Laos a Aljaška – především o těchto dvou vzdálených destinacích si povídal s publicistou a cestovatelem Jiřím Kalátem Stanislav Jurík.
Natočeno 2020. Premiéra 13. březen 2020 (ČRo Plzeň, 16 min.). K poslechu zde.
13. 3. 2020
Xaver a host – Karel Voříšek (2020)
Karel Voříšek hostem Luboše Xavera Veselého.
Natočeno 2020. Premiéra 13. 3. 2020 (ČRo Region, 30 min.).
Lit.: Formánková, Šárka – Veselý, Luboš Xaver: Štěstí se dá naučit, říká moderátor Karel Voříšek. Základem je věřit v jeho existenci. In web ČRo Region, 13. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Televizní moderátor Karel Voříšek je známou tváří už řadu let. Moderuje hlavní zpravodajskou relaci, ale i nejrůznější společenské akce. Také přednáší o síle slova a přesvědčivém vystupování na veřejnosti. A kromě toho píše i knihy zaměřené na osobní rozvoj. K tomu ho dovedl jeho osobní příběh a také návštěva Indie, kde se setkal s ajurvédou a zcela novým pohledem na život. Jak ho tato zkušenost změnila a co si díky ní uvědomil, o tom si povídal s Lubošem Xaverem Veselým.
Nová kniha, kterou Karel Voříšek vydal, se jmenuje Žij teď a vychází právě z indické ajurvédy. „Ta knížka popisuje naši cestu po Indii, moji a mého partnera Vládi. Přičemž ajurvéda je věda o životě, která nás má přimět zamyslet se nad sebou a především nás naučit, jak mít rádi sami sebe,“ vysvětluje Karel Voříšek.
Když byl v Indii poprvé, věděl, že ho tam čeká odpočinek a relaxace. Přesto mu začátek přinesl nečekanou nepříjemnost. „Dá se říct, že jsem se z ajurvédy nejdřív zhroutil. Když jsem tam přijel, tak se ta moje evropsky upachtěná mysl postavila na zadní. Najednou jsem si začal říkat, co já tady budu dělat, vždyť bych toho měl tolik stihnout. Prostě se ukázalo, že my ani neumíme odpočívat,“ popisuje svoji zkušenost moderátor.
Netvrdí, že ho návštěva Indie úplně změnila, ale přiznává, že i zpátky v realitě v člověku něco z tamní filozofie zůstane. Navíc mu od té doby do života přicházejí nové podněty a noví lidé, se kterými se o své zkušenosti baví. „Když o tom člověk čte nebo mluví, tak to neznamená, že se to hned naučí. Ale dá mu to směr přemýšlení. A je jasné, že je to trénink na celý život,“ dodává. (…)
Sedadlo pro těhotné (2020)
Ludmila Nosková. Posluchačská povídka.
Čte Halina Pawlowská.
Natočeno 2020. Premiéra 13. březen 2020 v rámci pořadu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:05 h.; 4 min.).
Tady to znám – Michal Viewegh (2020)
Michal Viewegh hostem Pavla Vítka.
Natočeno 2020. Premiéra 13. 3. 2020 (ČRo Region, 18 min.).
Lit.: Formánková, Šárka – Vítek, Pavel: Byla by hanba, kdybych nebyl vodák, říká spisovatel Michal Viewegh, který svůj život prožil u Sázavy. In web ČRo Region, 13. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Michal Viewegh je neprodávanější český spisovatel. Je autorem řady úspěšných románů, jako jsou Výchova dívek v Čechách, Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Román pro ženy či Román pro muže, podle kterých byly natočeny i filmy. Děj některých z nich se odehrává v Sázavě, kde Michal Viewegh prožil své dětství a mládí a kam se jako dospělý znovu vrátil, aby si tam postavil dům, hned naproti domu svých rodičů.
Michal Viewegh se sice narodil v Praze, ale od čtyř let žil v Sázavě, kam se s rodiči odstěhoval kvůli otcově zaměstnání v místních sklárnách. Poté vystudoval gymnázium v Benešově. A své vzdělání zakončil studiem českého jazyka a pedagogiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Na své dětství v Posázáví vzpomíná velice rád. „Je to kraj vodáků. A byla by hanba, kdybych já nebyl vodák, když jsem v Sázavě prožil tolik let. Můj bratr je dokonce člen vodáckého oddílu. A já jsem s těma klukama taky občas jezdil. Už s otcem jsme jezdili na vodu,“ říká Michal Viewegh.
Řeka Sázava není podle něj nijak nebezpečná. „Navíc pro ty, co se bojí, existuje i vodácká mapa řeky Sázavy, kde jsou označeny jezy stupněm nebezpečnosti. Ty jezy je tak možné vynechat, přenést loď a pak pokračovat. My jsme Sázavu sjížděli s dětmi i se psem,“ dodává spisovatel.
V jeho knihách se místa, kde prožil své dětství a mládí, často objevují. A dostaly se díky tomu i na filmová plátna. „V Báječných letech pod psa bydlí rodiče hlavního hrdiny Kvida na prosklené terase vily. A já jsem s rodičema skutečně bydlel na terase vily Drábovka, která stála přímo nad řekou Sázavou. A mám krásné vzpomínky na to, jak jsme večer chodívali přímo z terasy do řeky se koupat a plavávali jsme až k Zámeckému jezu,“ říká Michal Viewegh. (…)
Šťastná kniha 1/50 (2019)
Barbora Šťastná. „Mám všechno, co potřebuju ke štěstí. Ale když jsem se uviděla ve výloze zelinářství s igelitkou zařízlou do prstů, měla jsem uštvaný výraz, že svůj život nenávidím.“ Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Jana Štvrtecká.
Natočeno 2019. Premiéra 1. dílu 20. 2. 2019 v cyklu Pokračování za chvilku (ČRo 2 Praha, 12:05 h.).
Obsah: 2. díl: Musíš to aspoň ochutnat – 3. díl: Jsme šťastni díky svým dětem nebo jim navzdory – 4. díl: V jakém věku jsme nejšťastnější I. – 5. díl: V jakém věku jsme nejšťastnější II. – 6. díl: V jakém věku jsme nejšťastnější III. – 7. díl: V jakém věku jsme nejšťastnější IV. – 8. díl: V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala I. – 9. díl: V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala II. – 10. díl: V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala III. – 11. díl: V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala IV. – 12. díl: Ráda bych konečně zjistila, co přesně jsou ty ženské zbraně II. – 13. díl: Ráda bych konečně zjistila, co přesně jsou ty ženské zbraně III. – 14. díl: V jakém věku jsme nejšťastnější V. – 15. díl: V životě mě trápila spousta věcí, z nichž většina se nikdy nestala V. – 16. díl: Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí I. – 17. díl: Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí II. – 18. díl: Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí III. – 19. díl: Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí IV. – 20. díl: Většina lidí si o sobě myslí, že nejsou jako většina lidí V. – 21. díl: Trapné radosti, za které se trochu stydím – 22. díl: To, o čem si myslím, že mi dělá radost – 23. díl: Proč mám tolik šatů, které si myslí, že pro ně nejsem I. – 24. díl: Nejjistějsí způsob jak něco nestihnout I. – 25. díl: Spánek je tím, čím dřív býval sex I. – 26. díl: Proč mám tolik šatů, které si myslí, že pro ně nejsem II. – 27. díl: Nejjistějsí způsob jak něco nestihnout II. – 28. díl: Spánek je tím, čím dřív býval sex II. – 29. díl: Proč mám tolik šatů, které si myslí, že pro ně nejsem III. – 30. díl: Nejjistějsí způsob jak něco nestihnout III. – 31. díl: Spánek je tím, čím dřív býval sex III. – 32. díl: Musíš to aspoň ochutnat – 33. díl: Nejjistější způsob jak něco nestihnout – 34. díl: Jsme šťastni díky svým dětem nebo jim navzdory – 35. díl: Pokud si za peníze nekoupíte štěstí, tak je asi neutrácíte – 36. díl: Nejjistější způsob jak něco nestihnout – 37. díl: Spánek je tím čím dřív býval sex II. – 38. díl: Můj muž na mě promluví i dvakrát za večer, když mám štěstí – 39. díl: Můj muž na mě promluví i dvakrát za večer, když mám štěstí – 40. díl: Musíš to aspoň ochutnat II. – 41. díl: Musíš to aspoň ochutnat IV. -42. díl: Dnešek není horší než zítřek III. – 43. díl: Dnešek není horší než zítřek IV. – 44. díl: Spánek je tím čím dřív býval sex IV. (3:56) – 45. díl: Spánek je tím čím dřív býval sex V. (4:13) – 46. díl: Pokud si za peníze nekoupíte štěstí tak je asi neutrácíte I. (3:58).
Koncert z vánočního koše (1962)
Připravila Vlasta Váňová. Režie Helena Philippová. Použitá hudba Richard Kubernát (Jedna vlna druhou houpá, Kolíbačka z Koledy, Písnička z pořadu Stromek od Usobrna) a Luděk Hulan (Ukolébavka z pořadu Jak se mravenec slavným nestal). Texty písní Václav Čtvrtek (Jedna vlna druhou houpá, Kolíbačka z Koledy), Jaroslav Seifert Ukolébavka z pořadu Jak se mravenec slavným nestal) a Olga Hejná (Písnička z pořadu Stromek od Usobrna).
Vypráví Vladimír Hrubý. Zpívají Ladislav Pešek a Vlastimil Brodský.
Natočeno 1962. Premiéra 1. 1. 1963 (Praha – RPD,18:50 – 18:57 h.) v cyklu Dobrou noc, děti.
Člověk těchto dní – Profesor (1962)
Mojmír Klánský. Příběh člověka, který věřil sobě a lidem. Dramaturg Jelínek. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Jaromír Spal, Bedřich Bobek, Vladimír Salač, Jiří Pick a Štěpánka Holečková.
Natočeno 1962. Premiéra 1. 1. 1963 (Praha – RPD, 18:00 – 18:30 h.).
Rok XXV. A. D. (1962, 2021)
František Gel. Tvář naší planety po všeobecném a úplném odzbrojení. Hudební spolupráce Karel Sodomka. Dramaturgie Dita Skálová. Režie Jiří Horčička.
Účinkují Jiřina Jirásková, Lída Kunešová, Rudolf Pellar, Zlatomír Vacek, Bohumil Švarc, Jiří Adamíra, Eduard Cupák a Alena Vránová.
Natočeno 1962. Premiéra 1. 1. 1963 (Praha – RPD, 16:00 – 17:00 h.; 64 min.) v cyklu Sváteční hodinka. Obnovená premiéra 12. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka, únor 2021 (MP3, CR.ES.2021.50).
Lit.: Venclová, Renata: František Gel: Rok XXV A. D. In web ČRo 3 Vltava, 12. 7. 2020 (článek) – Cit.: Tvář naší planety po všeobecném a úplném odzbrojení. Reportáž z všelidské globální oslavy prvního dne roku XXV A.D. vysílaná ze zvukového záznamu budoucnosti.
Představy vzdálené budoucnosti lidstva a vědeckotechnického pokroku zřejmě odedávna přitahovaly nejen vědce, ale také spisovatele. Rád se jimi nejspíš zabýval i český novinář, překladatel, autor literatury faktu František Gel. V roce 1962 napsal rozhlasovou hru, které dal podobu fiktivní reportáže z budoucnosti, zachycující celoplanetární oslavy prvního dne nového roku. Lidstvo si připomíná počátek nového šťastného věku a civilizačního rozkvětu, který nastal po všeobecném a úplném odzbrojení.
O tom, kdo především se o mírovou budoucnost planety zasloužil, neměl autor pochyb. Byli to sovětští státníci v čele s Nikitou Sergejevičem Chruščovem, kteří v roce 1959 prosadili na půdě OSN přijetí plánu na celoplanetární odzbrojení v horizontu 4 let. Všechny zbraně byly zničeny, všechny armády rozpuštěny. Skončila tak neklidná doba bipolárního napětí mezi zpátečnickým kapitalismem a pokrokovým socialismem.
Budoucnost, kterou autor ve své hře z roku 1962 líčí, by dnes už byla minulostí, od které nás dělí tři desetiletí. Zdá se, že František Gel nebyl dobrým futurologem, především jeho vize politického vývoje působí svou tendenčností a urputnou snahou dovést levicové a revoluční myšlenky k zaslouženému historickému triumfu až směšně. Autorem vyhlášená vojenská i mravní převaha socialistického tábora se ukázala stejně reálná, jako jeho trojtranskontinentální rychlík Tristrans spojující Evropu, Asii a Severní Ameriku.
Jestli si Gelova rozhlasová hra něčím zaslouží obnovenou premiéru, pak je to realizace režiséra Jiřího Horčičky. Suverénně naplňuje formát pseudoreportáže z budoucnosti a využívá k tomu schopností takových herců, jako byli např. Jiří Adamíra, Rudolf Pellar, Jiřina Jirásková, Bohumil Švarc.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Pozor, putujeme zpátky do budoucnosti! In Týdeník Rozhlas, srpen 2020 (recenze). – Cit.: Dovolím si na začátek osobní poznámku: jestli mi nové vysílací schéma Vltavy něčím udělalo radost, byl to vznik programové řady Hra pro pamětníky. Po letech ujišťování ze strany zkušených dramaturgů, že již není možno objevit v archívu rozhlasu nějaký skutečný poklad, zapátrala v něm dramaturgyně Renata Venclová a usvědčila je z omylu. Od vzniku řady tu už zaznělo několik obnovených premiér velmi zdařilých her (William Faulkner: Danny je hodnej chlapec; Jaromír Ptáček: Co se stalo, nemůže se odestát; H. K. Branner: Dobrá pověst; Jiří Karásek: Muž, který mluvil zásadně pravdu). Doslova co titul, to radost. Jednou ta řada skvělých úspěchů musela skončit.
V červenci měla premiéru hra-pásmo Františka Gela XXV. A. D. Autor je rozhlasové veřejnosti znám jako vynikající tvůrce dokumentárních pásem (Elektrické oči lidstva o nositeli Nobelovy ceny akademiku Jaroslavu Heyrovském, 1959; Chlapec, kterému se splnil sen o objeviteli Tróje Heinrichu Schliemannovi, 1958 nebo dva pořady o slavných písních: Marseillaisa, 1949 a Internacionála, 1950). Snad právě jeho věhlasné jméno (a také bravura režiséra Jiřího Horčičky, jak píše Renata Venclová v anotačním článku) rehabilitovalo tento pořad do vysílání.
Onen pětadvacátý rok je počítán od roku nula, roku úplného odzbrojení. Hra, která předstírá přímý rozhlasový mezigalaktický přenos celoplanetární oslavy prvního dne nového roku, se tedy odehrává v daleké budoucnosti, v níž vládne mír a vědeckotechnický pokrok. Ten na celé planetě zemi vznikl zásluhou sovětských státníků, především díky nejvyššímu vládci komunistické říše Chruščovovi. Po zničení veškerých zbraní a rozpuštění armád už se finance a lidská píle věnují jen smysluplným věcem, jakou je například trojtranskontinentální rychlík Tristrans spojující Evropu, Asii a Severní Ameriku. Oslavné pásmo je přímo nabito hereckými jmény: reportéry a redaktory ztvárňují Jiří Adamíra, Jiřina Jirásková, Rudolf Pellar, Eduard Cupák a Alena Vránová.
Pro režiséra Jiřího Horčičku to nebyl první stylizovaný dokument s propagandistickým nábojem: už v roce 1960 připravil Neobyčejný příběh obyčejných dnů, pseudo-dokument, v němž demagogicky a lživě líčí “vítězství pracujícího lidu” v roce 1948 a dobu následující.
Autor této recenze je ten poslední, kdo by vytýkal dramaturgii zařazení tohoto Gelova pásma. Je dobré si připomínat i odvrácenou stranu rozhlasové historie, že lidé, kteří nás dodnes baví svými hereckými i režijními schopnostmi, měli občas i jiné úkoly. Doporučil bych však podobné pořady doplnit odbornou diskusí o všech aspektech těchto propagandistických pořadů. Nejde o strach, že by bezzubé pásmo z roku 1962 snad někoho ovlivnilo; jde o informovanost posluchače.
Čínský ambasador do patřičných mezí (2020)
Ondřej Konrád. Komentář.
Natočeno 2020. Premiéra 12. 3. 2020 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Konrád, Ondřej: Ondřej Konrád: Čínský ambasador do patřičných mezí. In web ČRo Plus, 12. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Tuto středu se ještě ústavní čtyřka, rozšířená navíc o ministry zahraničí a obrany, sejít mohla. Příští týden už možná bude takový počet osob pohromadě zapovězený.
Ale ne, samozřejmě, na podobná vrcholná jednání se zákaz nevztahuje. Zkrátka a dobře – prezident, premiér, šéfové obou parlamentních komor plus zmínění ministři projednali citlivou otázku dopisu čínského velvyslance ohledně plánované cesty bývalého předsedy Senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. (more…)
Xaver a host – Jan Měšťák (2020)
Jan Měšťák hostem Luboše Xavera Veselého.
Natočeno 2020. Premiéra 12. 3. 2020 (ČRo Region, 32 min.).
Lit.: Myslivečková, Jana – Chládková, Jana – Veselý, Luboš Xaver: Jan Měšťák: Vnější krása se dá udělat, vnitřní ne. In web ČRo Region, 12. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Docent Jan Měšťák je jedním z našich nejlepších plastických chirurgů. Chirurgii se věnuje už čtyřicet osm let, ale někdy léčí jenom slovy: „Pokud ke mně přijde žena, o které jsem přesvědčen, že plastický zákrok podle mého názoru nepotřebuje, tak u mě nemá šanci.“
Doktor Jan Měšťák byl trochu problematické dítě, a tak se nejprve vyučil jemným mechanikem. Potom vystudoval dvouleté gymnázium a nastoupil dva roky na vojnu. Po vojně se rozhodoval mezi studiem tělovýchovného institutu, nebo medicíny: „Vyhrála medicína. Nepatřil jsem sice mezi nejlepší studenty, ale podařilo se mi ji dokončit. Chtěl jsem dokázat mamince, že jsem se změnil.“
Nejprve se tak změnil sám Jan Měšťák a potom začal měnit jiné. Má za sebou tisíce operací, kterými proměnil život k lepšímu tisícům lidí. Xavera zajímalo, které operace dělá rád a které naopak nesnáší: „Tím, že dělám chirurgii už čtyřicet osm let, znám všechny druhy operací. V plastické chirurgii působím čtyřicet pět let a už mě trochu nebaví operace prsou. Mým koníčkem v posledních letech jsou nosy. Patří mezi nejtěžší operace v plastické chirurgii. Když jdete do nosu, nikdy nevíte, co tam najdete. Někdy mně jeden trvá dvacet minut, jiný přes hodinu, na kontě už jich mám přes čtyři tisíce.“
Často však jeden z našich nejlepších plastických chirurgů léčí jenom slovy: „Stává se, že za mnou do ordinace přijdou ženy, kterým řeknu, co je na nich hezké a operaci potom ani neuskutečníme. Vlídného slova ženám se totiž většinou dostává od mužů. Když jim já řeknu, co je na nich hezkého, odcházejí s úsměvem a ze 40 až 60 procent na plastiku vůbec nedojde. Na každém člověku najdu něco pěkného, když si to dotyčný člověk zaslouží.“ (…)