Zdeněk Miler & Eduard Petiška. Pohádka. Úprava Hana Doskočilová. Překlad Janka Priesolová. Hudba Jaroslav Křička, Vadim Petrov. Zvuk Ivan Mikota. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Július Satinský a Juraj Kren.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (17 min.). Repríza 27. 7. 2016 (SRo 9 Rádio Junior).
Ivan Krasko. Báseň. Tvůrci nezjištěni.
Recituje Dušan Jamrich.
Připravil Československý rozhlas v roce 1986 (5 min.). Repríza 27. 7. 2016 (SRo Rádio Pyramída).
Připravil Miloš Doležal. Dokument, ve kterém se dokumentarista a básník Miloš Doležal vydal po stopě básní Jana Zahradníčka napsaných ve vězení v 50. letech minulého století.
Hovoří Václav Sisel ml. a Jan Jakub Zahradníček.
Natočeno 2016. Premiéra 20. 7. 2016 (ČRo Plus, 20:05 h). Repríza 20. 12. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 25. 12. 2023 (ČRo Plus, 19:05 h.). K poslechu zde.
Lit.: Doležal, Miloš: Jak čestný a citlivý dozorce zachránil literární poklad. In web ČRo Plus, červenec 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nepíše se o něm v žádných literárních učebnicích ani historických monografiích, přesto patří do české literatury 20. století – jako zachránce a uchovávatel. Nebýt jeho, česká literatura by kupříkladu neznala Zahradníčkovu básnickou sbírku Dům strach, která poprvé vyšla v roce 1981 v exilovém vydavatelství v Torontu. Václav Sisel, obyčejný vězeňský dozorce z pražské Pankráce. Rozhlasový dokument vypráví o dosud neznámém příběhu pomoci, který se odehrál v komunistickém vězení 50. let.
Na začátku dokumentu se s Václavem Sislem ocitáme v březnu roku 1968, kdy společně se synem Václavem vyjel na své motorce z Prahy. O pravém důvodu cesty mu zatím neřekl. Zamířili na svoji zahradní chatu, která stávala v Posázaví. Když dojeli, převlékli se do pracovního. Václav Sisel pak trochu záhadně chodil po zahradě, něco vyměřoval a nakonec začali kopat a hledat v zemi ukrytou sklenici. Sklenici s literárním pokladem.
Dozorce a vedoucí vězeňské tiskárny
Václava Sisla (1919 – 1984), rodáka z Benešova, zásadně určila autorita otce. Tak podstatně, že po 2. světové válce ovlivnila i jeho volbu povolání. Vyučený tiskař, který se v květnu 1945 vrátil z německého pracovního nasazení, pod dojmem čerstvých zkušeností, poválečné euforie i vypořádávání se s kolaboranty a nacisty, nastupuje jako pomocný dozorce Sboru uniformované vězeňské stráže do pankrácké věznice. (more…)
Arnošt Goldflam. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 30. 7. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).
Lit.: Goldflam, Arnošt: Arnošt Goldflam: Sedmdesátníci (Karlu Fuksovi). In web ČRo Brno, 29. 7. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Přání Arnošta Goldflama k sedmdesátinám režiséra Karla Fuksy bude součástí sobotního Zelného rynku, ale vy si ho můžete poslechnout a přečíst už teď.
Mnoho let jsme si mysleli, že jsme mezi souputníky v našich oborech ti nejmladší. Pořád jsme se měli co učit a pořád co dohánět, stále jsme něco zkoušeli a pouštěli se do hledání nových cest. A teď, najednou, zjišťujeme, že je nám letos už sedmdesát a ubíráme se, doufám, že pomalu, na druhou stranu.
Je nás sice víc, ale já mluvím jednak o sobě, jak jinak, ale teď hlavně o mém kamarádu a souputníkovi Karlu Fuksovi. Seznámili jsme se přibližně před padesáti, možná i o málo více, léty. Svedla nás dohromady Brněnská Bohéma, tehdy bizarní a osobitý okruh mladých lidí s uměleckými ambicemi, převážně výtvarnými. Pořádali jsme různé happeningy, výstavy, výlety a večírky, zažili jsme mnohé krásné chvíle.
Já jsem byl dělníkem, Fuksa navíc studoval režii dokumentu na FAMU. Malovali jsme si budoucnost, pestře a dobrodružně. Šedesátý osmý rok zasáhl do našich životů neblaze, nicméně naše sny a směřování jsme většinou neopustili. Karel Fuksa vystudoval, věnoval se svému dokumentu poctivě a udělal spoustu zajímavé práce. Spolu jsme také řadu let pracovali na kulturním magazínu Za dveřmi, spolu jsme psali řadu scénářů, které Fuksa režíroval a sklidili jsme, spolu, i on sám, pěkný ohlas – i pár ocenění. (more…)
Jaroslav Hašek. Audiokniha načtená 203 dobrovolníky. Kompletní 1. díl čtyřdílného humoristického románu.
Čtou Břetislav Hanzel, Zlata Holušová, Alžběta Vorlová, Ela Štěrba Molenda, Luboš Rafaj, Michaela Zormanová, David Rafaj, Jiří Siostrzonek, Barbora Schönfeldová, Petr Zimák, Jarka Zimáková, Josef Kopecký, Veronika Gajdošová, Jessica Bechyňová, Pavlína Hanzlová, Martina Rošičová, Eva Hrubá, Vlaďka Bardová, Lucie Koníčková, Dominika Kňurová, Anna Chlápková, Radim Sochorek, Nikol Mičlová, Katka Sovová, Marian Zvardoň, Lenka Pobutová, Luboš Heřmánek, Martin Pobuta, Jakub Krajíček, Iva Pekárková, Barbora Filipová, Petr Janík, Petra Kyjovská, Jakub Norek, Martin Brablec, Petra Brablecová, Michal Strnad, Alžběta Oborníková, Mirka Bednářová, Jonáš Jurášek, Bára Karasová, Jana Šógorková, Pavol Starigazda, Jana Vysloužilová, Jana Sýkorová, Robert Hummel, Yvetta Ellerová, Jana Pospíšilová, Simona Drdáková, Petra Hubová, Marie Matějková, Petr Matějka, Lucia Šubíková, Jana Ptáčková, Jaroslav Ptáček, Katerina Sedláková, Aleš Kostečka, Hana Ticháčková, Radmila Divišová, Eliška Divišová, Alice Vosečková, Jiří Konečný, Tomáš Fedorčák, Jana Fedorčák-Van Coppenolle, Romana Pszczolková Kubicová, Jaroslav Pszczolka, Jana Eliášová, Radka Eliášová, Šimon Karkalík, Dana Lipovská, Marek Zouhar, Alena Dorotíková, Radek Dostál, Jakub Szántó, Martin Plšek, Simona Maxová, Věra Fialová, Anna Michalíková, Šárka Martiníková, Ondřej Stojeba, Roman Mikulín, Kateřina Řeřichová, Jakub Řeřicha, Kristýna Žlebková, Pavla Žáková, Tereza Boženská, Dominika Orlíková, Lenny Trčková, Michal Máka, Filip Rácek, Pavel Hurta, Barbora Kindlová, Tereza Kindlová, Richard Bandžak, Karolína Mihulová, Jana Neuwirthová, Jakub Otto, Eva Masná, David Šanc, Josef Kočmíd, Hana Kubíčková, Jitka Šenkyříková, Marie Trefná, Kateřina Polišenská, Bára Polišenská, Jiří Dostál, Richard Gazda, Dagmar Stodůlková, Vladimíra Fonfárová, Martin Tomášek, Tereza Ghose, Petra Antošová, Filip Ivanov, Petra Kollouchová, Mariana Gálová, Martin Belan, Tomáš Hruda, Tomáš Jedlička, Tomáš Hlahůlek, Jana Přibylová, Karolína Nollová, Jan Blahník, Gabriela Lenderová, Veronika Vetešníková, Klára Netrefová, Vladimír Benko, Klára Mrkusová, Cyril Vltavský, Jan Bernovský, Veronika Pracná, Ilja Maloušková, Radek Wiaczka, Josef Theimer, Lukáš Hejlík, Bára Staňková, Miluše Theimerová, Jiří Salfický, Markéta Fialová, Karla Kijonková, Lukáš Krytinář, Karolina Káňová, Ivana Adamiková, Tomáš Drobík, Zuzana Kopecká, Jakub Čmiel, Veronika Kolmašová, Roman Šostý, Kateřina Křívánková, Dáša Lukašáková, Kristýna Feudrychová, Lenka Kozubová, Lenka Šimorová, Zuzka Ganzerová, Barbora Svobodová, Václav Kacetl, Tomáš Váně, Monika Váňová, Jana Jeřábková, Jiří Jeřábek, Petra Henešová, Tereza Navarová, Kristina Králová, Marie Roszková, Kateřina Červencová, František Červenec, Simona Michlová, Eva Háková, Jiří Benedikt, Lenka Jedličková, Marek Lupač, Jitka Karlišová, Ladislav Machaň, Lenka Lupačová, Tomáš Hrábek, Adéla Parlunová, Anna Řeháková, Martin Svetlík, Kateřina Balíková, Frederika Halfarová, Martina Součková, Stano Čaban, Klára Ferencová, Petra Dudová, Klára Sobotková, Jiřina Sobotková, Karel Ptáček, Michal Dujka, Libor Holub, Tomáš Panáček, Marek Hořejší, Jana Málková, Martin Galuška, Michalis Sidiropulos, Eva Habrnálová, Honza Stránský, David Vojtasík, Klára Klimecká, Michaela Rafajová, Eliška Beráňková, Petr Rehanek, Barbora Váverková, Petra Vanková, Richard Tkáč.
Audioknihu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je možné stáhnout zdarma a poslechnout si nejen dobrovolníky, ale i známé hlasy, které rekord podpořili.
Mezi nimi byli například zakladatelka festivalu Zlata Holušová, spisovatelka Iva Pekárková, reportér Jakub Szántó nebo třeba otec LiStOVáNí Lukáš Hejlík.
Walter Karl Schweickert. Monolog muže, jehož čas skončil – a jehož čas možná ještě přijde. Hudba Curt Beilschmidt. Režie Werner Wieland.
Osoby a obsazení: Hackenberger (Willy A. Kleinau), ošetřovatel (Robert Johannsen).
Nastudoval DDR v roce 1953 (32 min., mono).
Pozn.: Nach dem Krieg: Ein Nazifeldwebel fasst seinen Lebenslauf für den Fragebogen der Nervenheilanstalt zusammen…
Toto nastudování vzniklo jako nová, přepracovaná verze hry Herhören, hier spricht Jesus Hackenberger! (1951), v níž vadil ježíšovský motiv.
Česká inscenace vznikla v roce 1965.
Walter Karl Schweickert. Monolog muže, jehož čas skončil – a jehož čas možná ještě přijde. Hudba Curt Beilschmidt. Zvuk Dietrich Basel. Režie Werner Wieland.
Osoby a obsazení: Hackenberger (Willy A. Kleinau), ošetřovatel (Robert Aßmann).
Nastudoval MDR v roce 1951 (34 min., mono). Repríza 7. 9. 2014 (MDR, 18:00 – 19:00 h.) v cyklu MDR KULTUR „Hörspiel, Krimi und Feature“.
Pozn.: Hra byla nastudována ještě v roce 1953 se stejným hercem a bez ježíšovského motivu, který vadil vedení rozhlasu a vyšla v roce 1969 na gramofonové desce.
Česká inscenace vznikla v roce 1965.
Pozn.: Kurz nach dem Ende des 2. Weltkrieges gibt ein kleiner Fahrdienstleiter einen Kostenanschlag für eine Autobahnbrücke in Auftrag. Er verpfändet dafür sein Gehalt und wird wegen unterlassener Unterhaltspflicht in eine Nervenheilanstalt eingewiesen. Dort gibt er, seinen Lebenslauf schreibend, den Hintergrund seiner Unternehmung preis: Hauptfeldwebel Hackenberger war ein „Held“, seit 1935 Rekrutenausbilder in der Deutschen Wehrmacht und überzeugter Nazi. Jesus ist sein Spitzname, auf den er stolz ist. Der Sanitätsfeldwebel nannte ihn Jesus, weil Hackenberger mehr Kranke gesund gemacht hat als der echte: Drückeberger hatten bei ihm nichts zu lachen. Daran erinnert er sich gerne in seinem Einzelzimmer in der Heilanstalt…
Ähnlich Eichs Nachkriegshörspielen und Borcherts ‚Draußen vor der Tür‘ gilt Schweickerts Monolog in der ostdeutschen Rundfunkgeschichte als Hörspielklassiker.
Er wurde in einer 1953 in Berlin neu produzierten Fassung unter dem veränderten Titel: ‚Herhören, hier spricht Hackenberger!‘ berühmt und oft gesendet. Die ursprüngliche Produktion des MDR „Herhören, hier spricht Jesus Hackenberger“ aus dem Jahre 1951, die man wegen ihres Bezuges auf das Jesus-Motiv nach den ersten Sendungen verwarf, galt dagegen als verschollen. Ein Umschnitt des Urbandes dieser ersten Leipziger Funkfassung – in der Erinnerung der Redakteure darstellerisch besser, weil Kleinau spontaner und intensiver spricht, wurde erst 1993, also 42 Jahre nach ihrer Entstehung, im Keller des Rundfunkarchivs in der Berliner Nalepastraße gefunden und kann nun den Hörern wieder präsentiert werden.
Miloslava Háková. Dramatický příběh o touze po dorozumění v čase dospívání. Hudební a zvuková spolupráce Mojmír David. Dramaturg Vladimír Remeš. Režie Alena Adamcová.
Účinkují Milena Steinmasslová, Milena Dvorská, Jan Bartoš, Josef Vrána, Ondřej Bartoš, Martin Velda, Miriam Kantorková a další.
Natočeno 1985. Premiéra 30. 3. 1985 (Vltava, 22:20 – 23:15 h.). Repríza 22. 2. 1989 (Vltava, 13:00 – 13:53 h.).
Michail Šolochov. Povídka klasika sovětské literatury. Překlad Bohuslav Ilek. Režie Jana Klimentová.
Čte Vilém Besser.
Natočeno do 1985. Repríza 22. 2. 1989 (Vltava, 11:30 – 12:00 h.)
Výpovědi (1989?)
Jorge Luis Borges. Verše argentinského básníka přeložil a pořad připravil Jiří Brynda.
Natočeno 1989 (?). Premiéra (?) 22. 2. 1989 (Praha, 22:15 – 22:30 h.) v cyklu Chvíle pro verš a hudbu.
Powered by WordPress