Literární pásmo vzpomínek, vyprávění a dramatických ukázek a hudby k 70. výročí vzniku Jihočeského divadla. Připravil Zdeněk Pražák.
Připravily České Budějovice v roce 1989 (?). Premiéra (?) 1. 3. 1989 (Vltava, 22:30 – 23:20 h) v cyklu Chuť domova.
12. 10. 2016
Dům (1989?)
Pierre Gamarra. Povídka francouzského autora. Překlad a rozhlasová úprava Věroslav Parkan. Režie Jana Klimentová.
Čte Boris Rösner.
Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 1. 3. 1989 (Vltava, 11:30 – 12:00 h).
Zápas o revolučnost dělnického hnutí (1989?)
Dr. Luboš Balcar. Další tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 1. 3. 1989 (Vltava, 9:30 – 9:45 h.) v cyklu Dějepis pro 7. ročník ZŠ a Vysílání pro školní fonotéky.
Člověk a společnost – Kriminologové, pozor! (1989?)
Hledáme kořeny zločinnosti mládeže na správném místě? Zamyšlení nad článkem sovětského publicisty, odborného poradce pro tvorbu učebnic, zejména pro občanskou nauku. Tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 1. 3. 1989 (Vltava, 10:05 – 10:25 h.)
Stoptime (1989?)
Václav Hrabě. Verše a jejich zhudebnění. Režie Michal Pavlík.
Recituje Pavel Soukup, zpívá Vladimír Mišík.
Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 1. 3. 1989 (Praha, 22:15 h.) v cyklu Chvíle pro verš a hudbu.
Carpathia 1/5 (2016)
Maroš Krajňak. Četba na pokračování. Obrazy z hor, kde se stýkají Zóny zemí a hor s minulostí a přítomností. Překlad Miroslav Zelinský. Připravila Marie Nováková. Režie Vít Vencl.
Účinkuje Marek Němec.
Natočeno 2016. Premiéra 24. – 27. 10. a 29. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h) v cyklu Stránky na dobrou noc a Československý týden.
Lit.: Zemančíková, Alena: Týden slovenské kultury. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2016, s. 16 (článek).
Pozn.: Autor s pečlivostí a pomalostí koronera ohmatává historii i současnost prostoru, který je vymezen titulem a kterým se prohnala světová válka, a zásadně tak poznamenala jeho obyvatele. Svět, kde se žitá skutečnost prolíná s tou mytickou i paramytickou, obývají lidé nadaní nadpozemskými vlastnostmi. Vypravěč se s nimi na své existenciální pouti k vlastním kořenům setkává, ale především potkává sám sebe a pokouší se najít své vlastní místo v tomto krásném, ale nelítostném světě. (anotace)
Muzika 1/3 (2016)
Peter Pišťanek. Povídka. Autor v přímočarém vyprávění s rychlým spádem děje zachycuje nezaměnitelnou společenskou atmosféru před listopadem 1989 a těží ze svých zážitků z účinkování v jazzovém punkovém souboru Devínska Nová Ves. Překlad Miroslav Zelinský a Kristýna Zelinská. Připravil a režii má Miroslav Buriánek.
Účinkuje Jan Holík.
Nastudovala Plzeň v roce 2016. Premiéra 28. – 30. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h).
Lit.: Zemančíková, Alena: Týden slovenské kultury. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2016, s. 16 (článek).
Pozn.: Československo nedlouho před listopadem 1989. Nezaměnitelná atmosféra, zaměnitelní lidé a všudypřítomné podbízivé melodie. Málokterý text tak intenzivně vyvolává ve čtenáři pocit, jako by sám byl součástí děje, kdy si pro sebe tiše říká, „ano, ty lidi přece znám, žijí vedle mě, přesně tak si na to všechno pamatuju.“ Soubor tří povídek s názvem Muzika je první knihou Petera Pišťanka přeloženou do češtiny. Na její motivy byl natočen roku 2008 stejnojmenný film režiséra Juraje Nvoty. (anotace)
Odpolední Čajovna – Jimi Hendrix (2016)
Připravil Michael Kyselka.
Natočeno 2016. Premiéra 24. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:30 h).
Lit.: Kyselka, Michael: Jimi Hendrix – Americký Beethoven. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2016, s. 15 (článek).
Úzký pokoj (2016)
Laco Kerata. Příběh dvou starých mužů na konci života…a na začátku letu. Překlad a dramatizace povídky Ludvík Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.
Účinkují Pavel Leicman a Jaroslav Kuneš.
Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 19. 11. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 24. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu ČeskoSlovenský rok.
Lit.: Kopecký, Lukáš: ÚZKÝ POKOJ. In web Backstage Lukáš Kopecký, 23. 09. 2016 (anotace). – Cit.: Úzký pokoj v domově seniorů. A za okny hustě sněží. V takové kulise se odvíjí příběh dvou starých mužů na konci života… a na začátku letu. Do vesmíru třeba. Jen tak kolem. Okolo Země. Radši ne daleko, aby byli zpátky, až bude sestřička Anička roznášet puding. Povídku Laca Keraty ze slovenštiny přeložil a pro rozhlasové vysílání zdramatizoval Ludvík Němec. (..)
Vilo: Vůbec by nebylo strašné, kdyby mě některá hvězda do sebe vtáhla. Navždy.
Milan: To je hrůza! Buď trochu hravý při té hře!
Já to nejsem (2016)
Jan Neruda. Situační veselohra pojednává o podařené záměně sentimentálního lyrika za pragmatického odpůrce vyumělkované poezie. Hudba Mario Buzzi. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Lukáš Kopecký.
Osoby a obsazení: Jan Kolařík (Antonín Měrský, básník), Ivana Hloužková (Marie, jeho choť), Marek Příkazký (Artur, jeho synovec), Táňa Malíková (Anna Krejčí, jeho ctitelka), Ondřej Jiráček (Ryšavý, student) a Pavel Doucek (dráb).
Nastudovalo Brno v roce 2016. Premiéra 18. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.
Lit.: Hložková, Hana: Podzimní premiéry z Brna: Nissenův korál – Já to nejsem. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2016, s. 12 (článek).
Lit.: Kopecký, Lukáš: JÁ TO NEJSEM. In web Backstage Lukáš Kopecký, 15. 9. 2016 (článek). – Cit.: Směšnost sentimentální poezie a vyumělkovanost romantických gest je tématem veselohry Já to nejsem od Jana Nerudy. Hlavním hrdinou je kdysi zapálený básník Antonín Měrský, který již dlouhá léta žije v poklidném manželském svazku a užívá si na letním sídle radostí zabezpečeného měšťáka. Klidný den mu naruší dopis oddané ctitelky a milovnice jeho sladkobolných veršů, jež hodlá poetu osobně navštívit. Obtloustlý stárnoucí muž je z toho nesvůj, protože dnes je už někým zcela jiným, než býval, a zároveň je nutné udržovat dávnou slávu stále živou. Jak z trapné situace vyjít co nejlépe?
Jednoaktová hra byla publikována roku 1863. Je to poslední komedie, kterou Neruda napsal, což dobový tisk komentoval s velkou nevolí, neboť právě Nerudova tvorba významnou měrou přispěla k rozvinutí tohoto žánru.
Rozhlasovou inscenaci natáčíme v Brně ve stejném tvůrčím týmu jako v případě předchozích Nerudových dramatických miniatur Nevěsta a Ženich z hladu, na které chceme stylotvorně navázat. S úctou k dramatické tvorbě významného českého autora, ale s nezbytnou hereckou a hudebně zvukovou nadsázkou v duchu ironického humoru.
„Okurky žloutnou předčasně jako česká energie.“ (…)
Lit.: Hložková, Hana: Jan Neruda: Já to nejsem. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Směšnost sentimentální poezie a vyumělkovanost romantických gest je tématem veselohry Já to nejsem od Jana Nerudy. Hlavním hrdinou je kdysi zapálený rozervaný básník Antonín Měrský, který již dlouhá léta žije v poklidném manželském svazku a užívá si na venkovském letním sídle radostí zabezpečeného měšťáka. S dojetím vzpomíná na minulá léta, do kterých by se však nerad vracel, protože byla sice krásná, ale hmotně velmi bídná.
Klidný letní den mu naruší dopis oddané ctitelky a milovnice jeho sladkobolných veršů Anny Krejčí, jež hodlá poetu poctít osobní návštěvou. Obtloustlý stárnoucí muž je z toho nesvůj, protože dnes je už někým zcela jiným, než býval, jenže je nutné udržovat dávnou slávu stále živou. Jak z trapné situace vyjít co nejlépe? Požádá svého mladého synovce Artura, aby se vydával za něj. Celá situace se zdá být zachráněna, jenže Artur nemá stejný básnický „genofond“ jako strýc, a navíc jeho tvorbou trochu pohrdá, neb je životním pragmatikem.
Jednoaktová hra vyšla v „Divadelním ochotníku“ roku 1863. Je to poslední komedie, kterou autor napsal, což dobový český tisk komentuje s velkou nevolí. Neboť právě Nerudova tvorba významnou a širokou měrou přispěla k rozvinutí tohoto žánru. Titul Já to nejsem byl zpracován podle dnes už neznámé Schnekingovy novely, z níž si Neruda pravděpodobně převzal jen zápletku. Není pochyb, že hlubší společenský obsah a vysoká míra ironie a sarkasmu, která je zdrojem komiky v této hře, pochází právě od racionálně a kriticky uvažujícího Nerudy. „Že Neruda literát vtipy a šlehy stihal soudobé poměry literární, že se posmíval gramatické poesii a fádnímu idylismu i květnaté načechranosti módní světobolné lyriky, u odpůrce panenství naší poesie nepřekvapuje. Ale Neruda ve veselohře Já to nejsem vyslovil i literární program své generace,“ píše Miloslav Hýsek v roce 1924. Jedná se o podařený výstup, v němž za básníkem Měrským, za něhož se zrovna vydává jeho synovec, přijde ctitel – student Ryšavý s vlastní sbírkou „Kapky mé krve“. Na tomto místě dochází k vtipné a úderné úvaze o nutnosti odklonu od subjektivní k sociálně kritické lyrice.
Rozhlasová inscenace vznikla v Brně pro Tvůrčí skupinu Drama a literatura. Režisér Lukáš Kopecký ji ve spolupráci s hudebním skladatelem Mariem Buzzi a zvukovým mistrem Lukášem Dolejším vedl stylotvorně podobně, jako předchozí Nerudovy dramatické miniatury Nevěsta a Ženich z hladu, které spolu vytvořili. V úctě k dramatické tvorbě významného českého autora, ale s nezbytnou hereckou a hudebně zvukovou nadsázkou v duchu ironického humoru.