Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 5. 2012

Byl první máj (2012)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 14:52

Ludvík Vaculík. Fejeton. Připravila Alena Blažejovská.

Připravil ČRo Brno v roce 2012. Premiéra 5. 5. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Fejeton: Ludvík Vaculík – Byl první máj. In web ČRo Brno, květen 2012 (anotace + ukázka). – Cit.: Nakladatelství Argo postupně vydává knižně Poslední slova spisovatele Ludvíka Vaculíka – tak se jmenuje rubrika Lidových novin, v níž každé úterý vycházejí fejetony.

Zatím posledními svazky jsou Dřevěná mysl, obsahující výběr fejetonů z let 2002-2008, a Říp nevybuchl, shrnující léta 2008-2012. V magazínu Zelný rynk uslyšíte text z roku 2008 nazvaný Byl první máj.

Jan vytáhl sekačku, nalil do ní jarní olej, benzin a rozjel se. Šel jsem se s ním domluvit, která místa mi má nechat pro kosu, protože já seču výběrově. Nechávám kolonie kterékoliv kvetoucí rostliny. Nechceme mít zahradu uklizenou jako obývák, jak to dělají různí blbečkové: násilím zakládají záhony, a kolonie kvetoucího popence, řebříčku, nebo dokonce kopretin si neváží. „Měl bys už posekat tu lechu, rozlézá se všude.“ Ano, až odkvete. Kočka seděla s námi: jako ta před deseti dvaceti lety. Šel jsem se podívat, jestli mi raší naroubovaná jabloň: neraší? bude rašit? Pak jsme s kočkou šli k mladé višni, starého však už kmene, která vždycky plodí, jako by to mělo být naposled. Když jsem ji před čtyřmi lety narouboval, udělala hned bohatou korunu… a přestala růst. Napadlo mě, že nemůže rozepnout ten starší kmen: prořízl jsem mu kůru shora až k zemi, dělám to každý rok, a kmen se vždycky rozepne o půl centimetru. Vzal jsem konev, abych zalil tři stromky angreštu posazené minule. Kočka utekla, protože já ji rád polévám. Cestou jsem potkal kosici, která nesla dlouhou žížalu. Kde je kočka! Zahnal jsem kosici do křoví: utíkala pěšky, protože žížala byla těžká. Kordon jabloně, malináče holovouského, kvete tak, že pod květy není vidět dřevo. Ten módní tvar si tu před sto lety pořídil pan Topič, nakladatel, a je to možná poslední exemplář tady v D. Každého roku musí se každá, říkám každá větvička zkrátit, aby se udržel jeho tvar. Strom, nemoha už sto let do výšky, roste do délky, má už jistě dvacet metrů. V tom je zarostlé všecko, co bylo. Paní Vaculíková si klekla mezi růže. Zlobí se, protože já jsem jí z růží vyřízl všecky smrčky, až na jeden, který bude k příštím Vánocům. Byl první máj… za chvíli budou zas Vánoce.

Trenčianske rumy ožili (Trenčanské trosky ožily, 1992)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Přemek @ 13:21

Ján Bábik. Pásmo o spisovateli Jozefu Braneckém, který sa zabýval dějinami Trenčína. Hudební spolupráce Dana Reková. Zvuk Stanislava Ďurišová a Imrich Adamko. Režie Viola Muránska.

Účinkují Ján Bábik, Ján Klimo, Ján Valentík , Miroslav Trnavský.

Natočeno 1992. Repríza 12. 1. 2012 (Rádio Devín, 30 min.).

Zvony zvonili, ľudia sa tešili (Zvony zvonily, lidé se těšili, 1994)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Přemek @ 13:18

Ladislav Švihran.  Pásmo o vánočních, novoročních a tříkrálových zvycích. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Zvuk Jozef Bajtek a Andrej Kubík. Režie Táňa Tadlánková.

Účinkují Darina Vašíčková, Ján Valentík, Jozef Šimonovič a Mária Schlosserová.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1994 (30 min.). Repríza 31. 12. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).

 

 

Heuréka! 1/22 (2012)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Přemek @ 13:16

Frigyes Karinthy. Četba z humoristické knihy maďarského klasika. Překlad Alfréd Engelmann. Redakce Tamara Chlebová. Zvuk Milan Greguš. Hudební dramaturgie Danuša Reková. Režie Laco Kerata.

Čte Pavol Šajmovič.

Připravil Slovenský rozhlas pro Rozhlas a televizi Slovenska v roce  2012 (22 x 30 min.). Premiéra 6. 10. – 1. 12. 2012 v cyklu Humoristická literatúra (SRo 3 Rádio Devín).

Ludmila Pelikánová: Portrét recitátorky (1988)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 9:10

Gusta Fučíková, Marie Pujmanová. Výběr a sestava Ludmila Pelikánová. Použitá hudba Jan Seidel (Vzkaz živým, Odkaz Julia Fučíka) a Bohuslav Martinů (Symfonické fantazie). Hrají Česká filharmonie (dir. Karel Šejna, Václav Neumann), Symfonický orchestr Čs. rozhlasu (dir. Jaroslav Krombholz). Hudební dramaturg Jaroslav Rybář. Režie Jiří Šrámek.

Recituje Ludmila Pelikánová.

Natočeno 1988. Vydal Supraphon v roce 1988 (Su 11 0011-1811; 1 LP).

Obsah: 1. Gusta Fučíková: Vzpomínky na Julia Fučíka (úryvek) – 2. Marie Pujmanová: Paní Curieová (úryvek).

Temná byla noc, temnější byl den (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 8:57

Radoslava Kvasničková. Rozhlasový dokument o Ottu Wolfovi, který (málem) přežil. Redaktor Jan Sulovský. Technická spolupráce Jakub Tandler. Hudební spolupráce Pavel Dostál. Použitá hudba Manu Delago (Constructions).  Režie Michal Bureš.

Hovoří Karel Březina, Zdeňka Calábková a Svatava Kubíková. Úryvky z Deníku Otty Wolfa čte Tomáš David.

Připravil ČRo Olomouc  1. 5. 2012. Premiéra 8. 5. 2012 (ČRo Olomouc, 10:05 – 10:42 h.; 36 min.). Repríza 12. 5. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:05 h.); 8. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Pozn. Po repríze 12. 5. 2013 následovalo Noční mikrofórum – hostem Helena Klímová, spoluzakladatelka sdružení Gabriel, které se zabývá psychologickou a psychiatrickou pomocí lidem z rodin se zkušeností Holocaustu. Je také činná v celoevropské organizaci Hidden Child. Moderuje Dan Moravec. (89 min)

Lit.: (ipu): Temná byla noc, temnější byl den. (anotace). – Cit.: Jsou příběhy, které by neměly být nikdy zapomenuty. To je i případ židovského chlapce Otty Wolfa, který se spolu s rodiči ukrýval za druhé světové války tři roky před nacisty v Tršicích na Olomoucku. Právě osudy Otty Wolfa a jeho rodiny připomene rozhlasový dokument Radky Kvasničkové Temná byla noc, temnější byl den, který Český rozhlas Olomouc odvysílá v premiéře 8. května 2012 po 10. hodině.
Příběh rodiny Wolfů začíná v létě v 1942, kdy jako tisíce jiných židovských rodin, dostali předvolání k transportu. Wolfovi ale příkaz neuposlechli a ukryli se v lese v Tršicích na Olomoucku.
Kdo dnes ví, na co tehdy otec Bertold, matka Růžena a děti Felicitas a Otto mysleli? Zda si vůbec dokázali představit, co jejich rozhodnutí znamená a jak dlouhé jejich skrývání bude?
Wolfovi se nakonec v Tršicích ukrývali až do konce války, pomáhali jim místní a nikdo je za celou dobu okupace nezradil.
O tom, jaké to bylo, nám nejmladší z rodiny – tehdy patnáctiletý Otto -zanechal unikátní svědectví. Po celou dobu si den co den zaznamenával do deníku všední starosti rodiny. Právě deník a výpovědi pamětníků tvoří kostru dokumentu Radky Kvasničkové, pod níž je jako režisér podepsán Michal Bureš, dramaturgyní byla Ivana Pustějovská a hudbu vybíral Pavel Dostál.
Autorka se vydala přímo na místo, do Tršic a natáčela všude tam, kde se Wolfovi skrývali. Spolu s výpověďmi pamětníků a ukázkami z Ottova deníku pak rekonstruovala takřka neuvěřitelný příběh osobní odvahy obyčejných lidí z malé vesnice i vytrvalosti a víry v lepší budoucnost jedné židovské rodiny.
Dokument Temná byla noc, temnější byl den vysílá Český rozhlas Olomouc  8. května po 10. hodině.

 Lit.: Kvasničková, Radka: Temná byla noc, temnější byl den. In web ČRo 2 Praha, květen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jsou příběhy, které by neměly být nikdy zapomenuty, to je i případ židovského chlapce Otty Wolfa, který se spolu s rodiči ukrýval za druhé světové války tři roky před nacisty v Tršicích na Olomoucku.

Příběh rodiny Wolfů začíná v létě roku 1942, kdy, jako tisíce jiných židovských rodin, dostali předvolání k transportu. Wolfovi ale příkaz neuposlechli a ukryli se v lese v Tršicích na Olomoucku. Wolfovi se nakonec v Tršicích ukrývali až do konce války, pomáhali jim místní a nikdo je za celou dobu okupace nezradil. Po celou dobu si den co den zaznamenával do deníku všední starosti rodiny. Právě deník a výpovědi pamětníků tvoří kostru dokumentu Radky Kvasničkové.

Autorka se vydala přímo na místo, do Tršic a natáčela všude tam, kde se Wolfovi skrývali. Spolu s výpověďmi pamětníků a ukázkami z Ottova deníku pak rekonstruovala takřka neuvěřitelný příběh osobní odvahy obyčejných lidí z malé vesnice i vytrvalosti a víry v lepší budoucnost jedné židovské rodiny.

V kategorii audiovizuální žurnalistiky získal dokument Novinářskou cenu 2012. Porota udělila čestné uznání za sugestivní zpracování jednoho životního příběhu šoa s přihlédnutím k originálnímu využití rozhlasových vyjadřovacích prostředků.

Pomalu zavřít dveře (2012)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 8:50

Lenka Brodecká. Rozhlasová detektivka. Vesnický farář odhaluje okolnosti smrti staré nemohoucí ženy.  Dramaturg  Michal Bureš. Redaktor Václava Ledvinková. Technická spolupráce Milan Plodek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Chris Hajian, Rich Samalin (Just A Memory) a Niels Holland (The Tao Of Suspicion). Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Zdena (Naděžda Chroboková), farář ( Petr Kubes), Václav (Igor Bareš), tchýně (Miluše Hradská), hlášení (Zora Ježková).

Nastudoval ČRo Olomouc 29. 4. – 30. 4. 2012 (26 min.). Premiéra 2. 2. 2013 (ČRo 2 Praha, 22:00 -22:31 h.).

1. 5. 2012

Opričníkov deň (Opričnikův den, 2010)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 20:48

Vladimír Sorokin. Překlad Ján Štrasser. Rozhlasová úprava Peter Prochocký. Hudební dramaturg Oldo Fiala. Zvuk Ĺubica Olšovská. Produkce Alena Rumanovská. Dramaturgie Martina Vannayová. Režie Ján Šimko.

Účinkují Ĺubomír Bukový, Eugen Libezňuk, Martin Meľo, Juraj Igonda, Ĺubomír Pavlovič, Jana Oľhová, Judita Hansman, Csongor Kassai,  Rebeka Poláková, Diana Laciaková, Barbara Štubňová, Peter Šulej, Ladislav Kerata, Petra Fornajová, Viktor Križan, Eva Sajanová.

Nastudoval Slovenský rozhlas a agentúra Via Productions v roce 2010 (62 min.).

« Newer Posts

Powered by WordPress