Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 5. 2012

Ve spleti větví čtu tvá ramena (2012)

Filed under: Literární pásma,Poezie — Přemek @ 18:22

Václav Renč. Z výboru milostné poezie, který ke 100. výročí narození uspořádala básníkova vnučka Ester Marie Nováková, připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 5. 5. 2012 (15 min) v cyklu Svět poezie.

Návštěva z Vlámska (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:15

Připravila Vladimíra Bezdíčková. Rozhovor s vlámským autorem Peterem Terrinem s ukázkami z českého překladu jeho románu Hlídač, ze kterého bude Miroslav Táborský číst v rámci Noci literatury 16. května v Praze. Dramaturg Jiří Kamen.

Natočeno 2012. Premiéra 5. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Via Mala (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:13

Eliška Závodná a Jiří Kamen. Reportážní záběry z míst ve švýcarském údolí řeky Yzolly, kudy vede silnice Via Mala a kde se odehrává stejnojmenný román Johna Knittela, doplněné ukázkami z rozhlasového seriálu, který podle knihy natáčí režisér Miroslav Buriánek.

Dramaturg Jiří Kamen.

Natočeno 2012. Premiéra 5. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Rita Rita aneb Život v rytmu Joty (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:12

Medailon Markéty Kyliánové, populární tanečnice, matky slavného choreografa Jiřího Kyliána, která letos oslavila sté narozeniny. Připravil Václav Žmolík. Dramaturg Jiří Kamen.

Natočeno 2012. Premiéra 5. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.

Dhammapadam čili Cesta pravdy (200?)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 18:10

Překlad Karel Werner. Připravil Václav Cibula. Režie Jan Tůma.

Účinkuje Josef Somr.

Natočeno 2007 (?). Repríza 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:35 h.; 11 min) v cyklu Etická knihovna.

The City Wears a Slouch Hat (2012)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 18:04

EBU Ars Acustica projekt u příležitosti dvojitého výročí Johna Cage.  The City Wears a Slouch Hat – dvě kompozice inspirované nerealizovaným projektem Johna Cage z roku 1942. Připravil a slovem provází Michal Rataj.

Natočeno v roce 2012. Premiéra 5. 5. 2012 (30 min.).

Páteční večer – Shakespeare a ženy (2012)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument — Přemek @ 17:58

Sto třicet ženských postav v díle Williama Shakespeara. – Ženy milující i zrádné, poslušné i vzpurné, bohyně i kurtizány. – „Ženě přísluší udržovat domov, stejně jako jí přísluší být zticha“ (z dobové příručky o manželství). – Když chlapec převlečený za ženu, hraje ženu, převlečenou za muže. – Kolik podob má Ofélie? – Kordeliino mlčení.  Připravil a uvádí překladatel Martin Hilský. Spolupráce na pořadu Jarmila Konrádová. Režie Markéta Jahodová.

V ukázkách z her Zkrocení zlé ženy, Romeo a Julie, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový, Hamlet, Othello a Král Lear účinkují Jan Vlasák, Lada Jelínková, Jana Stryková, Radek Zima, Marika Procházková, Andrea Elsnerová a Sabina Vojvodová-Langrová a z archivních snímků Lenka Krobotová, Simona Stašová, Boris Rösner, Otakar Brousek ml. a Barbora Hrzánová.

Natočeno 2012. Premiéra 4. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 96 min.). Repríza 11. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Lit.: Němec, Ivan: Jaké byly Shakespearovy ženy. In Týdeník Rozhlas 22/2012 (recenze). – Cit.: Nevím, pánové, kolik žen jste poznali vy, ale William Shakespeare jich pro své hry spotřeboval sto třicet. Spočítal to jeden z největších současných znalců Shakespearova díla Martin Hilský, výjimečný překladatel, který naši literaturu obohatil o nové převedení veškerých Shakespearových dramat a sonetů do češtiny. Jeho počtům věřím stejně tak, jako jeho poutavým výkladům, protože dramatům mistra alžbětinského divadla, v nichž tyto postavy žijí, zasvětil svůj život již před několika desítkami let. Mnozí posluchači vědí, že Martin Hilský strávil se svým Shakespearem již pěknou řádku hodin také v rozhlase. Na jeho vypravování, které proběhlo 4. května v rámci Pátečního večera na Vltavě, se tak mohli těšit nejen ti, které přivábil lákavý název Shakespeare a ženy, ale i ti dávno oddaní posluchači, kteří jako lační studenti hltají každé slovo svého chytrého a vtipného pana profesora.

Pořad, který Martin Hilský připravil, měl v podstatě jednoduché schéma. V jeho úvodu vyložil, jakou funkci ženské figury v Shakespearových dramatech plní v souvislosti s tématem, jakou roli mají tehdy, když z názvu hry ční pouze jméno mužského titulního hrdiny a nakolik jsou dodnes živé. Poté několik vybraných hrdinek, jednu po druhé, přiváděl ve svých výkladech na scénu.

Přicházely ženy milující, oddané a poslušné, ženy nenávistné, zrádné i vzpurné, mstivé mrchy, vražedkyně, bohyně i děvky, ženy užvaněné i mlčící. Každou popsal, analyzoval její poslání v dějovém proudu hry, případně srovnal její rysy s postavou jiného dramatu, rozkryl její nitro, nahlédl jí pod sukně, a tak detailně vykreslil její celistvý obraz, z něhož při sledování divadelní inscenace vnímáme někdy jen část, ba někdy, žel, ani tu ne. Jaká je ve skutečnosti hubatá a tvrdohlavá Kateřina? Jak se proměňuje Julie? Kolik podob má vlastně Ofélie? A je skutečně sexuální závislost Desdemony na Othellovi tak silná? Představy o dramatických postavách Shakespearových žen jsme tak mohli srovnávat například s tím, o kolik plněji a košatěji – ve srovnání s leckterým režisérem – je vidí v Shakespearově textu oči Hilského.

Po každém rozboru figury následovala ukázka z konkrétního díla, v níž se analyzovaná postava předvedla v praktické dramatické situaci. Tyto úryvky však přinesly nejedno zklamání, neboť interpretační úroveň jednotlivých hereckých vystoupení se značně lišila. Velmi dobrou úroveň měly většinou scény, které byly vybrány z archivních snímků, v nichž účinkovaly takové osobnosti jako Simona Stašová, Boris Rössner, Otakar Brousek, ml. nebo Bára Hrzánová. Naopak značně rozkolísanou uměleckou hodnotu měly ukázky, které byly pořízeny ke konkrétnímu výkladu. Při některých z nich měl člověk dojem, že bezradná herečka (představitelů mužských postav se to netýkalo) umí pracovat pouze s jediným prostředkem, jímž je falešný patos.

Škoda, že režisérka Markéta Jahodová nedokázala vždy vybrat interpretku a připravit ji tak, aby ke ztvárnění postavy přistupovala se stejnou pečlivostí, s níž připravuje svůj výklad Martin Hilský. Člověka zamrzí, když po hluboké analýze postavy, uslyší výkon stojící jen na zjednodušeném a povrchním hereckém klišé.

Násilník snu (2012)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 17:55

František Xaver Šalda. Esej o díle norského malíře Edvarda Muncha z knihy Boje o zítřek. Připravila Alena Blažejovská.

Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 4. 5. 2012 (15 min) v cyklu Psáno kurzívou.

Čajovna – Divadlo pro malé diváky (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 17:52

Hudba a styl nové generace. Divadlo pro malé diváky. O inscenaci Můj atlas světa v Minoru a festivalu Dítě v Dlouhé. Připravila a uvádí Kateřina Rathouská.

Natočeno 2012. Premiéra 3. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.).

Výtah Oscara Wilda (2012)

Filed under: Povídky — Přemek @ 17:51

Lars Saabye Christensen. Povídka norského spisovatele. Překlad Martina Vacková. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Petr Mančal.

Čte Vladimír Javorský.

Natočeno 2012. Premiéra 3. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 31 min) v cyklu Moderní povídka. Repríza 16. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 20. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) u příležitosti Měsíce autorského čtení (čestný host: Norsko).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra:  Lars Saabye Christensen: Výtah Oscara Wilda. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2014 (anotace). – Cit.:  Povídka současného norského autora střední generace.  Lars Saabye Christensen (nar. 1953) patří mezi nejpopulárnější a hojně překládané norské současné beletristy. Debutoval v roce 1976 sbírkou básní a od té doby napsal několik románů, ale i povídky, divadelní hry a sbírky poezie. 

Jeho knihy se většinou odehrávají v Oslu 50. a 60. let 20. století a vyznačují laskavým humorem a jemnou sentimentalitou. 

V českém překladu vyšly jeho romány Beatles, Model a Poloviční bratr. Za své dílo obdržel autor řadu literárních cen. Právě za román Poloviční bratr získal cenu Severské rady za literaturu. 

Lit.: Mačas, Dominik: Breiteig, Harstad a Christensen. Poslechněte si povídky norských autorů! In web ČRo 3 Vltava, 18. červenec 2023 (článek). – Cit.: Norsko je v letošním roce čestným hostem mezinárodního literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Na akci, kterou v Brně a dalších městech každoročně pořádá nakladatelství Větrné mlýny, se osobně představí celá řada současných norských básníků a spisovatelů. S díly některých z nich se můžete setkat i ve vltavské Povídce. (…)

Hostem festivalu byl například na začátku července v současnosti pravděpodobně nejznámější hlas současné norské literatury Lars Saabye Christensen nebo norský prozaik a obdivovatel díla Franze Kafky, Bjarte Breiteig. (…)

Lars Saabye Christensen (*1953) patří mezi nejpopulárnější a hojně překládané norské současné beletristy. Debutoval v roce 1976 sbírkou básní a od té doby napsal několik románů, ale i povídky, divadelní hry a sbírky poezie. Jeho knihy se většinou odehrávají v Oslu padesátých a šedesátých let dvacátého století a vyznačují laskavým humorem a jemnou sentimentalitou. V českém překladu vyšly jeho romány Beatles, Model a Poloviční bratr. Za své dílo obdržel autor řadu literárních cen. Právě za román Poloviční bratr získal cenu Severské rady za literaturu.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress