Josef Moník. Povídka současného českého spisovatele. Připravila Eva Willigová. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Aleš Procházka.
Natočeno 2015. Premiéra 2. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet.
27. 2. 2015
Pohádka lesa 1/? (1997-1998)
Josef Kožíšek. Pohádkový seriál. Tvůrci nezjištěni.
Účinkují Adriana Růžičková, Ivana Pejchalová, Dušan Baur, Milan Šoba a Magda Hauserová.
připravilo Rádio Proglas v roce 1997 (? x 10 min.). Premiéra 16. 4. 1997, 21. 7. 1998.
Díly: 1. Zlato, 2. Na pasece.
Dnes ještě v lese zůstaneme, ale nebude už to pohádka paní Gabriely Kopcové. Vystřídá ji příběh ze začátku minulého století, který napsal učitel Josef Kožíšek. Možná se vaše pra či praprababičky a pradědečci učili číst z jeho slabikáře nebo čítanek. My uslyšíme příběh o žabkách z jeho Pohádky lesa.
Proč se slavík nestal operním pěvcem a O myšičce se žlutou mašlí na ocásku (2015)
Marie Šlahařová. Dvě pohádky o zvířátkách. Tvůrci nezjištěni.
Účinkují Dušan Baur, Magda Hauserová, Milan Šoba, Dana Pilchová, Adriana Růžičková, Emanuel Míšek a Jan Hanák.
Připravilo Rádio Proglas v roce 2015 (27 min.). Premiéra 15. 2. 2015 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas, 14:00-14:30).
Pozn.: Nenápadný ptáček, kterého si obyčejně člověk málokdy všimne, když sedí na zoraném poli a se svým šedohnědým peřím splývá s hroudami. Zato když vyletí na oblohu a zpívá, nebo když sedí na jaře v noci v keřích a tluče, nespleteme si ho s žádným jiným. Šedohnědý myší kožich hraboše polního se svou barvou slavíkovi podobá, je také nenápadný a dokud se nepohne, splývá s okolím. Obě zvířátka se stala hrdiny dvou pohádek Marie Šlahařové, která přemýšlela o jejich cestě za slávou. Jak to nakonec dopadlo a jestli se proslavili, to už si budete muset poslechnout sami. (anotace Rádia Proglas)
Policie (2015)
Jo Nesbø. 10. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi.
Čte Hynek Čermák.
Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015. 1. část vydána 4. 5. 2015 (1 CD MP3 + MP3 Audiolibrix). 2. část v přípravě. Ukázka zde.
Pozn.: Na místech, kde bylo v minulosti spácháno několik vražd, jež nebyly objasněny, jsou nalezeni mrtví policisté, kteří tyto zločiny tehdy vyšetřovali. Všichni byli rovněž zavražděni, a to nanejvýš brutálním způsobem. Policie postrádá jakoukoli stopu, a navíc se musí obejít bez svého nejlepšího vyšetřovatele. V nemocnici mezitím leží v kómatu těžce zraněný muž. Jeho pokoj střeží policisté a nikdo se nesmí dozvědět, jak se tajemný pacient jmenuje. (anotace)
Lit.: anonym: Možná právě stojíte ve frontě…. In Facebook OneHotBook, 4. 5. 2015 (poznámka). – Cit.: Možná právě stojíte ve frontě a třímáte oblíbený holeovský svazek nebo audioknihu k podpisu autorem. S námi už se Jo Nesbø (CZ) seznámil dopoledne, stejně jako s „hlasem“ svého hrdiny Hynkem Čermákem, o kterém spisovatel prohlásil: „On jako Harry dokonce i vypadá. Doufám, že má na audioknihách fotku…“ A jak vědí všichni jejich posluchači – má!
Kalif i bocian (Kalif čáp, 1991)
Wilhelm Hauff. Pohádka. Překlad Adam Galis. Rozhlasová dramatizace Elżbieta Soroczyńska. Režie Marek Kulesza.
Osoby a obsazení: kalif z Bagdádu (Marek Robaczewski), velký vezír (Bronisław Pawlik), potulný obchodník (Marian Kociniak), sluha (Tomasz Marzecki), učený Selim (Zdzisław Tobiasz), Sova, princezna Luza (???).
Natočeno 1991 (25 min.). Premiéra 3. 2. 1991.
Pozn.: Młody kalif Kasyd wraz z wezyrem Manzorem zrobili zakupy u wędrownego handlarza. Zgubna ciekawość kalifa powoduje, że wraz z wezyrem zamieniają się w bociany, gdyż kalif chce poznać mowę zwierząt. Ale w wyniku niefortunnego zdarzenia zaklęcie odczarowujące ulatnia się im z głowy. I wtedy zaczynają się kłopoty. (anotace)
Kalif bocian (Kalif čáp, 1962)
Wilhelm Hauff. Pohádka. Režie Klementyna Krymkowa.
Osoby a obsazení: kalif z Bagdadu (Aleksander Dzwonkowski), velký vezír (Franciszek Dominiak), Sova, princezna Luza (Danuta Gallert), potulný obchodník (Alfred Łodziński), učený Selim (Edmund Fidler). Dále účinkují Barbara Abramow, Aleksander Jasiński, Andrzej Konic, Krystyna Korda, Edward Kowalczyk, Maria Kubicka, Zdzisław Lubelski, Wiesław Machowski, Jan Wesołowski.
Natočeno 1962.
26. 2. 2015
Tristan (1980)
Thomas Mann. Dramatizace románu. Překlad Leopold Staff. Rozhlasová dramatizace Maria Komorowska. Zvukový mistr Andrzej Złomski. Režie Zdzisław Dąbrowski.
Osoby a obsazení: Gabriela (Ewa Dałkowska), Antonio di Kleterian (Mariusz Dmochowski), Spinel (Olgierd Łukaszewicz), doktor Leandr (Zdzisław Tobiasz), poradkyně (Zofia Małynicz), slečna Osterloh (Halina Kossobudzka).
Natočeno 1980.
Pověsti, legendy a příběhy ze všech koutů Moravy 1/? (2015)
Připravila Hana Ondryášová.
Nastudoval ČRo Brno 2015. Premiéra 1. dílu 24. 9. 2014 (ČRo Brno, 6:10 h.) v cyklu Z naší Moravy.
Obsah: 1. Příběh o tom, jak Mikulčice ke svému jménu přišly. Premiéra 24. 9. 2014 (ČRo Brno, 6:10 h.) – Pověst o strašidlech z Brumovic. Premiéra 25. 2. 2015 (ČRo Brno, 6:10 h.) v cyklu Z naší Moravy .
Lit.: anonym: Legenda z Pozlovic: Jak vznikl název studánky Sojsínka? In web ČRo Brno, 10. 3. 2015 (článek). – Cit.: Za dnešní pověstí se vypravíme do Pozlovic, tedy do městyse nedaleko Luhačovic. Poblíž Pozlovic najdete mimo jiné studánku, která se jmenuje Sojsínka.
Kdysi tu stával hrad, na kterém žila spolu se svými rodiči mladá komtesa. Bylo to už děvče na vdávání, na svatbu ale neměla ani pomyšlení. Trápila ji totiž nemoc. No, nemoc. Ve dne byla úplně v pořádku, ale v noci ji neznámá síla vytáhla z postele a dívka chodila po zámecké střeše. Jednou ji tam zahlédl mladý uhlíř. Zrovna, když stála náměsíčná komtesa na kraji střechy, na ni uhlíř zavolal: „Co tam děláte, vždyť spadnete?“ To ovšem dívku probudilo, zavrávorala a už padala dolů. Naštěstí se její noční košile zachytila o křoví nad zámeckým příkopem.
Uhlíř se do těch míst začal rychle prodírat a zraněnou mladou ženu vynesl. Jak ji tak nese v náručí, rozhořela se v obou mladých srdcích láska. Ale rodiče urozené dívky vztahu nepřáli. Dívčina matka dokonce zakřičela: „Snad si nechceš vzít obyčejného ubohého uhlíře, ty hloupá sojko!“ V tom se dívka proměnila v sojku, ta vyletěla oknem a usadila se na starý dub nedaleko hradu. K velké smůle zahlédl strakatého ptáka panský hajný a sojku, vlastně zakletou dívku, na místě zastřelil. Mrtvá padla do studánky, které se od té doby říká Sojsínka.
Lit.: anonym: Legenda z Nikolčic: O smírčím kříži U Josífka. In web ČRo Brno, 9. 3. 2015 (článek). – Cit.: Vydáme se do kraje bratří Mrštíků, tedy do okolí města Hustopeče. Naším cílem budou Nikolčice. Právě u těch stojí jeden smírčí kříž, ke kterému se váže velmi zajímavá legenda.
Smírčímu kříži se říká U Josífka, některé turistické mapy ho také označují jako Nikolčický kříž. Podstatné ale je, proč tato drobná památka vytesaná z kamene vůbec vznikla. Připomíná událost, ke které došlo roku 1663, tedy v době, kdy Morava úpěla při nájezdech Turků.
No a právě tehdy měl jistý hustopečský měšťan Konrád Schaller utíkat varovat město Brno před blížícím se nebezpečím v podobě turecké armády. Ale nedoběhl. U Nikolčic byl zabit, což dodnes připomíná smírčí kříž a od roku 2010 také pamětní deska. Mimochodem, Schaller se do Brna nakonec dostal, ale jinak, než si plánoval. V moravské metropoli je totiž pohřben.
Lit.: anonym: Víte, co se skrývá pod názvem Kačenárna? In web ČRo Brno, 6. 3. 2015 (článek). – Cit.: Další zastávkou našeho každodenního putování po Moravě je Ladná – obec, která se teprve před pár lety oddělila od města Břeclavi. V Ladné jsme sice nenašli žádnou klasickou pověst, ale rozhodně jedno zajímavé místo, které vám teď popíšeme. Jmenuje se KAČENÁRNA. Co se za tímto názvem skrývá?
Kačenárna bylo důmyslné zařízení, které sloužilo myslivcům k odchytu vodního ptactva, zejména divokých kachen. Toto zařízení bylo vybudováno u Ladné Lichtenštejny koncem 17. století a dochovalo se částečně až do dnešní doby, i když svému účelu přestalo sloužit už před druhou světovou válkou. V první polovině 19. století se na této kačenárně chytalo ročně až 10.000 divokých kachen.
Základem odchytového zařízení byla malá vodní nádrž. Ve všech jejích rozích vybíhaly dál do terénu vodní kanály tak, aby tam mohly kachny bez problému veplout. Ale už ne zpátky. Tyto vodní cestičky se pak stáčely do oblouku, aby ze vstupu nebylo vidět na jejich konec. Po obvodu byl celý kanál ohrazen ploty ze suchého rákosu až do výšky dvou metrů. To aby lapané kachny nedohlédly na břeh. Chycení ptáci se zpravidla na místě zabíjeli a rovnou putovali do zámecké kuchyně nebo se dále prodávali po okolí. Ulovené živé kachny se ale vozily prý až do Vídně.
Lit.: anonym: Pověst z Mokré-Horákova: O zjevení tajemného rytíře. In web ČRo Brno, 5. 3. 2015 (článek). – Cit.: Jako každé tajuplné místo je i horákovský hrad opředen pověstmi. Jedna z nich vypráví, že do těchto míst vyháněl každého dne ovce a kozy jeden mladý pasáček.
Jeho věrný pomocník pes mu stádo svědomitě hlídal, a tak pasáček často uléhal do stínu stromů poblíž starého hradního sklepa. Když tak zase jednou odpočíval a z nedaleké osady zvonily zvony právě poledne, zjevil se mu rytíř vysoké postavy, v brnění a s helmicí na hlavě. Pokynul pasáčkovi rukou, aby ho následoval. Prodírali se hustými keři, až stanuli u hradního sklepení. „Zde kopej!“ řekl rytíř a zmizel.
Pasáček poslechl, a když vypáčil několik velkých kamenů, uviděl rezavou truhlici. Jakmile doma odrazil její víko, spatřil spoustu zlatých mincí. Sedlákům, u nichž byl ve službě, poděkoval a odstěhoval se do vzdáleného města, kde ho nikdo neznal. Koupil si tam velký dům na náměstí a ještě mu zbylo hodně peněz na pěkné živobytí.
Lit.: anonym: Kam až sahá historie města Pohořelice? In web ČRo Brno, 26. 2. 2015 (článek). – Cit.: Pohořelice patří mezi prastará města naší země. Leží na důležité obchodní cestě a pro svou významnou polohu byly svědkem slávy a úpadku vlasti, zejména v období válek. A těch bylo více než dost a vždy měly svůj odraz v životě místního obyvatelstva, neboť nesčetněkrát bylo město téměř zničeno, vypáleno a vydrancováno.
Z římských provincií se dováželo množství luxusních předmětů. K častým nálezům patří i římské mumie, které byly nalezeny i v pohořelickém katastru. V nejtěsnější blízkosti Pohořelic, v pískovně katastru osady Smolín, bylo v r. 1951 objeveno pohřebiště. Bylo prokopáno celkem 28 hrobů, ale všechny byly už předtím vyloupeny. V červnu téhož roku byl objeven velmi bohatý nedotčený hrob (asi mladé ženy), který obsahoval dvě zlaté náušnice, stříbrnou přezku a sponu, stříbrný náramek a prsten, dále náhrdelník ze skleněných jantarových korálků a množství jednotlivých skleněných a jantarových perel a korálků.
Dnešní Pohořelice se nám představují původním názvem Borlitz v r. 1222, po roce 1918 Pohořelice. Název je odvozen buď od osobního jména Pohořel, nebo od lidí, kteří byli pohořelí, to znamená, že město bylo vysazeno na místě někdejší osady zničené požárem. K Pohořelicím neodmyslitelně patří také rybníkářství a tzv. „Pohořelický kapr“. Nejznámější akcí, pořádanou Rybníkářstvím je „Výlov rybníka Vrkoče“, který se koná s účastí veřejnosti, vždy v termínu kolem 28. října. Během 2-3 dnů se výlovu zúčastní kolem 30 až 50 tisíc lidí. Stačí se přijít podívat! (more…)
Kultura On Air – Martin Pecina (2015)
Připravila Barbora Šichanová. „Typolenin z Brna“ si povídal o grafickém designu, knížkách, tetování a psích hovnech.
Hovoří Martin T. Pecina.
Natočeno 2015. Premiéra 25. 2. 2015 (ČRo Radio Wave, 14:00 h.).
Lit.: Šichanová, Bára: Grafický designér Martin Pecina: Ohyzdně upravené knihy nemůžu číst. In web Radio Wave, 25. 2. 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je držitelem ocenění za nejkrásnější knihu roku, o grafickém designu přednáší i píše. Písmo nosí v podobě výrazného tetování i na svém těle. S grafickým designérem s vizáží kavalíra – Martinem Pecinou – jsme se v rozhovoru bavili třeba o kvalitě grafického designu a typografie v ČR i v zahraničí, grafice a psích výkalech, i úrovni grafické úpravy oficiálních státních dokumentů.
„Přesně to je typoLenin z Brna a jde o přezdívku, kterou mi vymyslel Petr Babák. Přijde mi to docela vtipné a vzhledem k tomu, že trochu vypadám jako Lenin, tak s tím nemám problém,“ vysvětluje svůj postoj k bizarní přezdívce Martin Pecina, grafický designér, který ve své tvorbě dává prostor inspiračním zdrojům nejen z minulosti (jako v případě knihy Kruhy pod očima, kde jej ovlivnil strojopis, úpadková typografie ze 70. let), ale také mnoha odvětvím souvisejícím s vizualitou obecně.
„Je tady několik desítek tvůrců, kteří snesou mezinárodní srovnání. Jde to vidět na několika výstavách, i lokálních, které ale přesahují hranice naší země – jako je třeba Bienále grafického designu v Brně. Druhá věc je ovšem stav, který můžeme vidět na ulici nebo v knihkupectví.“ Právě v tomto širším kontextu má ČR podle Peciny proti západní Evropě rezervy. (more…)
Marketa Lazarová 1/12 (2014)
Vladislav Vančura. Četba na pokračování z románu českého prozaika. Připravila Markéta Jahodová. Režie Markéta Jahodová.
Čte Lukáš Hlavica.
Natočeno 2014. Ke stažení a poslechu na stránkách Čtenářského deníku. Repríza 26. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 13:22 h.) v cyklu Čtenářský deník. Repríza 1. dílu 29. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 19. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Konrádová, Jarmila: Marketa Lazarová (Vladislav Vančura). In web Čtenářský deník, 8. 1. 2015 (článek + nahrávky ke stažení). – Cit.: Vladislav Vančura se často nechával inspirovat skutečnými příběhy, událostmi, lidmi. Otec jeho přítele, spisovatele Karla Nového, se stal předobrazem „Pekaře Jana Marhoula“. Podnětem k „Rozmarnému létu“ byla dřevěná zbraslavská plovárna a její majitel i návštěvníci. A v „Rodině Horvatově“ zpodobnil členy své vlastní rodiny.
Námět k románu „Marketa Lazarová“ nalezl Vančura v kronice svých předků, Vančurů z Řehnic, mezi nimiž byli ve středověku zbojníci a loupežníci. Na okamžik, kdy se nápad na román zrodil, vzpomíná ve svých memoárech Vančurova manželka Ludmila:
„Jak často maličkosti rozhodují o vzniku velkých věcí! Jak vlastně došlo k tomu, že před plánovaným románem o rodině Vančurů zaujal Vladislava nápad napsat příběh ze středověké historie svého rodu? Nepatrným bezprostředním podnětem k tomu, aby jednoho dne řekl, že napíše dobrodružný román o Vančurech z Řehnic, byla naše rozmluva při vycházce nad Zbraslaví k Baním. Přečetla jsem tehdy právě Wildovo „Strašidlo cantervillské“ a vyprávěla jsem mu o tom. Námět i jednotlivé scény ho náramně pobavily. A ještě než si sám knížku přečetl, ho napadlo, že napíše rytířský, loupežnický román. Vrátili jsme se domů a Vladislav zmizel ve své pracovně s novým plánem v hlavě.
V mých vzpomínkách je období, kdy Vladislav psal Marketu, jedno z nejkrásnějších. Byl zamilován do těch Vančurů a nejvíc do Markety.“
Román, strhující vyprávění o vášnivé lásce, která boří všechny konvence a společenské hranice, vyšel v roce 1931 a byl odměněn státní cenou za literaturu. Velice slavné je filmové zpracování v režii Františka Vláčila z roku 1967 s Magdou Vášáryovou v titulní roli, a vzniklo také několik dramatizací. Ale největším, nejpůsobivějším zážitkem je přece jen samotné Vančurovo dílo. Postupně si zde poslechněte celé dílo v nezkrácené podobě.