Cyklus krátkých dokumentů k 80. výročí úmrtí prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Připravil Jaroslav Skalický.
Hovoří Miroslav Turek, kronikář Miloš Hynek, ředitelka Masarykova muzea Irena Chovančíková, historička Zlatica Zudová-Lešková, Markéta Sedláčková (UK Praha), Radek Kříž a další.
Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 11. 9. 2017 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:53 h.; 4 min.) v cyklu Ranní Radiožurnál a také v Magazínu Leonardo (ČRo Plus, 14:35 h.). K poslechu zde.
Obsah: 1. TGM v rozhlasovém archívu – 2. Drama zakázané Masarykovy sochy – 3. Masarykův čechoslovakismus – 4. Vzpomínky na TGM – 5. TGM jako vědec –
Lit.: Skalický, Jaroslav: „Problém dneška je především mravní.” Poslechněte si unikátní záznam hlasu T. G. M. In web ČRo 1 Radiožurnál, 11. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Připomínáme si osmdesát let od smrti prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Je paradoxní, že záznam jeho hlasu se do dneška téměř nedochoval, na tento fakt upozorňují historičtí znalci. Výjimkou jsou dobové Filmové týdeníky a archivní nahrávky Československého rozhlasu.
„Zahájil jsem desetileté oslavy republiky s legionáři. Vy děti, jste druzí v řadě oslavovatelů. Abyste zůstaly dlouho zdravé, musíte se o to přičinit. Pečujte o čistotu svého těla, myjte se s chutí, koupejte se a plavte a nechte se ohřívat sluníčkem,” řekl jim tehdy.
„Je to nejstarší záznam hlasu Tomáše Garrigue Masaryka. Tuto nahrávku pořídila firma His Master’s Voice, s nahráváním se projev živě vysílal i na vlnách rozhlasu – 27. října 1928,” potvrzuje znalec rozhlasového archivu Miloslav Turek.
Prezident Masaryk nemohl chybět ani na všesokolském sletu v roce 1932. „Sokol se zejména bude starat o dorůstající pokolení. Silte jeho zdraví tělesné a duševní, veďte je k ušlechtilosti a pravdivosti. Nové pokolení musí být lepší a zdatnější než my starší,” radil tehdy.
„Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška je i nýbrž a především mravní.“
PREZIDENT MASARYK V ROCE 1933
Byl to právě Masaryk, kdo založil tradici prezidentských proslovů na konci roku. K lidem promlouval prostřednictvím tisku, v roce 1933 natočil pro Filmový týdeník poselství mír a naděje. „Nerozčilujme se otázkami hospodářskými a politickými. Problém dneška je i nýbrž a především mravní,” upozorňoval v něm.
„Záznamů s hlasem prezidenta Masaryka je velice málo,” podotýká k tomu Miloslav Turek. „Žádná firma kromě His Masteru jeho projev nenatočila. V roce 1929 Česká akademie věd natáčela hlasy významných osobností tehdejší doby, ale Masaryka zcela překvapivě pominula!”
Jediné nahrávky Masarykova hlasu tak dnes zprostředkovávají jen dobové Filmové týdeníky nebo archivní nahrávky Českého rozhlasu.
Lit.: Skalický, Jaroslav: Drama zakázané Masarykovy sochy. Nacisté ji ukryli ve skladišti, komunisté rozřezali autogenem. In web ČRo 1 Radiožurnál, 12. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937. Jeho zásluhy o vznik samostatného státu od té doby připomínaly desítky soch a bust po celé zemi. Jak se ale v následujících desetiletích střídaly politické režimy, pomníky mizely do skrýší a zase se vracely zpátky. Dramatický je i příběh sochy v Masarykově rodném Hodoníně.
„Maminka ho viděla na vlastní oči, vyprávěla mi, že to byl velmi příjemný člověk,” vzpomíná před sochou Masaryka paní Ludmila, hodonínská rodačka.
Masaryk v nadživotní velikosti, odlitý v bronzu, stojí na více než metr širokém žulovém podstavci. A tváří se státnicky. Poprvé sochu odhalili v roce 1931. „Konala se soutěž, vyhrál ji sochař Alois Bučánek,” říká Hana Sýkorová z Masarykova muzea v Hodoníně. „Socha tu stála až do okupace.”
Tu pak přežila v Praze, ve skladišti spolu s dalšími sochami z celé republiky. „Do Hodonína se socha vrátila v roce 1945, vydržela tu až do počátku 60. let,” říká Sýkorová. „V 50. letech si komunisté nedovolili pomník odstranit – stále totiž žilo hodně lidí, kteří měli na první republiku osobní vzpomínky.”
Falešný Jiráskův pomník
Osud Masarykovy sochy pečlivě sledoval i hodonínský kronikář Miloš Hynek. „Pomník byl odstraněn 22. února 1961. Ovšem horším způsobem než za války – byl dán pokyn rozřezat ho autogenem. Ten, kdo úkol plnil, to sice udělal, ale rozřezal sochu jen na tři díly, aby se ve vhodné chvíli mohla opět dát dohromady,” popisuje.
Na svém místě se Masaryk znovu objevil v roce 1968. V Hodoníně už ale tenkrát byla okupační vojska. „Z Prahy ho přiváželi tajně, formálně měli potvrzení, že jde o Jiráskův pomník,” říká kronikář.
Potřetí pomník odstranili normalizátoři v roce 1977. „Byla to opravdu podivná záminka. Socha Masaryka byla odstraněna prý proto, že musela uvolnit místo pro rozšiřující se silnici,” říká Hana Sýkorová.
Socha pak ležela na zádech u zdi pod lešením, na konci 80. let ji umístili v průčeli galerie, odkud nebyla vidět z ulice. Na podstavci ji poté znovu odhalil prezident Václav Havel.
Lit.: Skalický, Jaroslav: Masarykův čechoslovakismus se stal politickou zbraní, pragmatický byl vznik i zánik Československa. In web ČRo 1 Radiožurnál, 13. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve čtvrtek uplyne osmdesát let od smrti Tomáše Garrigua Masaryka, který se zasloužil o vybudování samostatného Československa. Dodnes je spojený s myšlenkou takzvaného čechoslovakismu, který v průběhu 20. století sehrál významnou dějinnou úlohu.
„Považuji ho za nedostižného prezidenta. Byl to politik, který integroval lidi,” říká Miloš Hynek, dlouholetý kronikář Masarykova rodného Hodonína. „Splnil velkou úlohu, přestože se v jedné věci mýlil – v otázce jediného československého národa.”
Čechoslovakismus, který vychází z představy o existenci jediného československého národa, se v roce 1918 stal základem pro vytvoření jednotného československého státu.
„Mluvil o Čechoslovácích, ale idea československého národa je mu spíš podsouvána. Podle Masaryka totiž nešlo o národ ve smyslu etnickém, ale ve smyslu státním,” říká ředitelka Muzea TGM v Hodoníně Irena Chovančíková.
„Ideu československé státnosti stavěl na společném soužití, na integraci: na demokratických principech etických a humanitních,” dodává.
„Masaryk mluvil o Čechoslovácích, ale idea československého národa je mu spíš podsouvána. Podle Masaryka totiž šlo o národ ve smyslu státním.“
ŘEDITELKA MUZEA IRENA CHOVANČÍKOVÁ
Čechoslovakismus jako jablko sváru
Masaryk postupoval pragmaticky, když se rozhodl vytvořit společný stát Čechů a Slováků. „Pro náš zahraniční odboj v čele s Masarykem bylo jednodušší prosadit Československo než český stát a slovenský stát. O střední Evropě uvažoval v evropském kontextu, byl skutečný světoobčan a Evropan,” říká ředitelka muzea.
Už pár let po vzniku samostatné republiky ale vyvolával čechoslovakismus problém. „V roce 1922 se objevil první návrh na autonomii Slovenska, pak znovu v roce 1930 a v roce 1938 k autonomii skutečně došlo,” říká historička Zlatica Zudová-Lešková.
„Nenaplněná autonomie Slovenska se stala politickou zbraní v rukou slovenské Národní strany i lidové strany, které se začaly prosazovat na úkor Československa.”
Čechoslovakismus hrál roli i při rozpadu samostatného státu před pětadvaceti lety. „Na české straně to bylo hospodářsko-finanční rozhodnutí, pragmatické stanovisko. Na slovenské straně se údajně pomýlený čechoslovakismus stal zbraní proti Československu. Ale Masaryk za toto nemůže,” uzavírá historička.
Lit.: Skalický, Jaroslav: I letmé setkání bylo velkým zážitkem, vzpomínají pamětníci na prezidenta Masaryka. In web ČRo 1 Radiožurnál, 14. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk. Těch, kdo ho viděli na vlastní oči, žije už málo. I letmé setkání s ním byl ale takový zážitek, že na něj dodnes vzpomínají.
„Byl nesmírně charismatická osobnost. V té době to pro mě bylo něco naprosto mimořádného a nezapomenutlného,” říká paní Marie Hrdková.
„Šly jsme s tetou kolem Belvederu a teta říká: Tamhle jede pan prezident Masaryk. Vyjel si se štolbou, měl na hlavě pověstnou čapku. Když nás míjel, uklonily jsme se a pan prezident nám zasalutoval,” vzpomíná.
Antonín Bechyně žije v Lánech. Příležitostí vidět prezidenta měl proto víc. „Prvně jsem ho viděl, když jsem byl školák ve druhé třídě. Při otevření obecné školy se na nás přišel podívat. Byl vznešený, vzpřímený a přál nám, aby škola prosperovala a nám se tam líbilo,” vybavuje si. „Podruhé jsem ho potkal v zámeckém parku. Hrál jsem tehdy na housle, koncertovali jsme na setkání s panem prezidentem.”
Jaromír Doležal, také z Lán, k tomu dodává: „Vždy se usmíval, byl zdvořilý. Jako kluk jsem se vždy trochu divil, proč se na něj lidé jezdí dívat. Až později jsem to pochopil.”
Antonín Bechyně ještě připomíná prezidentův každoroční zvyk. „Na Vánoce vždy objednal boty u místních ševců pro nejchudší děti. Pan prezident všechno platil.”
Oplakávala ho celá třída
Dagmar Evaldová tehdy žila v Košicích. Možnost vidět prezidenta na vlastní oči prakticky neměla, a dění kolem něj tak sledovala prostřednictvím rozhlasu. „Když znovu vážně onemocněl, měli jsme nepřetržitě puštěné rádio a poslouchali, jak se mu daří,” vzpomíná.
„Jeho odchod jsme ve třídě skutečně oplakali. Pan prezident Masaryk byl skutečně většinou národa milován, byl to největší Čech 20. století.”
Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937, dožil se 87 let. V prezidentském úřadu byl 17 let.
Kříž, Radek: Před 80 lety zemřel zakladatel české sociologie, který se stal prvním prezidentem Československa. In web ČRo Plus, 15. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tomáš Garrigue Masaryk byl nejen Prezident Osvoboditel nebo Tatíček, ale i filosof, zakladatel české sociologie a jeden z nejvýznamnějších českých vědců přelomu devatenáctého a dvacátého století. Prosadil se nejdříve jako akademik, teprve pak jako politik.
Druhá polovina devatenáctého století, ve které Masaryk prožil většinu svého života, byla uhranutá krizí moderního člověka. Došlo během ní k několika důležitým sociálním procesům – například industrializaci, se kterou úzce souvisí i modernizace nebo urbanizace, jejíž důsledky viděli mnozí, včetně Masaryka, jako krizové.
Masaryk psal čtivým a živým jazykem. Některé jeho spisy jsou k nalezení v digitalizované podobě na webu Národní digitální knihovny.
Jeho první spis s názvem „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“ popisuje jeden z nejvýznamnějších nových masových jevů té doby. Jde o práci přelomovou, byť byla ve Vídni nejprve odmítnuta a Masaryk ji musel přepracovat.
„Masaryk přišel na vídeňskou scénu s jakýmsi promyšleným konceptem sociologie, který akademická veřejnost nebyla s to úplně bezproblémově absorbovat. Za nejsilnější projevy té společenské krize považoval prostituci, sebevraždy a alkoholismus a interpretoval je jako negativní jevy moderní civilizace,“ vysvětluje filosof Miloš Havelka.
Spis z roku 1881 vysvětluje, že za sebevraždou stojí ztráta harmonie, ztráta víry v Boha a polovzdělanost. Ne ovšem ve smyslu nízkého množství vědomostí, ale jako nesoulad mezi rozumem a citem, poznáním a mravností. Lidé podle Masaryka žijí ve velmi moderním, svobodném prostředí, které jim ale nedokáže nabídnout smysl života. Proto volí cestu zmizení.
Masaryk byl také jedním z prvních, který se přestal vysmívat marxismu. Bral ho vážně a snažil se o jeho analýzu. Vysvětloval pojmy, které Marx používal a snažil se předvídat, co by jeho myšlenky mohly způsobit. Vše shrnul do své práce „Otázka sociální“ z roku 1896, která se ve své době stala Masarykovým nejcitovanějším dílem.
Podle Markéty Sedláčkové z katedry sociologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy Masaryk radikálně nesouhlasil s marxistickými názory. Domníval se prý, že jde pouze o zoufalou snahu o provizorní řešení. “Masaryk poukazuje na to, že změna poměrů pomocí revoluce ze dne na den není reálná, že je potřeba dlouhodobější obrody společnosti.“ říká Sedláčková.
Remigiusz Mróz. Audiokniha.