josef Červinka), Krohne (Eduard Cupák), Golas (Pavel Soukup) a Tabori (Jan Přeučil).

Natočeno 27. 5. – 1. 6. 1991. Premiéra 18. 9. 1991 (Praha, 19:15 – 201:5 h.; 52 min.).

Pozn.: Červinka měl tuto hru nastudovat již v 70. letech v rozhlase v Torontu – vedení Československého rozhlasu jej však již nepustilo – pro „přemíru práce“ (in: Schwarz-Červinka, Josef: Trpělivě obnošené tělo, s. 125).

30. 7. 2007

Osudy dobrého vojaka Švejka 1/? (Osudy dobrého vojáka Švejka, 1968)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 17:09

Jaroslav Hašek. Další tvůrci nezjištěni.

Čte Jozef Króner.

Nastudoval SRo v roce 1968.

Žoldáci (1998)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 9:22

Frederick Forsyth. Akční dramatický příběh o vojenském převratu v neznámé africké republice.

Načetl Jan Hyhlík.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1998 (13 MC, Z2732, 1 CD mp3, MP2732, 51 stop, 16:35:26).

Nový gróf Monte Christo 1/2 (Nový hrabě Monte Christo, 1971)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 9:21

Jules Verne. Pro rozhlas napsal Vladimír Štróbl. Scénická hudba Igor Bázlik. Mistr zvuku Alojz Janeček. Dramaturg Emil Fillo. Režie Mikuláš Bugár.

Osoby a obsazení: Matyáš Sandorf, doktor Antekirt (Karol Machata), komentátorka (Darina Vašíčková), hrabě Ladislav Zathmar (František Dibarbora), profesor Štěpán Bathory (Juraj Paška), bankéř Silas Toronthal (Martin Gregor), paní Toronthálová (Hana Kostolanská), Sava (Eva Kvietiková), paní Bathoryová (Viera Bálinthová), Petr Bathory (Ĺubo Roman), Ĺudovít Ferrato (Karol Strážnický), Mária, jeho sestra (Mária Úradníčková), Sarkany (Marián Gallo), Zirone (Josef Londauer) a Pescade (Anton Mrvečka).

Natočil Československý rozhlas Bratislava v roce 1971 (89 a 78 min.).

1. část – Matej Šándorf (89 min.).

2. část – Doktor Antekirt (78 min.).

Tajomný hrad v Karpatoch (Tajemný hrad v Karpatech, 1992)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 9:18

Jules Verne. Scénická hudba Víťazoslav Kubička. Zpěv Ivica Nezhybová. Zvuková realizace Peter Daniška a Milan Greguš. Dramaturgie Július Gajdoš. Dramatizace a režie Juraj Predmerský.

Osoby a obsazení: hrabě Töloky (Ján Galovič), baronka (Oľga Solárová), sluha Rocko (Michal Gučík), rychtář Koltz (Marián Gallo), lesník Nikola Dep (Peter Rúfus), doktor Patak (Dušan Blaškovič), učitel Hermot (Jozef Šimonovič), krčmár Jonáš (Igor Čillík), pastýř Frik (Anton Korenči), sedlák (Gustáv Legéň), baron Götz (František Zvarík), Orfanic (Vladimír Kostovič). Zpěv Ivica Nezhybová.

Nastudoval SRo v roce 1992 (38 min.). Premiéra 17. 10. 1992.

27. 7. 2007

Osudy českého divadla – není libo rozhlasový dokument?

Filed under: Názory a komentáře — Přemek @ 16:44

Přemysl Hnilička

Není to ani čtvrt roku, co v nakladatelství Academia vyšla kniha Jindřicha Černého Osudy českého divadla po druhé světové válce : Divadlo a společnost 1945 – 1955. Knize předcházel seriál článku v časopise Divadelní revue (pro ukázku alespoň rok 1948). Autor chronologicky a z velké části na základě vlastních diváckých zážitků popsal situaci ve společnosti a na českých jevištích počínající, kulminující a jen zlehka povolující stalinizace.

Popis je to sugestivní, poučený a sarkasticky vtipný. Nemohl jsem si pomoct, ale hned jsem ho „slyšel“ jako rozhlasový komentář. Navíc jsem si vzpomněl na nedávno odvysílaný pořad z cyklu Fonogramy – Divadlo u mikrofonu (DUM) aneb Slepá ulička rozhlasové dramatiky? (2007), který připravil Tomáš Černý. Následný nápad byl dílem okamžiku.

Vzhledem k tomu, že archív Českého rozhlasu obsahuje nepřeberné množství zvukových záznamů přenosů z divadelních představení právě z padesátých let, nebylo by přece špatné připravit – ve spolupráci s Jindřichem Černým – rozsáhlý cyklus podle jeho knihy, v němž by tyto vzácné, ale pro běžný poslech již nepoužitelné nahrávky, mohly znovu zaznít a být postaveny do zajímavé konfrontace se vzpomínkami diváka – teatrologa.

Dávám tento nápad k dispozici všem tvůrcům v ČRo. Bez nároku na honorář, samozřejmě…

Amulet 1/6 (1972)

Filed under: Seriály — Přemek @ 16:31

Rozhlasový román. Gerhard Rentzsch. Překlad a rozhlasová úprava Jiří Stach. Hudba Ladislav Štancl, instrumentální soubor řídí autor. Asistentka režie Eva Pryclová. Zvuk Jaromír Pěnčík. Režie Jan Tůma.

Osoby a obsazení: vypravěč (Otakar Dadák), Günter Hanspach (Jaroslav Kuneš), Karel Hanspach (Josef Karlík), Hilda Böttcherová (Jana Janovská), Dr. Arnošt Laudin (Jiří Dušek), Laudinová (Dagmar Pistorová), Hana Laudinová (Zdena Herfortová), Jürgen Laudin (Karel Janský), Wolfram Hornig (Ladislav Lakomý), dr. Graf (Zlatomír Vacek), Kristina Grafová (Jana Ebertová), lékař (Rudolf Krátký), seržant, úředník (Milan Holubář), voják (Jiří Glajnyk), první žák (Miroslav Středa), druhý žák (Ladislav Mareček), třetí žák (Jaroslav Tuček), sekretářka (Jiřina Prokšová), ředitel (Maxmilián Hornyš), Römhild (Zdeněk Dvořák), paní Römhildová (Olga Hauková), telefonistka (Eva Skopalová), vrátný (Karel Fajt), Káťa Weisbachová (Eva Hradilová), Hornigova teta (Pavla Severýnová), Lieslar (Miloš Hájek), Ulli Langholz (Jaroslav Dufek), kreslička (Jana Gazdíková), ing. Kerner (Josef Štefl), Willi Bohrmann (Pavel Kunert), starší žena (Olga Hauková), žena (Milada Sigmundíková), profesor Kobus (Rudolf Krátký), paní Kobusová (Věra Fajtová), profesor Heinrich (Rudolf Jurda), první uchazeč (Miroslav Středa), druhý uchazeč (Ladislav Mareček), třetí uchazeč (Jaroslav Tuček), knihovnice (Růžena Michalová), vyvolávač (Miroslav Výlet), herečka (Helena Kružíková), Kerner (Josef Štefl), Petri (Jan Kučera), Kolldehoff (Bohumil Slezáček), Ermler (Oldřich Vykypěl), asistent (Josef Husník), tajemník (Leopold Franc), Hornigova sekretářka (Eva Lavická), žena (Eva Pryclová), číšník (František Hruška), Krämer (Milan Holubář), vedoucí brigády (Karel Kabíček), Reinhard (Jan Němeček), Krywczyková (Olga Hauková), šéfarchitekt (Ladislav Suchánek), sestra u Hanspacha (Lubomíra Sonková), sestra u Krolla (Ludmila Kolářová), sekretářka (Dana Matějková), telefonistka (Hana Doulová), holčička (Věra Obrátilová), kompars (Zdena Baláková, Ludmila Sonková, Vladimír Horčica, Miroslav Mejzlík, Vladimír Volf, Zdeněk Junák).

Nastudovalo Brno. Natočeno 9. 2. 1972 (první díl), 10. 2. 1972 (druhý díl), 11. 2. 1972 (třetí díl), 23. 2. 1972 (čtvrtý díl), 2. 3. 1972 (pátý a šestý díl).

Premiéra 1. dílu 22. 3. 1972 (Praha, 19:30 h.), 2. dílu 29. 3. 1972, 3. dílu 5. 4. 1972 (Praha, 19:30 – 20:20 h.), 4. dílu 12. 4. 1972, 5. dílu 19. 4. 1972, 6. dílu 26. 4. 1972.

Pozn.: Drama lásky mladého dělníka a dívky z bohatých podnikatelských kruhů na historickém pozadí poválečného Německa, konkr. let 1946 – 1958 (plus prolog a epilog 1964) v Lipsku. K základnímu milostnému příběhu patří vedlejší „větve a episody tohoto „“hörspielrománu““ – jeho a“ její životní prostředí, scény na jeho pracovištích (dělník, student, závodní lékař), prostředí německé buržoazie i episody ze života v západním Německu, stejně jako galerie lidských typů od starého komunisty Hauspacha po typy reprezentující agresivní fašismus. Tedy: osudy reprezentantů různých vrstev německé společnosti i osudy německého demokratického státu v nejtěžších poválečných letech. (anotace)

Amulet - Herfortová a Kuneš. In Rozhlas 13-1972 (13. 3. 1972), s. 1

Lit.: Janovský, A.: {Amulet – Herfortová a Kuneš}. In Rozhlas 13/1972 (13. 3. 1972), s. 1 (foto).

Lit.: Halas, Jan: Amulet. In Rozhlas 13/1972 (13. 3. 1972), s. 12 – 13 (článek) – Cit.: Koncem minulého léta uvedl Československý rozhlas úspěšný seriál podle románu Heleny Dvořákové Pád rodiny Bryknarů. S další hrou řady „Rodí se nový svět“ přišlo nyní brněnské studio. Mladý režisér Jan Tůma se ujal neobyčejně složitého a režijně náročného úkolu, natočit šestidílnou dramatizaci románu AMULET, který napsal i u nás známý autor z Německé demokratické republiky Gerhard Rentzsch.

Když píši o režijně náročném úkolu, nejde o nějakou propagační frázi. Ve hře totiž vystupuje téměř šedesát postav, takže se na její realizaci podílela většina brněnských herců. Každý, kdo jen trochu ví, jaké mají herci problémy s časem, pochopí, jak je složité a jak jde, mírně řečeno, „o nervy“, dostat v pravý čas všechny herce do studia.

Přesto režisér Tůma zůstával klidným. Celou rozsáhlou hru natočil, dalo by se říci, „filmařským“ způsobem: „Dnes tady mám tyto herce, ti spolu vystupují v těch a těch scénách v prvním, čtvrtém nebo pátém díle, natočí se to a pak se jednotlivé scény smontují do správného sledu.“ Lehce se to píše, obtížněji dělá. Vždyť děj hry se odvíjí od roku 1946 do roku 1964 (…). 

A nyní tedy, alespoň v kostce, o čem tato hra — román pojednává: Mladý inteligentní dělník Günter Hanspach, syn starého komunisty Karla Hanspacha, nastoupí po několikatýdenní „přípravce“ místo třídního učitele na gymnasiu. Vystřídá učitele, který spolu s několika studenty rozšiřoval protisovětské letáky. Autor na malé ploše gymnasiální třídy velice dobře vystihl onu složitou a rozporuplnou dobu, která v Německu nastala po skončení druhé světové války.

Hned od počátku dochází ke konviktům mezi učitelem a žáky, většinou syny z „lepších rodin“. Žáci chodí „za školu“, provokují. Jeden z nich se Jmenuje Jürgen Laudin. Je synem majetného ředitele velké továrny — typického představitele klasického německého měšťanstva. Dr. Laudin nebyl nacistou, to by odporovalo jeho humanistickému smýšlení. Tragédie, která poznamenala posledních dvacet let jeho života, však tkvěla ve slabosti, v nedostatku síly vzepřít se tomu, proti čemu mluví jeho svědomí.

Jednoho dne se jde Günter Hanspach přesvědčit do bytu Jürgena Laudina, zda je opravdu nemocen a nemůže tedy chodit do školy. Na tomto místě vstupuje do děje druhá hlavní postava, Jürgenova sestra Hana. Mezi Günterem a Hanou se začíná vyvíjet milostný vztah, plný zvratů, způsobených rozdílnou třídní příslušností a složitou politickou situací, která se pochopitelně obráží na osudech obou rodin.

Vše je samozřejmě daleko složítější, než se dá napsat v krátkém novinářském článku. Jedno bych však chtěl ještě podotknout: Nesmírně sympatické na celé hře je, že Rentzsch nevytváří své postavy „černobíle“. Jsou to lidé z masa a kostí. „Kladní“ hrdinové mají své slabosti a nedostatky, „záporní“ nejsou nějakými padouchy podle šablony. Autor si, jednoduše řečeno, nevypomáhá frázemi, protože má dostatek prožitého a zažitého materiálu.

Hlavní role obsadil režisér Jan Tůma Zdenou Herfortovou (Hana Laudinová), Jaroslavem Kunešem (Günter Hanspach), Jiřím Duškem (dr. LaudinJ, Karlem Jánským (Jürgen Laudin), Josefem Karlíkem (Karel Hanspach), Otakarem Dadákem (vypravěč) a dalšími.

 

A léta běží, vážení – Ella Fitzgeraldová (1969)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:15

Rozhovor se zpěvačkou Ellou Fitzgeraldovou. Redaktor Jaroslav Čmehil. Překlad čte Jaroslava Adamová.

Natočeno 1969.

Pozn.: Ukázky v pořadu Fonogramy (2006).

Byl jednou jeden chlapec (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:11

Anastas Stojan. Rozhlasová hra pro děti z repertoáru bulharského rozhlasu. Úprava Slávka Matovová. Překlad Jitka Kamenická. Scénická hudba Gustav Křivinka, instrumentální soubor řídí Miloš Machek. Mixáž Věra Binková. Asistentka studia Eva Pryclová. Dramaturg Jiří Kafka. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: vypravěč (Otakar Dadák), chlapec (Irena Čmielová), děda Sando (Arnošt Navrátil), vůdce povstání (Pavel Kunert), noc (Helena Trýbová), hvězda (Jiřina Prokšová), prapor (Alfréd Strejček), náboj z pistole (Jaroslav Dufek), řeka (Libuše Billová), cesta (Dagmar Pistorová), pop Andrej (Vilém Pfeiffer), oheň (Jaroslav Kuneš), déšť (Ladislav Lakomý), dítě (Michal Říčánek), mrak (Bohuš Smutný), spánek (Vilém Lamparter), pocestný (Karel Adam), patník (Dorek Rosenmayer), telegrafní dráty (Jiřina Prokšová a Libuše Vaníčková), vítr (Dobroslav Riegl), děda Dino (Karel Kabíček), Mito (Karel Janský), kohout (Libuše Vaněčková).

Nastudovalo Brno 13. 5. 1971 (14:00 – 18:00 h.). Premiéra 19. 6. 1971 (Praha – RPD, 13:45 – 14:25 h.; 35 min.) v cyklu Mezinárodní přehlídka rozhlasových her pro děti a mládež.

Pozn.: Na webu Obce překladatelů je jako autorka překladu uvedena Hana Reinerová.

Lit.: -fk-: Rozhlas – Před prázdninami. In Tvorba 27/1971 (7. 7. 1971), s. 13 (recenze).-fk- Rozhlas - Před prázdninami. In Tvorba 1971-27 (7. 7. 1971), s. 13 (recenze) 01

Bratrstvo 1/3 (1971)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 16:03

Alois Jirásek. Dramatizace Stanislav Lahodný. Scénická hudba Jaromír Nečas, instrumentální soubor řídí Jiří Hudec. Zvukový technik Jaromír Pěnčík. Asistentky režie Milka Dadáková a Eva Pryclová. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Otakar Dadák), Jan Jiskra z Brandýsa (Milan Vágner), kancléř pana Jiskry (Leopold Franc), Petr z Lideřovic (Josef Štefl), Jan Talafús (Oldřich Vykypěl), Heřman ze Zvířetic (Jan Němeček), Matěj z Kněžic (Vilém Pfeiffer), Jan Roháč z Dubé (Arnošt Navrátil), Janko Vlk (Jaroslav Dufek), Ondrejko Kozic (Jaroslav Kuneš), otec Kozic (Miloš Hájek), Štefan Kozic (Jan Kučera), Hodorovský (Jiří Brož), Mária (Eva Hradilová), Jánoš Buňády (Pavel Kunert), jagerský biskup (Rudolf Krátký), Malovecká (Olga Hauková), Slimáček (Rudolf Chromek), Michálek (Ivan Hojar), Jadviga (Viola Javůrková), rotmistr (Václav Kyzlink), Sarkóz (Bohuš Smutný), posel (Jaromír Pásek), zajatec (Karel Janský), první měšťan (Karel Fajt), druhý měšťan (Vilém Lamparter), první hlas (Jan Kučera), druhý hlas (Miloš Jahoda), Blažej Rýn (Oldřich Slavík), písař (Jaroslav Tuček), husitský kněz (Josef Husník). Dále hrají Miloš Bohdálek, Miloš Cimbálník, Miloš Chmelař, Jaroslav Vlach, Zdeněk Dvořák, Pavel Rimský, Vladimír Hauser, Karel Heřmánek a další.

Nastudovalo Brno.

Natočeno 22. 9. 1971 (14:00 – 18:00 h.). Repríza 3. dílu 20. 7. 1974 (Praha, 13:45 h.) v cyklu Hra pro děti.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress