Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

8. 11. 2025

Stoličky (Židle, 2025)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 20:47

Eugéne Ionesco. Rozhlasová úprava divadelní hry. Překlad Ľubomír Vajdička. Rozhlasová úprava Peter Pavlac. Dramaturg Peter Pavlac. Zvuk Rudolf Fritzman. Hudba Marek Kundlák. Hudební dramaturg Matúš Wiedermann. Produkce Petra Kasanová. Režie Adam Hanuljak.

Účinkují Emília Vášáryová, Emil Horváth II. a Milan Bahul.

Natočeno 2025. Premiéra 11. 11. 2025 (SRo 3 Rádio Devín).

Pozn.: Legendárne Stoličky Eugèna Ionesca sa vracajú – tentoraz v rozhlasovej adaptácii s Emíliou Vášáryovou a Emilom Horváthom, ktorí svojimi výkonmi pred rokmi očarili publikum Činohry SND. Dramaturg pôvodnej inscenácie Peter Pavlac ju tentoraz preniesol do rozhlasovej podoby ako poctu výnimočným hereckým výkonom i samotnej absurdnej dráme, ktorá dnes znie aktuálnejšie než kedykoľvek predtým. (anotace)

Lit.: anonym: Rozhlasová hra | Eugene Ionesco / Peter Pavlac: Stoličky. Rozhlasová tvorba. In web SRo 3 Rádio Devín, 7. 11. 2025 (článek). – Cit.: Fenomenálna inscenácia Ionescových Stoličiek Činohry SND z roku 2000 sa ešte dnes vynára mnohým divákom z pamäti. Najmä však herecké výkony dvoch protagonistov – Emílie Vášáryovej a Emila Horvátha. Napriek tomu, že inscenácii predpovedali maximálne 9 repríz, dosiahla napokon repríz viac ako 250, získala niekoľko ocenení, hrala sa na veľkých festivaloch. Nazvať ju teda “fenoménom” určite nie je prehnané.

Rozhlasová adaptácia (Peter Pavlac, ktorý bol dramaturgom i pôvodnej inscenácie Činohry SND) je tak trochu pokusom o nový návrat k nezvyčajnej absurdnej dráme Eugena Ionesca, o záznam v preklenutí času, o zabezpečenie, aby takéto výnimočné výkony neostali len ako prchavá spomienka na úžasný divácky zážitok, o poctu, nie však o rekonštrukciu. Napokon, presun do média rozhlasu prináša úplne nové výzvy pre realizačný tím (Adam Hanuljak, Rudolf Fritzman, Marek Kundlák). V prvom rade však ide o snahu objaviť v nej novú prítomnosť, tú našu, odkryť v modelovej situácii znaky doby, ktorá sa absurdite situácie v hre priblížila doslova na dotyk.

Príbeh dvoch starčekov čakajúcich na príchod Rečníka, ktorý všetko podstatné vysloví a konečne prinesie to zásadné pososltvo, čo tento svet možno aj zachráni, naberá v dobe globálneho rozkladu akýchkoľvek istôt našej civilizácie aktuálnosť doslova nebývalú.

Škola — základ života (1968?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 20:43

J. B. S. Haldan. Pohádka pro děti. Dramatizace Jaroslav Kořán. Režie Věra Kováříčková.

Osoby a obsazení: Pan Haldane, vypravěč (Miloš Kopecký), pan Smith (Lubomír Lipský), paní Smithová (Nina Popelíková), teta Matylda (V. Jelínková), Jakub Smith (J. Bednář), Karel Smith (Jiří Vala), Tonda Smith (Jaroslav Satoranský) a další.

Premiéra (?) 18. 2. 1968 (Praha, 13:20 h.) v cyklu Pohádka pro děti.

Taková ptákovina (1968)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 20:34

Jaroslav Kořán. Rozhlasová hra. Režie František Juřička.

Osoby a obsazení: Tonda, soustružník a vypravěč příběhu (Pavel Pípal), Šimsa, soustružník (J. Choc), Pischinger, důvěrník ROH (L. Fišer), Glozár, soustružník (Jiří Kostka), Víťa, učedník (P. Pavlovský), Effa, šponař (J. Miegel), Bárta, mistr zvaný Globke (M. Včala) a další.

Nastudovala Plzeň v roce 1968. Premiéra 7. 6. 1968 (Československo II, 22:00 h.).

Lit.: Jaroslav Kořán: Taková ptákovina. In Rozhlas 23/1968 (28. 5. 1968), s. 16 (článek). – Cit.: Jaroslav Kořán udělal své první, velmi energické a úspěšné kroky na dráze autora, scénáristy a překladatele ještě jako posluchač Filmové fakulty a dnes, o dva roky později, je již vítaným spolupracovníkem několika literárních časopisů, nakladatelství, televize a rozhlasu. Rozhlasová hra „Taková ptákovina“, přijatá rozhlasem již před půl druhým rokem, byla současně jednou z jeho absolventských prací na fakultě. Rozhlasové hry — v současné době má již přijatý druhý text — představují mladého autora jako bystrého diagnostika morálních neduhů naší společnosti, jejíž stav není v tomto směru právě nejlepší. Spíše naopak.

Hlavní myšlenka „Takové ptákoviny“ vychází z poznatku, že v období celkové morání krize společnosti a zmatku v hierarchii hodnot se i nejlépe míněné úmysly a činy zvracejí ve svůj pravý opak a jejich nositeli se stávají v atmosféře lhostejnosti a sobeckého individualismu směšnými figurkami, ti nejslabší a nejbezbrannější pak často obětmi.

To je případ mistra zvaného Globke a učedníka Víti. Hru však není možno redukovat jen na tuto myšlenku a je nutno ji chápat především jako obraz, zrcadlo nastavené i deformovaným lidským vztahům. Továrnu je ovšem možno zaměnit kterýmkoli jiným pracovištěm nebo kanceláří. Dějištěm hry je doba v níž žijeme.
A ještě na jednu zajímavou vlastnost hry je nutno upozornit. Kořán pracuje v této hře s materiálem a „tematikou“ která byla v minulosti tak dokonale zprofanována postupy tak zvaného socialistického realismu a jeho schématy kladných a záporných hrdinů a charakterů kolísajících. Tyto postupy jsou však ve hře obráceny naruby, zdánlivý realismus hry je ve skutečnosti stylizací, jejímž záměrem je co nejúčinněji vyjádřit úmysl autora, to jest nastavit do správné polohy zrcadlo pokřiveným lidským vztahům. Autorský debut Jaroslava Kořána je současně v režijní interpretaci hry debutem plzeňského režiséra Juřičky jako režiséra rozhlasových her.

Esenbáci, péesáci, kázeťáci. Veřejná bezpečnost v rozhlasovém archivu (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 19:13

Jaké byly československé bezpečnostní složky před rokem 1989? Připomenou to Veronika Kindlová a historik Libor Svoboda.

Natočeno 2025. Premiéra 7. 11. 2025 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus.

Lit.: Kindlová, Veronika: Esenbáci, péesáci, kázeťáci. Veřejná bezpečnost v rozhlasovém archivu. In web ČRo Plus, 7. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Kontrola občanských průkazů!“ „Kolik jste vypil?“„Dvě…“ „A dneska jste k tomu měl jakej důvod?“ Podobnou kontrolu prováděnou příslušníky Veřejné bezpečnosti (VB) mezi návštěvníky restaurace, jakou zachytila rozhlasová reportáž z roku 1968 v Sokolově, zažil před rokem 1989 nejeden občan ČSSR.

Bezdůvodné kontroly občanských průkazů, na jejichž základě esenbáci, jak se příslušníkům VB říkalo, zjišťovali, zda je kontrolovaný občan řádně zaměstnán nebo zda není z jiného města, než kde kontrola probíhá, a pokud je, tak co dělá mimo své bydliště, patřily k životu v socialistickém Československu.

„Hnědá uniforma příslušníka VB pro nás byla symbolem, jak se říká, prudy,“ vzpomíná historik Libor Svoboda, host Archivu Plus věnovaného právě esenbákům. Tedy příslušníkům Veřejné bezpečnosti, jedné ze dvou složek Sboru národní bezpečnosti (SNB), obdobě dnešního policejního sboru. Tou druhou složkou SNB byla Státní bezpečnost. (…)

Noční Mikrofórum – Simona Heřtusová (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:27

Host: Simona Heřtusová z organizace Centrum Narovinu. Proč se rozhodla pomáhat právě v Keni? Kolika dětem pomohlo Centrum Narovinu ke vzdělání za třicet let své existence? A jaké životní možnosti se otevírají dětem díky projektu adopce na dálku? Moderuje Jana Rychterová.

Natočeno 2025. Premiéra 9. 11. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Moci bez nemoci – HPV virus (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:24

Pořad o medicíně, novinkách v léčbě a naději na život. S lékaři a vědci včetně skutečných příběhů pacientů. HPV virus. Připravila Šárka Volemanová.

Natočeno 2025. Premiéra 9. 11. 2025 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

S palmou víry, pochodní lásky – Dámský večer (1994)

Filed under: Povídky — Přemek @ 18:02

Růžena Svobodová. Pro rozhlas připravil Ivan Němec. Režie Eva Řehořová.

Účinkují Aranka Lapešová, Jan Fiala a Eva Řehořová.

Natočeno v Brně v roce 1994. Premiéra 10. 3. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 26 min.) v cyklu Příběhy a Cyklus povídek z tvorby českých autorek – IV. Repríza 9. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: in: Dámský večer. In Rozhlas 11/1994 (28. 2. 1994), s. 8 (článek). – Cit.: Když první den nového roku 1920 zastavila náhle smrt již dlouho nemocné srdce Růženy Svobodové, napsal o ní o den později Karel Čapek v Národních listech, že „byla v nejniternějším smyslu pokračovatelkou Boženy Němcové. Nikoliv po stránce lidoznalecké, ale po stránce vřelé, ladné ženskosti, jež proniká dílo obou těchto žen.“ Jeho nekrolog pak pokračoval výstižnou charakteristikou jejich postav, jež „jsou ozářeny čistotou příliš dokonalou nebo zastíněny temněji než činí právě život“; a v její tvorbě nachází i „sladké, obrázkově sličné metafory“, které leží na všem svou lehkou, ale umělou zdobou“.

Typickým rysem díla Růženy Svobodové je skutečně sklon k jistému dekorativnímu přetížení, jímž se některé jeji prózy vzdalovaly od skutečnosti. Ve své tvorbě prošla dosti složitým vývojem a i když se tradičně řadí k předním představitelkám českého impresionismu, nacházíme v jejím díle prvky naturalistické i názvuky symbolismu. Příběhy dívčích a ženských duší, podvedených ve svém roztoužení a zrazených ve svých vysněných ideálech a představách, v nichž stále řežaví dychtivost po láskyplném životním svazku, prolínají takřka celou její tvorbou. Ženské postavy jejích povídek jsou často utloukány tisnivým maloměšťáckým prostředím, dusí se nudou v opakujícím se schématu rodinného i společenského žití, citově živoří a s bolesti sledují, jak jejich láska okorává.

Povídky Růženy Svobodové nevynikají dramatickým nebo prudkým dějovým spádem; jejich dialog plyne leckdy nevzrušivě v nepříliš živém rytmu. Umělecká síla autorky se spíše projevuje v reflexivních úvahách, v prokreslení detailů a v popisu dílčí nálady nebo celkové atmosféry. Svědčí o tom i její povídka nazvaná Dámský večer.

Skleněné noční květy (2025)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 17:28

Seán Hewitt. Bezostyšně lyrické básně irsko-anglického postmodernisty i tradicionalisty. Překlad a průvodní text Daniela Theinová. Připravil Petr Gojda. Báseň V Bodeho muzeu přeložil Martin Světlík. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkují Helena Dvořáková a Ondřej Novák.

Natočeno 2025. Premiéra 9. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.

Host Radiožurnálu – Vojtěch Bernatský (2025)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 17:26

Moderátor Vojtěch Bernatský už napsal sbírku pohádek nebo své zážitky coby dvojnásobného táty. Tentokrát se pustil do románu o naději, která přežije i pád letadla. Co ho na psaní baví? A do jakého dalšího žánru se chce pustit? Moderuje Patricie Strouhalová.

Natočeno 2025. Premiéra 9. 11. 2025 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).

Rubikon – Akcia Monaco (Rubikon – Akce Monaco, 2025)

Filed under: Radiodokument,Slovenské — Přemek @ 16:29

Připravila Ivica Ruttkayová.

Hovoří rozhlasový publicista Ján Bábik a historici Radoslav Ragač a Jozef Halla.

Natočeno 2025. Premiéra 9. 11. 2025 (SRo 3 Rádio Devín, 10:00 h.).

Lit.: anonym: Rubikon: Akcia Monaco – doteraz takmer neznáma kapitola dejín 20. storočia. Témy. In web SRo 3 Rádio Devín, 7. 11. 2025 (článek). – Cit.: Program Rubikon, ktorý môžete v našom vysielaní počúvať v nedeľu 9. 11. od 10:00 sa bude venovať tragickej kapitole našich dejín 20. storočia. Vyvrcholila v roku 1951 a Štátna bezpečnosť jej dala názov Akcia Monaco. Išlo o zatýkanie a neskôr kruté rozsudky včetne dvoch hrdelných trestov pre intelektuálov, ktorí sa pohybovali v prostredí francúzskeho konzulátu.

V roku 2025 mal premiéru film Dušana Trančíka Akcia Monaco, ktorý po prvý krát v našej kinematografii spracoval tieto desivé udalosti a označil ich aktérov a obete. Ústrednou postavou filmu sa stal generálny konzul Étienne Manac’h a vo filme zaznejú autentické spomienky jeho dcéry Bérénice Manac’h, ktorá s rodičmi vyrastala v Bratislave. V programe Rubikon, ktorým vás sprevádza Ivica Ruttkayová, budeme počuť aj osobné dôvody režiséra Dušana Trančíka prečo sa rozhodol pre vznik dokumentu Akcia Monaco.

18. júna 1951 sa v Justičnom paláci v Bratislave postavilo pred tribunál v zinscenovanom súdnom procese jedenásť obžalovaných. Popravení boli Juraj Dlouhý dlhoročný tajomník konzulátu a protifašistický bojovník Vladimír Velecký. Ďalším dlhoročné väzenia zničili životy.

V programe Rubikon o Akcii Monaco a jej tragických dôsledkoch budú hovoriť aj rozhlasový publicista Ján Bábik; rovnako ako historici Radoslav Ragač a Jozef Halla. A po desaťročiach sa dozvieme po prvý krát viac o osude rodiny jedného z dvoch popravených od jeho priamej príbuznej. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress