Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

15. 6. 2022

Bič (1972)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 11:22

Henryk Bardijewski. Rozhlasová hra. Překlad Ján Miškovič. Scénická hudba František Gomolčák. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jozef Hauliš. Technici Jozef Hauliš, Marica Pasnišinová. Produkce Lívia Dragúnová. Režie Rada Šubová.

Osoby a obsazení: Glaza (Ján Ondrejka), Mirkiewicz (Ĺuboš Záhon), sedlák (Ján Bzdúch), selka (Hana Grissová), raněný (Ján Dudra – Kado), voják (Ladislav Fajčík), hlas 1 (Ján Lacko), hlas 2 (Peter Gažo), hlas 3 (Vlado Durdík), hlas 4 (Albert Pagáč), hlas 5 (Edo Vítek).

Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1972. Premiéra 24. 10. 1972 (Devín, 19:30 h.; 40 min).

Lit.: Jančošek, Karol: Bič. In Rozhlas 43/1972, str. 7 (článek). – Cit.:  Dej tejto hry sa odohráva na sklonku II. svetovej vojny. Za frontom, avšak nie príliš ďaleko za ním, hrkoce voz, na ktorom sa vezie ranený ženista. Smer: poľný lazaret. Kde však ten lazaret je, to nevie ani furman, ani sprievodca a bojový druh raneného. Spoľahnúť sa teda možno iba na kone, ktoré iste spoľahlivo vycítia ono utajené miesto, pretože – podľa ich gazdu – sú vraj tiež radšej, keď majú lekára „poruke“.

Cesta pomaly ubieha a z rozhovorov, ktorými si cestujúci krátia čas, dozvieme sa všeličo naozaj zaujímavé. Najmä o ženistoch. Napríklad aj to, ako svedomito sa pripravujú na svoje nebezpečné povolani, (ako by ho mali vykonávať celý život…), pričom nejeden z nich (aj náš hrdina) sa nevyhne zvyčajnému „krstu“ – vyhrabávaniu tehly miesto míny. Alebo o tom, ako môže bezbranný zajatý ženista preľstiť a sám zajať ozbrojeného nepriateľa. Osobitne zaujímavým je aspoň chvíľkové pobudnutie v nebi pre ženistov (jeho vízia), ktoré si celkom špecificky a neobyčajne vybudovali a uspôsobili sami ženisti pre prípad, že im ich obvyklý dialóg s niektorou bombou či mínou tak celkom „nevyjde“. Pravda, nemusí to byť vždy bomba alebo mína – niekedy stačí aj celkom obyčajný dedinský rebrík, ale o tom potom. Potom, lebo v tejto chvíli sa furmanovi stratil bič a kone to hneď vycítili. Bez biča ďalej nepôjdu. Už sú tak navyknuté, že môže byť hocijaká streľba, im je to všetko jedno – reagujú iba na strieľanie bičom. Neostáva teda iné, ako vrátiť sa a hľadať ten bič. Dúfajme, že sa im ho napokon podarí nájsť, ba aj dôjsť do tej nemocnice – a poslucháčom pobaviť sa…

Přepište dějiny – Zlín přepsaný na Gottwaldov (2022)

Filed under: Podcast — Premek @ 9:58

Připravili Michal Stehlík a Martin Groman.

Natočeno 2022. Webová premiéra 14. 6. 2022 (Přepište dějiny, 31 min.).

Lit.: Stehlík, Michal – Groman, Martin: Zlín přepsaný na Gottwaldov. In web Přepište dějiny, 14. 6. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na konci května natáčel podcast Přepište dějiny svou zlínskou epizodu přímo v Komenského parku ve Zlíně v rámci Zlín film festivalu 2022. Byl Tomáš Baťa kapitalista nebo vybudoval sociální projekt? Mohl Jan Antonín jednat jinak? Jak místní brali poúnorové přejmenování města na Gottwaldov a jak se jim líbil film Botostroj? V bonusu na Gazetistu podporovatele čeká ještě diskuse, kterou s oběma autory podcastu a festivalovým publikem vedl Vladimír Kroc. Samozřejmě ani tentokrát nechybí článek na baťovské téma také ve středečním DeníkuN. A v pátek se ještě můžete těšit na další zlínský bonus – tentokrát z vily Miroslava Zikmunda.  (…)

Použité zvuky: Botostroj (1954, režie: K. M. Walló), Archiv ČT24 – Devítkové ledny (ČT, 2019), Retro (ČT, 22. 2. 2009), Zlínský klenot (ČT, 2018, režie: Jakub Motejzík), Nebojme se budoucnosti (YouTube, 24. 9. 2007), Hledání ztraceného času – J. A. Baťa (ČT, 2005), GEN – Tomáš Baťa junior (ČT 1993, režie: Matěj Mináč), 168 hodin (ČT, 7. 9. 2008), Hledání ztraceného času – Z Baťova Zlína I (ČT, 2008).

Lit.: Stehlík, Michal – Groman, Martin: Ze Zlína do Gottwaldova a zase zpátky. Od Baťova sociálního experimentu přes komunismus k současnému kapitalismu. In web Deník N, 15. 6. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: Při základním povědomí o tom, kdo byl Tomáš Baťa a co představoval za první republiky „jeho“ Zlín, by se mohlo zdát, že jde především o příběh úspěšného kapitalisty. Jenže to je spíše náš porevoluční výklad, odvozený navíc v lecčems od komunistické propagandy. Ve skutečném Baťovi bylo mnohé z původního socialismu a o jeho Zlíně bychom klidně mohli mluvit jako o sociálním experimentu.

Když 14. prosince 1989 přistál na pražském letišti bělovlasý Tomáš Baťa mladší, byl to jeden ze symbolů konce komunismu a příchodu nové epochy se vším všudy. Vítaly ho davy lidí za velkého zájmu médií a veřejný prostor se naplnil na jedné straně sentimentem po „baťovské první republice“, na druhé rétorikou podnikatelství a kapitalistického úspěchu. Není náhoda, že se s Baťou přivítal a vyfotil čerstvý ministr financí Václav Klaus i sotva vystoupivší člen KSČ a novopečený ministr obchodu a průmyslu Vladimír Dlouhý, k rodinnému hrobu ve Zlíně Baťu doprovázel donedávna šéf Prognostického ústavu Valtr Komárek.

Fenomén Baťa se navrátil do československého (českého) veřejného prostoru, ale dostával již dobové nálepky počátku 90. let, které často nesouvisely s realitou baťovského přístupu zejména do smrti Tomáše Bati v roce 1932. Nevrátil se kapitán průmyslu, který se chopí podnikání v bývalé vlasti, ale mnohem více příběh o hrdinovi, který se nevzdal a uspěl ve světě. (…)

Host Apetýtu – Karel Hanzl (2022)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:56

Jak silná je ve Vídni česká menšina a jak silná je její touha udržet si svou svébytnost? Připravila Lucie Hostačná.

Hovoří Karel Hanzl, předseda vídeňského spolku Komenský.

Připravilo Brno v roce 2022. Premiéra 14. 6. 2022 (ČRo Brno, 27 min.) v rámci pořadu Apetýt.

Lit.: Hostačná, Lucie: Dvojjazyčnost je základ. Karel Hanzl stojí za renesancí výuky češtiny ve Vídni. In web ČRo Brno, 14. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Karel Hanzl pochází z třetí generace českých Vídeňáků a už mnoho let je předsedou Školského spolku Komenský, který ve Vídni provozuje českou školu. Vnímá své české kořeny jako bohatství?

V březnu dostal Státní vyznamenání od prezidenta České republiky. „Je to pro mě velká čest a myslím, že si tohle vyznamenání zaslouží celý školský spolek Komenský,“ říká energický muž, který se po revoluci zasloužil o znovuvzkříšení české školy ve Vídni.

„Učíme v duchu J. A. Komenského – tedy škola hrou. Máme učitele, kteří se snaží děti nadchnout. Je tu stoupající počet dětí, kde se v rodinách přestalo mluvit česky. Protože tímto jazykem ale v rodině mluvila babička nebo prababička, tak někteří rodiče, kteří už česky nemluví, chtějí na tento řetězec navázat a dají své dítě do dvojjazyčné školy,“ říká Hanzl, který sám prošel česko-rakouskou školou. (…)

Vinohradská 12 – Streamovací války o gauče (2022)

Filed under: Podcast,Radiodokument — Premek @ 9:48

Připravil Matěj Skalický. Editace Janetta Němcová. Sound design Damiana Jansová. Rešerše Miroslav Tomek. Hudba Martin Hůla.

Hovoří profesor Martin Štoll, teoretik médií a filmu z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Natočeno 2022. Premiéra 15. 6. 2022 (ČRo Plus, 8:34 h.; 22 min.).

Lit.: Skalický, Matěj: „Když už nevíte, co si vybrat.“ Zahlcení streamovacími službami určitě přijde, myslí si teoretik médií. In web ČRo Plus, 15. červen 2022 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Český divák a streamovací služby. Třeba Netflix, HBO, Amazon. A teď nově i Disney. Blíží se konec televize, jak ji známe? A co kina? Vyměníme je za gauč? (…)

Lit.: Kokeš, Radomír D.: Martina Štolla respektuji, ale s řadou závěrů nesouhlasím. In Facebook, 15. 6. 2022 (status). – Cit.: Martina Štolla respektuji, ale s řadou závěrů nesouhlasím: setření hranic mezi kinematografií a televizí, zánik kinematografie a kin nad rámec „eventů“, zánik tradiční televize. Nebo lépe řečeno, nevidím důvod je sdílet. Dneska je to samá Pýthie, stejně jako to byla samá Pýthie před dvěma lety.

Pořád si stojím za tím, že stream je především ekvivalentem rozmanitosti kabelovek a boomu videopůjčoven, zkrácenému období mezi uvedením v kinech a uvedením na streamu navzdory. U nás máme dojem, že pandemie už skončila, ale to je iluze, protože jinde v zahraničí žijí lidé pořád v omezeních a byť jen lehce starší generace do kin nechodí v obavách o sebe či své blízké, takže stále nevíme, nakolik se lidé v příštích (třeba dvou) letech do kin vrátí.
Vezměme si TOP GUN: MAVERICK. To je docela dobrý příznak možného prolomení těchto obav a kecy o nostalgii mě iritují. Ten film je zajímavý i pro lidi, co jedničku nesnáší, tvrzení o estetice osmdesátých let jsou mimo. Je to prostě dobře napsaný a skvěle zrežírovaný film, který si lidé doporučují jako dobrý film, podobně jako si před lety doporučovali i navštěvovali v kinech při mikroskopické distribuci ROMU, i když byla normálně online. Nostalgie je jen tupá novinářská zkratka, která nahrazuje pokus o porozumění (a znalost dějin kinematografie).
Je to proto, že jde o událost? „Film jako událost“ je jistě oblíbený mýtus současné apokalyptické žurnalistiky: v době streamu lidi dostane do kin jen událost či event. Zaprvé jde jen o ozvěnu podobně apokalyptických debat o blockbusterech a franšízách z 80. let. Zadruhé je tento argument logicky vadný: Spousta filmů, co se má stát událostmi, se sice událostmi nestane, ale když se nějaký film stane událostí, ačkoli se vlastně nepočítalo s tím, že by se mimořádnou událostí stát mohl, najednou jde další o důkaz, že dneska v kinech uspějí právě jen ony události.
A podobná zkratka jako nostalgie je rovněž „gaučovost“ i „bačkorovost“, která se možná podobně přeceňuje. Nejde totiž jenom o ony události či eventy a zážitky, ale kina jsou už dlouhodobě způsob trávení volného času mimo domov. Kamarádské výlety do kina (starší děti a dospívající), rande (mladí dospělí), víkendová návštěva kina s dětmi (mladé rodiny). Ano, možná si lidé zvykli trávit víc času doma, ale nevidím důvod to zobecňovat nad rámec dočasného post/pandemického trendu, natož ve vztahu ke kinematografii, protože se týká i divadla, koncertů vážné hudby apod.
Chtělo by to pořádné sociologické výzkumy, ne pletení si pojmů s dojmy, kdy jsme překvapení, že odložené vysílání nedělá tak velká čísla. Jasně, že nedělá, protože implicitní přesvědčení naší bubliny, že lidé si přece chtějí tvořit televizní program sami a určovat si čas sledování, může být prostě jen iluze naší bubliny. Lidé běžně chodí do kina, aniž by věděli, na co jdou. Lidé si běžně zapnou televizi a koukají, aniž by si vybírali z nekonečné nabídky VOD. Nevidím důvod myslet si, že se na tom cokoli změní a kontinuální televize zanikne.

Hosté Apetýtu – Petr Fiala a Pavel Gejdoš (2022)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:36

Máme v naší republice nějakou vojenskou loď? Podle čeho dostávají plavidla svá jména? A stala se v historii naší osobní lodní dopravy nějaká nehoda s tragickými následky?  Připravila Jarka Eliášová.

Připravilo Brno v roce 2022. Premiéra 9. 6. 2022 (ČRo Brno, 29 min.) v rámci pořadu Apetýt.

Lit.: Eliášová, Jaroslava: První parník jezdil v Brně už koncem 19. století, odhalují autoři publikace o osobní lodní dopravě. In web ČRo Brno, 9. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Autoři knihy Osobní lodě v Čechách a na Moravě 1841-2001 Pavel Gejdoš a Petr Fiala zmapovali historii osobní lodní dopravy u nás. Sehnat dostatek informací a podkladů nebylo vůbec snadné. Práce na knize byla zahájena před více než 30 lety! Tehdy ještě bez internetu.

Po Brněnské přehradě se v 50. letech minulého století plavila loď upravená jako pojízdná prodejna smíšeného zboží. Připlula s houkáním k přeplněné pláži, spustila můstek a lidé mohli nakupovat potraviny, nápoje, nebo třeba opalovací krémy. To je jedna ze vzpomínek na lodní provoz, který funguje na Brněnské přehradě od roku 1946. (…)

Kdo pomůže Evropě s plynem? Egypt. A naopak (2022)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:11

Jan Fingerland. Komentář.

Natočeno 2022. Premiéra 14. 6. 2022 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Fingerland, Jan: Jan Fingerland: Kdo pomůže Evropě s plynem? Egypt. A naopak. In web ČRo Plus,  14. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Evropané horečně hledají způsob, jak se dostat ze závislosti na ruském plynu, a vracejí se k dříve zavrhovaným řešením. Evropská komise v těchto dnech sama iniciovala trojstrannou dohodu s Egyptem a Izraelem o dovozu tamního plynu. Plán na import z východního Středomoří měl vášnivé zastánce jen v Řecku a na Kypru, nepřátele v Turecku a vlažné příznivce v Izraeli.

Izrael chtěl omezeně vyvážet jen do okolních států, protože plynovod do Evropy by byl drahý. Egypt dosáhl samozásobitelství plynem teprve v roce 2018 a chystal se na pomalou expanzi svých obchodů se zkapalněným plynem. (…)

Mezi konspirátory a proruskými živly aneb Zpráva o extremismu v Německu (2022)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:00

Robert Schuster. Komentář.

Natočeno 2022. Premiéra 14. 6. 2022 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Schuster, Robert: Robert Schuster: Mezi konspirátory a proruskými živly aneb Zpráva o extremismu v Německu. In web ČRo Plus, 14. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Německý Spolkový úřad na ochranu ústavy, neboli civilní kontrarozvědka, zveřejňuje každoročně zprávu mapující vývoj extremismu v zemi. Za předchozí rok konstatovala 33500 politicky motivovaných trestných činů, což bylo o něco víc než v předchozích letech. Necelé tři tisícovky z toho byly doprovázeny násilím.

Zpráva také konstatovala zvýšené aktivity zahraničních tajných služeb a rostoucí objem dezinformací. Počet pravicově-extremistických zločinů oproti předchozímu roku sice poklesl, přesto ho sociálnědemokratická ministryně vnitra Nancy Faeserová nadále považuje za hlavní nebezpečí pro německou demokracii. Přitom statistiky naopak spíš naznačují, že přibylo útoků s levicově-extremistickou motivací.

Bez ohledu na to se dá konstatovat, že na bilanci extremismu se silně podepsaly minulé dva roky, které byly poznamenány koronavirovými omezeními. Podobně jako jinde v Evropě, postupovala i v Německu vláda spíš metodou pokus-omyl, než aby sledovala nějakou konzistentní linii. Takže míra frustrace u občanů mohla v důsledku toho narůst do nebývalých rozměrů.

Popírači covidu, případně šiřitelé nejrůznějších alternativních pohledů na pandemii, sice nikdy netvořili jednolitý blok. Někteří z nich ale vyzývali nejenom na protestních shromážděních, ale i na sociálních sítích ke svržení stávajícího politického uspořádání v Německu.

Alex a host – Lubomír Brabec (2022)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:57

Kytarový virtuos Lubomír Brabec hostem Alex Mynářové.

Natočeno 2022. Premiéra 14. 6. 2022 (ČRo Region, 27 min.).

Lit.: djo – Mynářová, Alexandra: Kytarový virtuos Lubomír Brabec: Nehet je součástí naší tvorby, bez vteřinového lepidla se neobejdu. In web ČRo Brno, 14. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hudební kritici ho řadí k nejbrilantnějším kytaristům světa. Koncertoval i na Antarktidě a zúčastnil se jachtařské expedice přeplutí Drakeova průlivu. Baví ho vyhledávat adrenalin?

Lubomír Brabec začínal na housle, ale vyměnil je za kytaru, protože na housle se nedaly balit holky. „V té době to byl opravdu ten pravý důvod. Já si ani nemyslel, že bych mohl být muzikant. Tenkrát jsem plaval za plzeňskou Slavii a hrál vodní polo a myslel, že se tím budu živit. Ale pak jsem zjistil, že se holky dají sbalit i na vážnou muziku. A muzika mi dala všechno, dokonce jsem kvůli ní i zlepšil prospěch ve škole, abych se dostal na konzervatoř,“ usmívá se.

Vystupuje po světě, ale potvrzuje, že to je trochu osamocené povolání. „Když jedete na zájezd do ciziny, tak vás všichni hlídají. V hotelech se vám uctivě klaní, je to takové neosobní, jdete na zkoušku a všude jste sám. Výjimečně s někým jdete na večeři. Mně to nevadí být sám, ale jsem radši, když s někým můžu hrát a jezdíme společně. My zase nejsme samotáři, kteří jen denně cvičí několik hodin.“ Proto rád spolupracuje s řadou umělců, jako jsou Jaroslav Svěcený, Pavel Šporcl nebo Gabriela Beňačková. „Je důležitý si sednout lidsky s tím, s kým hrajete. Jezdíte společně a trávíte společný čas. A na lidi jsem měl vždycky obrovskou kliku.“ (…)

Host Večerní show – Bára Poláková (2022)

Filed under: Podcast,Radiodokument — Premek @ 8:50

Rozhovor připravil Vladimír Pavlík.

Hovoří Barbora Poláková.

Natočeno 2022. Premiéra 7. 6. 2022 (Expres FM, 27 min.). K poslechu zde.

Lit.: Pavlík, Vladimír:  Bára Poláková: Na kolik nástrojů hraješ, tolikrát jsi člověkem. In web Expres FM, 7. 6. 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Hostem Večerní show byla herečka a zpěvačka Bára Poláková. Vlado a Radek s ní probrali její herecké začátky, proces tvorby textů i klipů, chystané album i nadcházející koncertní sezónu. (..)

Príbeh o láske a smrti (Příběh o lásce a smrti, 1973)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 8:46

Endre Illés. Rozhlasová hra – fragment z eposu Mahábhárata. Překlad a úprava Mária Tomanová. Scénická hudba František Gomolčák. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jozef Gašpar. Technici Jozef Gašpar, Marica Pasnišinová. Produkce Lívia Dragúnová. Režie Andrej Medvec.

Osoby a obsazení Asvapati, král Madry (František Papp), Sávitri, jeho dcera (Hana Makovická), Djumatséna, král Salvy (Ján Ondrejka), královna, jeho žena (Rada Šubová), Satjaván, jejich syn (Vlado Durdík II.), vypravěčka (Viera Petrusová), 1. poustevník (Anton Gýmerský), 2. poustevník (Zolo László), 3. poustevník (Peter Macko), Jáma, bůh smrti (Milan Drotár), Káma, bůh lásky (Peter Gažo), Nárada, věštec (Ján Švec).

Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1973. Premiéra 25. 12. 1973 (Bratislava, 16:30 h.; 88 min).

Lit.: Jančošek, Karol: Príbeh o láske a smrti. In Rozhlas 52/1973, str. 3 (článek). – Cit.:  Jedna stará – a vari najkrajšia, indická legenda rozpráva o láske nesmrteľnej nebeskej víly a o mladom smrteľnom mužovi. Štyri roky bola víla mládencovou milou. Potom však, jednej noci, vila zmizla „ako prvá ranná zora“ a láskou zmámený mládenec ju hľadal, až temer zošalel.

Konečne po rokoch uzrel svoju nevernú milú vo vlnách jazera. Z brehu sa jej doprosoval, aby sa vrátila. Víla len zamávala: nie! No mladý muž sa nevzdával: do vody sa vrhne, zomrie, nevie žiť bez nej, nech sa vráti! „Nejdem!“ – odvetila víla chladne. „Vedz: so ženami niet priateľstva. Srdce žien – srdce hyen!“ A zmizla. Mladý muž ju odvtedy nikdy, nikdy, neuzrel…

Žiarivým protikladom tejto lásky (citujeme autorku dramatizácie) je láska Sávitrinina, ktorá aj z objatia smrti vyrve svojho milovaného, pretože čo raz v jej srdci vzplanulo, je večné a neuhasiteľné.

Niet pochýb, že sme nemohli nájsť vhodnejší termín, ako je sviatočné vianočné popoludnie na vyrozprávanie tohto krásneho prastarého príbehu o láske kráľovskej dcéry Sávitri k manželovi Asvapatimu, ktorého si po dlhom putovaní a mnohých životných skúsenostiach našla v lese a rozhodla sa vziať si ho aj napriek veštbe o jeho skorej smrti. Lyrika, poézia tohto príbehu, jeho krehká krása a múdrosť istotne zaujmú každého. A najmä láska, taká čistá a taká veľká, že sa pred ňou musí skloniť aj samotný boh smrti Jáma.

Dodajme už len, že uvádzaný Príbeh o láske a smrti je fragmentom z veľkého, známeho a slávneho indického eposu Mahá-Bharata, ktorý novelisticky spracoval maďarský spisovateľ Endre Illés a podľa vlastného prekladu pre rozhlas zdramatizovala Mária Tomanová.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress