Mgr. Přemysl Hnilička
(napsáno pro Týdeník Rozhlas 2/2013)
V říjnu 1964 vznikla v pražském rozhlasovém studiu v režii Věry Kovaříčkové rozhlasová hra Nina Kostěrinová. Zdramatizoval ji Karel Nešvera podle deníků sovětské komsomolky téhož jména a premiéru měla 22. listopadu. Samotné deníky zachycují přerod mladé naivní dívky v rozhodnou ženu a zároveň zobrazují i ztrátu jejích ideálů. Deník si Kostěrinová začala psát v roce 1936, kdy v sovětském Rusku propukla vlna politických procesů a poprav. Zpočátku činnost strany schvaluje a na schůzích komsomolu bez zaváhání zvedá ruku pro nejrůznější nenávistné rezoluce. První zaváhání cítí v okamžicích, kdy vylučuje ze školy spolužáka pro drobný konflikt s předsedou třídy, když však komunisté zatknou jejího strýce a tetu, raději pochybuje o jejich poctivosti, než o straně. Poté je však zatčen také její otec, starý a poctivý komunista, kterého miluje a věří mu…
Podivuhodně otevřené i lyrické deníky vyšly tiskem až roku 1962 a v českém překladu Jiřiny Fronkové o dva roky později. Svědectví o době Stalinova kultu a vražedného šílení okamžitě zaujalo Karla Nešveru i dramaturga Jaroslava Poura, a tak ještě téhož roku vznikla rozhlasová dramatizace. Vznikl dramatický přepis, v němž (jak píše ve své recenzi pro Večerní Prahu Zdeněk Bidlo) „vypravěči dávného příběhu (…) uvažují nad stránkami deníku v našich dnech. A jejich závěry jsou i svědectvím naší touhy nedopustit návrat toho, co z poctivých lidí dělalo nepřátele lidu“. O Nině, která zahynula při partyzánské akci v listopadu 1941, podávají svědectví její otec (Jiří Němeček), její učitelka Taťána Alexandrovna (Dana Medřická) a kamarádka Lena Geršmanová (Karolina Slunéčková). Samotnou Ninu hrála tehdy vycházející hvězda rozhlasového herectví, Růžena Merunková. Její spolužáky a přátele ztvárnila nastupující herecká generace: Josef Abrhám (Alík Zekašev), Jiří Krampol (Ríša Grinblat) nebo Vladimír Brabec (Sergej); předsedu třídy Váňu Prachova hrál Petr Haničinec. (more…)