Dokument Chartúmský ofsajd reflektuje diskriminaci fotbalistek v Súdánu, které kvůli rozhodnutí islámské militantní vlády nesmějí hrát fotbal. Navzdory hrozbě ran bičem, finančnímu strádání a nulové podpoře ze strany místní fotbalové federace ale pokračují ve své nenásilné občanské neposlušnosti. Sama režisérka byla v průběhu natáčení dokonce dvakrát zatčena. Co se můžeme dozvědět z dokumentu o ženském fotbalovém disentu v Súdánu? Proč čelí fotbalistky v islámských zemích represím? Jaká tragédie prolomila čtyřicetiletý zákaz panující v Íránu? Nejen o ženském fotbalu a islámu mluví novinářka Fatima Rahimi.
Natočeno 2020. Premiéra 13. 3. 2020 (ČRo Rádio Wave, 22 min.).
Lit.: Ondráček, Vojtěch: Ženský fotbal chycený do ofsajdové pasti islámské diktatury. In web ČRo Radio Wave, 13. březen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Dokumentární snímek Chartúmský ofsajd, který byl k vidění na festivalu Jeden svět, reflektuje diskriminaci fotbalistek v Súdánu. O tom, jakým způsobem do jejich hraní i života zasáhla islámská diktatura, co zásadního se změnilo po politickém převratu a proč je spojení ženy a fotbal v islámských zemích terčem represí, mluví novinářka a znalkyně fotbalu nejen v islámských krajinách Fatima Rahimi.
„Původně měla natočit pětiminutovou reportáž o ženském fotbale pro egyptskou televizi. Nakonec u toho zůstala čtyři roky, natočila celovečerní dokument, který trvá sedmdesát pět minut,“ popisuje Fatima Rahimi vznik filmu Chartúmský ofsajd súdánsko-egyptské režisérky Marwy Zein. Film sleduje situaci súdánských fotbalistek, které kvůli rozhodnutí islámské militantní vlády z roku 2012 nesmějí hrát fotbal. Navzdory hrozbě čtyřiceti ran bičem, finančnímu strádání a nulové podpoře ze strany místní fotbalové federace ale pokračují ve své nenásilné občanské neposlušnosti. Sama režisérka byla v průběhu natáčení dokonce dvakrát zatčena.
Paradoxně pouhé dva měsíce po premiéře filmu loni v únoru na Berlinale padla islamistická diktatura Umara al-Bašíra, což přineslo konec zákazu ženského fotbalu v zemi. „V srpnu začala ženská fotbalová liga, první zápas hrály už v září,“ připomíná Rahimi aktuální situaci v zemi, kde v současnosti hraje jedenadvacet ženských fotbalových týmů. Národní reprezentace ale stále čeká na oficiální uznání ze strany světové fotbalové federace FIFA, aby se mohla účastnit mezinárodních zápasů.
„Když se podíváme do jiných zemí, kde vládne nějaká řekněme islamistická vláda, jako třeba Saúdská Arábie, ještě do roku 2018 se ženy ani nemohly jít podívat na fotbal. A v Íránu nemohly jít ještě do loňska,“ upozorňuje Rahimi na globální rozsah represí proti fotbalistkám a fotbalovým divačkám. Právě v Íránu skončil zákaz platný od islámské revoluce v roce 1979 v důsledku tragického příběhu takzvané modré dívky, který vyústil v upálení se fotbalové fanynky před soudní síní. Represe proti ženám se zájmem o fotbal se ale týkají i hraní v hidžábu, sexuálního zneužívání či nadvlády maskulinního prostředí.
Jaký je život fotbalistek a fotbalových fanynek v zemích, ve kterých vládne islámské právo? Jak vypadají ilegální zápasy súdánských fotbalistek? Komu vadily fotbalistky v hidžábu? A jak první ženský národní tým v Afghánistánu poznamenalo sexuální zneužívání ze strany šéfa tamního fotbalu?