Rozhlasové pásmo k 40. výročí úmrtí básníka, esejisty, překladatele a československého diplomata Josefa Palivce (1886 – 1975), který byl účastníkem protinacistického odboje. Po roce 1948 byl deset let vězněn komunistickým režimem. Připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Ze záznamu hovoří Josef Palivec. Účinkují Vladimír Krátký, Jiří Valoušek, Gabriela Štefanová, Vladimír Hauser, Jana Kaločová a Drahomíra Hofmanová. V úvodu pořadu vzpomíná Zdeněk Kožmín.
Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 1. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou a Hrdina.cz. Repríza 26. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Vysíláno v rámci Audiokabinetu na Měsíci autorského čtení 19. 7. 2015 (Husa na provázku, 17:30 h., Brno). Hostem Aleny Blažejovské byl editor Palivcových spisů doc. Jiří Rambousek.
Lit.: Blažejovská, Alena: Temno je ourodné. Krátká stať o J. Palivcovi informuje o rozhlasovém pořadu, který 1. 2. 2015 vysílá radio Vltava. In Týdeník Rozhlas 5/ 2015, s. 10 (19. 1. 2015) (článek).
Lit.: Blažejovská, Alena: Temno je ourodné. Rozhlasové pásmo o osobnosti a díle Josefa Palivce. In web ČRo 3 Vltava, 26. leden 2020 (článek). – Cit.: Rozhlasové pásmo k výročí úmrtí básníka, esejisty, překladatele a československého diplomata Josefa Palivce (7. 10. 1886 – 30. 1. 1975), který byl účastníkem protinacistického odboje a po roce 1948 byl deset let vězněn komunistickým režimem. (…)
„Temno je ourodné, neodpírej mu díků. / Co v sebe zavřeno, zas vzejde, zahradníku!“ Tyto verše jsou součástí básnické skladby Josefa Palivce Pečetní prsten, vydané poprvé v roce 1941 – za druhé světové války. Citoval je před lety Zdeněk Kožmín, když vzpomínal, kdy „poezie bránila a obránila nás“. Dnes je najdeme i na internetu, na stránkách Církve československé husitské. V předmluvě k vydání z roku 1969 píše Jaroslav Seifert, že Palivec je v první řadě básníkem básníků. Je ale zřejmé, že jeho verše rozechvívají i srdce ostatních – a dokonce i World Wide Web.
Temno je ourodné, neodpírej mu díků.
Co v sebe zavřeno, zas vzejde, zahradníku!
Václav Černý v doslovu uvádí: „Nejdůvěrněji jsme se s Josefem Palivcem spřátelili, nejvěrněji a navždy k sobě přilnuli na počátku německé okupace, když jsme se setkali na frontě, kde nemohl chybět, a také ani na okamžik nechyběl: na frontě ilegálního osvobozeneckého boje.“ Ano, kníže českých básníků a překladatel Josef Palivec, v letech 1919-1948 úspěšný československý diplomat, byl koncem nacistické okupace vězněn spolu s Václavem Černým. Toto bylo v roce 1969 možné napsat do oficiálního vydání knižního souboru jeho básní (Síta – nakl. Mladá fronta, Praha).
…přísní andělé svůj souhlas odeprou ti,
váháš-li z trýzně jen svit krásna vykřísnouti…
Ale Josef Palivec, manžel Heleny Čapkové, byl odsouzen i podruhé. Jako svědek byl vyslýchán v procesu s Miladou Horákovou, poté byl v prosinci 1949 zatčen a roku 1951 odsouzen na dvacet let. V roce 1954 mu byl trest snížen na polovinu. Vězněn byl v Praze, na Borech, na Mírově a v Ilavě. Jako na svého spoluvězně na něj vzpomínal Zdeněk Rotrekl. Od června 1958 do ledna 1959 ležel Palivec v pankrácké vězeňské nemocnici. V témže roce byl propuštěn. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1971 byl jeho osvobozující rozsudek opět zrušen. Teprve v roce 1992 mu prezident Václav Havel propůjčil Řád TGM III. třídy in memoriam Za zásluhy a rozvoj demokracie v naší zemi.
Když Palivec vyšel z vězení, bylo mu 73 let. Jeho v té době už těžce nemocná manželka o dva roky později zemřela. Byl by ještě tehdy hájil maximu, že „temno je ourodné“ a „že přísní andělé svůj souhlas odeprou ti, / váháš-li z trýzně jen svit krásna vykřísnouti“?
V roce 1969 vychází také soubor Palivcových esejů (Poezie stále budoucí – nakl. Růže, České Budějovice). Na záložce píše Miloslav Topinka (je to on, kdo Palivce pasoval na knížete českých básníků), že autor esejů „přichází v noci, ‚tmou, ve které je obsažen‛, protože ‚noc a já jsme spolu podivně zajedno‛.“ Jsme připraveni spojovat si „temno“ po jiráskovsku s časem a mocnostmi, které vězní básníky. Ale hleďme, jak dovedl být Palivec s tmou v souladu. V eseji Báseň a jablko (poprvé vydaném časopisecky roku 1968) sní:
Jsem chlapec, jde mi na dvanáctý, tma houstne a já se tu ještě v ovocném sadě sám a sám pozdím, pololeže, polosedě. Tma, ve které jsem obsažen, voní a lucerničky svatojánských broučků jsou pomalu k nerozeznání od hvězd na nebi. Jak savá jsou ústa zdání. Noc a já jsme spolu podivně zajedno. Už ani nevím, kde přestává země a začíná obloha, ztrácím orientaci a nic si z toho nedělám. S libostí prožívám, jak opojné je souviset, přináležet. Noc kráčí nehlesně prostřed neviditelného a neslyšitelného sršení, vření a hřmění a já se vezu s ní a v ní. Její kráčení je tiché a málem neskutečné jako kroky někoho, kdo kráčí s tebou ve sněhu. Je mi tak pěkně, že div neslzím.
Je zřejmé, že perspektiva Josefa Palivce nebyla z tohoto světa. Ačkoliv – dodejme s pousmáním – v roce 1964 píše své milované nevlastní dceři Nizetce (snaše Igora Stravinského), že udělá vše pro to, aby teď ještě byl z tohoto světa. Asi právě toto je profil, skutečná podstata, hrdiny: i po všem, co zakusil, formuluje v eseji z konce 60. let své krédo: „Úděl člověka je úchvatný. Žít znamená tvořit a tvořit znamená překonávat překážky. Ať tedy žijí překážky!“ (…)
Lit.: Štěpaník, Jaroslav: Temno je ourodné – návštěva v rozhlasáckém audiokabinetu. In web Brno Žurnál, 25. 7. 2015 (zpráva o uskutečněné akci). – Cit.: V roce 2000 vznikl v Brně literární festival Měsíc autorského čtení. Velmi brzy si získal oblibu jak literátů, tak příznivců a čtenářů jejich tvorby. Festival expandoval do dalších měst a nabyl punc specifické, zřetelně profilované mezinárodní akce. Zahajuje pravidelně v Brně 1. července, pak se rozšíří do dalších míst (Ostrava, Košice, Lvov, Wroclaw). V těchto pěti městech probíhá každý den po celý měsíc, končí 4. srpna.
Festival se člení na dvě hlavní programové linie. Jedna tradičně představuje českou, slovenskou a polskou literaturu, druhá literaturu země, která je v daném roce hostem. (Letos to byla Ukrajina.)
Součástí festivalu je „off program“. V jeho rámci, letos již po šesté představilo něco ze své tvorby brněnské studio Českého rozhlasu pod zavedeným názvem Audiokabinet. Veřejný poslech vybraných rozhlasových nahrávek se konal ve dnech 7. až 19. července a předcházel hlavnímu večernímu programu – autorskému čtení. Záměrem prezentace je propagovat rozhlasovou tvorbu, v bezprostředním přímém osobním kontaktu komunikovat s posluchači. Nejde jen o to, aby si návštěvníci společně vyslechli zvukový záznam, smyslem je osobní setkání s tvůrci, možnost klást dotazy, vyjádřit vlastní dojmy a mínění, diskutovat.
Posluchači se tak mohli setkat s impresáriem těchto „podvečerů s rozhlasem“ Jiřím Frišaufem a s autory – redaktory rozhlasu, současně moderátory: Alenou Blažejovskou, Hanou Hložkovou, Olgou Jeřábkovou, Radimem Nejedlým a Ludvíkem Němcem.
Zajímavých nabídek bylo opravdu dost. Sám jsem byl rozhodnut hned pro několik. Těšil jsem se, že si vyslechnu pořad Olgy Jeřábkové z cyklu Osudy o paní Mileně Flodrové. Zvlášť, když hostem byla tato obdivuhodná dáma. Setkání s ní vždy potěší a člověk se pokaždé dozví něco nového z historie Brna. Přitažlivá byla literárně hudební kompozice z básní Jiřiny Salaquardové, nejen recitace, ale také hudba a zpěv Ivy Bittové! Připravili Ludvík Němec s režisérem Radimem Nejedlým. Přítomni měli být autoři i ta, k jejímuž jubileu kompozice vznikla.
Bylo víc toho, co jsem chtěl navštívit a nakonec nenavštívil. Už to tak chodí, že člověku do všeho vždy něco vleze, a je hotovo. Stihl jsem pouze poslední, závěrečný program. Rozhlasové pásmo Aleny Blažejovské k 40. výročí úmrtí básníka, esejisty, překladatele a diplomata Josefa Palivce (1886-1975), který byl účastníkem protinacistického odboje. Po roce 1948 byl deset let vězněn komunistickým režimem. – Autorka vystavěla pořad „Temno je ourodné“ na klíčových životních údobích výborného básníka, statečného muže, pozoruhodné osobnosti, která nikdy nestála stranou společenského dění. Dotazů z publika bylo dost, směřovaly jak na A. Blažejovskou, která diskusi moderovala, tak na znalce životních osudů J. Palivce a editora jeho spisů docenta Jiřího Rambouska. Zůstávají i některá „bílá místa“, která nelze z dostupných materiálů plně vyložit. Zajímavým faktem je, že žádost o omilostnění vězněného básníka, adresovanou prezidentu Zápotockému, podepsalo několik desítek spisovatelů, mezi nimi i ti považovaní za výrazně prorežimní. Přesto, v době, kdy docházelo u řady politických vězňů ke zkrácení trestu, v daném případě se tak – ani s ohledem na tuto přímluvu – nestalo. Otázky potvrdily, že literární pásmo vzbudilo zájem nejen o Palivce jako básníka, ale také jako pozoruhodnou osobnost. Lze se jen těšit a doporučit návštěvu Audiokabinetu brněnského studia Českého rozhlasu v následujícím festivalovém roce.
