Konrád Maril. Rozhlasová komedie o třech částech. Překlad Karel Rašek. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Osoby: Serafín Douděrka – Amalie Douděrková, zvaná La bella Argentina – Trivio, ředitel cirku – štolba – lev – šatnář – signora Batucci – policejní komisař – vojenský dozorce – strážmistr – svědek Klapzuba.
Natočeno 1933. Premiéra 12. 11. 1933 (Praha, 21:00 – 22:00 h.).
Připravil Filip Titlbach.
Hovoří vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný.
Natočeno 2025. Webová premiéra 25. července 2025 (Deník N, 6:30 h.; 54 min.).
Lit.: Titlbach, Filip – Kozáková, Tereza: Ozbrojené síly Evropy vypadají jako dětské hračky. V NATO tomu říkají bonsajová armáda, říká zmocněnec pro obnovu Ukrajiny. In web Deník N, 25. 7. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spojené státy a Rusko u velkého stolu rozhodují o budoucnosti Evropy, zatímco evropští lídři si mezitím vybírají z dětského menu, říká ve Studiu N vládní zmocněnec pro obnovu Ukrajiny Tomáš Kopečný. V rozhovoru mluví o klíčové změně postoje americké administrativy, o síle německé proměny i o tom, proč bez zásadní pomoci v oblasti duševního zdraví nemá smysl mluvit o rekonstrukci napadené země.
Americký prezident Donald Trump oznámil, že spojenci z NATO budou financovat nákup systémů protiraketové obrany Patriot a dalších zbraní pro Ukrajinu. „Je to úleva v procesu, který bude trvat ještě dlouho. Jde ale o konkrétní krok, který jsem dlouho očekával.“
Kopečný v podcastu vysvětluje, že tento postup odpovídá tomu, co Trump dlouhodobě deklaroval – diplomacii podložené silou. „Okolo prezidenta Trumpa rostl počet kolegů, kteří ho upozorňovali na to, že se Putin jeho mírovým snahám diplomaticky vysmívá. Vyzývali ho, aby potvrdil svou diplomacii skrz sílu. Tento krok to potvrzuje. Je to nová fáze v přístupu americké administrativy,“ soudí vládní zmocněnec.
Zatímco Amerika se podle něj hýbe, Evropa už roky zaostává: „Za posledních jedenáct let od první ruské invaze na Ukrajinu nebo sedmnáct let od invaze do Gruzie jsme udělali minimum pro to, abychom byli méně závislí na Spojených státech a abychom byli ze strany Ruska vnímáni jako rovnocenný partner,“ říká. „U velkého stolu jednají Spojené státy s Ruskem o budoucnosti Evropy a evropští aktéři sedí u dětského stolečku, kde dostanou dětské menu. Jako dětské hračky vypadají i ozbrojené schopnosti evropských partnerů. V NATO se tomu říká bonsajová armáda.“ (…)
Připravila Anna Koucká.
Hovoří herečka, zpěvačka Jana Fabiánová.
Natočeno 2025. Webová premiéra 22. 7. 2025 (YouTube, 123 min.).
Lit.: Koucká, Anna: Jana Fabiánová: Dokud u nás za znásilnění padají podmínky, nejsme jako společnost normální | Podcast Blend. In web Page Not Found, 22. 7. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hostkou dalšího dílu podcastu Blend byla herečka, zpěvačka a podle vlastních slov „kreativní duše“ Jana Fabiánová. V rozhovoru mluvila o životě a působení v Los Angeles, práci v porotě cen Grammy, o lekcích, které jí předala její maminka Naďa Urbánková, ideálech krásy v souvislosti se stárnutím, ale i o dopadu, který na ni měla kauza s psychiatrem Cimickým a o postoji společnosti k sexualizovanému násilí.
V Los Angeles získala za umělecké zásluhy zelenou kartu. Z USA ale poté odjela kvůli své mamince, herečce a zpěvačce Nadě Urbánkové, kterou nechtěla v posledních letech života nechat v Česku samotnou.
„Los Angeles mi dalo hodně, je to jiný svět, samozřejmě hodně jiný i než zbytek Ameriky. Ale mám to tam ráda a částečně tam ještě působím,“ vysvětluje Fabiánová.
Kromě herectví a zpěvu se věnuje i mnoha jiným věcem. „Jsem kreativní duše, dala jsem se i do malování, ale primárně se věnuji práci v grafickém a UX designu. Tohle je jedna z nejcennějších rad, co mi dala moje máma – že se nemám spoléhat jen na umění a mám se naučit i jiné věci,“ říká. (…)
Na silnici budeme vedle sebe pořád, je potřeba se respektovat a vzdělávat se. Za 60 procent nehod si můžeme sami, protože jsme dostatečně nezvládli motorku, říká instruktor Jiří Novotný. Moderuje Lucie Výborná.
Natočeno 2025. Premiéra 28. 7. 2025 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.; 28 min.).
Lit.: krt – Výborná, Lucie: Řidiči by měli vnímat a respektovat motorkáře. Největším nepřítelem na silnici je telefon, říká instruktor autoškoly. In web ČRo 1 Radiožurnál, 28. červenec 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Je to o drobnostech, které se musíme naučit vnímat. A na motorce je to speciálně spojené s rovnováhou. Jestliže nemáme dobrou rovnováhu, tak si v mozku zabíráme kapacitu na to, abychom vyhodnocovali věci,“ vysvětluje instruktor autoškoly a bezpečné jízdy na motorce Jiří Novotný. V čem spočívá projekt Učme se přežít? A jaký je mezi motorkáři podíl žen a mužů? (…)
Do péče Richarda Šiffera vstoupila jako osmiletá. Co ji tehdy trápilo a jak pravidelné „léčení“ působilo na dítě? Přemýšlela o duchovním rozměru těchto setkání – o tom, že se děje něco výjimečného, možná i posvátného? Věřila by v Richarda Šiffera i bez víry v jeho nadpřirozené schopnosti? Lucie Strachová v Hergotu mluví o manipulaci, proměnlivé spiritualitě i o tom, proč má dnes pocit, že se vůči víře úplně uzavřela. Připravili Dominik Čejka, Fatima Rahimi a Klára Štingl.
Natočeno 2025. Premiéra 27. 7. 2025 (ČRo Rádio Wave, 49 min.).
Lit.: Čejka, Dominik – Rahimi, Fatima – Štingl, Klára: Byl pro nás vším – Bohem i ďáblem, říká Lucie Strachová o životě v sektě. In web ČRo Radio Wave, 27. červenec 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jednou mluvil o Elfech, jindy o Pandoře. Richard Šiffer byl vůdce kutnohorské sekty, v níž Lucie Strachová prožila osmnáct let života. Po jeho smrti našla cestu ven. V Hergotu mluví o manipulaci, proměnlivé spiritualitě i o tom, proč má dnes pocit, že se vůči víře úplně uzavřela.
Odchod ze sekty popisuje Lucie jako obrovský šok. Teprve později si začala uvědomovat, co všechno se v Kutné Hoře skutečně odehrávalo. „Říkala jsem si: ‚V pohodě, asi není co dál řešit, budu si žít svůj život.‘ Ale rychle se ukázalo, že to tak jednoduché nebude. Člověk musí na sobě pracovat, aby takové zkušenosti zpracoval,“ vypráví Lucie. Pomoc našla nejprve v terapii. (…)
Terry Hayes. Kompletní audiokniha. Překlad Jan Jirák. Zvuk a střih Kate Hamsíková. Mastering Štěpán Škoch. Hudba Štěpán Škoch. Grafiku podle knižní obálky upravila Jana Lhotáková. Produkce Kate Hamsíková. Supervize Kateřina Višinská. Režie Jan Drbohlav.
Čte Martin Stránský.
Natočeno 2025 (studio All Senses Production s. r. o.). Vydala Euromedia Group, a. s. – Témbr, červen 2025 (MP3, celková délka 34 hod. 25 min.). Ukázka k poslechu zde.
Pozn.: Thriller Rok kobylek Terryho Hayese, autora kultovní knihy Já, poutník, je strhujícím příběhem z temného světa špionáže, násilí a globálních hrozeb. Hlavním hrdinou je Kane, elitní agent CIA, který se specializuje na nebezpečné mise v takzvaných „zakázaných zónách“, kde pravidla neplatí a přežijí jen ti nejzkušenější. Kane je vyslán na misi do nehostinných pohraničních oblastí mezi Pákistánem, Íránem a Afghánistánem, aby odtud dostal muže, jehož informace mohou zachránit západ před hrozící katastrofou. Místo toho však narazí na nepřítele, jakého dosud nepotkal – brilantního a nelítostného protivníka, který je ochoten přivést svět na pokraj zkázy. (anotace)
Jiří Vítězslav Šamla, Jiří Hausmann a Raimond Schwarz. Verše. Režie Josef Bezdíček.
Účinkují členové Zemského divadla v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 1933. Premiéra 21. 11. 1933 v rámci pořadu Esperantlingva amuza horeto /Esperantská zábavná hodinka/ (Brno, 22:15 – 23:00 h.).
Karel Mužík. Dramatické intermezzo. Režie Josef Bezdíček.
Osoby: Edison – smrt – lékař – hlas – jiný hlas. Účinkují členové Zemského divadla v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 1933. Premiéra 21. 11. 1933 v rámci pořadu Esperantlingva amuza horeto /Esperantská zábavná hodinka/ (Brno, 22:15 – 23:00 h.).
Jaroslav Hašek. Rozhlasová dramatizace povídky. Režie Josef Bezdíček.
Osoby: Anna Buklová – policejní úředník. Účinkují členové Zemského divadla v Brně.
Nastudovalo Brno v roce 1933. Premiéra 21. 11. 1933 v rámci pořadu Esperantlingva amuza horeto /Esperantská zábavná hodinka/ (Brno, 22:15 – 23:00 h.).
Přemysl Hnilička
Zemřel herec, dabér a bavič Jiří Krampol (11. 7. 1938 – 26. 7. 2025). Byť to z nekrologů tak nevypadá, zanechal za sebou i rozhlasovou stopu.
První role přišly už v šedesátých letech, kdy byl kulturní veřejností vnímán jako velký herecký talent. Účinkoval v dramatizaci deníku Niny Kostěrinové (1964), ve hře Jana Rysky Blueberry Hill (1966), ve hře Toma Stopparda Albertův most (1968) ztvárnil hlavní roli Alberta, pilota hrál ve východoněmecké rozhlasové hře Armina Müllera Člověk, který selhal (1967).
Nejvýraznější Krampolův výkon této dekády je však nedochován: v dramatizaci románu Allana Sillitoea Osamělost přespolního běžce (1966) hrál v režii Josefa Henkeho postavu Colina Smithe, mladíka, který se ocitá v nápravném zařízení poté, co s kamarádem spáchají krádež. Ředitel i vychovatelé se k němu chovají se vší shovívavostí, ba poté, co si všimnou jeho fyzické zdatnosti, umožní mu účastnit se běžeckých tréninků a soutěže v běhu, v níž by reprezentoval nápravný ústav proti elitnímu gymnáziu. Colin tuto možnost využije, jeho myšlenky nás však ubezpečují o tom, že „jim to nežere“. Běhání je pro něj pouze relaxace, možnost odtrhnout se od kasárenského života v ústavu, přemýšlet. Právě v retrospektivách se dozvídáme o jeho životě a myšlení. Colin je typický outsider, antihrdina, který však má v rámci svého světa jasnou filozofii; chápe, že pokud vyhraje běžecký závod, bude si moci půlroční pobyt „vodkroutit jako v bavlnce“. Jenže Colin má jinou představu poctivosti: „Mě teda na tenhle švindl nenachytaj, na tohle štvaní, aby člověk vyhrál, na tohle klusání kvůli kousku modrý mašle, ponivač takhle se člověk nikam nedostane i když voni si můžou vymknout ruku, jak přísahaj, že jo. Člověk se má na všechny vybodnout a jít si svou cestou, ne štvát se po voznačkovaný štrece….“ Ačkoliv má nad ostatními běžci naprostou převahu, těsně před cílem závod „vypustí“ a okatě nechá předběhnout a vyhrát konkurenčního běžce. Hrdě pak nese následky ředitelovy zloby a umývá „rajóny“ či hnojí záhony zbytky z kuchyně…
(more…)Powered by WordPress