Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Gabriela Míšková

Her s tématem smrti je v českém rozhlasovém světě jako šafránu. Když už se téma objeví, bývá přirozeně zastoupené v rámci žánru rozhlasové detektivky, případně se se smrtí operuje v absurdní dramatice. O to pozoruhodnější je, když mladá začínající autorka napíše hru s tímto bohužel stále stigmatizovaným a tabuizovaným tématem přímo pro rozhlas, získá čestné uznání v rámci soutěže Prix Bohemia Autor 2016, dočká se velmi zdařilé rozhlasové inscenace, a v neposlední řadě je tato hra napsána pro děti!

Výčet za pozornost stojící faktografie tím však rozhodně nekončí. Ve hře Kláry Vlasákové Valentýnův první den na zemi není smrt zastoupena pouze jako téma, ale tvoří plnohodnotnou, ne-li hlavní postavu příběhu, a to, aniž by ustoupila do pozadí přidružená tematika umírání. Dospívající Valentýn a jeho rodiče jsou těmi, kdo převádějí umírající „na druhou stranu času“, v tomto případě přes hory. Nyní nastala chvíle, kdy je třeba začít předávat řemeslo z otce na syna, ale Valentýn nemá zájem poslouchat rodičovské rady, ani vykonat svůj první převáděcí rituál. Obzvlášť ve chvíli, kdy má za úkol odvést z pozemského světa stejně starou Elišku.

Název hry v kombinaci s výše popsanou situací dobře vytyčuje a předznamenává největší přednost inscenace, jež režíroval Petr Mančal a dramaturgovala Lenka Veverková. Pro Valentýna je to na zemi den první, pro Elišku den poslední. A v tomto magickém těžko uchopitelném časoprostoru mezi životem a smrtí, mezi dnem a nocí se odehrává celý příběh. Na tomto místě je nutné alespoň krátce ocenit herecké výkony dětských postav, s nimiž bývá v rozhlasovém médiu problém. Tvůrci mívají tendenci obsadit do rolí dětí dospělé profesionály, případně studenty herectví s „mladými hlasy“ v domnění, že specifické rozhlasové herectví je pro nezkušené dětské protagonisty příliš vysokou metou. Členové Dismanova rozhlasového dětského souboru Prokop Košař a Viktorie Hrachovcová dokazují, že usnadňovat si práci prostřednictvím vyspělejších herců, není vždy správnou cestou a ve svých rolích působí nesmírně autenticky, bez známky nejistoty či patosu. Viktorie Hrachovcová vystupuje dokonce sebejistěji a přesvědčivěji než představitelka Valentýnovy matky. Když nemocná Eliška přesvědčuje Valentýna, že ze smrti nemá obavy a strach, je uvěřitelná především proto, že nemá obavy ani před rozhlasovým mikrofonem. (more…)