Bystrík Šikula. Povídka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudoval Devín v roce 1988 (?). Premiéra (?) 3. 6. 1988 (Vltava, 14:00 – 14:30 h.).
Bystrík Šikula. Povídka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudoval Devín v roce 1988 (?). Premiéra (?) 3. 6. 1988 (Vltava, 14:00 – 14:30 h.).
Přírodověda pro 3. ročník. Pořad o různorodosti živočichů na zemi. Připravil dr. Miroslav Sedláček.
Připravilo Brno v roce 1988. Premiéra 3. 6. 1988 (Vltava, 10:00 – 10:20 h.).
Václav Holzknecht. Rozhlasová úprava Stanislav Neubert. Hudební spolupráce Václav Břešťák. Natáčecí technik Romana Toušová. Asistent režie Miroslava Koudelková. Zvukový mistr Jan Kozelka. Režie Josef Melč.
Účinkují Otakar Brousek I., Viola Zinková, Luděk Munzar a Josef Velda.
Natočeno 1986. Premiéra 2. dílu 21. 5. 1986 (Praha, 20:30 h.). Repríza 3. dílu 3. 6. 1988 (Vltava, 11:30 – 12:04 h.); 1. dílu 8. 3. 2024 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Vydal Radioservis, listopad 2021 (1 CD MP3, CR.ES.2021.397). Ukázka k poslechu zde.
Eugen Suchoň. Esej o okolnostech vzniku první slovenské opery Krútňava. Zvuk Milan Greguš. Redakce Patrik Oriešek.
Čte Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2008 (10 min.). Repríza 27. 7. – 2. 8. 2022 (SRo 8 Rádio Litera).
Lit.: Šaráková, Lucia: Hudba ako záchrana pred obyčajným slovom 2. časť. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 24. 7. 2022 (článek) – Cit.: Ani tento týždeň sa nevzdialime od notovej osnovy. Otvoríme príbeh klaviristky Kláry Havlíkovej, ktorá nás zoznámi s Cikkerom a Suchoňom. Zatúlame sa do sveta barových muzikantov, do zákulisia opery, muzikálu až po hudbu kapely Beatles. A predstavíme si aj slovenského skladateľa Marka Piačeka. A Chopina a Gershwina. A ešte potajomky nazrieme do Pucciniho listov a smutnej duše Čajkovského. (…)
Následne pripájame spomienky hudobného skladateľa Eugena Suchoňa na okolnosti vzniku prvej slovenskej opery. Esej s názvom Vo víroch Krútňavy vám prečíta Alfréd Swan. V roku 2008 redakčne pripravil Patrik Oriešek. (…)
Jack London. Dvě povídky. Překlad Ivan Schulz. Připravil Luboš Koníř. Technická spolupráce Jiří Volf. Režie Luboš Koníř.
Čtou Martin Hruška a Jan Dvořák.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2012. Premiéra únor 2012 (28 min.). Repríza 12. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka a Americký rok; 4. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Matěj Anastasia Šimáček. Úvodní slovo čte Bohumila Dolejšová. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkuje Ladislav Trojan.
Natočeno v roce 1978 (22 min.).
Národní umělec Martin Růžek hovoří o svých setkáních s hudbou. Redaktor dr. Boris Riegler. Hudební spolupráce Vladimír Truc.
Natočeno 1988. Premiéra (?) 3. 6. 1988 (Praha, 22:15 – 23:00 h.).
Andrea Hanáčková. Původní rozhlasová pohádka o dvou blechách. Hops! Stereoscénář Michal Bureš. Literární dramaturg Michal Bureš. Mistr zvuku Zdeněk Slavotínek a Zdeněk Prchlík. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Použitá hudba Richard Mlynář (Hopsavá pohádka) a Bedřich Smetana (Našim děvám, hraje SOČR, řídí Vladimír Válek). Asistentka režie Jindřiška Zornová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Michal Bureš.
Osoby a obsazení: Hopsalka (Tereza Richtrová), Tristan (Josef Pejchal), starý pán (Luděk Eliáš), holčička Alenka (Tereza Sudolská), šváb (Zdeněk Junák), štěnice (Hana Lančíková), netopýr František (Josef Bartoň), veš (Jaroslav Krejčí), červ (Michal Bumbálek), veverka (Simona Peková), krysák Robert (Petr Kubes), blecha 1 (Lenka Kočišová), blecha 2 (Klára Klepáčková), blecha 3 (Vlasta Hartlová), blecha Květuška (Naděžda Chroboková), roup (Tomáš David), škrkavka (Vladimíra Včelná), stěhovák 1 (Jiří Suchý z Tábora), stěhovák 2 (Roman Vencl), zřízenec v útulku 1 (Jiří Nebenführ), zřízenec v útulku 2 (Václav Bahník), matka (Dita Vojnarová), hlas budíku (Aleš Spurný), nádražní hlášení (Jan Sulovský), hlasatel (Pavel Ryjáček) a pes Ben (pes Ben).
Nastudoval ČRo Olomouc 3. 2. 2012. Premiéra 1. 7. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:00 – 14:00 h.; 58 min.). Repríza 22. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 12. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 24. 12. 2022 (ČRo Olomouc, 9:04 h.).
Lit.: Hanáčková, Andrea: Andrea Hanáčková: Hopsavá pohádka. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (článek). – Cit.: Pes, malá přítulná fenka, která vyvrací všechny fámy o záludných jezevčících, s námi žije devátým rokem. Za tu dobu jen jedinkrát měla blechy. Ale stálo to za to!
Víte, že blecha si v domácnosti vybere obvykle jen jednu až dvě osoby, jejichž krev jim chutná? A kdo si myslíte, že to v naší pětičlenné domácnosti byl? Ovšemže já! Zuřila jsem, hubila jsem je, topila jsem je, trávila jsem je, prala, smejčila, vytřepávala každý hadřík, nepomáhalo nic. Až když mi jednou drze vyskočila blecha na bradu při čištění zubů, nezbylo mi, než se tomu začít smát, trpělivě pokračovat v úklidu a nechat blechy z našeho domu odejít. Podařilo se. A za čas vznikla z toho měsíčního trápení rozhlasová pohádka.
Když už se začnete věnovat parazitům, jejich milostnému životu, chutím a zábavám, nezůstane jen u blech. Pohádku si postupně obydleli i vši, roupi, škrkavky, červi, štěnice a šváb, z větších zvířat kromě psa též krysa, veverka a netopýr. A když na sebe vezmou paraziti naše vlastnosti, s překvapením se vyloupne svět, který se vlastně velmi podobá lidskému.
A tak jako naše domácí blechy přeskakovaly ze zvířecí kůže na člověčí (na moji, ano!), tak jsem je v pohádce nechala hopsat ve slovních hříčkách, bavit se hádankami a kvízy, klouzat z češtiny do latiny, hrát si s písmenky. Vznikla pohádka o dlouhém putování blechy Hopsalky za milovaným psem a o životní lekci blešáka Tristana doplněná písničkami a muzikou Richarda Mlynáře.
Petera, Martin: Do netradičního prostředí vás zavede Hopsavá pohádka Českého rozhlasu. In web RadioTV, 27. 6. 2012 (reportáž). – Cit.: Že se pohádky musí nutně odehrávat na hradech a hlavními postavami musí být princezny a králové? O tom, že poutavé pohádkové příhody lze vyprávět i v nečekaných prostředích a přitom zachovat poučnost a poutavost příběhu, vás přesvědčí původní rozhlasová „Hopsavá pohádka” z pera autorky Andrey Hanáčkové v režii Michala Bureše. Dnešní reportáž vás vezme přímo do míst, kde novinka vznikala.
Zveme vás do zákulisí natáčení Hopsavé pohádky, jejíž autorkou je Andrea Hanáčková. Natáčení probíhalo na začátku února 2012 v Českém rozhlase Olomouc. Pod režijním dohledem Michala Bureše vznikla ve Slovesné redakci původní rozhlasová pohádka, nechybí zde dějové zvraty, nečekané příhody a láska. (…)
Natáčení se začíná v pátek 3. února odpoledne. Do studia olomouckého rozhlasu se sjíždí herci, kteří přispějí svým uměním k oživení postav. O čem Hopsavá pohádka vypráví? Dva hlavní hrdinové budou muset během 57 minut projít mnohými úskalími, během putování narazí na řadu rozličných tvorů – švábů, veverčáka, roupy a mnohé další. Nebudeme v tuto chvíli prozrazovat více, neboť vás nechceme připravit o mnohá překvapení.
Krátce po třetí hodině odpolední se ve Studiu 1 Českého rozhlasu Olomouc objevují aktéři úvodní scény. Přichází Luděk Eliáš, jehož postava starého pana Maláška je majitelem roztomilého psa Bena. Čtyřnohý mazlíček se ihned stává miláčkem všech členů realizačního týmu, se všemi se musí přivítat. Je to ale profesionál stejně jako všichni ostatní a „na první dobrou” předvede výkon hodný mistra. Na mikrofon štěká přesně tak, jak se od něj čeká. Na scéně se záhy objevuje i Tereza Sudolská, malá Alenka, která s Benem chodí na procházky.
To už se ale dostáváme do druhého obrazu Hopsavé pohádky. Hlavní aktérkou je Hopsalka (Tereza Richtrová), ta se probouzí za zvuku budíčku. V pokoji se starým pánem posléze luští křížovku. Celým příběhem se jako červená nit prolínají rytmické písničky, v nichž dominují hry se slovy. Ty ocení nejen děti, ale i ti „odrostlejší”. Snad neprozradíme mnoho, když povíme, že se k Hopsalce později přidá i Tristan (Josef Pejchal).
Zlý veverčák „nejskvělejší Plšák”
Během natáčení mám možnost popovídat si i s několika hvězdami dnešního dne. Simona Peková se zhostila postavy veverčáka. O přestávce si společně povídáme například o jejím vztahu k divadlu a rozhlasu. Simona Peková je velmi šarmantní, charizmatická žena s nesmírně pozitivní energií. Absolventka herectví na JAMU sice pochází z Třebíče, hrála však devět let v Městském divadle v Brně, později účinkovala v Divadle Husa na provázku. Až v roce 2007 zakotvila v HaDivadle. Děkuji Vám, paní Peková, za možnost vést nesmírně obohacující konverzaci.
O tom, že rozhlas je srdeční záležitostí paní Simony Pekové, nemůže být pochyb. Zdůrazňuje, že práci s hlasem v rozhlasu považuje za veliké umění. Určitě je třeba jí dát za pravdu, vždyť za mikrofonem lze pracovat „jenom” s hlasem, o to více emocí musí k cílovému posluchači proniknout ústy herců. Nikoli mimikou v obličeji či jinými gesty. Rozhlas milovala již od malička, do jisté míry intimní médium má své velké kouzlo.
S Českým rozhlasem Olomouc a konkrétně i režisérem Michalem Burešem spolupracovala už na několika společných projektech. Jen namátkou zmiňme pětidílnou četbu ze vzpomínek Marilyn Monroe, historickou mikrohru Oldřicha Daňka ze série „Nedávno” a mnohé povídky a dramatizace. Herečka předvedla své bravurní umění i v rozhlasové úpravě historického románu Písečná kosa (Vladimír Körner) v režii Miroslava Buriánka nebo při nahrávání memoárů Adiny Mandlové s názvem „Dneska už se tomu směju” pod režijní taktovkou mladého režiséra Jakuba Vítka.
Simonu Pekovou uslyšíte v první červencový den v roli veverčáka. Ale nebude to veverčák jen tak ledajaký. Leccos napoví už její první slova na scéně: „Ať žije velký šéf, co chlupatá má věšák. Ať žije velký šéf, nejskvělejší Plšák!“.
Není malých rolí…
Může se to zdát jako fráze, ale o tom, že „není malých rolí” se budete moci přesvědčit i vy sami. O jeden příklad se postará třeba další výrazný herecký profesionál Zdeněk Junák. Role švába možná není na první pohled velká co se týče rozsahu textu. Přesto svým hereckým umem dokáže oslnit. Pokud si myslíte, že role švába je spíše záporná, můžete se mýlit. Není úplně kladným charakterem, je ale rozhodně jednou z nejzajímavějších postav. Místy poněkud sarkastický a snad i cynický tón v hlase Zdeňka Junáka nenechá na tuto postavu zapomenout.
A co teprve švábí telegraf, rytmická voicebandová říkanka „Švábí šváb telegraf, šašek šourá šál, šnek si suší šrám…” neskutečně pobavila všechny přítomné. Na scénu se dostane díky hlasu Josefa Bartoně také netopýr František. Je-li řeč o blechách, možná vás napadne, zda uvidíme (v tomto případě tedy spíše uslyšíme) bleší cirkus. Pokud ano, kdo budou jeho diváci? Vězte, že i do cirkusu se podíváme. A ani zde nebude o zábavu nouze.
Když se natáčení chýlí ke konci
Dá se říct, že Hopsavá pohádka je svým způsobem netradiční, určitě však originální. Původní rozhlasová hra má ambice zaujmout všechny posluchače napříč věkovými kategoriemi. V pátek, kdy se natáčení účastním, probíhají práce až do pozdních večerních hodin. Únava není na přítomných znát. Jak půvabná Hopsalka v podání Terezy Richtrové, tak i sličný Tristan v podání Josefa Pejchala svádí lítý boj se svým osudem i v dalších dnech. Samozřejmě, že též po skončení natáčení práce na vzniku pokračují. Je třeba provést střih, vytvořit zvukový design inscenace a vše zkompletovat.
Sluší se ještě uvést, kdo se na tvorbě podílel. Natáčení asistovala Jindřiška Zornová. Hudbu složil Richard Mlynář. Dramaturgicky se na Hopsavé pohádce podílela Václava Ledvinková. Záznam a střih probíhal pod vedením Zdeňka Prchlíka. Vše se událo pod vedením zvukového mistra Zdeňka Slavotínka a režiséra Michal Bureše. V neposlední řadě tímto skládám hold všem hercům, kteří svým postavám vdechli život. Děkuji za pozvání a možnost zúčastnit se realizace.
Alojz Čobej. Rozhlasová hra. Režie Vladimír Rusko.
Obsazení nezjištěno.
Nastudovala Bratislava v roce 1987 (60 min.).
Ekonomika rostlinné výroby. Tvůrci nezjištěni.
Připravila Ostrava v roce 1988. Premiéra 2. 6. 1988 v rámci pořadu Severní Morava hlásí (Ostrava, 15:00 – 16:00 h.).
Powered by WordPress