Výměna stranických legitimaci, likvidace posledních nezávislých tvůrčích svazů, ostouzení exulatntů i stranických reformátorů – to vše se dělo před 45 lety, v roce 1970. Připravil Pavel Hlavatý.
Natočeno 2015. Premiéra 11. 9. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min).
Lit.: Hlavatý, Pavel: Rok 1970: konečně čistí straníci. In web ČRo Plus, září 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: …nebo také začišťování po potlačení „krizového vývoje“ ve straně a společnosti v letech 1968 a 1969. Samotné vymezení krizových let 1968 až 1969 naznačuje, že rok 1970 byl už stranickými ideology hodnocen jako rok stabilizovaný a normalizačně zcela pravověrný. Přesto se však – alespoň občas – objevovalo i vymezení krizových let 1967 až 1970.
Vešel se sem i spisovatelský sjezd z června 1967, postupný tajemnický pád Antonína Novotného i likvidace Literárních novin (například) na jedné straně a konec premiéra Oldřicha Černíka, likvidace posledních nezávislých organizací (Svaz českých spisovatelů, FITES) a stranické čistky (maskované jako výměna stranických legitimací) na straně druhé.
A právě této koncové epizodě krizového období se věnujeme v našem pořadu.
Lednový pád premiéra Oldřicha Černíka jsme zpracovali jinde, proto si tentokrát přiblížíme stranické čistky – včetně vyloučení bývalého prvního tajemníka ÚV KSČ Dubčeka a dalších, osobní pozice hájících reformátorů ze strany.
A také hon na další osoby i zbývající nezávislé organizace.
To vše bylo doprovázeno široce pojatou mediální propagandou, která se nevyhnula ani rozhlasu.
Komentáře, velmi často nechutné či – to řidčeji – s až nepochopitelným kouzlem nechtěného různé „publicistické“ pořady či cykly, a samozřejmě projevy nové partajní normalizační garnitury, vytvořené z tzv. realistů (narychlo překabátění reformisté) a dogmatiků, kterým na vytvoření vlastní „čisté“ samostatné garnitury prostě chyběly kapacity, a to jak početní, tak intelektuálně-organizační.
V pořadu uslyšíte jeden z mnoha útoků na Alexandra Dubčeka (v době, kdy ještě působil v Turecku jako velvyslanec), ukázku z agresivního projevu Gustáva Husáka z doby, kdy ještě naplno používal svůj řečnický talent (ten se později rozplynul v šedi normalizace), různé komentáře a rozhovory (např. s Milošem Jakešem, který tehdy zastával klíčové místo předsedy stranické Ústřední kontrolní a revizní komise), věnované výměně stranických legitimací.
Představíme vám také jeden z útoků na spisovatelskou obec a také úryvek z vystoupení jihomoravského krajského tajemníka k dělníkům brněnské Zbrojovky ze září 1970, které už plně odpovídalo zakysle zatvrdlému partajnímu slovníku i myšlení dominujícímu našemu veřejnému prostoru až do roku 1989. (…)