Anonym. „Porno verze“ scény z dramatu Cyrano de Bergerac. Účinkuje Václav Vydra II.
Natočeno říjen 1944 (matrice Ultraphonu, Ex-Discoteca 044278-9).
Pozn.: Václav Vydra ml.(1902-1979) zde napodobuje herecký styl svého otce (1876-1953).
Anonym. „Porno verze“ scény z dramatu Cyrano de Bergerac. Účinkuje Václav Vydra II.
Natočeno říjen 1944 (matrice Ultraphonu, Ex-Discoteca 044278-9).
Pozn.: Václav Vydra ml.(1902-1979) zde napodobuje herecký styl svého otce (1876-1953).
Pohádka. Božena Němcová. Čte Růžena Nasková.
Natočeno 1951 (Supraphon 21124-M).
Alternativní název: Cesta k slunci a měsíci .
Natočeno 1952 (Supraphon 20003-M).
Natočeno 1952 (Supraphon 20009-M).
Pozn.: Srovnej s nahrávkou identického textu v inscenaci Sentimentální romance (Divadlo Větrník), výstup Matuly: „Kynutej knedlík, to bejvalo moje…“ (Vlastimil Brodský).
František Němec. Z knihy Soudničky. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Čte Jan Pivec.
Natočeno v roce 1952. Vydal Supraphon v roce 1952 (1 LP, 78 ot./min., 20030-M).
Natočeno 1952 (Supraphon 20033-M).
František Němec. Z knihy Soudničky. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Čte Ljuba Hermanová.
Natočeno v roce 1952. Vydal Supraphon v roce 1952 (1 LP, 78 ot./min., 20050-M).
Pozn.: Co si představíte, když se řekne soudnička? Slovník říká, že jde o drobný literární útvar, kterým noviny referují o případech ze soudní síně. Její úkol je prostý, informativní. Co se ale stane, když se úkolu zhostí literárně nadaný novinář, jakým byl třeba František Němec? Soudnička se změní v uměleckou prózu, přežije prchavou aktuálnost novin a na stránkách knih přetrvá i desetiletí.
František Němec (nar. 1902, zemř. 1963) začínal jako básník, ale jeho sbírky ze začátku 20. let zavál čas. Byl soudním zpravodajem Tribuny, Lidových novin, Českého slova a dalších předválečných deníků. Ani Němcovy romány dnes nejsou příliš známé, Holátko Max (1922) či Alibi (1931), zato jeho soudničky patří dodnes k čtenářsky oblíbené četbě. Němec se vzdálil od běžného referování ze soudní síně, ze skutečných případů bral jen inspiraci a a soudničku rozvinul v osobitou humoristickou črtu či fejeton. Nejčastěji v nich líčí prostředí drobných lidí na rozhraní periférie, maloměšťáctví a podsvětí.
Kořeny soudničky sahají až ke kramářské písni. Němec tento žánr zpopularizoval a bylo jeho zásluhou, že se mu začali věnovat i další autoři: například Rudolf Těsnohlídek, Karel Poláček, Jan Drda a jiní. Pozdější variací soudničky bývaly svého času oblíbené písně „zpívajícího právníka“ Iva Jahelky. O soudničky se pokoušejí mnozí autoři i dnes, řadu jich najdeme třeba na internetovém portálu ministerstva vnitra České republiky. Potvrzují, že malá soudnička je jen zdánlivě nenáročný útvar. Teprve skutečný autor dokáže zadání využít a vytvořit nadčasové literární dílo.
Natočeno 1952 (Supraphon 20051-M).
Natočeno 1952 (Supraphon 20068-M).
Natočeno 1952 (Supraphon 20069-M).
Powered by WordPress