Josef Barchánek. Propagační scénka.
Osoby a obsazení: Spejbl a Hurvínek (Miloš Kirschner)
Vydal Supraphon v roce 1959 (1 šelaková deska, Su SP 536-M; F 172899; 83259-60).
Josef Barchánek. Propagační scénka.
Osoby a obsazení: Spejbl a Hurvínek (Miloš Kirschner)
Vydal Supraphon v roce 1959 (1 šelaková deska, Su SP 536-M; F 172899; 83259-60).
Josef Barchánek. Propagační scénka.
Osoby a obsazení: Spejbl a Hurvínek (Miloš Kirschner)
Vydal Supraphon v roce 1960 (1 šelaková deska, Su SP 591-M; F 132100; 83453-4).
Zdeněk Vavřík. Variace na bretaňský motiv. Hudba Jiří Jaroch, řídí Mlhoš Kafka. Režie Jan Berger.
Natočeno 1963. Premiéra (?) 4. 8. 1963 (Československo II, 19:30 – 20:40 h.) v cyklu Na přání posluchačů. Repríza 29. 9. 1963 (Praha + RPD, 12:55 – 14:00 h.).
Viktor Někrasov. Rozhlasová hra. Překlad Pavel Lička. Dramatizace Heinrich Buchert. Režie Dušan Zimen.
Osoby a obsazení: Nikolaj Ivanovič Mitasov (Karol Machata), Mitasovová (Jela Lukešová), Jerošik (Ctibor Filčík), Anna Pangelejmovna (O. Borodáčová), Vala, její dcera (Mária Královičová), Duchanin (Štefan Dobrovodský), Nikolcev (Samuel Adamčík), Gromoboj (J. Šebok), Chorol (J. Sodoma), Chochrjakov, tajemník stranické organizace (J. Šimonovoč) a další.
Nastudovala Bratislava v roce 1963. Premiéra 24. 4. 1963 (Československo I, 19:00 – 20:30 h.). Repríza 23. 5. 1963 (Československo I, 10:00 h.).
Janusz Krasiňski. Rozhlasová hra. Překlad Helena Stachová. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: Ivan (A. Ostr), Italiano (Zdeněk Jiřičný), Francois (Václav Špidla), Espagnol (J. Miegl) a další.
Nastudovala Plzeň v roce 1963. Premiéra 19. 11. 1963 (Praha -RPD, 20:00 – 20:35 h.).
Lit.: anonym: Dvě rozhlasové premiéry. In Rozhlas 47/1963 (12. 11. 1963), s. 2 (článek).

Geoffrey Chaucer. Povídka studentova. Překlad František Vrba.
Čte Karel Höger.
Natočeno 1955. Premiéra 9. 1. 1956 (Praha II, 20:55 – 21:50 h.) v cyklu Z klenotnice světové literatury. Repríza 25. 6. 1957 (Praha III, 20:35 – 21:30 h.); 29. 5. 1960 (Praha III, 16:00 – 17:00 h.); 17. 4. 1963 (Československo I, 20:30 – 21:00 h.) v cyklu Nezapomenutelné stránky.
Sergej Sartakov. Překlad Tereza Silbernáglová. Dramatizace Květa Kuršová. Hudba Jiří Daneš. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Kosťa Barbin (Jaroslav Dufek), Máša, jeho žena (Jiřina Prokšová), Ljoňka, Kosťův bratr (J. Svozil), Šura Králová (Blažena Rýznarová), Ilja Šachvorostov (Jiří Papež), Vasja Tětěrjev (Zdeněk Kampf), Mark Tumarkin (Milan Moravec), Péťa Figurov (Jiří Němeček), milicionář (Arnošt Navrátil), vrátný (Bohumil Slezáček), sestra v nemocnici (Olga Hauková), saniťák (Miroslav Knoz), listonoška (Miroslava Jandeková), Olga (Marie Pavlíková), Štěpán Petrovič (Štěpán Zemánek), hosté u stánku (Markéta Rauschgoldová, Vladimír Mílek a Jaroslav Jarský).
Nastudovalo Brno v roce 1962. Premiéra 4. 1. 1963 (Československo II, 19:30 h.). Repríza 12. 2. 1963 (Československo II, 20:00 h.); 16. 3. 1963 (Praha – RPD, 9:10 h.).
Připravila Hana Rodová.
Hovoří Marián Čekovský.
Natočeno 2024. Premiéra 26. 3. 2024 (SRo Rádio Devín, 19 min.) v rámci pořadu Ranné ladenie.
Lit.: anonym: Dvojka odvysiela koncert Lasica píše Čekovskému. In web SRo Rádio Devín, 26. 3. 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V pondelok, 1. apríla si na televíznej Dvojke budete môcť pozrieť a vypočuť nevšedný koncert Lasica píše Čekovskému, na ktorom odznejú nové skladby Mariána Čekovského na texty Milana Lasicu. Koncert vznikol v spolupráci so Štátnou filharmóniou Košice a mnohými skvelými renomovanými hudobníkmi a hudobníčkami. Hana Rodová sa o koncerte zhovárala s Mariánom Čekovským, ale predtým prišla reč i na to, kto má vlastne na svedomí zvukovú grafiku Rádia Devín (…). Koncert Lasica píše Čekovskému má svoju premiéru 1. apríla na Dvojke. Celý rozhovor Hany Rodovej s Mariánom Čekovským si môžete vypočuť aj na našom webe.
Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 32/2018)
Svět v ohrožení atomovou bombou! Nevíte dne ani hodiny, kdy se sovětští šílenci rozhodnou zmáčknout červené tlačítko! Před atomovou smrtí není úniku! Nebo snad…?
Ve fantastické grotesce Leonida Maximoviče Leonova Útěk pana Mac Kinleye (1962) nabízí lidem spásu magnát Samuel Bolder, vynálezce tzv. Salvatorií, v nichž lze bez úhony přežít i pět set let a probudit se v bezatomové, mírové společnosti. Bolder (v rozhlasové inscenaci jej se všemi klišé ohledně imperialisticko-kapitalistických zrůd hraje Viktor Očásek) však není žádný lidumil a za tuto službu si nechává pořádně zaplatit. Jeho reklamnímu „náletu“ je vystaven každý člověk, před barnumským vyvoláváním rozhlasových a televizních přístrojů nelze utéct.
Obětí kampaně se stane i středostavovský úředník pan Mac Kinley (Karel Höger). Hodný člověk milující děti, téměř již zasnoubený se slečnou Battlovou (Julie Charvátová), zcela podlehne uhrančivým hlasům reklamních šlágrů a pokusí se zajistit si pokoj v Salvatoriích za každou cenu. Ze svého platu na něj samozřejmě neušetří, a tak se nejdříve snaží proniknout dovnitř při oficiální prohlídce (tu vede v silně expresivní zkratce Josef Větrovec), pak přepadnout banku, vydírat milionáře a nakonec dokonce svést a zabít movitou vdovu (Jiřina Šejbalová). Nic z toho nevyjde – až v samotném závěru příběhu Mac Kinley najde výherní los na deset tisíc dolarů. To stačí na tři sta let v Salvatoriích, a tak je už vyhráno. (more…)
Martin Stöhr. Velikonoční fejeton napsaný pro Zelný rynk. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Čte autor.
Připravilo Brno v roce 2024. Premiéra 30. 3. 2024 v cyklu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 8 min.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Martin Stöhr: Střepy vzkříšení. In web ČRo Brno, 27. březen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslechněte si velikonoční fejeton, který pro magazín Zelný rynk napsal básník Martin Stöhr.
Šel jsem kolem plytké řeky, která se tu slepě sune a tváří se, že odnikud. Sune se tu líně nikam, na dně dlouhé rovné rýhy, dnes už divně hluboké. Je ta řeka jako my, říkal jsem si a v tom na mne cákla prudká vůně kvetoucího hlohu, nebo plané trnky, nebo něco tak. Bylo to jak chvilka z dětství, kdy měl člověk všechny smysly lačné, čisté, otevřené a jarní děje dokázaly navodit málem slastné mdloby. Udělal jsem dva kroky dozadu a pak zas nabral přímý směr, chtěl jsem vůni nasát znova, ale už z toho nic nebylo. Jak by to šlo ještě vzkřísit? Dnes už nijak, teď už není naděje, pomyslím si a očima skáču po vykotlaných hradbách Jericha tam na druhém břehu. Hleďme, z prachu nám tu vstává krásná nová čtvrť, jejíž sláva bude lízat paty hvězdám nad vodou. „Byla, je a bude vaše“, má napsáno na čele…
Vážení a milí, tímto končím dělostřeleckou přípravu a dál už budu strohý. Myslí se Svitava, myslí se Nová Zbrojovka, myslí se tím naděje a vzkříšení, které nejspíš vůbec nejsou. Má trasa ovšem nekončí. Vezmu to kolem staré sladovny, které to prý také spočítali, přejdu most a zezadu namířím dom, do Schimitz, abych se zde v jistém místě musel doslova otřást. Tady jsme měli kus půvabné, řekněme lhotákovské, periferie. Konce zahrad, garáže, podezřelé firmy v dočasně věčných likusácích, viadukt a pod ním stezka. Malé městské zátiší, jen občas nad ním zarachotil vlak. Náruč plácku s oázou. Oázou se myslí Hostinec pod ořechy, místními milovaný. Nedávno nám tiše padl za zářivý development. (..)
Powered by WordPress