Reginald Rose. Převzaté představení Diadla S. K. Neumanna v Praze. Překlad a úprava J. Z. novák. Divadelní dramaturgie a rozhlasová adaptace Viktorie Hradská. Zvuk Jaroslava Fišerová. Záznam a střih Jiřina Nováková. Zvukové efekty Jiří Litoš. Asistentka režie Hana Dudová. Dramaturg Jan Vedral. Režie Ota (Otto) Ševčík j. h.
Osoby a obsazení: porotce č. 1 (Milan Riehs), porotce č. 2 (David Prachař), porotce č. 3 (Antonín Molčík), porotce č. 4 (Viktor Vrabec), porotce č. 5 (Jan Novotný), porotce č. 6 (Jiří Havel), porotce č. 7 (Pavel Pípal), porotce č. 8 (Zdeněk Ornest), porotce č. 9 (Jan Skopeček), porotce č. 10 (Karel Urbánek), porotce č. 11 (Karel Hlušička), porotce č. 12 (Jiří Kvasnička), dozorce (Miloš Rozhoň), hlas soudce (Václav Mareš), reportér (Miroslav Nohýnek).
Natočeno 1., 3., 8., 10. 11., 15. – 18. 12. 1986, 29. 12. 1986, 3. 1. 1987 (studio R Armáda, 14:00 – 19:00 h.). Premiéra 25. 1. 1987 (Praha, 19:15 – 20:53 h.) v rámci cyklu Nedělní divadelní večery. Repríza 3. 4. 1988 (Praha, 19:15-21:00 h.).
Pozn.: Divadelní premiéra 24. 4. 1985. Obsazení rozhlasové verze se jen mírně liší od divadelního (Antonín Molčík místo Jana Teplého, kterého zjevně nahradil v divadelním představení po jeho odchodu z angažmá, a Pavel Pípal namísto Miroslava Moravce), navíc přibyla postava reportéra.
Lit.: dral (= Vedral, Jan): Dvanáct rozhněvaných mužů. In Rozhlas 3/1987 (5. 1. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: K nejpozoruhodnějším představením minulé pražské divadelní se zóny patřilo Ševčíkovo nastudování pro divadlo upraveného filmového scénáře Reginalda Rose Dvanáct rozhněvaných mužů v Divadle S. K. Neumanna v Libni. Soubor hrál tuto inscenaci v provizorních podmínkách, ve foyeru divadla, které prožívalo rekonstrukci, a tak ji přes značný zájem mohl zhlédnout jen omezený počet diváků. Rozhlasový cyklus Divadlo před mikrofonem nyní umožní i vám, abyste se stali svědky vzrušeného jednání poroty, která má po ukončeném soudním přelíčení dospět k závěru o vině či nevině obžalovaného a odsoudit ho tím k smrti nebo osvobodit.
Hra sama o sobě je v první řadě napínavým pátráním po okolnostech zločinu vraždy. Už tím jistě dokáže uspokojit všechny milovníky detektivního žánru. Záměr tvůrců však směřoval ještě dál — inscenace portrétuje osobnosti dvanácti porotců, právních laiků, kteří musí nezaujatě rozhodnout o bytí či nebytí člověka, zkoumá jejich postoje, schopnost odpoutat se od zkreslujících intimních pocitů, hledá odpověď na to, za jakých podmínek se nejednotný, náhodně vytvořený kolektiv může shodnout na společném názoru. Libeňský soubor interpretuje text mimo jiné také jako sondu do obecného vědomí o spravedlností a jako varování před nebezpečím nekritického přejímání cizích závěrů. Na atraktivním dějovém půdorysu se tak inscenace vyjadřuje k důsažnějším problémům. (…)