Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

9. díl cyklu nazvaného „Osudové ženy“. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Jaroslav Satoranský, Marek Holý a Dana Černá. Hovoří historik Zdeněk Hazdra.

Natočeno 2017. Premiéra 5. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 18. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 6. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 1. 9. 2019 (ČRo Plus, 13:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Denčevová, Ivana: Příběh jako ze starých pověstí českých: z dcery řezníka hraběnkou. Osudové ženy: Marie Kolowratová-Krakowská. In web ČRo 2 Praha, 5. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na hraběcí rodinu svého manžela byla velmi hrdá, stejně vychovávala i děti. Její život byl plný přemetů, řadu let žila v manželském odloučení. Pak ale všichni i s dětmi museli do exilu, a zase nový začátek.

Vztah pražské řeznické dcery Marie Klimtové (*1907) s hrabětem Jindřichem Kolowratem se vymykal jak z rodových tradic, tak ze společeneských zvyklostí. Ještě v době, kdy byl hrabě ženatý se svou první ženou, spolu měli čtyři děti. To páté se narodilo „už řádně“ po jejich svatbě v roce 1938.

Možná právě proto, že první manželství s ruskou princeznou Sofií Nikolajevnou Turbeckou bylo bezdětné, může více či méně „naplánované“ setkání Marie a Jindřicha připomínat pověst o Oldřichovi a Boženě.

Život byl plný pokory a obětování

Proč byla zrovna ona osudovou ženou? Její život byl plný pokory a obětování pro rodinu. „Nebýt toho, že Jindřich Kolowrat potkal Marii Klimtovou, tato linie rodu by se určitě nevyvinula do dnešní podoby,“ vysvětluje historik Zdeněk Hazdra. Jindřich Kolowrat pocházel ze starobylého šlechtického rodu, s aristokraty se ale nestýkal.

Byl známý jako úspěšný podnikatel, který bral ohledy na zaměstnance. Když vypukla druhá světová válka odvezl rodinu na venkov a sám se zapojil do odboje (od prezidenta Edvarda Beneše byl oceněný i Čs. válečným křížem). Po válce vstoupil do diplomatických služeb a stal se vyslancem v Ankaře.

Manžela vždy následovala

„Jeho rodina ale v té době žila ve Velké Británii, kde děti studovaly. Otec byl totiž přesvědčený o významu klasického anglosaského vzdělání,“ vysvětluje historik Hazdra. Marie Kolowrat-Krakowská tak opět žila v odloučení. Změnit to měli události února 1948. Hrabě Kolowrat měl na ně jasný názor.

„Vývoj politických poměrů musí u každého slušného člověka vyvolat pocit hnusu a odporu a československý národ bude vržen do morální a hmotné bídy“. Marie velmi nerada, se steskem po rodné zemi a rodině, manžela následovala do exilu. Ostatně, tak to přece dělala vždy.

Domů se nikdy nevrátila

V USA kvůli finančním problémům nejdřív žili na farmě. Později podnikali s fitness vybavením. Začali znovu. Marie Kolowratová-Krakowská se do Československa už nikdy nevrátila. Zemřela v USA v roce 1992. Její ostatky ale byly uloženy v její rodné zemi.

„Konečně mají Habsburkové na trůně muže – tento muž je žena!“  Reformy, které proměňovaly dobu. Připravila Eliška Závodná.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 5. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h), 2. dílu 12. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) k 300. výročí narození Marie Terezie.

Bianca Bellová je česká spisovatelka žijící v Praze, tak říkajíc na půl cesty mezi bulharskou a britskou částí své rodiny. Je překladatelkou a tlumočnicí z angličtiny, občansky se angažuje, píše vynikající knihy. Její čtvrtým knižním dílem je novela Jezero z roku 2016, za kterou obdržela Cenu Magnesia Litera v kategorii „Kniha roku“, a před několika dny také Cenu Evropské unie za literaturu. Odkud bere inspiraci pro své knihy? Jak silně vnímá své bulharské kořeny? A co pro ni znamenají úspěchy jejích knih? I to se z rozhovoru s Biancou Bellovou dozvíte. Ptát se bude a Vás srdečně zve k poslechu Jiří Holoubek.

Natočeno 2017. Premiéra 5. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.). K poslechu zde.

Lit.: Kuchyňová, Zdeňka: V Albánii se o překlad Jezera přetahují tři nakladatelství říká Bianca Bellová. In web ČRo 2 Praha, 5. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Česká spisovatelka Bianca Bellová žije v Praze, ale stále je tak říkajíc na půl cesty mezi bulharskou a britskou částí své rodiny. Je překladatelkou a tlumočnicí z angličtiny, občansky se angažuje. Za svoji novelu Jezero obdržela Cenu Magnesia Litera v kategorii „Kniha roku“.

„Byl to infarktový pocit, když při ocenění slyšíte své jméno. To s člověkem zacvičí. Přála bych to každému,“ říká ke svému ocenění Bianca Bellová. „Kniha se tak dostane k více čtenářům, narostou prodeje. Oceněným titulům to otevírá cestu do dalších zemí. O albánský překlad teď licitují tři nakladatelství.“

Jezero se odehrává na pozadí ekologické katastrofy

Novela Jezero je věnována lidem na cestě, kteří z nějakého důvodu musí opustit svůj domov. Je to příběh, který se odehrává na pozadí ekologické katastrofy. „Volnou inspirací byl příběh Aralského jezera. Záměrně jsem se však vyhýbala lokalizaci místa. Chtěla jsem, aby to byl příběh spíš symbolický.“

Bianca Bellová má tři děti, přesto zvládla napsat už tři knihy. Její manžel Adrian T. Bell je hudebník, se kterým jednou dělala rozhovor pro noviny. „S manželem se poznali v Řecku, je Angličan. On tam pracoval a já byla na vysoké na stáži. Řekl, že přijede do Prahy. Tak se sbalil a zůstal.“

Tvůrčí krize? Nakonec mě vždycky něco napadne

Měla při psaní knihy nějakou tvůrčí krizi? „Občas se mi to stane, ale jde spíš o to, jak řešit zápletku, aby to mělo spád, a bylo to věrohodné. Časem mě vždycky něco napadne.“

Bianca Bellová se málokdy vrací k oblíbeným knížkám. Které by si přibalila na opuštěný ostrov? „Asi jedna z nejsilnějších knížek, které jsme četla, byla od Stevena Kinga. Byla to novela Tělo a vznikl podle ní i film o partě čtyř kluků, kteří jsou hledat tělo ztraceného chlapce, kterého porazil vlak.“

Bianca Bellová se angažuje v pomoci jezídům

Bianca Bellová teď píše pátou knihu. Nedávno byla na literárním festivalu v Káhiře, kde se zúčastnila řada autorů ze světa. Překlad románu Jezero se tu chystá na konci letošního roku.

Před patnácti lety, v květnu 2002, zemřel v Praze spisovatel Karel Ptáčník – autor slavného románu Ročník jedenadvacet. Připravil David Hertl.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 5. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 7. 5. 2017 (ČRo Plus, 13:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Karel Ptáčník – spisovatel, který stál stranou a hledal cestu. In web ČRo Plus, 4. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Státní bezpečnost na Karla Ptáčníka vedla v letech 1974 až 1988 svazek s názvem Likvidátor.

Když v roce 1954 vyšel román Karla Ptáčníka Ročník jedenadvacet, zdálo se, že na českém literárním nebi vychází nová hvězda. Jenže na naši poválečnou literaturu čekala ještě léta1967 a1968. Cestu Karla Ptáčníka výrazně ovlivnila.

Tajemník, který napsal knížku

Za Ročník jedenadvacet dostal Ptáčník v roce 1955 dokonce Státní cenu Klementa Gottwalda. Ironií osudu ji s ním přebíral Václav Řezáč za román Bitva. Když pak v roce 1958 vyjde Ptáčníkovo Město na hranici, bude považováno za přímou polemiku s Řezáčovým Nástupem.

Zatímco Řezáč líčil poválečné osidlování pohraničí jako jednoznačný budovatelský úspěch, Ptáčník zaznamenal i výrazně problematické okamžiky dosídlení Sudet: větší i menší zlodějiny, často kruté násilnosti na českých Němcích a bezradnost nové české samosprávy v pohraničí.  (more…)

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Tentokrát se v Klubu Rádia Junior potěšíme se zvířaty ne živými, nýbrž zpívanými. Naším hostem bude písničkář Jaroslav Samson Lenk a jeho hudební zvěřinec. Dozvíme se, jak začala jeho práce na písničkách z večerníčků, i která jsou jeho nejmilejší zvířata. Ale taky jestli je nějaké zvíře, o kterém by rád nejen zpíval. Nezapomeneme ani na skřítka Hajaju s pohádkou O posledním šumavském drakovi. Těší se na vás moderátorka Veronika Hájková.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h.) v cyklu Klub Rádia Junior.

V roce 1939 ji v devíti letech posadili rodiče do jednoho z tzv. Wintonových vlaků a poslali do Anglie. Byl to vůbec poslední vlak, který se povedlo Nicholasi Wintonovi vypravit a Lady Milena Grenfel l- Baines se tak stala jednou z 669 dětí, kterým zachránil život. S nositelkou Řádu britského impéria si o jednom naplněném životě bude povídat Martina Kociánová. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2017. Premiéra 4. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h). K poslechu zde.

Lit.: Kociánová, Martina – Horálková, Elena: Jak se natáčel legendární pořad BBC s Nicholasem Wintonem. A jak moderátorka vypadla z role. In web ČRo 2 Praha, 4. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Sir Nicholas Winton v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů.

V roce 1939 nasedla spolu s mladší sestrou do vlaku, který je obě odvezl do Velké Británie. Sir Nicholas Winton tak pravděpodobně Mileně Grenfell-Baines zachránil život a ona má dodnes nesmazatelné vzpomínky na první setkání s ním.

„Bylo mi tehdy 9 let a pro mě to bylo dobrodružství. Abych řekla pravdu, skoro se na to nepamatuju. Jedna kamarádka mi potom řekla, že jsme se spolu držely za ruce a slibovaly si, že nebudeme brečet,“ vzpomíná Milena Grenfell-Baines na okamžik, kdy ji rodiče posadili do vlaku.

O pár desítek let později jí přišlo pozvání do pořadu televize BBC That’s Life (To je život) populární moderátorky Esther Janssenové. „Zazvonil u mě doma telefon a paní na druhém konci se mi představila jako Esther Janssen. Odpověděla jsem jí: Jo a já jsem anglická královna,“ směje se dnes Milena Grenfell-Baines. Dozvěděla se, že její jméno je na seznamu dětí, které odjely do Británie vlakem Nicholase Wintona.  (more…)

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží. Do středečního Klubu Rádia Junior přijde archeolog Martin Čechura, velice šikovný vědec a badatel ze Západočeského muzea. S moderátorem Standou Juríkem proberou archeologii ze všech stran, ale také co nového v muzeu chystají. A budeme i soutěžit a poslechneme si pohádku od skřítka Hajaji O tom, co bylo na konci trubičky.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2017. Premiéra 3. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Hudebně-dramatická kompozice ze vzpomínek Roberta Stolze, skladatele, dirigenta a posledního představitele vídeňské operety. Připravila Vlasta Reittererová. Režijní spolupráce Markéta Jahodová a Libor Dřevikovský.

Účinkují Otakar Brousek II., Jana Preissová a autorka. 

Natočeno 2017. Premiéra 3. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v rámci cyklu Rakouský rok.