Přemysl Hnilička
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 22/2013)
Březen 1939. Dva kabaretní klauni, Přemysl Horáček (Václav Postránecký) a Jéňa Čech (Jiří Klem), připravují inscenaci Buď zdráv, člověče, která obsahuje jinotaje vztahující se k nastupující německé moci. Ta se k jejich textům zatím nevyjadřuje, zato české ministerstvo školství a národní osvěty vyžaduje změny, škrty a znevtipnění vtipů. Horáček je ochotný trochu ustoupit a něco vyškrtnout, Čech ale do textu zasahovat nechce. Už v této chvíli se jejich cesty začínají rozdělovat.
V roce 1941 se setkávají znovu; jeden z nich je již oznámkován (ne zcela bez viny) jako kolaborant a druhý prodává na rohu ulice noviny (a ve „volných chvílích“ je činný v odboji). Přitom oběma šlo vlastně o totéž: udržet v hrozných časech aspoň občas dobrou náladu poctivým Čechům.
Rozhlasová hra Jiřího Justa Klauni a vlastenci je označována jako „kabaretní seminář o podstatě humoru v Čechách“. Just text zaslal do soutěže k 35. výročí tzv. Vítězného Února, v níž sice nezískal cenu, ale zaujal a byl doporučen k dopracování. V Československém rozhlase jej k nahrávce dramaturgicky dovedl Ivan Škapa, mladý a nadějný tvůrce, který se prosadil v roce 1976 hrou „Hastrmancká komedyje“ (co na tom, že tehdy – jak se zjistilo po roce 1989 – pouze svým jménem kryl Vladimíra Semráda). Režijně hru nastudovala Alena Adamcová.
Premiéra byla naplánována na březen 1983, v časopise Rozhlas již vyšla Škapova anotace… avšak osud určil jinak. Hru si – citujme nyní z knihy Od mikrofonu k posluchačům – „měsíc před premiérou poslechlo vedení Českého rozhlasu, které konstatovalo, že „se nejedná o tvůrčí omyl, ale promyšlenou ideodiverzi, ve které autorovi nejde o boj proti fašismu“, a vysílání zakázalo. Kromě výhrad vedených z ideologických pozic a pokoušejících se dokázat, že autor měl na mysli skrytou satiru na současné společenské poměry, zazněla i upozornění na to, že autor J. Just „má kontakty s pravicovou opozicí„. “ (more…)