Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Vladimír Müller. Z knihy autora historických próz a dramat, divadelního kritika a publicisty připravila Jarmila Konrádová. Zvukový mistr Dominik Budil. Hudební spolupráce Pavla Schönová. Režie Natália Deáková.

Účinkuje Martin Hofmann.

Natočeno 2012. Premiéra 10. – 16. 9. 2012 (7 x 15  min). Repríza 4. – 10. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Vydala Radiotéka, květen 2022 (MP3, CR.ES.2022.315). Ukázka k poslechu zde.

Obsah: 1. O Vyšehradu.  – 2. O knížeti míru. – 3. O Svatovítském chrámu. – 4. O otci vlasti. – 5. O Karlově mostě. – 6. O kříži na Karlově mostě. – 7.  O Týnském chrámu.

Lit.: Konrádová, Jarmila: Vladimír Müller – Pověsti stověžatého města. In web ČRo, říjen 2012 (článek). – Cit.:  V cyklu Stránky na dobrou noc uvádíme sedm kapitol ze stejnojmenné knihy divadelního kritika, spisovatele, rozhlasového autora a redaktora Vladimíra Müllera. Autor svou knihu napsal v roce 1946 a věnoval ji jednak svému rodnému městu a jednak všem svým předchůdcům, kteří – ať už vyprávěním či v písemné podobě – uchovávali a dál předávali pražské pověsti a legendy.

V dnes už historické premiéře vůbec první hry Voskovce a Wericha „Vest pocket revue“, která se konala v dubnu roku 1927, vystoupil v roli potrhlého fotografa Blažeje Josska tehdy třiadvacetiletý posluchač filosofické fakulty Vladimír Müller. Budoucí divadelní kritik, spisovatel a také rozhlasový redaktor Vladimír Müller se narodil v roce 1904 v Praze a po maturitě studoval komparatistiku a divadelní vědu; jeho profesory byli F.X.Šalda a Václav Tille. Divadlu a literatuře se pak věnoval po celý život – a velmi brzy připojil ke svým zájmům také tehdy zcela nové médium: rozhlas.

Po studiích působil Müller několik let jako kulturní referent v Národních listech, ale už tehdy spolupracoval s pražským Radiojournalem, pro který upravil některé klasické divadelní tituly. V roce 1936 pak v rozhlase začal pracovat už naplno: nejdříve jako lektor dramatických textů a po roce jako dramaturg. Připravoval rozhlasové adaptace divadelních her světových i domácích autorů – mimo jiné např. Shakespeara, Čechova , Lope de Vegy nebo Ladislava Stroupežnického. A byl také autorem několika dramatizací – do rozhlasového tvaru převedl Jiráskovu „Filosofskou historii“ , „Babičku“ Boženy Němcové a další klasická díla.

Zároveň však už v té době usiloval o odklon od pouhých převodů a úprav literárních či divadelních děl a snažil se prosadit v rozhlase svébytný umělecký žánr: původní rozhlasovou hru. Tehdy také přivedl k rozhlasové tvorbě nové mladé autory; mezi jinými objevil pro rozhlas i Zdeňka Jirotku. Rozhlasovým zaměstnancem byl Müller sice jen několik let (do roku 1942), ale externě s rozhlasem spolupracoval až do šedesátých let, stále jako adaptátor divadelní klasiky a v rozhlasovém archivu jsou dodnes tituly, na nichž se podílel.

V roce 1941 vydal Vladimír Müller svou první knihu: historický román „ Žebrák s erbem“ o životě básníka Šimona Lomnického z Budče. A následovaly další historické prózy: „Pětilistá růže“ věnovaná rodu Rožmberků, „Bloudění Dorotky vojandy“, „Meč a srdce“, „Vrhcáby osudu“. A také knihy, v nichž zúročil své znalosti teatrologické: „Vyprávění o Národním divadle“, „Vojanův Štědrý den“ nebo životopisy Ladislava Stroupežnického a Václava Klimenta Klicpery.

„Pověstmi stověžatého města“ vzdal Vladimír Müller láskyplný hold městu, ve kterém se narodil a ve kterém žil až do své smrti v roce 1977. Napsal je po skončení druhé světové války, aby v nich oslavil znovuvzkříšené osvobozené město a jeho historii.