Růžena Svobodová. Pro rozhlas připravil Ivan Němec. Režie Eva Řehořová.
Účinkují Aranka Lapešová, Jan Fiala a Eva Řehořová.
Natočeno v Brně v roce 1994. Premiéra 10. 3. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 26 min.) v cyklu Příběhy a Cyklus povídek z tvorby českých autorek – IV. Repríza 9. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: in: Dámský večer. In Rozhlas 11/1994 (28. 2. 1994), s. 8 (článek). – Cit.: Když první den nového roku 1920 zastavila náhle smrt již dlouho nemocné srdce Růženy Svobodové, napsal o ní o den později Karel Čapek v Národních listech, že „byla v nejniternějším smyslu pokračovatelkou Boženy Němcové. Nikoliv po stránce lidoznalecké, ale po stránce vřelé, ladné ženskosti, jež proniká dílo obou těchto žen.“ Jeho nekrolog pak pokračoval výstižnou charakteristikou jejich postav, jež „jsou ozářeny čistotou příliš dokonalou nebo zastíněny temněji než činí právě život“; a v její tvorbě nachází i „sladké, obrázkově sličné metafory“, které leží na všem svou lehkou, ale umělou zdobou“.
Typickým rysem díla Růženy Svobodové je skutečně sklon k jistému dekorativnímu přetížení, jímž se některé jeji prózy vzdalovaly od skutečnosti. Ve své tvorbě prošla dosti složitým vývojem a i když se tradičně řadí k předním představitelkám českého impresionismu, nacházíme v jejím díle prvky naturalistické i názvuky symbolismu. Příběhy dívčích a ženských duší, podvedených ve svém roztoužení a zrazených ve svých vysněných ideálech a představách, v nichž stále řežaví dychtivost po láskyplném životním svazku, prolínají takřka celou její tvorbou. Ženské postavy jejích povídek jsou často utloukány tisnivým maloměšťáckým prostředím, dusí se nudou v opakujícím se schématu rodinného i společenského žití, citově živoří a s bolesti sledují, jak jejich láska okorává.
Povídky Růženy Svobodové nevynikají dramatickým nebo prudkým dějovým spádem; jejich dialog plyne leckdy nevzrušivě v nepříliš živém rytmu. Umělecká síla autorky se spíše projevuje v reflexivních úvahách, v prokreslení detailů a v popisu dílčí nálady nebo celkové atmosféry. Svědčí o tom i její povídka nazvaná Dámský večer.