Životní příběh českého spisovatele, novináře a fotografa zaznamenala Hana Soukupová. Režie Luboš Koníř. Technická spolupráce Michal Kolář.
Připravil ČRo České Budějovice v roce 2015. Premiéra 5. – 9. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min). Repríza 20. – 24. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.); 23. – 27. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Soukupová, Hana: Osudy Ondřeje Neffa. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (článek). – Cit.: V roce 1945 se herečce Vlastě Petrovičové a spisovateli Vladimíru Neffovi narodil syn Ondřej. Do vínku dostal velkou dávku zvídavosti, náklonnost k technickým vynálezům a nezdolnou chuť stále zkoušet něco nového. Tohle všechno mu vydrželo až do dnešních dnů, kdy už překročil sedmdesátku.
A ještě něco provází Ondřeje Neffa životem: verneovky, které začal sbírat už jako chlapec. O desítky let později zdramatizoval některé Verneovy příběhy pro rozhlas, několik jich převyprávěl pro současné čtenáře, a dokonce na svého oblíbeného spisovatele navázal trilogii Tajemství pěti světadílů. Dnes to zní neuvěřitelně, ale knihy Julese Verna byly u nás na přelomu 40. a 50. let coby buržoazní úpadková literatura zakázány a čtenáři museli shánět prvorepubliková vydání v antikvariátech.
Po střední škole se Neff hlásil na novinařinu, ale nebyl přijat „pro nedostatek talentu“. Uplatnění našel v časopise Svět v obrazech, kde strávil rok jako fotograf a píšící novinář. V té době už se hodně zajímal o fotografování, což je jeho další celoživotní koníček. Napodruhé se na školu dostal a brzy na to začal pracovat v mezinárodní redakci Československého rozhlasu. Tam potkal vynikající kolegy, jako byl Milan Weiner, Jiří Dienstbier, Luboš Dobrovský, Věra Šťovíčková nebo Jan Petránek. „Byla to výborná škola, profesní i lidská,“ vzpomíná, „zažil jsem v rozhlase úžasnou dobu, kdy se otevíraly dveře do světa, Weinerova redakce byla mimořádně svobodomyslná, všichni se snažili nějakým způsobem otupit hroty totality.“ Po roce 1968 však musela většina těchto redaktorů z rozhlasu odejít.
Ondřej Neff potom střídal různé profese od promítače v kině po fotografa v Ústředí lidové umělecké výroby. Vyzkoušel si také kuriózní (a ne tak docela legální) činnost – „samizdatový dabing“ sci-fi filmů, které se do socialistického Československa pašovaly v anglickém znění.
Vzpomínky Ondřeje Neffa samozřejmě nekončí s rokem 1989, kdy se naopak v jeho životě objevilo mnoho nových podnětů a zájmů, ať už jde o jeho novinářskou práci, digitální fotografii nebo cestování.