Vysíláno 1946.
Obsahuje: Reportáž z Norimberka. Sylva a Oskar Krejčí. Mluví Ota Motyčka. Hraje Václav Bláha se svým orchestrem. Natočeno na desku Ultraphon B 14433.
Pozn.: Reportáž z Norimberka je parodická parafráze na reportáže ze soudního procesu s nacistickými zločinci. Ti zde na otázky reportéra odpovídají zásadně úryvky z českých populárních písniček.
Reginald Rose. Převzaté představení Diadla S. K. Neumanna v Praze. Překlad a úprava J. Z. novák. Divadelní dramaturgie a rozhlasová adaptace Viktorie Hradská. Zvuk Jaroslava Fišerová. Záznam a střih Jiřina Nováková. Zvukové efekty Jiří Litoš. Asistentka režie Hana Dudová. Dramaturg Jan Vedral. Režie Ota (Otto) Ševčík j. h.
Osoby a obsazení: porotce č. 1 (Milan Riehs), porotce č. 2 (David Prachař), porotce č. 3 (Antonín Molčík), porotce č. 4 (Viktor Vrabec), porotce č. 5 (Jan Novotný), porotce č. 6 (Jiří Havel), porotce č. 7 (Pavel Pípal), porotce č. 8 (Zdeněk Ornest), porotce č. 9 (Jan Skopeček), porotce č. 10 (Karel Urbánek), porotce č. 11 (Karel Hlušička), porotce č. 12 (Jiří Kvasnička), dozorce (Miloš Rozhoň), hlas soudce (Václav Mareš), reportér (Miroslav Nohýnek).
Natočeno 1., 3., 8., 10. 11., 15. – 18. 12. 1986, 29. 12. 1986, 3. 1. 1987 (studio R Armáda, 14:00 – 19:00 h.). Premiéra 25. 1. 1987 (Praha, 19:15 – 20:53 h.) v rámci cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 3. 4. 1988 (Praha, 19:15-21:00 h.).
Pozn.: Divadelní premiéra 24. 4. 1985. Obsazení rozhlasové verze se jen mírně liší od divadelního (Antonín Molčík místo Jana Teplého, kterého zjevně nahradil v divadelním představení po jeho odchodu z angažmá, a Pavel Pípal namísto Miroslava Moravce), navíc přibyla postava reportéra.
Lit.: dral (= Vedral, Jan): Dvanáct rozhněvaných mužů. In Rozhlas 3/1987 (5. 1. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: K nejpozoruhodnějším představením minulé pražské divadelní se zóny patřilo Ševčíkovo nastudování pro divadlo upraveného filmového scénáře Reginalda Rose Dvanáct rozhněvaných mužů v Divadle S. K. Neumanna v Libni. Soubor hrál tuto inscenaci v provizorních podmínkách, ve foyeru divadla, které prožívalo rekonstrukci, a tak ji přes značný zájem mohl zhlédnout jen omezený počet diváků. Rozhlasový cyklus Divadlo před mikrofonem nyní umožní i vám, abyste se stali svědky vzrušeného jednání poroty, která má po ukončeném soudním přelíčení dospět k závěru o vině či nevině obžalovaného a odsoudit ho tím k smrti nebo osvobodit.
Hra sama o sobě je v první řadě napínavým pátráním po okolnostech zločinu vraždy. Už tím jistě dokáže uspokojit všechny milovníky detektivního žánru. Záměr tvůrců však směřoval ještě dál — inscenace portrétuje osobnosti dvanácti porotců, právních laiků, kteří musí nezaujatě rozhodnout o bytí či nebytí člověka, zkoumá jejich postoje, schopnost odpoutat se od zkreslujících intimních pocitů, hledá odpověď na to, za jakých podmínek se nejednotný, náhodně vytvořený kolektiv může shodnout na společném názoru. Libeňský soubor interpretuje text mimo jiné také jako sondu do obecného vědomí o spravedlností a jako varování před nebezpečím nekritického přejímání cizích závěrů. Na atraktivním dějovém půdorysu se tak inscenace vyjadřuje k důsažnějším problémům. (…)
Rober Graves. Překlad Alena Jindrová-Špilarová. Dramatizace Jaroslava Strejčková a Jan Strejček. Hudba Hanuš Bartoň. Interpretace Jiří Richter, Lukáš Matoušek, Michal Mandel a Hanuš Bartoň. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: vypravěč (František Němec), Claudius (Viktor Preiss), Augustus, císař římský (Josef Vinklář), Livia, jeho žena (Jaroslava Adamová), Tiberius, adoptivní syn Augusta, příští císař (Jan Vlasák), Medullinus, vojevůdce (Otakar Brousek) , Camilla, jeho vnučka (Andrea Elsnerová), Urgulania, přítelkyně Livie (Johanna Tesařová), Herodes Agrippa (Boris Rösner), Tacitus (Radoslav Brzobohatý), Sibylla, věštkyně (Jana Andresíková), Caligula, syn Germanikův (Lukáš Hlavica), Gallus, senátor (Miloš Vávra), senátoři (Petr Štěpánek a Jiří Hanák), Asinius Pollio, spisovatel (Vladimír Ráž), Antonia, Claudiova matka (Marie Drahokoupilová), veterán (Oldřich Vlach) a hlášení (Marika Procházková), Calpurnia, prostitutka (Lenka Termerová), Kleopatra, prostitutka (Jorga Kotrbová), Narcissus, tajemník, bývalý otrok (Svatopluk Skopal), Gaius Silius, milenec Messaliny (Tomáš Racek), Mnéster, herec (Miroslav Moravec), Euodus, důstojník palácové gardy (Miloš Rozhoň), Agrippina, Claudiova poslední manželka (Valérie Zawadská), bakchantka (Lenka Horáková), prétorián (Rudolf Stärz). Asiaticus (Soběslav Sejk), Caesonia (Vlasta Žehrová), Drusilla (Veronika Gajerová), Messalina (Kamila Špráchalová), Sentius (Rudolf Pellar), Vitellius (Pavel Oskar Gottlieb), kupec (Stanislav Zindulka), tribunové (Vlastimil Zavřel a Jaroslav Kepka), zástupce městských stráží (Zdeněk Maryška). Dále účinkuje Ladislav Frej a jiní.
Natočeno 2000 (8 x 32-45 min.). Premiéra 1. dílu 8. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 2. dílu 15. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 7. dílu 19. 11. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 8. dílu 26. 11. 2000 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.).
Vydal Radioservis v roce 2007 v edici Zlatý fond českého rozhlasu (5 CD, CRO 377-2, 71:32; 76:43; 78:27; 44:10 a 44:59). Reedice Radioservis v roce 2011 (1 CD mp3; CR00858-2 – 8590236085824).
Nominace Viktora Preisse na cenu Neviditelný herec.
Pozn.: Seriál Já, Claudius je pohledem na jedno z nejzajímavějších období evropských dějin – na historické postavy a události starověkého Říma první poloviny 1. století – především ale na životní příběh, vládu i zavraždění čtvrtého římského císaře Claudia (10 př.n.l.- 54 n.l.). Claudiovy nevšední osudy byly údajně vrchovatým naplněním proroctví, které už v mládí vyslechl kulhavý, nahluchlý a koktavý Claudius ve věštírně v Kampánii. Po léta pak záměrně zveličoval své tělesné nedostatky, předstíral hlupáka a díky tomu – všemi odstrkovaný a opovrhovaný – neuvázl v záludné síti vzájemných vztahů římské nobility, nestal se obětí intrik své kruté babičky Livie, přežil krutou vládu svého strýce císaře Tiberia i svého šíleného synovce císaře Caliguly, až ho nakonec osud vyvedl z ústraní a v roce 41 n. l. byl prohlášen císařem. (more…)
dnes je tomu právě rok, co se zde objevil první příspěvek. Už rok se snažíme vytvořit nejkomplexnější soupis údajů o rozhlasových hrách, seriálech, povídkách, četbách a mluveném slovu vůbec. V současné době obsahuje Panáček 4634 příspěvků, z toho 2245 záznamů o rozhlasových hrách. Doufáme, že nám zachováte i nadále přízeň a že i v příštím roce se bude Panáčkovi dařit.
S pozdravem Přemek.
Natočeno 1928. His Master“s Voice, č. AM 375.
Natočeno 1928. His Master“s Voice, č. AM 260.
Miloš Rejnuš. Původní rozhlasová hra. Za suezské krize odmítá kapitán Phelp svrhnout bomby ze svého letadla. Konfliktní situace, která tak vzniká pro něj a jeho velitele, je vyřešena náhodnou kapitánovou smrtí při akci nad Suezem. Technická spolupráce Arnošt Košulič. Pomocná režie Olga Boriová. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: plukovník MacLaren (Štěpán Zemánek), major Elwood (Bohuš Smutný), kapitán Cunley (Otakar Dadák), poručík Georg Phelp (Jiří Tomek), Virginie Livingová (Vlasta Fialová), desátník Mattock (Ladislav Suchánek), hlasatel (Jiří Binko), hlas z amplionu (Rudolf Jurda), hlas ze sluchátek (Jaroslav Dufek), hlasy (Milan Moravec, Ladislav Večeřa, Josef Karlík), seržant (Karel Adam), důstojníci (Jaromír Pásek, Vilém Gabriel, Jan Maška, Bohuš Ševčík, Václav Novák, Karel Pospíšil, Milan Ferebauer).
Nastudovalo Brno v roce 1957. Premiéra 28. 7. 1957 (Praha I, 20:00-21:15 h.; 82 min.).
Vysíláno 1936, záznam neexistuje.
Lit.: Štěrbová, Alena – Lazorčáková, Taťjana: Umělecké osobnosti brněnského rozhlasu. Olomouc 2001, s. 33-34.
Velká výpravná revue o třech odděleních a 30 obrazech. Napsali Erry Saša a Oldřich Nový. Zpěvní část složil Antonín Kincl. Dirigent Antonín Kincl. Režie Oldřich Nový a Vilém Skoch.
Osoby a obsazení: stréček Křópal z Břochovan (Valentin Šindler), kultura soudobá (Marie Pavlíková), průvodce (Oldřich Nový). Dále účinkují Milada Rabasová, Valja Petrová, Katuše Fibingerová, Fedor Kracík, Jan Purkrábek, Karel Holík, Václav Šindler a další.
Vysíláno 21. 8. 1927 (Brno, 19:00 – 22:00 h.), přímý přenos ze Zemského divadla v Brně.
Lit.: anonym: Brněnský týden. Divadelní rozhlas. In Radiojournal 26-1927 (20. 8. 1927), s. 4 (článek).
František Kožík. Režie Josef Bezdíček. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1944. Záznam neexistuje.
Alternativní verze názvu: Meluzína
Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 92. – Cit.: (….) Jak se válka chýlila ke konci, vzmáhalo se napětí mezi německým vedením rozhlasu a jeho českými pracovníky; zájem o umění v rozhlase však i nadále rostl, zvláště když byla zavřena divadla. Rozběhl jsem se k novému náboru autorů, abychom se mohli vykazovat jak oblibou rozhlasové hry mezi posluchači, tak početnou literární produkcí. V té době, v únoru 1944, jsem byl však oslaben akcí, kterou proti mně podnikl fašistický tisk, když jsem přes různé výstrahy odmítl vstoupit do Ligy proti bolševismu. Po útocích v Poledním listě /A. J. Kožíšek/, v Arijském boji /K. Novák/ a ve Večerním Českém slově /J. Verner/ zakázal K. H. Frank jako trest pro “sabotéra Ligy” mé knihy i hry, které musely do 24 hodin z repertoáru /Meluzina, Komediant/, nesměl jsem nic tisknout a nesmělo se o mně psát. Jen na diplomatický zákrok doktora J. Morávka jsem zůstal v rozhlase. Nic mého se ovšem nesmělo ani vysílat. /Výjimka z nedostatku vánočního programu se učinili jen v případě rozhlasového úpravy Meluziny, která byla 28. 12. 1944 vysílána rovněž z Bratislavy v překladu Ivo Teréna a M. Kováčové v režii Jozefa Budského./ Nesměl jsem psát ani do věstníku. Soustředil jsem se tím více na práci dramaturgickou, i když jsem ji musel provádět vlastně anonymně. A přece se v tom směru dařila. (….)
Powered by WordPress