Karel Stanislav (16. listopadu 1907 Motyčín, dnes Kladno-Švermov – 5. prosince 1963, Praha), vlastním jménem Otmar Gatschä, byl český prozaik a dramatik. Podepisoval se též Otmar Gatschä-Čestínsky. Pseudonym Karel Stanislav, který používal od roku 1949, přijal později za své občanské jméno.
Pocházel z rodiny pomocného úředníka. Vystudoval obchodní školu se zaměřením na družstevnictví a národní hospodářství. Praxi a teorii družstevnictví se pak dlouhodobě věnoval. Od roku 1924 pracoval ve Stavebním družstvu státních a jiných veřejných zaměstnanců v Praze – Bubenči a poté od roku 1926 až do roku 1946 v Obecně prospěšném stavebním a bytovém družstvu pro Vyšehrad. V letech 1926-1928 působil také jako redaktor finančně-hospodářského týdeníku Burzovní kurýr (od roku 1927 Hospodářský zpravodaj).
Publikovat začal velmi časné (zřejmě z existenčních důvodů). Šlo o nenáročné romány, povídky a novely se společenskou a milostnou tématikou a s napínavým, často až nepravděpodobným dějem, přičemž k této části svého díla se později nehlásil. Těsně před německou okupací se začal věnovat také práci pro rozhlas a v jeho tvorbě začaly sílit sociální a společensko-kritické motivy, které po únoru 1948 vedly až k psaní děl na tzv. společenskou objednávku zobrazujících ideologicky schematizované konflikty.
Aktivně se zúčastnil květnového povstání v roce 1945 a pak odjel na dlouhodobou brigádu do pohraničí. Od roku 1946 se pak věnoval pouze literatuře, neboť jeho těžká plicní choroba jej dovedla k trvalé invaliditě. Zaměřil se hlavně na psaní divadelních her řešících dobově aktuální problémy a napsal také několik pohádkových jednoaktových loutkových her pro děti s tradičními (a často aktualizovanými) pohádkovými motivy.
Dílo
Rozhlasové hry
Světová cena (1940),
Srdce na zámek (1942),
Poutník po hvězdách (1942),
Štěstí naruby (1943),
Bludný peníz (1943),
Zulaja (1944),
Sen o pravdě (1944),
Akord svědomí (1948),
Myší díra (1948),
Doubravové (1948),
Dvojí žár (1949),
Nejkrásnější domeček (1949),
Zvuk X (1957),
Příběh deseti hodin (1960),
Človíček (1963),
Bez pozlátka (1964).
Divadelní hry
Žlutá věž (1949),
Stavěli zedníci (1950), původně jako rozhlasová hra Doubravové, komedie se satirickou kritikou nešvarů, roku 1951 přepracovaná verze s názvem Štika v rybníce,
Kdo s koho? (1953), divadelní hra pro mládež,
Cesta lososů (1954),
Pohádka o zlém hajném (1955), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
Pohádka o nemocné princezně (1955), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
O třech sestrách (1956), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
Dům na rozcestí (1957), divadelní hra zobrazující postroje tzv. „včerejších lidí“, tj. těch, kteří nepřijali socialismus,
Omyl profesora Somola (1957),
Janek hastrmánek (1957), pohádková jednoaktová loutková hra pro děti,
Trojlístek z pohádek (1957), sborník, obsahuje loutkové hry O chytrém Honzovi , O třech sestrách a Jak švec chytal smrt.
Návštěva nepřichází (1958), komedie se satirickou kritikou nešvarů,
Honza a loupežnice 1958, pohádková hra,
Čtyřlístek z pohádek (1960), sborník, obsahuje loutkové hry Pohádka o nemocné princezně, Janek hastrmánek, Tři přání a Pohádka o zlém hajném.
Samota Nadějov (1962), drama zachycující proměny v pohraničí po osvobození
Nebe za pár tisíc (1962),,
Dvě pohádky (1962), sborník, obsahuje loutkové hry Pohádka o nemocné princezně a Pohádka o zlém hajném.
Zdroj
Natočeno 2013. Vydal Taxus International, květen 2013 (mp3).