D. C. Jackson. Je život singles zábavný nebo frustrující? A co si počít po třicítce? Rozhlasová adaptace komedie o vážných věcech v nastudování Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Překlad Jakub Škorpil. Rozhlasová úprava Eva Lenartová. Hudba Nikos Engonidis. Divadelní režie Daniel Špinar. Rozhlasová režie Peter Gábor.
Osoby a obsazení: Amy (Tereza Vilišová), Tom (Vladimír Polák), Josef Kaluža, Markéta Haroková, Zuzana Truplová, Alena Sasínová-Polarczyk, Alexandra Gasnárková, Renáta Klemensová, Jan Fišar a Petra Lorencová.
Nastudoval ČRo Ostrava, červen 2014. Premiéra 10. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21.30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry. Repríza 27. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h).
Pozn.: Divadelní premiéra 27. září 2013. Tereza Vilišová získala za roli Amy Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie. Divadelní inscenace získala Cenu Marka Ravenhilla udělovanou za nejlepší tuzemskou inscenaci nového dramatického textu.
Lit.: Jiroušek, Martin: V ostravském rozhlasu vzniká adaptace oceňované hry Můj romantický příběh. In web Ostravan, 20.6.2014 (reportáž). – Cit.: Můj romantický příběh, oceňovaná hra D. C. Jacksona o problematice mezilidských vztahů, dostává v těch dnech rozhlasovou podobu. Příběh o osudem zkoušené dívce Amy už dříve zaujal publikum i odborníky v Divadle Petra Bezruče, kde exceluje herečka Tereza Vilišová (držitelka ocenění Cena Alfréda Radoka a Thálie). Právě s ní se setkají také posluchači rozhlasových vln. Tady ale podobnost s divadelní verzí končí.
Režie rozhlasové inscenace hry se tentokrát ujal Peter Gábor, jenž dostal opakovanou důvěru dramaturgyně Evy Lenartové, která Můj romantický příběh pro rozhlas upravila.
„Podnět vzešel od dramaturgyně Evy Lenartové, která mě oslovila k další spolupráci, už loni jsme společně vytvořili rozhlasovou inscenaci hry Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní,“ říká režisér Peter Gábor během natáčecí pauzy v rozhlasovém studiu. Herci Tereza Vilišová a Vladimír Polák mu během přestávky ochotně zapózují před fotoaparátem, vyberou si k tomu zrovna okamžik polibků, které před rozhlasovým mikrofonem vznikají tak, že líbají sami sebe na předloktí. Rozhlasový posluchač to ale potom nepozná.
„V rádiu je to jiné, proto také naše volba hereckých představitelů je rozdílná, než je tomu u divadelní adaptace. Vychází to z možností rozhlasových prostředků, protože ne každý herec má pro tento typ práce předpoklady,“ vysvětluje Peter Gábor.
Tereza Vilišová pro roli Amy, kterou hraje také v divadelní verzi, ale připadla v úvahu od počátku. „Vždy hledáme herce, kteří jsou šikovní v práci s mikrofonem,“ říká Peter Gábor. Na hlavní roli mužského představitele se uskutečnil konkurs, který vyhrál herec Vladimír Polák.
Peter Gábor není v rozhlasovém studiu žádným nováčkem. „Od roku 1994 jsem stálým spolupracovníkem rozhlasu, do ostravského studia mě přivedl Miroslav Zelinský, který realizoval řadu nahrávek ve slovenském jazyce, takže nejdříve jsem byl osloven jako interpret,“ připomíná režisér a je patřičně hrdý na řadu svých úspěchů. Tím největším je podle něj loňská rozhlasová adaptace hry S nadějí a bez ní od Tomáše Vůjtka opět v dramaturgii Evy Lenartové. Můj romantický příběh bude rozsahem podobně náročná asi pětasedmdesátiminutová záležitost.
V rozhlasové verzi zazní hlasy postav, které na jevišti nevystupují. „Máme herečku, která Amy hraje v divadle i v rádiu, ne vždy to musí být výhoda. Práce s hereckou emocí ve studiu je náročná a citlivost mikrofonu odhalí každou neupřímnou repliku. Rozhoduje i barva hlasu a technika řeči,“ vysvětluje Peter Gábor.
Práce v tomto hereckém týmu ale pro něj není novinkou. Se stejnými tvůrci již připravoval třeba četbu na pokračování. „Známe se důkladně, jsme sehraný tým, navíc Tereza Vilišová dostala první angažmá v Moravském divadle v Olomouci, kde jsem byl tehdy šéfem, takže ji znám opravdu dobře,“ dodává Peter Gábor.
Na inscenaci se dále podílí Nikos Engonidis jako autor hudby a vedle Terezy Vilišové a Vladimíra Poláka se objeví také Josef Kaluža, Markéta Haroková, Zuzana Truplová, Alena Sasínová-Polarczyk, Alexandra Gasnárková, Renáta Klemensová, Jan Fišar, Robert Finta a Petra Lorencová.
Lit.: Lenartová, Eva: Milostný příběh z kanceláře. In Týdeník Rozhlas 7/2015 (článek). – Cit.: Když v roce 2013 dostala Tereza Vilišová (titulní rozhovor v TR 48/2014) v hořké komedii Můj romantický příběh roli Amy, nijak nejásala. Když se ovšem počátkem následujícího roku udělovaly ceny Thálie a ceny Alfréda Radoka, získala díky Amy obě. Bylo tedy jasné, že Tereza Vilišová bude i rozhlasovou Amy. Přesněji řečeno její výkon na jevišti byl inspirací k práci na rozhlasové adaptaci dnes slavné hry.
Nadějnému skotskému dramatikovi D. C. Jacksonovi je třicet čtyři let a jeho zatím nejúspěšnější hra Můj romantický příběh, poprvé uvedená v roce 2010, stačila zazářit na jevištích v Edinburghu a Londýně, následně pak v divadlech v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, ve Slovinsku, Švédsku, v USA i Japonsku, ve Francii nebo v Číně. Nevšední zájem inscenátorů a tak velkou přízeň publika si text vysloužil svým tématem, kterým je život dnešních singles třicátníků. Jsou totiž, zdá se, všude. Singles žijí sami, na partnerství nemají čas ani chuť a do manželství se nehrnou. Deprese z frustrující samoty je sice občas dožene, ale průnik do soukromí a nepříjemný pocit zodpovědnosti za někoho jiného než za sebe se ukážou být mnohem horší variantou. Vyvolávají situace, na které nejsou naši hrdinové připraveni, které na ně kladou osobnostní nároky a před kterými je lépe prchnout.
Jackson píše o vážných věcech dobře odposlouchaným jazykem věčně nedospělé generace s neuvěřitelnou lehkostí a vtipem, ale hlaholivý smích se nenápadně mění v úsměv, až i ten v posledním ze tří dějství postupně tuhne na rtech. Milostný příběh z kanceláře je vyprávěn z pohledu Amy a z pohledu jejího přítele Tomyho.
Partnerem Terezy Vilišové je v rozhlasové adaptaci neméně vynikající Vladimír Polák. V dalších rolích uslyšíme Markétu Harokovou, Josefa Kalužu, Zuzanu Truplovou, Renátu Klemensovou, Alexandru Gasnárkovou, Petru Lorenzovou, Roberta Fintu, Jana Fišara a Alenu Sasínovou-Polarczyk. Režijně hru nastudoval Peter Gábor, zvukově na pořadu spolupracovala Hana Plecháčková, dramaturgicky autorka článku a autorem scénické hudby je Nikos Engonidis. Hru v ostravském rozhlasovém studiu připravila Tvůrčí skupina Regiony.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Poslechnu si – Ze života singles. In Týdeník Rozhlas 7/2015 (anotace).- Cit.: V úterý 10. února o půl desáté večer si na Vltavě poslechnu premiéru rozhlasové verze inscenace Divadla Petra Bezruče Můj romantický příběh (autor D. C. Jackson) o životě singles (více v článku na této straně). Hlavní představitelka Tereza Vilišová získala za postavu Amy Cenu Alfréda Radoka a Cenu Thálie a samotná inscenace Cenu Marka Ravenhilla – uslyšíme, co se podařilo přenést z divadla do éteru. Rozhlasovou režii vede Peter Gábor.
Lit.: Lenartová, Eva: D. C. Jackson: Můj romantický příběh. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (článek). – Cit.: „Chcete vědět, kde se lidé potkávají? Povím vám to. Pokud jste si někoho nenašli ještě před promocí, oženíte se nejspíš s nějakou krávou z práce.“
Když se v roce 2013 udělovaly ceny Thálie a ceny Alfréda Radoka, dostala Tereza Vilišová za roli Amy v hořké komedii Můj romantický příběh, obě. Bylo tedy jasné, že Tereza Vilišová bude i rozhlasovou Amy. Přesněji řečeno výkon Terezy Vilišovéna jevišti byl inspirací k práci na rozhlasové adaptaci dnes slavné hry.
Skotskému dramatikovi D. C. Jacksonovi je 34 let a jeho zatím nejúspěšnější hra Můj romantický příběh, poprvé uvedena v roce 2010, stačila zazářit na jevištích v Edinburgu, v Londýně, v divadlech v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, Slovinsku, Švédsku, USA i v Japonsku, Francii nebo Číně.
Nevšední zájem inscenátorů a tak velkou přízeň publika si text vysloužil svým tématem, kterým je život dnešních singles třicátníků. Jsou totiž, zdá se, všude, stali se civilizačním fenoménem. Singles žijí sami, na partnerství nemají čas ani chuť a do manželství se nehrnou. Deprese z frustrující samoty je sice občas dožene, ale průnik do soukromí a nepříjemný pocit zodpovědnosti za někoho jiného než za sebe se ukážou být mnohem horší variantou.
Vyvolávají situace, na které nejsou naši hrdinové připraveni, které na ně kladou osobnostní nároky a před kterými je lépe prchnout. Jackson o vážných věcech píše dobře odposlouchaným jazykem věčně nedospělé generace s neuvěřitelnou lehkostí a vtipem, ale hlaholivý smích se nenápadně mění v úsměv, až i ten, v posledním ze tří dějství, postupně tuhne na rtech.
Milostný příběh z kanceláře je vyprávěn z pohledu Amyina přítele Tomyho – partnerem Terezy Vilišové je neméně vynikající Vladimír Polák – , pak z pohledu Amy a nakonec jsme svědky jakéhosi pokusu o objektivitu a sebepoznání. Happy end ale nečekejte, je to prostě příběh ze života.
Lit.: anonym: můj romantický příběh. In web Bezruči. b. d. (anotace divadelní inscenace). – Cit.: Komedie mladého skotského dramatika D. C. Jacksona nabízí zábavný a přesto nekompromisní pohled na hledání toho pravého partnera dnešními třicátníky. Pod slupkou zábavné hry se ukrývá originální vztahová tragikomedie, jejíž vtip je navíc umocněn hereckým obsazením: pětice představitelů ztvárňuje téměř šestnáct postav!
Autor velmi upřímně ukazuje, proč tolik dnešních třicátníků žije samo, bez rodiny, bez dětí, bez partnera a analyzuje fenomén dneška, životy tzv. singles. A rozhodně si nemyslí, že by dnešní mladí muži či mladé ženy byli generací kariéristů. Vždyť ústřední dvojicí příběhu jsou možná i tak trochu „lidé od vedle“, kteří svoji práci nikterak neprožívají, spíše v zaměstnání přežívají a víkend je pro ně jasným vysvobozením. Oba si navíc nesou rány a šrámy od svých prvních lásek a idealistické a nereálné představy o tom, jak by vztahy měly fungovat.
„Myslím, že teď je téma hledání partnera po třicítce takový fenomén především proto, že je úplně jiná doba. Nabízí se spousta možností, nic není problém, způsoby komunikace se zrychlují, ale lidé jako by kvůli tomu byli mnohem zranitelnější, neschopnější. Žijeme ve velmi odcizené době.“ /Daniel Špinar/
Jacksonův „romantický“ příběh je univerzální, klidně by se mohl odehrávat v kterémkoliv českém městě. Tedy všude tam, kde žijí, pracují a (ne)milují se mladí lidé. Zoufale hledající, zoufale doufající a snad i nakonec šťastně nacházející… lásku.
„Vlastně by naše inscenace měla být jakýmsi ironickým a vtipným návodem, jak se v zamotaném vztahovém bludišti dnešního světa vzájemně najít, propojit a znovu nezabloudit!“ /Ilona Smejkalová/
Hra Můj romantický příběh měla světovou premiéru v roce 2010. Inscenace zazářila na edinburském festivalu, získala hlavní cenu a následně se hrála před vyprodanými hledišti londýnského Bush Theatre. Neobyčejně úspěšná je také v mezinárodním měřítku, po premiérách v Austrálii, Německu, Řecku, Srbsku, Slovinsku, Švédsku, USA i Česku se připravují uvedení ve Francii, Číně či Japonsku.
Hledání životního partnera po třicítce… co k tomu dodat?! /Daniel Špinar/
singles groteska / jmenuju se tom / je mi přes třicet / na večírku jsem se nalil a pak se s ní vyspal / ani se mi moc nelíbí / a je tu problém… / jmenuju se amy / je mi přes třicet / na večírku jsem se opila a pak se s ním vyspala / ani se mi moc nelíbí / a je tu problém… / …nebo ne?