Životní příběh muže, který byl v roce 1948 pověřený komunistickou stranou vyjednávat podporu Gottwaldově vládě mezi nekomunistickými poslanci. Připravil a uvádí David Hertl. Zvuková spolupráce Tomáš Gsölhoffer.
V pořadu hovoří historik Jan Adamec, ústavní právník a vysokoškolský pedagog Ján Gronský, odborník na ústavní právo prof. Václav Pavlíček, dcera Alena Pálková, vnučka Martina Pálková, vnuk Petr Doleží a Václav Pejcha.
Ukázky z deníku Bedřicha Rattingera čte Martin Myšička.
Natočeno 2017. Premiéra 24. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h). Repríza 21. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). K poslechu zde.
Lit.: Hertl, David: Ten, který domluvil Únor. Bedřich Rattinger, klíčová postava komunistického puče v roce 1948. In web ČRo 3 Vltava, 24. 2. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jeho jméno dnes téměř nikomu nic neříká. Málokdo si vybaví, že šlo o významnou osobnost politického uvolnění roku 1968. Ale připomínat si Bedřicha Rattingera je důležité s jiným klíčovým letopočtem našich dějin – s rokem 1948. Únorový deník Bedřicha Rattingera z vltavského cyklu Páteční večer on-line k poslechu do 24. března 2017.
Jak to bylo v únoru?
Pro události února 1948 se u nás v posledním čtvrtstoletí vžil název „komunistický puč“. Historikové vedou debaty, nakolik tehdejší uchopení moci komunisty mělo znaky skutečného puče, tedy násilného svržení legitimní vlády. Právě Bedřich Rattinger, po druhé světové válce tajemník klubu komunistických poslanců v národním shromáždění, sepsal (nejspíš na přelomu 50. a 60. let) zajímavé svědectví o tom, jak tehdy – jeho pohledem – vše probíhalo.
Tyto zápisky se samozřejmě liší od toho, co komunistická strana později léta předkládala veřejnosti jako svoji legendu o vítězství dělnické třídy. Bedřich Rattinger měl totiž v celých událostech delikátní roli: byl pověřen, aby jménem komunistické strany jednal s vytipovanými poslanci demokratických stran, u nichž se očekávalo, že by byli ochotni ke spolupráci s KSČ.
Únorové události mají totiž nejméně dvě strany: tou jednou jsou mítinky komunistických přívrženců v ulicích a Klement Gottwald řečnící na náměstích. Tou druhou stranou je téměř neviditelná práce v národním shromáždění, kde se komunisté snaží získat pro svoji novou vládu poslance z nekomunistických stran.
Jaký byl Dubček?
Po únoru 1948 se Rattinger stal tajemníkem národního shromáždění. Z funkce byl uvolněn v souvislosti se Slánského případem a postupným vytlačením významných osobností židovského původu z vysoké politiky. Coby vystudovaný právník se pak Rattinger věnoval práci na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a stal se z něj respektovaný odborník na ústavní právo. Napsal řadu vědeckých statí a několik učebnic. Ještě před pádem Antonína Novotného byl pověřován, aby pro ústřední výbor KSČ připravil právní rozbory pro některá klíčová rozhodnutí tohoto orgánu. Stejným způsobem Rattingerových služeb využíval i Novotného nástupce a některé materiály o Rattingerovi hovoří jako o „právním poradci“ Alexandra Dubčeka.
Rattingerův vztah k Dubčekovi nejspíš ilustruje jeho pozdější výrok, který opět Státní bezpečnosti donesl jeden z jejích tajných spolupracovníků: „Dubček měl správné názory, byl rovný, ale nedokázal věci prosadit,“ řekl Rattinger a dodal: „Předvídavost, pohyblivost, včasnost rozhodování, umění vyhledat lidi, opřít se o ně, to mu nebylo dáno.“
Ani Husák, ani Charta
Rattinger byl spojen nejen s politickým uvolněním na jaře 1968, ale také s překotnými událostmi 21. a 22. srpna 1968: byl jedním z účastníků jednání prořídlého ÚV KSČ v hotelu Praha, večer 21. srpna vedl delegaci čelných komunistů na sovětské velvyslanectví, kde se snažili zjistit, jaké jsou záměry okupačních armád. Už o den později se Rattinger účastnil mimořádného Vysočanského sjezdu KSČ a patřil dokonce k jeho důležitým organizátorům.
Bedřich Rattinger byl za normalizace obkroužen agenty StB. Jeho složka se dnes nachází v Archivu bezpečnostních složek.
Právě po sjezdu mělo být Rattingerovi doporučeno, aby odešel nejprve z Prahy a později i z Československa. Důvodem mělo být, že Rattinger se dostal do sporu s velitelem okupačních vojsk v Praze a hrozilo mu údajně vážné nebezpečí. Proto 27. srpna 1968 přešel i s rodinou na Šumavě hranice do Rakouska. Po měsíci se sice vrátil, ale zanedlouho byl coby „exponent pravice“ penzionován a celou normalizaci už sledoval jen ze svého bytu v Praze na Letné. Zůstal přesvědčeným socialistou, odsuzoval politiku Husáka i Biľaka, negativně hodnotil i Chartu 77. Byl ale trvale obkroužen agenty Státní bezpečnosti, takže k nějaké výraznější opoziční aktivitě se nemohl odhodlat. Zemřel v říjnu 1991, bylo mu osmdesát let.
Složitý život Bedřicha Rattingera a to, jak nenápadně ovlivňoval poválečnou československou politiku, připomíná historik Jan Adamec. Hovoří také Rattingerovi blízcí: dcera Alena Pálková, vnuk Petr Doleží, vnučka Martina Pálková, právničtí kolegové Ján Gronský a Václav Pavlíček a také Pavel Pejcha, který v rodině Bedřicha Rattingera vyrůstal. Osou pořadu jsou citace z Rattingerova deníku, který podrobně přibližuje jeho angažmá v únoru 1948.