Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Sto třicet ženských postav v díle Williama Shakespeara. – Ženy milující i zrádné, poslušné i vzpurné, bohyně i kurtizány. – „Ženě přísluší udržovat domov, stejně jako jí přísluší být zticha“ (z dobové příručky o manželství). – Když chlapec převlečený za ženu, hraje ženu, převlečenou za muže. – Kolik podob má Ofélie? – Kordeliino mlčení.  Připravil a uvádí překladatel Martin Hilský. Spolupráce na pořadu Jarmila Konrádová. Režie Markéta Jahodová.

V ukázkách z her Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Hamlet, Othello a Král Lear účinkují Jan Vlasák, Lada Jelínková, Jana Stryková, Radek Zima, Marika Procházková, Andrea Elsnerová a Sabina Vojvodová-Langrová a z archivních snímků Lenka Krobotová, Simona Stašová, Boris Rösner, Otakar Brousek ml. a Barbora Hrzánová.

Natočeno 2012. Premiéra 4. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 96 min.). Repríza 11. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Lit.: Němec, Ivan: Jaké byly Shakespearovy ženy. In Týdeník Rozhlas 22/2012 (recenze). – Cit.: Nevím, pánové, kolik žen jste poznali vy, ale William Shakespeare jich pro své hry spotřeboval sto třicet. Spočítal to jeden z největších současných znalců Shakespearova díla Martin Hilský, výjimečný překladatel, který naši literaturu obohatil o nové převedení veškerých Shakespearových dramat a sonetů do češtiny. Jeho počtům věřím stejně tak, jako jeho poutavým výkladům, protože dramatům mistra alžbětinského divadla, v nichž tyto postavy žijí, zasvětil svůj život již před několika desítkami let. Mnozí posluchači vědí, že Martin Hilský strávil se svým Shakespearem již pěknou řádku hodin také v rozhlase. Na jeho vypravování, které proběhlo 4. května v rámci Pátečního večera na Vltavě, se tak mohli těšit nejen ti, které přivábil lákavý název Shakespeare a ženy, ale i ti dávno oddaní posluchači, kteří jako lační studenti hltají každé slovo svého chytrého a vtipného pana profesora.

Pořad, který Martin Hilský připravil, měl v podstatě jednoduché schéma. V jeho úvodu vyložil, jakou funkci ženské figury v Shakespearových dramatech plní v souvislosti s tématem, jakou roli mají tehdy, když z názvu hry ční pouze jméno mužského titulního hrdiny a nakolik jsou dodnes živé. Poté několik vybraných hrdinek, jednu po druhé, přiváděl ve svých výkladech na scénu.

Přicházely ženy milující, oddané a poslušné, ženy nenávistné, zrádné i vzpurné, mstivé mrchy, vražedkyně, bohyně i děvky, ženy užvaněné i mlčící. Každou popsal, analyzoval její poslání v dějovém proudu hry, případně srovnal její rysy s postavou jiného dramatu, rozkryl její nitro, nahlédl jí pod sukně, a tak detailně vykreslil její celistvý obraz, z něhož při sledování divadelní inscenace vnímáme někdy jen část, ba někdy, žel, ani tu ne. Jaká je ve skutečnosti hubatá a tvrdohlavá Kateřina? Jak se proměňuje Julie? Kolik podob má vlastně Ofélie? A je skutečně sexuální závislost Desdemony na Othellovi tak silná? Představy o dramatických postavách Shakespearových žen jsme tak mohli srovnávat například s tím, o kolik plněji a košatěji – ve srovnání s leckterým režisérem – je vidí v Shakespearově textu oči Hilského.

Po každém rozboru figury následovala ukázka z konkrétního díla, v níž se analyzovaná postava předvedla v praktické dramatické situaci. Tyto úryvky však přinesly nejedno zklamání, neboť interpretační úroveň jednotlivých hereckých vystoupení se značně lišila. Velmi dobrou úroveň měly většinou scény, které byly vybrány z archivních snímků, v nichž účinkovaly takové osobnosti jako Simona Stašová, Boris Rössner, Otakar Brousek, ml. nebo Bára Hrzánová. Naopak značně rozkolísanou uměleckou hodnotu měly ukázky, které byly pořízeny ke konkrétnímu výkladu. Při některých z nich měl člověk dojem, že bezradná herečka (představitelů mužských postav se to netýkalo) umí pracovat pouze s jediným prostředkem, jímž je falešný patos.

Škoda, že režisérka Markéta Jahodová nedokázala vždy vybrat interpretku a připravit ji tak, aby ke ztvárnění postavy přistupovala se stejnou pečlivostí, s níž připravuje svůj výklad Martin Hilský. Člověka zamrzí, když po hluboké analýze postavy, uslyší výkon stojící jen na zjednodušeném a povrchním hereckém klišé.