Malé kapitoly ze života ještě menších lidí. Režie Jiří Josek.
Účinkují Drahomíra Fialková, Jaromír Spal a Zdeněk Ornest.
Natočeno 1971. Premiéra (?) 17. 12. 1971 (Praha, 20:05 h.).
Malé kapitoly ze života ještě menších lidí. Režie Jiří Josek.
Účinkují Drahomíra Fialková, Jaromír Spal a Zdeněk Ornest.
Natočeno 1971. Premiéra (?) 17. 12. 1971 (Praha, 20:05 h.).
Werner Egk. Rozhlasová zkratka pohádkové opery. Připravil Jaroslav Mihule. Orchestr Bavorské státní opery řídí autor.
Vypravěč (Otakar Brousek I.). Zpívají Marcel Cordes, Erika Köthová, Elisabeth Lindermeierová, Richard Holm, Max Proebstl, Gottlob Frick, Karl Ostertag, Josef Knapp, Paul Kuen, Emil Graf a Walter Bracht. Spoluúčinkuje sbor Bavorské státní opery.
Natočeno 1971. Česká premiéra (?) 17. 12. 1971 (Třetí program, 15:00 – 16:00 h.).
Karel Vašíček. Moravský listář Josefa Mánesa.
Nastudovala Ostrava v roce 1971. Premiéra (?) 17. 12. 1971 (Třetí program, 9:00 – 9:40 h.).
Reportáže- črty – vyprávění. Vyprávění o jednom lidském životě napsal Jan Kelus.
Účinkuje Petr Haničinec.
Natočeno 1971 (?). Premiéra (?) 17. 12. 1971 (Praha, 13:40 – 14:00 h).
František Alexander Elstner. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1971 (?). Předpremiéra (?) 4. dílu 2. 12. 1971 (Třetí program, 17:00 – 17:20 h.), premiéra (?) 5. dílu 17. 12. 1971 (Praha, 10:00 – 10:25 h.) v cyklu Vysílání pro školy pro 5. ročník.
Stieg Larsson. Nezkrácená četba.
Čte Jiří Žák.
Natočeno pro KTN v roce 2010.
Obsah: Dívka, která si hrála s ohněm – Milénium 2 – audiokniha je druhým pokračováním trilogie Milénium, která se stala bestsellerem. Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý.
Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které vycházejí najevo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je přesvědčen o její nevině, avšak Lisbeth odmítá jakoukoliv pomoc při pátrání po skutečném viníkovi. Do hry vstupuje nelítostný gang násilníků, který jde po Salanderové, a tak se kniha mění v závod o její záchranu…
Mikuláš Fehér. Indiánská lidová pohádka. Dramatizace Mikuláš Fehér. Dramaturgie Ĺuboš Machaj. Hudbu vybrala Ada Rehorová. Technická realizace Eva Irmanová a Ján Backstuber. Režie Milan Semík.
Osoby a obsazení: vypravěč (Karol Machata), Togoa, Rychlý orel (Boris Farkaš), Měsíc (František Kovár), Bílý květ (Ĺudmila Mandžárová), Slunce (Leopold Haverl), javorový list (Ĺubo Roman), Bobří kožich (Dušan Tarageľ), Sedící býk (Alojz Kramár) a další.
Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1984 (36 min.).
Michail Zoščenko. Fejeton. Překlad Ján Ferenčík. Zvuková spolupráce Stanislav Kaclík. Hudební dramaturgie Pavel Dovala. Připravil, redakce Patrik Oriešek.
Účinkoval Miroslav Trnavský.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2011 (4 min.).
Quentin Ritzen a Gérard Blum. Rozhlasová hra.
Nastudovalo BBC v roce 1967. Premiéra 11. 11. 1967 (BBC).
Quentin Ritzen a Gérard Blum. Rozhlasová hra. Režie Johan Wolder.
Osoby a obsazení: Jean (Jeroen Krabbé), François (Harry Bronk), otec (Wam Heskes), Lilia (Edda Barends), Marina (Corry van der Linden), hlasatel (Frits Thors).
Natočeno 1966. Premiéra (?) 8. 11. 1968 (NCRV, 70 min.).
Pozn.: Tato hra získala v roce 1966 Prix Italia.
Pozn. 2: Het werd in 1967 onder de titel Die Ansicht von Delft door de Westdeutscher Rundfunk en op 11 november 1967 als The View of Delft door de BBC uitgezonden. Frits Enk vertaalde het en de NCRV zond het uit op vrijdag 8 november 1968. De regisseur was Johan Wolder. De uitzending duurde 70 minuten.
Jean en Lilia bezoeken met elkaar verschillende windstreken van Europa. Waar zij ook vertoeven, hun kuise relatie blijft als het ware gevangen onder het koele heldere noorderlicht dat op de schilderijen van Vermeer van Delft valt door de vensters van stille interieurs. Beiden hebben zij een voorkeur voor deze schilder. Ze pelgrimeren naar het Mauritshuis, dwalen langs de Delftse grachten, zelfs in Italië spelen Vermeers kleurenharmonieën nog door hun verbeelding: „…een tuin vol olijfbomen, waarvan de toppen in het daglicht al zilverachtig glinsterden. Ver in het morgenrood straalde Florence.“ In een fel contrast met dit rimpelloze geluk staat de wereldtragedie die – het hoorspel speelt tussen de jaren 1938 en ’45 – zich voltrekt. Jean en Lilia worden eigenlijk maar weinig beroerd door de gebeurtenissen. Deze onbewogenheid is niet alleen een karaktertrek van Lilia; Jean aardt naar zijn vader die teruggetrokken leeft op een verwilderd landgoed. Levend in een droom voelen Jean en Lilia zich thuis in de wijde pracht van Vermeers „Gezicht op Delft“…
Powered by WordPress