Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 36/2015)
Jméno novináře Edvarda Valenty je spjato především s objevem legendární moravské figurky cestovatele Eskymo Welzla a s románem z doby okupace Jdi za zeleným světlem. Méně známá je jeho spolupráce s rozhlasem: už ve třicátých letech spolupracoval s brněnským studiem, po nedobrovolné tvůrčí pauze napsal pro pražský rozhlas v šedesátých letech hry Ukradený vynález (1964), Včera, jednou, tenkrát (1964) a především životopisnou hru o epizodě ze života Antonína Dvořáka Z nového světa (1963).
Valentova hra začíná nabídkou Dvořákovi k cestě do Spojených států; Dvořák chce odmítnout, jeho nakladatel, žáci i přátelé horníci jej však přesvědčí, že jeho česká hudebnost by měla „jít do světa“. V Americe se skladatel cítí opuštěný, dynamičnost země jej mate a znervózňuje. Záchranu nachází až v objevu černošské hudebnosti – náhodou zaslechne vynikající pěvecký projev komorníka Johnsona. Setkává se však se společenskou nerovností – chudí talentovaní žáci si ničí ruce u kuchyňských talířů, černošští hudebníci jsou vystavováni rasové šikaně… I když tomu Dvořák celou dobu nevěří, nakonec k němu Amerika opravdu promluví – a on složí symfonii Z nového světa…
Ačkoliv se Valentova hra v úvodu zaklíná Goethem a jeho viděním umělecké pravdy, jeho Z nového světa si historickou pravdu poněkud ohýbá. Je tu silně zdůrazněn Dvořákův ambivalentní vztah k nakladateli Simrockovi, který jej zároveň „udělal“ a zároveň kapitalisticky vykořisťoval. Velký prostor tu získávají Dvořákovy kontakty s horníky ve vesnici Vysoká; ty měly zdůraznit Dvořákovo sepětí s lidem a zároveň porozumění lidu pro jeho hudbu. Všichni horníci jsou tu bodří, moudří a vůči Dvořákovým slabostem shovívaví. Tato linka končí tragicky úmrtím horníka Smoly (Vladimír Hlavatý). (more…)